Vznik a vývoj textové kritiky v Alexandrijské knihovně

   V alexandrijské knihovně se zrodila filologie a literární věda, jejímž úkolem je roztřídit všechny dochované rukopisy a nejstarší tištěná vydání podle jejich vzájemné závislosti(=filiace). Je to místo, kde vznikly první katalogy zpracovávající všechna díla v řeckém jazyce, kde konečnou úpravou prošly Homérovy texty i díla jiných autorů. Právě v prostorách této knihovny působily tak významné osobnosti jako například tvůrce textové kritiky Zénodotos z Efesu či velmi nadaný mladý básník Kallimachos z Kyrény.
    Není divu, že ke zrodu textové kritiky došlo právě zde. Vždyť nebylo vhodnějšího místa. Zde totiž mohli vědci a spisovatelé pracovat s téměř neomezenými peněžními prostředky, s hmotným zabezpečením a bez materiálních starostí o své bytí. Právě proto mohli věnovat veškerý svůj čas studiu početných původních i mnohokrát přepisovaných textů.
   Stejně jako Ptolemaios I. i jeho syn Ptolemaios II. Filadelfos byl velkým milovníkem literatury. Věnoval stejné množství času i prostředků, aby co nejvíce rozšířil fond alexandrijské knihovny a obohatil jej o mnoho vzácných exemplářů. Byl to právě on, který vyhnal ze svého dvora Démétria z Faléra a na jeho místo dosadil jednu z nejvýznamnějších osobností v oblasti antické literatury-Zénodota z Efesu.

Filétás z Kóu

   První představitel alexandrijské filologie, o němž Strabón mluví jako o "básníku a zároveň kritikovi?. Pocházel z Kóu ze souostroví Sporady(naproti ostrovu Halikarnáss, který se pod ochranou Ptolemaiovců stal významným literárním střediskem). Zabýval se péčí o klasické texty a jejich interpretací a využitím(např. slovní zásoby) pro vlastní básnickou tvorbu. Navíc si jej Ptolemaios I. zvolil jako vychovatele pro svého malého syna.
    Filétás je autorem sbírky "Neuspořádané glosy˝, v níž čerpal z mnoha homérských pramenů. Touto sbírkou zahájil tradici, podle níž se homérský základ stal pro textově-kritickou práci zcela zásadním.

Zénodotos z Efesu

(4.-3.st.př.n.l.)

   Když byl Démétrios z Faléra vyhnán Ptolemaiem II. z Alexandrie a tím pádem i zbaven funkce ředitele Velké knihovny, nastoupil na jeho místo dnes již slavný Zénodotos z Efesu. "Byl to první vědec, jenž se zabýval literaturou pro ni samu.? Spolu s Filétem, jehož byl žákem, patřil mezi zakladatele textové kritiky v Evropě. Stejně jako jeho učitel patřil také mezi vychovatele mladého Ptolemaia II. Filadelfa, kterého učil především literární výchově.
   Za Démétria sice proudilo do Alexandrijské knihovny moře spisů z mnoha koutů světa, ale byly hromaděny a skladovány bez jakéhokoli systému a pravidel. Svitky, které se hrnuly do knihovny, neměly většinou ani titul, navíc byl často jejich autor neznámý či nejistý. V té době neexistovala žádná literární historie. Velké problémy také způsobovalo, že převážná většina spisů nebyla původní, ale existovaly pouze opisy či opisy opisů. Tím byl úkol jejich třídění velice ztížený. Navíc častá nevzdělanost a nedbalost antických písařů způsobovala, že se v textech vyskytovalo velké množství chyb. Tyto chyby byly jak původu gramatického, tak stylistického. V původních textech, často velice mechanicky poškozených, se totiž vyskytovaly menší či větší mezery. Písaři tato místa sice doplňovali s dobrými úmysly, avšak jejich nevzdělanost způsobovala časté omyly a změnu původního znění textu.
   Hned při nástupu Zénodota do čela knihovny mu připadl nelehký úkol-roztřídit především řecké texty a rozdělit je na původní rukopisy a jejich opisy. V případě, že rukopis daného textu či díla nebyl nalezen, bylo jeho úkolem, aby zajistil jeho pozdější vydání co nejbližší původní verzi.
   Zénodotos se při své vědecké práci věnoval lyrice a epice. Společně s ním pracovali v Alexandrijské knihovně ještě dva básníci-vědci. Drama, konkrétně tragédii, zpracovával jeho pomocník Alexandr z Aitólie a komedii Lykofrón z Chalkidy.
   Ve středu zájmu tohoto vědce stál, jako u mnoha dalších, největší starověký řecký básník Homér. Texty jeho děl zaměstnávaly po mnoho let velké množství literárních kritiků a filologů.
   Zénodotovým nejobtížnějším úkolem bylo vědecké vydání dvou Homérových děl-Iliady a Odyssey. Tyto dvě výpravné básně původně tvořily jeden celek. Právě Zénodotos se přičinil o jeho rozdělení a text upravil do takové podoby, v jaké jej čteme dodnes.
   Protože byly Homérovy texty v antice velmi používané, například pro recitování na různých slavnostech, docházelo postupem času k jejich mechanickému i chemickému poškozování. Navíc jejich opisy pocházející z různých míst a období způsobovaly časté stylistické nesrovnalosti s původním textem.
   Z tohoto důvodu si Zénodotos vybral ze všech dostupných opisových variant tu nejsprávnější a následně ji kriticky hodnotil, srovnával s ostatními opisy, probíral a navrhoval její možné opravy. V následujícím období mu bylo od některých literárních vědců působících v Muzeu i mimo něj vytýkáno, že opravy prováděl v mnoha případech pouze podle svého uvážení a často velmi naivně a nepravděpodobně.
   Podstata jeho kritické práce spočívala v tom, že místa v textu, která považoval za nepůvodní a nesprávná, neodstraňoval úplně, ale označil je obelem (=česky rožeň). Tento obelos měl tvar krátké rovné čárečky a byl umístěn na okraji textu. Díky těmto kritickým znaménkům si pozdější čtenáři mohli udělat představu o tom, jak vypadala původní verze ve srovnání s verzí opravenou odborníkem.
   Kromě těchto zásluh lze Zénodotovi přičíst ještě jeden významný čin- jako první si totiž všiml mladého básníka, později svého pomocníka, jehož následný pobyt a literární činnost v Alexandrijské knihovně znamenala nejen pro toto místo zásadní obrat v oblasti zpracování spisů- tzv. katalogizace.

Kallimachos z Kyrény

(nar.320-315 př.n.l.)

   Jeden z nejvýznamnějších členů Alexandrijské knihovny a Muzea, "učený básník" Kallimachos, se narodil v řecké kolonii Kyréna. Pravděpodobně ještě za života vládce Ptolemaia I. přijel do Alexandrie, kde si vydělával na živobytí výukou čtení a psaní dětí na alexandrijském předměstí. Do Velké knihovny byl povolán Ptolemaiem II. Filadelfem.
   Kallimachos byl významný básník nejen ve své době, ale znamenal velký přínos pro celou historii řecké literatury vůbec. "Stal se vědcem podle Zénodotova vzoru a básníkem podle Filetova ideálu." Ve svých dílech se totiž zaobíral jak psaním poezie, tak sbíráním a tříděním již napsaného materiálu. Stal se zakladatelem nové básnické školy, jejímž heslem bylo "velká báseň-velké zlo." Z toho vyplývá, že se Kallimachos a jeho žáci zaobírali psaním hlavně drobných epických básní, tzv. epyllií. Dále pak tvořili epigramy (hříčky ke cvičení vtipu), idyly (malé ucelené žánrové obrázky), mimiamby (napodobování směšných typů tehdejší společnosti) a poezii didaktickou (odborná látka ve verších).
   Hlavní Kallimachovou zásluhou ale zajisté zůstává vytvoření katalogů sbírek alexandrijské knihovny, tzv.pinakes, jejichž úplný název zněl "Katalogy vynikajících představitelů celé literatury a jejich spisů." Dílo bylo tvořeno souborem 120 knih, které vlastně tvořily první historii tehdejší řecké literatury. Kallimachos rozdělil katalogy na šest hlavních básnických a pět prozaických oddílů. Mezi básnické zařadil epos, elegii, jamby, melos, komedii a tragédii a mezi prozaické dějepisectví, řečnictví, filosofii, lékařství a právo.
   Autoři byli v jednotlivých oddílech seřazeni podle abecedy. Ke každému dílu byl navíc připojen krátký autorův životopis, znění prvního verše i celkový počet veršů. Důvody pro tuto činnosti byly jednoduché- Kallimachos se často potýkal s problémy s autorstvím a autentičností děl, a proto chtěl tímto způsobem oddělit pravá díla od nepravých.
   Kromě této celoživotní práce se Kallimachos věnoval i psaní odborných spisů, např. z oblasti etnografie (Zvyky cizích národů), mytologie (O nymfách), lexikografie (O ptácích), geografie (Soupis zvláštností z celého světa, O řekách naší země) a historie (Založení a přejmenování měst a ostrovů).

Aristofánés Byzantský

   Mezi literární vědce a textové kritiky můžeme zajisté zařadit i jméno tohoto muže, jenž se ve svých odborných dílech zabýval výlučně studiem jazyka a textů, a jehož odborné práce tvoří vrchol kritické a komentátorské činnosti. Mimo jiná díla je též autorem dodatků ke Katalogům sbírek alexandrijské knihovny.

Aristarchos ze Samothráky

   Žák Aristofánův, později sám učitel, z jehož školy vyšli například Apollodór z Athén (tvůrce chronologie) či Dionýsios Thráx (autor mluvnice O umění gramatickém).
    Dovedl k dokonalosti ten typ literatury, která pojednává o jediném autorovi (=monografie). Kromě monografických pojednání (=syngrammatech), např. o "otci dějepisu" Hérodotovi, psal také soustavné komentáře (=hypomnémata), např. o Thukýdidovi.
   Aristarchos se jako hlavní přičinil o rozšíření jazykového bádání a textové kritiky i mezi prozaiky. Do té doby se touto činností zabývali výhradně lyričtí, epičtí a dramatičtí básníci, kteří se považovali za jediné povolané ke studiu svých literárních předků.

Didymos

   Představitel posledního vývojového stupně vědecké vzdělanosti v Alexandrii je autorem životopisných a starožitnických údajů o Thúkýdidovi. Své dílo rozčlenil podle otázek vhodných ke zkoumání, tzv. zétémat. Po rozsáhlé úvodní části následují obecné údaje o autorovi a době vzniku jednotlivých řečí. Poslední části díla tvoří sebrané doklady, které mají osvětlit sporná místa zkoumaného textu.

Úvod