pseudo t v o r b a




Zemřít a jiné veselé písňové texty
Smut


ZEMŘÍT
Ne, nechci tu hnít,
proč mám takhle žít,
jen tak tady stát,
vo životě nechat si zdát.
[Proč tady zůstat mám, když nevím kudy kam]
R: Já chci jen zemřít, dál neztrácet čas.
Jen zemřít, potom snad bude mi snáz.
Hlava bolí, jak v srdci střep
Doufám, někdo svolí, abych se navrátil zpět
Proč tady...

R:


POUŠŤ
1)Ploužíš se krajinou, kde nikdo dřív nebyl,
všude sálá divnej žár, slunce pálí,
žízeň ovládá, ovládá mozek,
ovládá, nezvládá, ovládá, nezvládá.
[ Najdi si svůj stín před ním schovat se smíš.Najdi si svůj stín, najdi úkryt.]
2) Písek pálí, pálí tě do nohou,
únavou už usínáš,
v poušti sám, horko nevnímáš.
V poušti sám, horko nevnímáš, usínáš.

Najdi si...

R: Rozběhni se, kam až můžeš jít,
moře písku, draka uvidíš snít,
rozběhni se, kam až můžeš jít,
moře písku, chladnou vodu pít.

3) Noc už padla, pod kůži ukrádá se chlad,
pro pár kapek vody, chtěl bys ďáblu duši dát.
Chtěl bys pít, chtěl bys ochutnat,
chtěl bys pít, chtěl bys ochutnat.
Na rtech sucho máš.

Najdi...

R:


MRTVEJ KÁMEN
1) Koukám na chlápka, tak asi ze dvou metrů.
Leží v kaluži krve, v zádech kudlu
Ksicht se mu utápí v tom, co mu ještě před chvílí dávalo všechnu sílu.
Teď je to jenom červená voda, co tu zaplnila podlahu.

2)Tak přijdu blíž a zírám na to tělo,
vždyť sem to k sakru já, něco se mi zdá,
ne, není pochyb
teď už můžu jenom čekat, jestli přijde anděl spásy
anebo satanáš.

R: Tak už znám svůj osud už ho mám
takovejhle konec sem teda nečekal


ZAHRADA ZVUKU
1) Do ticha do ticha do ticha zvuky zanikaj,
ztrácej se, mizej klidně, stěny je polikaj,
jsou tu jen prázdný slova, co nikdo neříká,
všichni seděj nehybně, očima naslouchaj

R: Tóny se rozezní ode zdi ke zdi,
pronikaj dovnitř, nesnaž se bránit
hladěj i rvou ti uši, prokousávaj se duší
hluchý slyšej, co slepý viděj.

3)Starý vzpomínky už si dávno zakopal
chtěl by ses vrátit, ale nevíš kam
cestu hledej v sobě, každej ji někde má
prokopni mříže strachu a připoj se k nám.


MOŘE
Hejna ptáků zdvihaj se nad moře
jak bílej oblak halej oblohu
na malej okamžik zastínili slunce
svou krásou nestálou, podvolenou času

Dvě opeřený ruce ho k sobě přivinuly
nechaly spočinout na svejch dlaních

Jejich obrazy se odrážej na zpěněný hladině
jenom vlny ho ničej, jakoby povinně
aby už nikdo nemohl spatřit,
co nikdo nemohl spatřit,
co se nedalo zakrýt
a nenávratně mizí
s příštím zavřeným očím.

Už je to pryč, zbyla jen kapka radosti,
tam někdo v moři neštěstí.
Všechno se tváří jako dřív
vlny se houpou, narážej do skály.

Rybář vytáh svý sítě
hodil je do loďky
není v nich ani ryba,
ale přeci něco ulovil
[[:Ten obraz má teď v hlavě,
dneska chytil mnohem víc. :[[


PES
Loudám se kolem vejloh po chodníku, nemyslím vůbec na nic
na proti stojí vořech u patníku, nasává smrady z popelnic
nejhorší smeták, co vodpad z násady, pouliční směs, je to vůbec pes?

Už zbystřil zrak, zahlíd novou oběť, přestal se zajímat o odpadky
divnej pohled v jeho očích, co hledaj odpověď na žaludeční otázky.
Lísá se ke mně, jako bych mu patřil, nechce se mi hnout vod nohy
kdo komu patří, anebo nepatří, to mu teď jak se patří vysvětlím.
Táhni pryč, táhni pryč táhni...

Ten pes je zřejmě hluchej, nebo vychcanej, tys mi tu chyběl
čokle zass...
Tak teda dobře, půjdem spolu na žvanec, proč já sem takovej pitomec.

Vzal sem ho domů, už je to skoro rok
vypadá jak Alík, ale jmenuje se brok.
Až nebudu vědět co s ním, tak ho sním.
Jestli chcete, rád vás pohostím.



Jsi 46. čtenář tohoto článku. | Připravit pro tisk | poslat mailem
STVOŘILI...
Inglorfel: První

Veronika Rose Marková: O lásce a citech

detvan: Ptá a neslyš

detvan: Rozhodnutí

kangaroo: Student Motejlek

petr motejlek: Praha

detvan : Šeptnout a tiše křičet

Smut: Zemřít a jiné veselé písňové texty

kangaroo: Soukromý život andělů