Novinky

V prodeji jsou nové Windows 7
26. 10. 2009  

Do obchodních sítí se dostali nové Windows 7. Obchodníci si mnou ruce. Jejich zásoby prý byly vyprodány dříve, než stačili říct Steve Ballmer.

celý článek
Vědci vědí, jak si vyrobit černou díru
26. 10. 2009  

V americkém Darmouthu umějí divy! Teď vědci z tamní univerzity přišli s nápadem, jak vyrobit v laboratorních podmínkách malou černou díru.

celý článek
Dálkové ovládání je jako atomová bomba!
26. 10. 2009  

Podle ankety, kterou provedl server iDnes.cz je vynález atomové bomby srovnatelný svým významem s dálkovým ovládáním.

celý článek


Daniela Filipiová

absolventka ČVUT, ministryně zdravotnictví

 

Danielu Filipiovou možná znáš z televize jako političku. Ale tahle ženská je zajímavější tím, co prodělala, než tím, že si v tramvaji vždycky sedne. Tak mrkni na celý článek.

Daniela Filipiová se narodila 9. srpna 1957 a je známá především jako ministryně zdravotnictví v Topolánkově vládě. Ale Daniela, která tenhle úřad dělala od ledna 2009 až do chvíle, kdy Parouback shodil vládu.

Zajímavý ale je, že Daniela v roce 1982 vystudovala architekturu na ČVUT. V roce 1984 ale prodělala operaci míchy a protože se tato operace nepovedla, Daniela skončila na ortopedickém vozíku :(((

Neumím si představit, jak bych se v takové situaci zachovala já, ale Daniela nesvěsila hlavu. Dneska je vdaná a má dvě dcery. Svůj osud bere s nadhledem a využívá ho i při své práci.

Daniela totiž napsala několik knížek – Život bez bariér, Tvorba bezbariérové prostředí a Projektujeme bez bariér. Její vozík ji ale dopomohl i k tomu, že se začala věnovat zdravotním a sociálním otázkám. Dlouhou dobu pracovala v Pražské organizaci vozíčkářů a z téhle spolupráce si prej odnesla jedno zásadní ponaučení: „Vím, že určitému procentu lidí vyhovuje být nezaměstnaný. Podpora nebo invalidní důchod jim stačí, a pokud netouží po nadstandardním životě, nemají potřebu pracovat. Myslím, že kdo chce práci najít, ten ji najde. I když ne vždy odpovídající jeho kvalifikaci. Já bych si také mohla stěžovat, že jsem se jednu dobu živila překlady z francouzštiny a ne architekturou.“ Na můj vkus je to teda dost drsný. Ale s ní se taky život nemazlil, takže co jako?

Dobrý je, že jako architektka se s svým postižením může věnovat projektům bezbariérových domů. Jako je docela drsný, že si stále nejsme schopní uvědomit, jak blbě se vozíčkářům a postiženým lidem mezi náma žije a že jim to svým chováním vůbec neulehčujeme. Přitom podle Danieli vůbec není bezbariérový domov otázkou nějakejch peněz. Prej to vyjde tak jako nastejno. Problém akorát je, že je třeba na postižené a jejich potřeby víc myslet a uvědomit si, že bezbariérový domov je otázkou jejich důstojnosti.

Díky tomu, že vystudovala architekturu a že teda je nucena být na vozíku, tak může pomáhat při opravdu praktických řešeních potřeb postižených. Prostě to není ořezávátko.