| Hlavní stránka | Kontakty | Soubory | Odkazy | Galerie |






  Ze života církve 12. 01. 2007   (147 přečtení)  

Modlitby na biblické škole v Kolíně

K desátému výročí modlitebního probuzení na VOŠMT


„Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože!” Ž 42,2



Píše se rok 1996. Studenti LBA se vracejí a sjíždějí do Kolína. Prázdniny skončily a opět začínají povinnosti. Náš David měl vlastně poslední prázdniny. Příští rok už bude muset po ukončení školy nastoupit do práce. Protože si chtěl tyto poslední prázdniny pořádně užít, zajel se svými kamarády i k moři. Když se vrátil domů, řekl nám: „U moře to bylo fakt skvělý, ale prožili jsme tam taky, že se máme denně ráno modlit. A to chceme dělat. Prosím, vzbuď mě každé ráno v půl šesté.” David nepotřeboval budík, protože už od mládí jsem zvyklá časně ráno vstávat, a tak pro mne nebyl problém ho vždy vzbudit. Prohlášením svého syna jsem byla velmi povzbuzena.

Společné modlitby mi už dlouho ležely na srdci, toužila jsem po tom. Když jsme byli doma v Albrechticích, trochu jsem záviděla těm, kteří bydleli ve městě, že se mohou setkávat ke společným modlitbám. Když jsme ještě patřili do havířovského sboru, bratr Bohuš Sikora organizoval ranní modlitby v modlitebně v Havířově. Jenže dostat se z naší samoty do Havířova, to nebylo jen tak. Měla jsem doma povinnosti a i na autobus to bylo daleko, ztratila bych cestováním hodně času. A teď v Kolíně! Konečně budu mít možnost se modliteb účastnit. Tolik věřících pohromadě, to je příležitost! Modlitby začínaly každý den ráno v půl šesté v modlitebně. Někdy se chlapcům nechtělo vstávat. Ale nikdy jsem tam nezůstala sama, vždy někdo přišel. Bojovali jsme hlavně za modlitební probuzení na celé škole, protože vím, jak je modlitba důležitá. Yonggi Cho řekl, že všechny, i ty nejlepší principy můžeš odhodit, když se nebudeš modlit. Jednalo a jedná se nám o probuzení. Na prvním místě v církvi a pak i v celém národě. Uvědomovali jsme si důležitost slova, které je zapsáno v Mt 18,19-20: „Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.”

Tak jsme bojovali na modlitbách v důvěře, že On nás slyší a má moc naše prosby naplnit. Náš Bůh je dobrý a věrný. On učinil nad naše očekávání. Nenechal nás dlouho čekat a 13. listopadu 1996 se to stalo. Duch svatý sestoupil zvláštním, nebývalým způsobem.

Bylo to odpoledne. David a jeho kamarádi Jirka, Láďa a Petr se sešli s biskupem v kanceláři, aby si mohli pohovořit také o probuzení v Pensacole, jelikož slyšeli, že biskupa ráno navštívil jeden bratr z Kanady, který mu o tomto probuzení vyprávěl a dokonce mu zanechal videozáznam z Pensacoly.

Chlapci se vyptávali, nedávalo jim to pokoj, měli hodně otázek, měli touhu a žízeň: „Pane, dej to i nám. Čechy potřebují milost, probuzení.” Najednou, aniž by někdo co řekl, všichni byli na zemi na kolenou a v pláči činili pokání, volali k Bohu Otci a Ježíši Kristu. Všichni se nahlas modlili a ozývalo se: „Pane, odpusť hříchy našemu národu a dej ještě milost. Pane, odpusť hříchy našeho národa a odvrať planoucí hněv, který visí nad naším národem.” Byl to velký hluk a studenti, kteří byli v patře, se šli podívat, co se děje, odkud se to ozývá. A tak každý, kdo tam vešel, padl na kolena a modlil se. I mě manžel zavolal. Duch svatý toto setkání úplně převzal. On sám byl mezi námi a dával nám, jak se máme modlit. On je Přímluvce a my jsme cítili tíhu, bolest za náš národ, za lidi, kteří jdou do pekla. Nevím, jak dlouho jsme se modlili, ale věděli jsme, že On je s námi a že nás slyšel. Cítili jsme vůči němu velikou vděčnost a měli jsme pokoj ve svých srdcích, ale také nám zůstalo břemeno za náš národ a za církev.

Biskup se ptal, co budeme dělat dál? Všichni byli zajedno, že se budeme dál modlit. A tak od toho dne jsme se všichni scházeli večer v sedm hodin na modlitby. Naše duše opravdu toužila po živém Bohu a scházeli jsme se s radostí. Modlitba je pro křesťana výsadou. Jak kdosi řekl, je to místo, kde člověk na zemi vstupuje do nebe. Proto i žalmista David říká v 62. žalmu: „Jen v Bohu se ztiší duše má, od něho vzejde mi spása. Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nikdy nic neotřese.” Skrze modlitby jsme byli velmi požehnaní. Bůh mezi námi něco konal. Byla to jeho milost, že nám dával touhu po sobě samém. Studenti byli posilováni, naplňováni, protože Pán vyslýchal naše modlitby.

Na modlitbách byla velká milost Boží, Boží přítomnost a mnohdy Bůh zjevoval tajnosti srdce, hřích nebo problémy. Manžel častokrát vyzval konkrétní sestru nebo bratra a modlili jsme se za ně a Pán uzdravoval, očišťoval a osvobozoval. Bylo zvláštní, že mezi nás přicházívaly i tři nebo čtyři nevěřící mladé dívky a jedna babička. Bylo jim mezi námi dobře. Bůh se jich dotýkal. Slyšela jsem a věřím tomu, že mnohdy na nevěřící působí víc modlitba než kázání, protože je to rozhovor s živým Bohem.

A tak, ať si naše srdce připomíná Boží výzvu: Hledejte mou tvář.

„I stane se potom: Vyliji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Rovněž na otroky a otrokyně vyliji v oněch dnech svého ducha.” (Jóel 3,1-2)

Studenti chodili na modlitby věrně i v období zkoušek. Tvrdili, že tam berou sílu, lásku i odvahu. Boží slovo říká: „Dej a bude ti dáno.” A to se týká i modlitby. Dej svůj čas a On ti dá daleko víc. On dává nebeské dary. To, co je tak cenné a drahé, není z této země. Není z této země to, co dává život, život plný, život skrze Ducha svatého. Proto si i David připomíná Boží výzvu: „Hledejte mou tvář.” (Ž 27,8)

Je to velká Boží výzva pro každého, kdo věří, protože jenom tak může ten jeho oheň v nás hořet. Víme, že ve Starém zákoně bylo přikázáno, že oheň na oltáři musel stále hořet. (Lv 6,5)

I my jsme zodpovědni za oheň v našich srdcích. A pokud nebudeme oheň skrze modlitbu udržovat, tak rychle vychladneme.

Uvědomovali jsme si také verš z Iz 62,6-7: „Na tvých hradbách, Jeruzaléme, jsem ustanovil strážce; po celý den a po celou noc ať nikdy nejsou zticha. Vy, kteří připomínáte Hospodina, nedopřávejte si klidu! Nedopřávejte mu klidu, dokud nepostaví Jeruzalém, dokud mu nevrátí v zemi chvalozpěv.”

Proto jsme bojovali za Boží lid, za církev, aby Pán dal probuzení v celé církvi. Je to veliká výzva nedopřávat si klidu, ale modlit se, stát na stráži, na hradbách „Jeruzaléma” až do vítězství, aby „Jeruzalém” - církev byl slavný na zemi, abychom mohli chválit Pána v Duchu a v pravdě. Nedopřát ani jemu klidu. Jako ta vdova, která neúprosně stále chodila za soudcem, aby se jí zastal. A tak, i když soudce se Boha nebál a na lidech mu nezáleželo, přece jí pomohl, protože ona mu nedávala pokoj a stále za ním chodila. A v sedmém verši se říká: Což teprve Bůh: Nezjedná On právo svým vyvoleným, kteří dnem i nocí k němu volají?

A tak, co já dnes? Jak je to se mnou? Neochabla jsem ve svých modlitbách? On je věrný, i když my jsme nevěrní. A věřím, že On chce rozhojnit naše modlitby. Chce nám dát čerstvost, život, první lásku.

Tento rok je tomu deset let, co začaly na biblické škole modlitby, a díky Bohu, že pokračují, i když teď bývají ráno. Bible říká v 1Tm 2,1-2: „Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti.”

Apoštol Pavel dává modlitbu na první místo. Za všechny lidi, vládce a ty, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem. A tak buďme v modlitbě vytrvalí (Ř 12,12).

Když jsem se jednou ráno probouzela, ještě v polospánku, jako by mi někdo řekl: Přečti si Mal 1,9: „Tak tedy proste Boha o shovívavost, aby se nad námi smiloval.” Věděla jsem, že mám stát před Bohem a přimlouvat se za určité lidi, ale i za celý národ, aby se Bůh smiloval a dal probuzení, aby mnozí byli osvobozeni z různých svázaností, okovů ďábla a aby lidé poznali moc kříže Ježíše Krista, jeho lásku a moc zmrtvýchvstání.

Jednou k ránu jsem se probouzela a viděla jsem muže, který své ruce pozdvihl vzhůru a řekl: Modli se tak, jako Áron a Hur. Když jsem se vzbudila, věděla jsem, že je to Boží hlas, abych se modlila za své autority, za pastory. Oni jsou v boji jako Izraelité, když bojovali s Amálekem a Mojžíš měl vztažené ruce vzhůru. Mojžíšovy ruce umdlévaly, a proto mu je Áron s Hurem podepírali. Když měl Mojžíš ruce vztažené vzhůru, tak Izraelité vyhrávali, ale když mu ruce klesaly, převahu v boji získával nepřítel. Proto Áron a Hur přišli na pomoc a Izrael zvítězil. Velmi záleží na tom, kdo vede církev, sbor, skupinku. Záleží na tom, jak muž vede svou rodinu. Každá služba je důležitá. Proto je potřebné, abychom jejich ruce pozvedali, modlili se za ně, vyprošovali pro ně milost, moudrost a sílu, aby Boží dílo šlo kupředu, šířilo se a lidé aby byli zachraňováni. Můj manžel Rudek měl tutéž noc také zvláštní zážitek. Když se probouzel, vnímal postavu, která mu seděla na posteli a četla z knihy tato slova: „Provolej, že toto praví Hospodin zástupů: Horlím pro Jeruzalém a Sión velkou horlivostí.” Když se vzbudil, věděl, že toto jsou slova ze Zach 1,14, neboť se každý den na našich večerních modlitbách horlivě modlil k Bohu právě slovy tohoto verše a prosil: „Pane, učiň svůj Sión v tomto národě slavným.” Bohu není jedno, jak žije jeho lid, On chce zjevit svou slávu a moc na zemi skrze svou nevěstu (Ef 1,12).

Bůh miluje svůj lid, miluje člověka, a proto nás volá, abychom horlili pro Boží dílo, hořeli pro Ježíše Krista a modlili se za Boží lid, bojovali, jak je psáno v Iz 61,2-3 „Vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha, potěšit všechny truchlící, pozvednout truchlící na Siónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje. Nazvou je „Stromy spravedlnosti” a „Sadba Hospodinova” k jeho oslavě.” Je to úžasné, mám velkou radost vždy, když tato slova čtu, že i já jsem jeho „sadbou”, že mu patřím. On mne zasadil do své zahrady, přenesl mne z temnoty do světla, do Božího království. Ale také máme zodpovědnost stát a přimlouvat se, modlit se, bojovat za potřeby, které jsou kolem nás.

Pak, po této noci, co Bůh k nám mluvil, jsme obdrželi návštěvu. Dopoledne nás navštívili neznámí lidé. Česky neuměli, takže jsme k rozhovoru potřebovali tlumočníka. Představili se nám. Jeden byl Nor, druhý Dán a ten třetí mluvil německy, nevíme už, odkud byl. Nevíme, odkud dostali naši adresu, prý jim ji dal kdosi v Praze. Řekli nám, že se modlí za probuzení v Evropě a že prožili, že v Čechách je jen malý začátek tohoto probuzení, a to že se pak rozšíří do celé Evropy. A oni přišli toto probuzení hledat. My jsme byli překvapeni a manžel řekl, že tu probuzení sice je, ale jen modlitební. Vyptávali se nás na všechno, já jsem je pohostila a oni odešli. Pro mne to bylo zvláštní a připadala jsem si jako Sára, která kdysi hostila tři Boží posly a od nich se dozvídá, že za rok bude mít syna. V Čechách má být probuzení. Mnozí tomu věří, očekáváme ho, ale co pro to děláme? Co nás, naše srdce zaměstnává, o čem přemýšlíme? Jsou to věci věčné, záchrana lidí, nebo věci pozemské? Tlučme na nebeskou bránu, více se modleme. „A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.” (Lk 11,9-10) Pane Ježíši, dej víc z ducha modlitby, vylij jej na svůj lid, abychom mohli splnit úkol, který je nám dán. Prosme Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň (Mt 9,38).

Mnozí bývalí studenti, kteří už slouží ve sborech, vzpomínají rádi na Kolín, na modlitby. Modlitba v tobě něco koná, je požehnáním. Boží slovo a modlitba mění nás i věci kolem nás. (I mně samotné je líto, že se v současné době už nesetkávám se studenty na modlitbách.) I pro nás bylo radostí a výsadou stát se studenty na modlitbách před Pánem. Po dobu šesti let jsme stáli v modlitebním boji spolu se studenty, pak už to pro manžela nebylo možné kvůli mnohým cestám a fyzickému oslabení, avšak díky Bohu převzal tuto štafetu modliteb ředitel školy Milan Buban.

Marie Bubiková




Vytisknout článek Informační e-mail   Zdroj: Život v Kristu č. 11/2006







Materiál na těchto stránkách můžete svobodně stahovat, kopírovat, tisknout a distribuovat pouze pro osobní použití. Tento materiál nelze zveřejnit na jiné Internetové stránce, avšak můžete udělat odkaz (link) na tuto web stránku. Pokud budete chtít tento materiál použít pro veřejné účely jiným způsobem, kontaktujte prosím webmastera těchto stránek.
Vytvořeno pomocí redakčního systému phpRS

   TOPlist