- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
kind: VISUO
title: O začátcích a konci Brněnského elektronického studia
author / editor: Jiří Hanousek
language: czech.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
http://www.radioart.sk/avr/index4.php?img=3
http://www.radioart.sk/rss/rss_radioart.xml
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
[foto1] : Team Brno s dirigentem J. Hanouskem nad partiturou týmové skladby (1968) - zleva: Rudolf Růzička, Alois Piňos, Arnost Parsch, Milos Stědroň, Jiří Hanousek
[foto2] : Veřejný koncert - premiéra týmové skladby Hlasová vernisáz - Dům umění Brno 28.9.1969, dirigent: J. Hanousek, sóla zprava: Richard Novák, Jaroslava Janská, za mikrofonem basklarinetista Josef Horák
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Přátelé drazí, vy chcete po mně vzpomínky na začátky brněnské elektronické hudební tvorby? Vždyť je tomu víc jak 40 let a období mé přítomnosti nepřesáhlo ani první dekádu existence studia! Všechno je daleká minulost a nejsem si jist, že to někoho bude po tak dlouhé době ještě zajímat! Posílám tedy jen jakýsi krátký souhrn historie Brněnského elektronického studia..

Začalo to v roce 1964, pokračovalo r. 1966 návštěvou pařížské Groupe de Recherches Musicales v Praze, na jejíž seminář se sjeli zájemci z celé republiky. Dr. Eduard Herzog byl při tom hlavním prostředníkem a nezapomenutelným překladatelem informací Pierre Schaeffera, François Baylea, Guy Rebeila aj. o způsobu práce s ukázkami vlastní tvorby, jakož i tvorby Pierre Henryho, Luc Ferrariho, Bernarda Parmegianiho aj. Bylo to praktické seznámení s konkrétní hudbou po teoretických poznatcích elektronické hudby ze studia v Kolíně nad Rýnem. Německý racionální přístup založený na tónových a šumových generátorech s propočtenými tónovými soustavami odlišnými od půltónového systému, byl najednou obohacen o nekonečné množství konkrétního zvukového materiálu, o jeho jednoduché opakování nekonečnou smyčkou, se systémem typologie zvukových objektů a jejich katalogizace.

Neváhal jsem zahájit naši tvorbu v jednoduchých technických možnostech brněnského rozhlasu a vytvořit tak začátek Brněnského elektronického studia v jakési virtuální podobě, protože oficiální uznání takového pracoviště bylo stále ještě v tehdejší politické situaci – ať ve Svazu skladatelů, nebo pod všemocnou rukou krajského výboru strany - nemožné. Zvukoví mistři Miloš Šindelář, Ing. Igor Boháček nebo Otakar Tajovský nám byli velikou pomocí a spolutvůrci v technickém nápadu. První skladby na sebe nenechaly dlouho čekat: Kuksův Huprolog, Pololáníkovy Zvukové konverzace. Štědroňův Utis, Růžičkova Elektronia A nebo Piňosův Koncert pro magnetofonový pás a orchestr. Tím jsem mohl navázat styky se zahraničními elektronickými studii (zase samozřejmě privátně) v Paříži, v Kolíně, v Utrechtu, v New Yorku. Naši tvorbu jsem nabízel výměnou za snímky cizí. V cizojazyčné korespondenci šlo hlavně o výměnu zkušeností s výrobou a použitím technického zařízení. My měli k dispozici jen běžné hudební režie a měřící přístroje a chtěli jsme vědět, co mají jinde. V těchto stycích nás rozhodně předešli Slováci v bratislavském rozhlase, kteří mohli nakoupit zařízení v zahraničí. New York nám sice nabízel synthesizer, ale ten byl tehdy pro nás nedostupný. Na festivalu „Expozice experimentální hudby“ objevily se tak Stockhausenovy Kontakty, Zpěv jinochů, Parmegianiho Violostries, Ferrariho Jazzex nebo nizozemská fónická poezie doplněná naší poesií od Jiřího Valocha a Ladislava Nováka. Za prvních 5 let existence Brněnského elektronického studia jsme se stali největší výrobnou autonomních děl, neboť Bratislava, Praha a Plzeň pracovali i na scénických hudbách a pro potřeby doprovodné. Náš autorský okruh se rozrostl o Parsche, Ištvana a teamové skladby, které kombinovaly elektronický zvuk s instrumentálním. Alois Piňos s grafikem Daliborem Chatrným vytvořili např. kontrapunkt reprodukované grafiky s konkrétním zvukem. Vedle „Expozice experimentální hudby“ byl důležitý seminář ve Smolenici s Karlheinz Stockhausenem i Koncert Hudby dneška (bratislavský pendent našeho Studia autorů) v brněnské Křížové chodbě.

Všechna tato iniciativa byla trnem v oku primitivním členům stranického aparátu, kteří naši snahu vyrovnat se se světovým vývojem odměnili v „obrodném procesu“ zrušením všech našich aktivit včetně zbavení našeho zaměstnání a odsouzení k manuální práci. Pamatuji, že jsem 1971 dostal zákaz vstupu do rozhlasových budov a později v Bratislavě při výrobě Piňosovy „Adorace“ mě přátelé museli přes rozhlasovou vrátnici propašovat. Jako „nepřítel“ této společnosti jsem nemohl, než dát této společnosti vale a odejít navždy do emigrace. Jen zásluhou např. nedávno zemřelého hudebního redaktora Zdeňka Cupáka se většina snímků Brněnského elektronického studia zachránila před smazáním a zůstává jako doklad málem odbojové činnosti těch let.

Jiří Hanousek