Platební karta
Platební karty jsou nástroje určené k bezhotovostním platbám, které nejčastěji vydávají fyzickým i právnickým osobám banky. Za vystavení se platí poplatky (nebo jsou již započteny). Za výběry hotovosti z bankomatu platí poplatky klient banky, transakce klienta u obchodních partnerů banky jsou strhávány z částky, kterou nakonec obdrží obchodní partner. Součástí může být nadstandardní cestovní pojištění, bezplatné vstupy do letištních salónků, slevy a další služby. Největší asociace platebních karet jsou Diners Club, Visa, MasterCard, American Express, JCB ad.
Jedná se tedy o malou plastovou kartu s identifikujícími údaji jejího majitele.
[editovat] Vývoj platebních karet
Dříve se platilo hotově, šeky a některým klientům bylo poskytována možnost platit na tvz. účet „sekeru“(z důvodu většího utrácení). Koncem 19. století zavedli někteří obchodníci v USA tzv. kovové štítky. Na těchto štítcích bylo vždy vyraženo číslo klienta, které se při nákupu opsalo, a přidal se k němu klientův podpis. Na začátku 20. století přišla americká letecká společnost Western Union Telegraph Company s papírovými platebními kartami, které se staly mezi klienty i mezi obchodníky velmi oblíbenými. (klient měl své pohodlí a obchodník zase větší útratu za služby, které nabízel). Vůbec první platební kartou se stala karta od společnosti Air Travel Card. Karta byla zavedena v roce 1948 a byla určena pouze obchodním cestujícím v sektoru letecké dopravy. První karty byly vyráběny z tvrdého papíru nebo z plechu. Použití takových platebních karet se dochovalo dodnes. Princip totiž zůstal stejný. Klient tedy předloží při platbě svou platební kartu a podepíše účet. Prodavač ověří platnost karty a porovná podpis zákazníka. Později se k takové kontrole přidal i seznam blokovaných karet. První kartou, která byla vynalezena v roce 1950, byla karta, která se dala použít ve všech sektorech života. Jmenovala se Diners Club Credit Identification Card. Později se začaly zabývat platebními kartami i banky. Ty zezačátku však úspěchy neměly, hlavně z důvodu toho, že museli odvádět vysoké náklady na výrobu, ale i na reklamu. Koncem 20. století však začaly vznikat platební karty, které známe dodnes, např. VISA karta, American Express a mnoho dalších.
První platební kartu na území tehdejšího Československa vydala roku 1988 živnostenská banka[1] jako dispoziční kartu k tuzexovému účtu.
[editovat] Druhy karet dle materiálu
Papírové karty – přestaly se vyrábět z důvodu snadného padělání
Umělohmotné karty – PVC, ABS, PETG, polykarbonát (použití zejména pro karty s dlouhou životností - např.řidičský průkaz).
[editovat] Rozměr platebních karet
Rozměr 85,6 x 54 mm u platebních karet určuje mezinárodní norma ISO 3554.
[editovat] Druhy
Existuje několik druhů platebních karet podle toho, s jakými finančními prostředky lze kartou nakládat:
- debetní – při platbě klient čerpá vlastní prostředky; někdy je ale umožněn též kontokorentní úvěr
- kreditní – při platbě klient automaticky čerpá úvěr, zpravidla však s jistým bezúročným obdobím, splátky úvěru lze obvykle rozložit na delší období.
- charge – obdoba kreditní karty, bezúročný úvěr je ovšem klient povinen zaplatit v daném období po čerpání (jinak je penalizován sankčním úrokem); charge karty jsou určeny pro velmi bonitní klienty
- elektronická peněženka – kartou lze čerpat jen vyhrazený objem prostředků, kterým byl předem „do karty“ vložen (příkladem může být předplacená telefonní karta)
Dle způsobu provedení jsou to potom karty:
- elektronické platební karty - v ČR nejrozšířenější. Patří sem VISA, Electron a Maestro. Tyto karty lze použít pouze pro online transakce – výběry z bankomatů či platby u obchodníků. Výhody těchto karet jsou: vedení zdarma, nízké poplatky za blokaci ztracené karty, nulová možnost zneužití zablokované karty.
- embosované platební karty – tyto karty mají plasticky vytištěny veškeré údaje o majiteli karty, platnosti, číslu karty. Kromě platby přes elektronický terminál, umožňují platbu tak, že obchodník vloží kartu do impriteru a otiskne veškeré údaje z karty na účet, který pak zákazník podepíše. Každý obchod má nastaven tzv. floor limit, neboli výši útraty, kterou mohou zákazníci provést bez nutnosti platbu ověřit. Embosované karty je možno použít na více místech než karty elektronické. Nevýhoda těchto karet je však vyšší cena za vydání, vedení či blokaci karty a jistá možnost zneužití karty i po nahlášení její ztráty či odcizení.
[editovat] Funkce
Platba u obchodního partnera může proběhnout buďto přes tzv. imprintery (mechanické snímače embosovaných údajů na kartě – lidově „žehličky“; vyžadován podpis a velmi často hlasová autorizace transakce) nebo přes platební terminály (POS; vyžadován podpis, u EMV čipových karet také zadání PIN). Klient si ale může také vybrat hotovost z bankomatu (poplatek se strhává klientovi, u bankomatů cizích bank bývá vyšší) nebo dobíjet telefonní kredit mobilních operátorů, taktéž přes bankomat. Některé karty mohou mít také identifikační funkci (např. MaxKarta Poštovní spořitelny) – identifikace klienta pro zadávání platebních příkazů, vkladů na účet apod.
[editovat] Popis a ochranné prvky
- Logo banky
- EMV čip
- Hologram
- Číslo kreditní karty
- logo vydavatele karty
- Platnost karty
- Jméno majitele
Platební karty se vyrábí z odolných plastů a mívají standardní rozměry 85,5 x 54 mm. Základním ochranným prvkem každé platební karty je její číslo, které je jedinečné. Kromě tohoto kódu má každá karta na zadní straně magnetický proužek, na kterém jsou uložena podstatná data. Jelikož většina uživatelů, kteří platí kartami na internetu, nemá čtečku kreditních karet, je na kartách umístěn ještě jeden dodatečný prvek.
- magnetický proužek
- podpisový vzor
- kód CVC
Tomuto prvku se říká Card Verification Value, případně Card Verification Code, zkráceně CVV nebo CVC. Tímto kódem je dodatečné číslo, které je na kartách MasterCard, Visa a Discover umístěno na zadní straně u podpisového vzoru. Užívá se pro zvýšení ochrany před zneužitím při elektronickém převodu peněz.
Užití karty je tedy možné pouze v případě, že uživatel zná všechny tyto vlastnosti karty: Číslo karty, jméno vlastníka karty, platnost platební karty, případně kód CVC, či podpisový vzor, podle způsobu platby.
Kromě již zmíněných ochranných prvků se ochrana na kartách stále rozšiřuje.
[editovat] Bezpečné užití platebních karet
- kartu nikomu nepůjčujte
- nikomu nesdělujte svůj PIN (ani policistům či zaměstnancům banky)
- PIN nezaznamenávejte a nenechávejte v blízkosti Vaší karty
- k bankomatu přistupujte jednotlivě
- v noci si vybírejte bankomat, který je dobře osvětlen
- kartu nevystavujte mechanickým vlivům (ke zmagnetizování, může dojít např. mobilním telefonem, magnetickým zapínáním kabelek či počítačem)
- provádějte pravidelnou kontrolu výpisů z účtů, transakce. (pro případnou reklamaci)
- ztrátu karty nahlaste co nejdříve (zabráníte tak její případné zneužití)
- personál restaurace či prodejny by nikdy neměl s Vaší kartou odcházet (pokud se tak stane, máte právo žádat navrácení karty a provedení transakce pod svým dohledem)
- Zkontrolujte také, zda Vám personál vrátil Vaši kartu
- při platbě na internetu zjistěte důvěryhodnost serveru
[editovat] Nástroj pro využití karet - Bankomat
Bankomaty sehrály velmi významnou roli především ve výpočetní technice. Byly to vůbec první zařízení, které mohli klienti používat bez ohledu na úřední hodiny bankovních institucí. Proto také byly zařazeny na seznam 100 nejvýznamnějších vynálezů 20. století.
Bankomat je samoobslužné výplatní zařízení, které vydává držitelům platebních karet bankovky.
[editovat] Druhy bankomatů
- vnitřní (na pobočkách bank, v obchodech apod.)
- venkovní (na ulici)
- určené k vyplácení hotovosti
- vícefunkční zařízení (umožňují např. vklad)
[editovat] Funkce bankomatu
- výběr hotovosti
- vkládání hotovosti
- nepeněžní funkce(jednoduché platební příkazy, výpisy z účtu, změny PIN)
[editovat] Sběratelství platebních karet
Platební karty se staly zájmem sběratelů již v 50. letech 20. století, od té doby se jim věnují především sběratelé v USA. Sbírání platebních karet je velmi složité a náročné. Na světě existuje 22000 bank, které vydávají platební karty. Další karty vydávají společnosti American Express, Diners Club, JCB, sítě čerpacích stanic, letecké společnosti apod. Platební kartu nelze normálně získat, sběratel si ji musí buď pořídit u banky nebo získat od jiného klienta. Proto se sběratelé soustředí na určitý typ karet, stát, motiv nebo vydavatele. Největší sběratelé mají okolo 8.000 druhů platebních karet. Existuje asociace sběratelů ACCCS (American Credit Card Collectors Society).
[editovat] Sběratelské třídění platebních karet
Platební karty se dají třídit podle typu karty nebo podle kvality, motivu atd. Podle ACCCS je seznam typů karet následující:
- Travel & Entertainment Cards
- Charge Coins (úvěrové známky)
- Gas or Petrol Cards (karty čerpacích stanic)
- Store Cards (karty obchodů)
- Bankovní karty
- Charge Plates (úvěrové „psí známky“)
- Affinitní karty (karty vydané společně se zájmovými organizacemi a kluby)
- Charge Cards (úvěrové karty restaurací)
- Telefonní kreditní karty (papírové a plastové telefonní karty)
