Alfred Bernhard Nobel (1833–1896)

Švéd Alfred Bernhard Nobel (1833–1896) byl synem Immanuela Nobela, projektantem mostů a budov ve Stockholmu, zabývajícím se mj. také dobýváním kamene v kamenolomu.

V době Alfreda Nobela byl jedinou bezpečnou výbušninou střelný prach. Ten také používal jeho otec při výrobě námořních min, které vyráběl pro Rusko po přestěhování do Petrohradu.

Když bylo Nobelovi 17 let, hovořil plynně švédsky, rusky, francouzsky, anglicky a německy. Kromě jazyků ho také zajímala fyzika a chemie. Protože jeho otec chtěl, aby jednou vedl jeho podnik, poslal ho do zahraničí, aby získal vzdělání chemického inženýra. Nakonec se usadil v soukromé chemické laboratoři v Paříži. Tam se v roce 1849 setkal s mladých italským chemikem Ascaniem Sorberem, objevitelem žlutavé, olejovité a silně třaskavé kapaliny, nitroglycerinu (1846). Nitroglycerin se vyráběl z glycerinu, kyseliny sírové a kyseliny dusičné. Jeho výroba a skladování byly velmi nebezpečné (byl velice citlivý na teplo a tlak, vybuchoval neočekávaně a snadno, stačil prudší otřes), takže ho nebylo možno použít k praktickým účelům, přestože byl mnohem účinnější třaskavinou než střelný prach. Alfreda Nobela zaujala myšlenka použití této trhaviny při stavebních pracích.

V roce 1863 se Alfred s otcem a bratrem Emilem vrátili do Švédska, kde pokračoval v uplatnění nitroglycerinu jako technické trhaviny. O rok později nastal tragický výbuch, při kterém zahynul bratr Emil a několik dalších osob. Po této události byly Nobelovi ve Stockholmu další pokusy zakázány a tak se přestěhoval na ukotvenou jachtu na jezeře.

Po různých experimentech ho napadlo nechat nitroglycerín nasáknout do něčeho jako je papír, cihla nebo prach, aby bylo možno trhavinu bezpečně přepravovat. Nakonec přišel na to, že pokud smíchá nitroglycerin s křemenným prachem, vznikne pasta, kterou je možno vytvarovat do válečků vhodné velikosti a ty pak bezpečně vkládat do vyvrtaných otvorů v hornině.

Tento materiál vynalezl Nobel v roce 1866 a o rok později si jej nechal patentovat pod názvem dynamit. Zájem o tuto trhavinu prudce rostl a Alfred Nobel se stal zkušeným podnikatelem a obchodníkem a získal ohromné jmění. Uvědomoval si však, že základem jeho nápadů byl Sobrerův objev, a poskytl mu proto celoživotní zaměstnání.

Od roku 1865 jeho továrna v německém Krümmelu nedaleko Hamburku exportovala třaskaviny na bázi nitroglycerinu do řady zemí celého světa. Během následujících let založil továrny a laboratoře ve více než 20 zemích světa, mj. i v předválečném Československu (v Bratislavě).

Velikost Nobela spočívala v jeho schopnosti kombinovat myšlení vědce s předvídavostí podnikatele. Do své smrti v roce 1896 přihlásil 355 patentů.

Nobelova závěť byla velkým překvapením, neboť úroky z jeho kapitálu musí být použity pro každoroční oceňování největších úspěchů ve fyzice, chemii, medicíně, literatuře a v práci pro světový mír. Tak byla založena nadace udělující Nobelovy ceny. Tyto ceny se začaly udělovat v roce 1901, při pátém výročí Nobelovy smrti.

Cena se skládá ze 3 částí: peněžní odměny, zlaté medaile a diplomu. Nobelovou cenou byli vyznamenáni i 2 Češi. V roce 1959 Jaroslav Heyrovský za chemii (vynález a rozvoj polarografie) a v roce 1984 Jaroslav Seifert za literaturu.

Nobelovy ceny udělované každoročně za vynikající výkony ve vědě, literatuře a za zásluhy o světový mír jsou stále ještě placeny z takto získaného jmění.