pseudoPUBLICISTIKA

Sankhapraksalana joginsky prujem na vlastni kuzi
Upozornuji, ze nasledujici odstavce mohou nekomu pripadat nechutne. Vyberte si sami.
O pruplasich strev, zaludku a podobne, ktere pry provadeji jogini, vim uz docela dlouho. Nejvic predsudku mam z nejakeho tyvi dokumentu, kde do sebe vousaty Ind pred kamerou cpal nejaky odvaz, pomalu ho polykal a kdyz z nej koukal jenom konec, zase ho vytahl, aby si ocistil vnitrnosti. Taky si nosnimi dirkami protahl nejakou hadicku a masiroval si s ni sliznici. Asi pred rokem a pul jsme byli na vandru s bratrancem (postavicka okousejici od kazde viry neco, ziskavajici tak nadhled, ktery ma radovy krestan nebo muslim jen stezi) a jeho kamaradkou. Byli na zabijacce a potom si - mozna z hnusu - proplachovali zaludek. Pry je to jednoduche. Vypijes hodne slany vody a zvracis. Ale stejne to pro me predstavovalo neco, co je nechutny, nepodstatny, neucinny.
Pred nedavnem jsem cetl takovou knihu o vyzive. Bylo mi docela divne z toho, co tam psali o traveni. Pri traveni vysoce bilkovinne stravy se v tlustem streve mnozi hnilobne bakterie, ktere casem prevladnou nad prirozenou strevni mikroflorou (E. coli) apod. Narusta prevaha hnilobnych procesu v tlustem streve. Stolice silne a odporne pachne, do krve se dostavaji jedovate a rakovinotvorne zplodiny metabolismu hnilobnych bakterii.[1] Nekolik tydnu jsem se desil, co se uvnitr me asi deje.
Jednoho dne jsem mel neuveritelnou zacpu, plyny napinaly moje streva, lil jsem do sebe caje, matu a bylinky, ale moc lepsi to nebylo. Pujcil jsem si nahodou knizku o joze.[2]Hned prvni kapitola je o Sankhapraksalane neboli Varisareo pruplachu strev.
Ted jsem ji hltal ve vlaku slovo za slovem a tesil se, az to doma vyzkousim.
Postup je jednoduchy. Vypijete sklenici osolene vody, behem jedne minuty provedete ctyri predepsane cviky, ktere otevrou zaludek, pusti vodu do strev, prozenou ji strevy az ke konecniku, vypijete dalsi sklenici.... to sestkrat, pak jdete na zachod. Vyjde z vas prvni... ehm... stolice, tuha, jako normalne. Zas vypijete vodu, zase cvicite a jdete na zachod. To, co z vas vystupuje, je stale ridci, prestanete, az z vas tece cista voda. Odstranit byste tak meli veskere usazeniny, ze kterych vam jedovate latky vstupuji do krevniho obehu.
To je teorie.
Slana voda je hnusna. Odporna, chce se mi z ni zvracet. Neodmeril jsem si ji do sklenic, piju ji z velke misky, takze ,,sklenice pro me znamena asi ctyri loky. Cviceni (v knize je na fotografiich takova pani v trikotu a s trvalou ze sedmdesatych let na hlave) je pro moje netrenovane telo namahave, skoro se mi zda, ze se z nej sesypu, zatmiva se mi pred ocima. Sedim na zachode, louskam knizku o reklame, moc se na ni nesoustredim. Nic ze me neleze. Dalsi sklenice. Nic.
Jdu spat. Nejlepsi je to pry na lacny zaludek.
Rano jsem vypil skoro LITR te odpornosti (a zvykl si na ni a naucil se, jak ji pozivat - cim vetsi loky, tim mensi odpornost). Najednou chapu cviceni, cejtim, ze se mi uvnitr bricha neco hejbe, cejtim, ze uvnitr vubec neco je. A konecne se mi chce na zachod.
Prvni bobky, uspech! Cvicim a piju dal, slanou chut na jazyku redim zelenym cajem Sencha, uz ani hlt ty slany vody do sebe nedostanu, fuj, odpornost.... Tak aspon cvicim.
Tece to ze me, strika, filosoficky hledim do misy a sleduju, co to je. Dojde mi, ze by to pro me normalne bylo nechutny. Ted ne. Jsme strasne odtrzeni od svych vnitrnosti, vsechno, co se v nas deje, je nam ,,fuj. Pak je nam blbe od zaludku, roztahuji se nam streva a my nevime proc a nadavame. Jako by to bylo neco ciziho. Mam z toho radost jak maly dite (druhe stadium vyvoje sexuality podle Freuda), ale nedotknul bych se toho, to ne. Furt si meju ruce, vyplachuju si pusu dobrouckou Senchou. Konecne ze me tece skoro cista voda. Ale mam dost, k skutecnemu joginovi (pruzracna voda) to asi nedotahnu. Toxicke usazeniny za asi 19 let my existence jsou pryc. Jeste zkousim Vamanadhauti, neboli joginske zvraceni, ale v kterem zaludku nic neni, ani Vamanadhauti nebere. Dalsi slanou vodu? - NE!
Meju se a voda je neco silene prijemnyho. Dokonce na sebe dokazu pustit ledovku a nevadi mi, i kdyz se normalne meju jenom horkou.
Jist muzu nejdriv za pul hodiny, nejpozdej za hodinu, streva nesmi zustat tak dlouho prazdna. Den stary testoviny s kecupem chutnaji uplne kralovsky. Strouhana mrkev je ta nejvybranejsi pochoutka. Sencha nejbajecnejsi napoj pod Sluncem.
Necejtim se jako znovuzrozenej. Problemy ve me pretrvavaji. Ale pohybuju se uvolnene, s radosti. Nechodim, vesele beham a poskakuju, je ve me nejaka zvlastni euforie a zivotni sila.
Nikoho neprekvapi, ze se stolice objevi az po 24 az 36 hodinach. Prvni stolice bude zlatozluta a bez zapachu jako u ditete, pise kniha.
Vida, 36 hodin skoro presne. Zlatozluta barva, i z ty mam radost. Je opravdu zluta az zlata. Mel bych chut poradit neco takovyho kazdymu, koho potkam. Ale stejne by mi to nikdo neveril. Treba proto, ze videl v televizi vousateho Inda, ktery si kazdy rano misto cisteni zubu cpe do strev obvaz. Sankhapraksalana je ale docela prijemna (az na tu slanou vodu) a staci pry jednou za pul roku.
[1] Cerveny, Karel; Cervena, Drahomira: Vegetarianska kucharka. Praca, Bratislava, 1991.
[2] Lysebeth, Andre Van: Cvicime jogu. Olympia, Praha, 1988.

-Kangaroo

p-s-e-u-d-o