Vznik a vývoj textové kritiky v
Alexandrijské knihovně
V alexandrijské
knihovně se zrodila filologie a literární věda, jejímž úkolem je
roztřídit všechny dochované rukopisy a nejstarší tištěná vydání podle jejich
vzájemné závislosti(=filiace). Je to místo, kde vznikly první katalogy
zpracovávající všechna díla v řeckém jazyce, kde konečnou úpravou prošly
Homérovy texty i díla jiných autorů. Právě v prostorách této knihovny působily
tak významné osobnosti jako například tvůrce textové kritiky Zénodotos z Efesu
či velmi nadaný mladý básník Kallimachos z Kyrény.
Není
divu, že ke zrodu textové kritiky došlo právě zde. Vždyť nebylo vhodnějšího
místa. Zde totiž mohli vědci a spisovatelé pracovat s téměř neomezenými
peněžními prostředky, s hmotným zabezpečením a bez materiálních starostí o své
bytí. Právě proto mohli věnovat veškerý svůj čas studiu početných původních i
mnohokrát přepisovaných textů.
Stejně jako Ptolemaios I. i
jeho syn Ptolemaios II. Filadelfos byl velkým milovníkem literatury. Věnoval
stejné množství času i prostředků, aby co nejvíce rozšířil fond alexandrijské
knihovny a obohatil jej o mnoho vzácných exemplářů. Byl to právě on, který
vyhnal ze svého dvora Démétria z Faléra a na jeho místo dosadil jednu z
nejvýznamnějších osobností v oblasti antické literatury-Zénodota z
Efesu.
Filétás z Kóu
První představitel
alexandrijské filologie, o němž Strabón mluví jako o "básníku a zároveň
kritikovi?. Pocházel z Kóu ze souostroví Sporady(naproti ostrovu Halikarnáss,
který se pod ochranou Ptolemaiovců stal významným literárním střediskem).
Zabýval se péčí o klasické texty a jejich interpretací a využitím(např. slovní
zásoby) pro vlastní básnickou tvorbu. Navíc si jej Ptolemaios I. zvolil jako
vychovatele pro svého malého syna.
Filétás je autorem
sbírky "Neuspořádané glosy˝, v níž čerpal z mnoha homérských pramenů. Touto
sbírkou zahájil tradici, podle níž se homérský základ stal pro textově-kritickou
práci zcela zásadním.
Zénodotos z Efesu
(4.-3.st.př.n.l.)
Když byl Démétrios z
Faléra vyhnán Ptolemaiem II. z Alexandrie a tím pádem i zbaven funkce ředitele
Velké knihovny, nastoupil na jeho místo dnes již slavný Zénodotos z Efesu. "Byl
to první vědec, jenž se zabýval literaturou pro ni samu.? Spolu s Filétem, jehož
byl žákem, patřil mezi zakladatele textové kritiky v Evropě. Stejně jako jeho
učitel patřil také mezi vychovatele mladého Ptolemaia II. Filadelfa, kterého
učil především literární výchově.
Za Démétria sice proudilo
do Alexandrijské knihovny moře spisů z mnoha koutů světa, ale byly hromaděny a
skladovány bez jakéhokoli systému a pravidel. Svitky, které se hrnuly do
knihovny, neměly většinou ani titul, navíc byl často jejich autor neznámý či
nejistý. V té době neexistovala žádná literární historie. Velké problémy také
způsobovalo, že převážná většina spisů nebyla původní, ale existovaly pouze
opisy či opisy opisů. Tím byl úkol jejich třídění velice ztížený. Navíc častá
nevzdělanost a nedbalost antických písařů způsobovala, že se v textech
vyskytovalo velké množství chyb. Tyto chyby byly jak původu gramatického, tak
stylistického. V původních textech, často velice mechanicky poškozených, se
totiž vyskytovaly menší či větší mezery. Písaři tato místa sice doplňovali s
dobrými úmysly, avšak jejich nevzdělanost způsobovala časté omyly a změnu
původního znění textu.
Hned při nástupu Zénodota do čela
knihovny mu připadl nelehký úkol-roztřídit především řecké texty a rozdělit je
na původní rukopisy a jejich opisy. V případě, že rukopis daného textu či díla
nebyl nalezen, bylo jeho úkolem, aby zajistil jeho pozdější vydání co nejbližší
původní verzi.
Zénodotos se při své vědecké práci věnoval
lyrice a epice. Společně s ním pracovali v Alexandrijské knihovně ještě dva
básníci-vědci. Drama, konkrétně tragédii, zpracovával jeho pomocník Alexandr z
Aitólie a komedii Lykofrón z Chalkidy.
Ve středu zájmu
tohoto vědce stál, jako u mnoha dalších, největší starověký řecký básník Homér.
Texty jeho děl zaměstnávaly po mnoho let velké množství literárních kritiků a
filologů.
Zénodotovým nejobtížnějším úkolem bylo vědecké
vydání dvou Homérových děl-Iliady a Odyssey. Tyto dvě výpravné básně původně
tvořily jeden celek. Právě Zénodotos se přičinil o jeho rozdělení a text upravil
do takové podoby, v jaké jej čteme dodnes.
Protože byly
Homérovy texty v antice velmi používané, například pro recitování na různých
slavnostech, docházelo postupem času k jejich mechanickému i chemickému
poškozování. Navíc jejich opisy pocházející z různých míst a období způsobovaly
časté stylistické nesrovnalosti s původním textem.
Z tohoto
důvodu si Zénodotos vybral ze všech dostupných opisových variant tu
nejsprávnější a následně ji kriticky hodnotil, srovnával s ostatními opisy,
probíral a navrhoval její možné opravy. V následujícím období mu bylo od
některých literárních vědců působících v Muzeu i mimo něj vytýkáno, že opravy
prováděl v mnoha případech pouze podle svého uvážení a často velmi naivně a
nepravděpodobně.
Podstata jeho kritické práce spočívala v
tom, že místa v textu, která považoval za nepůvodní a nesprávná, neodstraňoval
úplně, ale označil je obelem (=česky rožeň). Tento obelos měl tvar krátké rovné
čárečky a byl umístěn na okraji textu. Díky těmto kritickým znaménkům si
pozdější čtenáři mohli udělat představu o tom, jak vypadala původní verze ve
srovnání s verzí opravenou odborníkem.
Kromě těchto zásluh
lze Zénodotovi přičíst ještě jeden významný čin- jako první si totiž všiml
mladého básníka, později svého pomocníka, jehož následný pobyt a literární
činnost v Alexandrijské knihovně znamenala nejen pro toto místo zásadní obrat v
oblasti zpracování spisů- tzv. katalogizace.
Kallimachos z Kyrény
(nar.320-315 př.n.l.)
Jeden z
nejvýznamnějších členů Alexandrijské knihovny a Muzea, "učený básník"
Kallimachos, se narodil v řecké kolonii Kyréna. Pravděpodobně ještě za života
vládce Ptolemaia I. přijel do Alexandrie, kde si vydělával na živobytí výukou
čtení a psaní dětí na alexandrijském předměstí. Do Velké knihovny byl povolán
Ptolemaiem II. Filadelfem.
Kallimachos byl významný básník
nejen ve své době, ale znamenal velký přínos pro celou historii řecké literatury
vůbec. "Stal se vědcem podle Zénodotova vzoru a básníkem podle Filetova ideálu."
Ve svých dílech se totiž zaobíral jak psaním poezie, tak sbíráním a tříděním již
napsaného materiálu. Stal se zakladatelem nové básnické školy, jejímž heslem
bylo "velká báseň-velké zlo." Z toho vyplývá, že se Kallimachos a jeho žáci
zaobírali psaním hlavně drobných epických básní, tzv. epyllií. Dále pak tvořili
epigramy (hříčky ke cvičení vtipu), idyly (malé ucelené žánrové obrázky),
mimiamby (napodobování směšných typů tehdejší společnosti) a poezii didaktickou
(odborná látka ve verších).
Hlavní Kallimachovou zásluhou
ale zajisté zůstává vytvoření katalogů sbírek alexandrijské knihovny,
tzv.pinakes, jejichž úplný název zněl "Katalogy vynikajících představitelů
celé literatury a jejich spisů." Dílo bylo tvořeno souborem 120 knih, které
vlastně tvořily první historii tehdejší řecké literatury. Kallimachos rozdělil
katalogy na šest hlavních básnických a pět prozaických oddílů. Mezi básnické
zařadil epos, elegii, jamby, melos, komedii a tragédii a mezi prozaické
dějepisectví, řečnictví, filosofii, lékařství a
právo.
Autoři byli v jednotlivých oddílech seřazeni podle
abecedy. Ke každému dílu byl navíc připojen krátký autorův životopis, znění
prvního verše i celkový počet veršů. Důvody pro tuto činnosti byly jednoduché-
Kallimachos se často potýkal s problémy s autorstvím a autentičností děl, a
proto chtěl tímto způsobem oddělit pravá díla od
nepravých.
Kromě této celoživotní práce se Kallimachos
věnoval i psaní odborných spisů, např. z oblasti etnografie (Zvyky cizích
národů), mytologie (O nymfách), lexikografie (O ptácích), geografie (Soupis
zvláštností z celého světa, O řekách naší země) a historie (Založení a
přejmenování měst a ostrovů).
Aristofánés Byzantský
Mezi literární vědce a
textové kritiky můžeme zajisté zařadit i jméno tohoto muže, jenž se ve svých
odborných dílech zabýval výlučně studiem jazyka a textů, a jehož odborné práce
tvoří vrchol kritické a komentátorské činnosti. Mimo jiná díla je též autorem
dodatků ke Katalogům sbírek alexandrijské knihovny.
Aristarchos ze Samothráky
Žák Aristofánův,
později sám učitel, z jehož školy vyšli například Apollodór z Athén (tvůrce
chronologie) či Dionýsios Thráx (autor mluvnice O umění
gramatickém).
Dovedl k dokonalosti ten typ literatury,
která pojednává o jediném autorovi (=monografie). Kromě monografických pojednání
(=syngrammatech), např. o "otci dějepisu" Hérodotovi, psal také soustavné
komentáře (=hypomnémata), např. o Thukýdidovi.
Aristarchos
se jako hlavní přičinil o rozšíření jazykového bádání a textové kritiky i mezi
prozaiky. Do té doby se touto činností zabývali výhradně lyričtí, epičtí a
dramatičtí básníci, kteří se považovali za jediné povolané ke studiu svých
literárních předků.
Didymos
Představitel posledního vývojového
stupně vědecké vzdělanosti v Alexandrii je autorem životopisných a
starožitnických údajů o Thúkýdidovi. Své dílo rozčlenil podle otázek vhodných ke
zkoumání, tzv. zétémat. Po rozsáhlé úvodní části následují obecné údaje o
autorovi a době vzniku jednotlivých řečí. Poslední části díla tvoří sebrané
doklady, které mají osvětlit sporná místa zkoumaného textu.
Úvod