Nejvyšší soud (NS) projednával v těchto dnech dovolání ostravského podnikatele, který byl pravomocně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody za útisk. Podle názoru okresního i krajského soudu se ho měl dopustit tím, že uchazečky o zaměstnání nutil, pod pohrůžkou nepřijetí do práce, aby podepsaly prohlášení, že jsou ochotny pro firmu udělat cokoliv, například i lhát a krást. Na základě onoho prohlášení se pak u zaměstnankyň dožadoval i pohlavního styku.

Podnikatel uchazečky také nutil podepsat i směnku na 150 tisíc korun, která byla zárukou, že závazek budou plnit.

Podmínkou útisku je tíseň nebo závislost poškozeného. Senát NS, jemuž předsedal soudce Pavel Šámal, dospěl k názoru, že zaměstnané ženy, po nichž podnikatel požadoval pohlavní styk, na něm závislé byly, a tedy se podnikatel trestného činu útisku dopustil. Avšak u uchazeček, které mohly získat zaměstnání jen pokud se zavázaly udělat pro firmu "cokoliv", to prý neplatí, ty závislé na podnikateli nebyly. Závazek, že budou i krást, prý neuzavřely v závislosti či tísni, ale zřejmě, podle NS dobrovolně, ba s chutí. Kdo by si nezalhal nebo nezakradl, že?

V případě uchazeček tedy NS nezkoumal závislost, nýbrž jen tíseň. A za tíseň nelze podle soudce Šámala považovat pouhou touhu po zaměstnání s vyšším výdělkem, nespokojenost v původním zaměstnání či snahu osamostatnit se. Přijímané ženy, jak samy dosvědčily u soudu, byly většinou dívky, které bydlely s rodiči a žily z podpory v nezaměstnanosti nebo nízkého platu v jiném zaměstnání. NS naštěstí neřekl, že žádná uchazečka o práci nebyla v tísni, ale pro jistotu rozsudky zrušil a věc bude okresní a případně i krajský soud projednávat znovu.

Soudy budou v dalším řízení právním názorem soudce Šámala vázány. Budou odlišovat, kdy dívka jen toužila po vyšším výdělku, a v tísni tedy podle soudce nebyla, a kdy žádný výdělek jako nezaměstnaná neměla. S příjmem nad 60 tisíc měsíčně se to řeší s přehledem. České soudce jsme zabezpečili hmotně tak, že někteří ztratili sociální soudnost. Jako kdyby ani s námi v jedné zemi nežili.

Soudy, které budou ve věci rozhodovat, jistě přihlédnou, na rozdíl od NS, k tomu, že podle ústavní Listiny základních práv a svobod "každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací" a že hmotné zajištění těch, kteří bez své viny pracovat nemohou, upravené rovněž Listinou, právo na práci nahradit nemůže. Zbavení práva na práci vede k tísní, tísní je i to, že je člověk - jedním utiskujícím podnikatelem - zbaven práva na svobodnou volbu povolání, což je také podle Listiny základní lidské právo.

Soudě podle výše trestu 21 měsíců (podmíněně) byl podnikatel odsouzen ještě za jiný trestný čin, protože za útisk je horní hranice pouze šest měsíců. V novém řízení před okresním soudem by mohl soud uvážit, že útisku se podnikatel dopouštěl pod pohrůžkou těžké újmy, kterou nepřijetí do zaměstnání v kraji s vysokou nezaměstnaností zřejmě jest. A to už zákon hodnotí jako vydírání, s vyšší trestní sazbou než v případě pouhého útisku.

Právo, str. 11