Jan Matzal Troska

J. M. Troska - jak známe jeho jméno z tiráží jeho knížek - byl rozporuplnou postavou. Narodil se 3. srpna. 1881 ve Valašských Klobukách a Moravu opustil až po svých školních letech - odešel pracovat do plzeňské škodovky, pak putoval přes Mladou Boleslav do Peček. V roce 1917 byl poslán na italskou frontu - byl totiž usvědčen z krytí sabotáží dělníků. Po válce v letech 1921 až 1926 působil v Jugoslávii, pak se vrátil do vlasti. Od mládí trpěl Ménierovou chorobou, způsobující dlouhotrvající závratě. Postupné zhoršování jeho zdravotního stavu pokračovalo, a tak ve svých devětačtyřiceti letech odešel do trvalého invalidního důchodu.

Teprve tehdy začal publikovat, zpočátku povídky a fejetony. Jeho první větší prací byl vesnický román Boží soud (pseudonym Jan Merfort, 1935). Pak se již vrhl do světa verneovsky zabarveného - Vládce mořských hlubin (čas. 1936-37, knižně 1941), Paprsky života a smrti (čas. 1937-39, kniž. Pistole míru 1941), a dvě trilogie: Kapitán Nemo (Nemova říše, Rozkazy z éteru, Neviditelná armáda, 1939) a Zápas s nebem (Smrtonoš, Podobni bohům, Metla nebes, 1940-41). Posledním jeho SF románem byl Planeta Leon (1943). Po válce už neměl moc příležitosti k publikování, na čemž se podílela jak státní kulturní politika, tak i jeho zdravotní stav. Roku 1949 odhlásil "spisovatelskou živnost" a v požehnaném věku osmdesáti let zemřel 3. září 1961.

Koncem šedesátých a na počátku sedmdesátých let vydalo nakladatelství Profil Ostrava obě trilogie, díky kterým jsem se s Troskovým dílem seznámil. Zoufale naivní zacházení s fyzikou je až skoro paradoxní u člověka, který pracoval ve vysokých funkcích v elektrotechnických firmách, ve slévárně a ve strojírnách. A prostota děje i dialogů? Vizte: Zeměpis byl Arneho koníčkem a před odjezdem na své mapě Sundské ostrovy důkladně prostudoval... Dovedete si to představit? Slyším mluvit chlapečka: Bohdá, že žízní nezahyneme!

Přesto jeho knížky měly podmanivou sílu. Ta vycházela z jeho nápaditosti. Rok před Isaacem Asimovem využil čapkovský motiv robotů. Ale nejenom to: poslal své hrdiny na kosmickou pouť, ne jenom na Mars, ale do "velkého" vesmíru. Představuje mimozemské civilizace. Smrtonoš se dokáže naklonovat. Piráti ze Žlutého přízraku používají telepatie. A koncept meziplanetárního svazu u Trosky nalezneme o dva roky dříve, než Asimov vydal Nadaci. Přitom Troska neopisoval, americkou literaturu SF neznal. Bohužel ale také zůstal "jen" českým autorem.

V "prvním kole" jsem jeho knížky četl jedním dechem. Svíjel jsem se pokaždé, když jsem narazil na pasáže míjející i elementární fyzikální realitu, ale nakonec vždycky jsem se propádil jeho knihou až do konce. Líbivost jeho tvorby je, myslím, kromě nápadů také přiživena podobnými principy, na jakých fungují i pohádky - postavy jsou celkem jednoznačně přiřaditelné do škatulek, karty jsou rozdány a když je nejhůř, objeví se kouzelný dědeček Nemo. A pokud při škatulkování dojde k omylu, tak se rychle vysvětlí - a může z toho být i svatba, pokud se ten omyl týká osob různého pohlaví přiměřeného věku.

Docela lituji, že jeho příběhy - ale hlavně nápady - dnes už zapadly. Myslím, že nesnesly konfrontaci se světem písíček, které dnešní dvanáctiletí ovládají lépe, než čtení knížek. Virtuální realita je pro ně mnohem zajímavější, než Troskovy práce - i když mnohdy Troskovu naivitu překonává o několik koňských délek.

Do historie české SF rozhodně patří pro nápady, které převažují jeho literární naivitu.

Převzato z Neviditelného psa - 3.8.2000 - autor: (Pagi)

Pozn.: Knihy jsou seřazeny podle návaznosti a všechny jsou ve formátu .pdb, určenému k přímému čtení v palmtopech. Pro čtení na PC lze použít např.prográmek DocReader. Kdo má zájem o plné verze, čitelné i s obrázky ve Wordu, najde archivní .rar až po Metlu nebes tady. Pozor, .rar má 14 Mb.