Vytisknout Poslat mailem

Kdo byl Petr Ginz?

V pátek 19. července měl z mysu Canaveral na Floridě odstartovat v posádce amerického raketoplánu první izraelský astronaut - plukovník Ilan Ramon. Ať již se tak opravdu stane, nebo bude let - jak je v případě raketoplánů běžné - o nějaký čas odložen, na oběžnou dráhu kolem Země si plukovník Ramon vezme obrázek, který nakreslil čtrnáctiletý chlapec, jenž se narodil v Praze. V duchu klukovské fantazie zobrazil svoji představu, jak vypadá při pohledu z Měsíce naše planeta.

Jmenoval se Petr Ginz a kresbu nevytvořil v klidném prostředí domova, obklopen svou rodinou, ale v terezínském ghettu. Bylo to v roce 1942.

FotoČTRNÁCTILETÝ ŠÉFREDAKTOR

Je tomu už hezkých pár let, co se mi v terezínském Památníku dostal do rukou časopis Vedem. Každé číslo vycházelo jen v jednom jediném exempláři. Šlo o tajně vydávaný časopis upro střed terezínského ghetta. Jeho reportéry, komentátory, ilustrátory, básníky a povídkáři byli chlapci od dvanácti do čtrnácti let.

Tihle kluci žili v prvním oddělení chlapeckého domova L 417. Bydleli v budově, z níž je dnes Muzeum ghetta. Na vysvětlenou je třeba uvést, že v terezínském ghettu byly děti odděleny od rodičů. A nesměly se vzdělávat. Za to hrozily přísné tresty. Přece se však našli stateční lidé, kteří pro děti tajně organizovali vyučování a přednášky. Jedním z nich byl brněnský středoškolský profesor Valter Eisinger. A právě on stál u zrodu časopisu Vedem , jehož první číslo vyšlo 18. prosince 1942. Časopis pak týden co týden vycházel až do podzimu 1944, kdy většina jeho tvůrců skončila ve vyhlazovacím táboře.

Šéfredaktorem časopisu, jenž byl navzdory neustálému hladu, ponižování a strachu z transportů plný optimismu a života, byl - Petr Ginz.

FotoVZPOMÍNÁ ZDENĚK ORNEST

Jedním z mála tvůrců časopisu Vedem , jenž měl to štěstí a válku přežil, byl bratr básníka Jiřího Ortena, později známý český herec Zdeněk Ornest. Krátce před svou tragickou smrtí v roce 1990 mi vypravoval: "Měl jsem Petra moc rád. Byl velice nadaný. A také neobyčejně vtipný. Měl sklony k poezii, filologii, miloval český jazyk a velmi dbal o jazykovou čistotu příspěvků. Psal básně, články, úvodníky a také reportáže. Pro nás ostatní bylo docela přirozené, že se ujal redakce časopisu. Byl, jak se dnes říká, hnacím motorem časopisu."

Petr Ginz pocházel ze smíšené rodiny. Jeho matka se nenarodila v židovském prostředí, a tak mohla až do roku 1944 chránit před transportem svého muže i Petrovu mladší sestru. Petr se však ocitl v ghettu už v roce 1942. Na rozdíl od většiny svých vrstevníků, kteří měli v Terezíně nebo ve vyhlazovacích táborech celou rodinu, mohl alespoň dostávat balíčky s jídlem. Zdeněk Ornest vzpomínal na chvíle, kdy Petr balíčky rozbaloval. "Já měl palandu přímo nad ním a musím říct, že jsem občas dost trpěl. Ale Petr byl kamarád, pokaždé se dělil."

FotoSVĚT PODLE JULESA VERNA

Petr byl i v Terezíně doslova posedlý věděním. Neustále toužil po nových poznatcích. V červnu 1944 si tak kupříkladu poznamenal:

"Jsem zaměstnán v Litografii. Udělal jsem fyzikální mapu Asie a začal světovou mapu dle projekce.

Přečetl jsem: Otáhalová-Popelová: Seneka v dopisech. Arbes: Bláznivý Job.

Naučil jsem se: Starověk (Egypťany, Babylóňany, Indy, Féničany, izraelity, Řeky, Peršany atd.), zeměpis Arábie, Holandska a měsíce.

Nakreslil jsem: Za ovčínem a Vrchlabí. Udělal jsem si v hlavě i na papíře přehled zoologie.

Chodím na večerní přednášky (O Rembrandtovi, Mastičkáři atd.)."

Dodejme jen, že tato slova psal sotva šestnáctiletý chlapec.

Petrova sestra Eva, která dnes žije v Izraeli, vzpomíná v knize Je mou vlastí hradba ghett? , že Petra už jako malého inspirovaly romány Julesa Verna. Francouzský spisovatel na něj měl neobyčejný vliv. Právě díky jeho dílům začal Petr tak záhy psát a svoje texty doprovázel vlastními obrázky. Na počátku okupace - to mu bylo jedenáct let - napsal román Návštěva z pravěku . Příběh začíná tím, že se ve starém sklepě Vernova domu najde dosud neuveřejněný a neznámý rukopis.

Vliv mistra vědecko-fantastických románů lze vypozorovat i na obálce terezínského časopisu Vedem ze 17. prosince 1943. Petr Ginz tu nakreslil raketu z Vernova románu Cesta na Měsíc.

FotoTVÁŘÍ V TVÁŘ JOSEFU MENGELEMU

I v prostředí ghetta věřil Petr Ginz ve své sny - snil o vesmíru, kosmických objevech a vzdálených krajích. Nepochyboval o tom, že přežije. Jednou v časopisu Vedem napsal: "Terezín je město, kde povrchní civilizace je stále více zatlačována pudem sebezáchovy, egoismem, pěstním právem a mnoha jinými motivy, které okolnímu světu se již alespoň z větší části podařilo odstranit. Poznat svět z jeho nadávek, slyšet nadávat kuli v Šanghaji, Singapuru, rybáře na Novém Foundlandě, zemany na Cejloně, gejši v Japonsku, lovce perlorodek v Bengálském zálivu, to by bylo mým ideálem."

Osmadvacátý zářijový den roku 1944 byl Petr odtransportován do Osvětimi. Jak po válce vzpomínal jeho starší přítel Jehuda Bacon, na pověstné rampě v Osvětimi čekala na nově příchozí selekce. Vedl ji Josef Mengele. Anděl smrti, jak se nacistickému lékaři říkalo, rozděloval se svými pomocníky vězně napravo a nalevo. Levá strana znamenala automaticky plynovou komoru a smrt.

Petr prodělal několik týdnů před transportem vysoké horečky a byl na první pohled zesláblý. Když se objevil před Mengelem, Anděl smrti ukázal nalevo.

NAPLNĚNÉ SNY

V průběhu let 1942 - 1945 prošlo terezínským ghettem více než deset tisíc dětí. Přežilo jich několik desítek. V plynových komorách zahynula i drtivá většina tvůrců časopisu Vedem . Nepřežil ani odvážný vychovatel těchto dětí Valter Eisinger.

A však naděje a sny dětí z ghetta zůstaly. Tak jako největší sen Petra Ginze, který teď poputuje na jednom malém obrázku přímo ke hvězdám. Osmapadesát let po Petrově smrti. Zásluhou izraelského astronauta Ilana Ramona.

Reflex 29/2002




Diskuse k článku (celkem příspěvků: 0, nových: 0)
Zasílat reakce na označené příspěvky na e-mailovou adresu:
zasílat všechny nové příspěvky: