ŠICÍ STROJ

Nejprve bylo třeba vymyslet správný typ jehly. A to stalo až v roce 1755, když Angličan Charles Weisenthal vynalezl jehlu se špičkou na obou koncích a s ouškem uprostřed. Později, v roce 1790 Thomas Saint vyrobil šicí stroj, který byl určený k šití obuvi. Byl velmi podobný modernímu šicímu stroji, nepoužíval však Weisenthalovu jehlu a brzy upadl v zapomnění. Barthélemy Thimonnier, krejčí z Amplepuis nedaleko francouzského Saint-Etienne, v roce 1830 zkonstruoval šicí stroj, který byl vyrobený většinou ze dřeva a používal Weisenthalovu jehlu. Slavil s ním až příliš velký úspěch. Jeho kolegové krejčí, kteří všichni stále šili ručně, se obávali, že je šicí stroj připraví o práci. Srotili se tedy a vzali útokem jeho dílnu. Thimonnierovi se podařilo utéct a zachránit alespoň jeden ze svých šicích strojů. V roce 1845 mu jeden výrobce nabídl, aby pro něj vyrobil jeho nejnovější model, ne však už ze dřeva, ale z kovu. Thimonnier jich vyrobil hned několik a šily se na nich armádní uniformy. Ale po kraji se zase roznesla pověst o nebezpečí plynoucím ze zavedení těchto strojů, a tak se opět shromáždil dav. Tentokrát byl ještě větší a zcela zničil krejčovskou dílnu. Výroba v ní se zastavila a už nikdy nebyla obnovena. Thimonnier zemřel v bídě roku 1857. Nicméně šicí stroje začali po Thimonnierovi vyrábět i jiní - například Elias Howe, vynálezce prošívacího stroje s vázaným stehem. Byl to Američan, který přišel do Londýna a prodal tu svůj vynález výrobci korzetů, pro něhož později pracoval. Avšak první šicí stroj pro použití v domácnosti vynalezl Isaac Merritt Singer z Bostonu a sklidil s ním veliký úspěch. Singer svůj stroj vybavil jehlou s ouškem, podávací plochou pro posuv látky, jakou použil už Howe, svislým pohybem jehly a převislým ramínkem - tedy vším, co použil už Thomas Saint u svého původního návrhu, vyjma nového typu jehly. Singrův šicí stroj se začal prodávat v roce 1851.

Klasická "singrovka" ze 60. let  minulého století
(převzato ze stránky http://www.sew-n-time.com/singer.htm)

Od té doby je šicí stroj neustále zdokonalován a přibývalo mnoho nových výrobců. Kromě klasického sešívání látek se dnešní stroje používají také na zoubkování okrajů, na obšívání dírek, na přišívání knoflíků, na vyšívání atd. Šicích strojů se používá i při výrobě koženého zboží a při vazbě knih.

Jak vlastně stroj šije? Jehla s nití - provlečenou ouškem ve špičce - vytvoří smyčku. Smyčkou proběhne člunek (běhá pod pracovní deskou) a udělá steh. To je nejběžnější uspořádání, tzv. jednojehlový stroj s člunkem a dvojitým stehem (stehem ze dvou nití). V tomto případě se jedna nit (vrchní) přivádí ouškem jehly, druhá (spodní) přichází z cívky ve člunku.

Klasické šicí stroje se obvykle poháněly pohybem nohou (šlapáním). První elektrický šicí stroj vyrobila firma Singer Manufacturing Company už v roce 1889. Elektrické stroje velmi zjednodušily a zrychlily práci. Dnešní rychloběžné šicí stroje udělají přes 2 000 stehů za minutu. Také elektronika rychle pronikla i do tohoto oboru. Stroje jsou vybaveny displejem se zobrazovanými funkcemi. Dělají mnoho operací, které původní stroje neuměly, dokonce jsou vybaveny programy. Ty jednodušší kolem 10, ty pro náročnější práci jich mají kolem 150. Pro usnadnění tvorby vyšívacího vzoru lze použít i scanner, podobně jako u scanování textu.

mc_9000.jpg (10532 bytes)

Současný japonský šicí a vyšívací model Memory Craft 9000
(převzato ze stránky http://www.aska.cz/domaci.htm)

dale.gif (1388 bytes)