Titulní strana
Josef
(1798 – 1858)
Josef František – 8. kníže Dietrichstein-Nikolsburg, hrabě Proskau-Leslie

*28. 3. 1798 Petrohrad – †10. 7. 1858 Frýdlant

Josef František Dietrichstein se narodil v březnu roku 1798 v Petrohradě jako jediný syn Františka Josefa Dietrichsteina a Alexandriny, rozené Šuvalovové. Krátce po jeho narození se manželství jeho rodičů rozpadlo. Josefova matka Alexandrina pak trávila zbývající část života v Itálii. Syna zanechala v péči knížete Františka Josefa. Ten podřídil výchovu svého dědice anglickým ideálům, které považoval ve své době za nejpokrokovější. Josef studoval v Praze a ve Vídni, kde měl mimo jiné navštěvovat přednášky „rakouského Bolzana”, pozdějšího mikulovského probošta Vincenze Weindtridta.

Josef Dietrichstein se oženil v únoru roku 1821. Jeho manželkou se stala Gabriela, prostřední ze tří dcer Jana Antonína Wratislava z Mitrovic. Kníže František Josef Dietrichstein přenechal po svatbě svému synovi k dispozici dietrichsteinské statky v Čechách, a díky tomu se Josef Dietrichstein jako jediný z mikulovských Dietrichsteinů výrazněji sblížil s Čechami a českou šlechtou. Často pobýval v Praze, kde se dostal do kontaktu s českými vlastenci a jejich myšlenkami. Josef Dietrichstein byl jedním z iniciátorů vzniku Jednoty ku povzbuzení průmyslu v Čechách, která byla v Praze založena roku 1833. V letech 1833–1840 byl jejím předsedou. Účastnil se i dalšího pražského spolkového života – byl členem Hospodářské společnosti království českého a Společnosti vlasteneckého muzea království českého. Zajímal se také o umění a sbíral obrazy. Po smrti svého otce, knížete Františka Josefa Dietrichsteina, nechal u pražského sochaře Emanuela Maxe vytvořit jeho celopostavovou sochu, která byla po dokončení postavena do mikulovského sálu předků.

Se svou manželkou Gabrielou měl Josef Dietrichstein pouze čtyři dcery – Terezii, Alexandrinu, Gabrielu a Klotyldu – žádného mužského dědice. Vzhledem k tomu, že ani jeho další příbuzní neměli mužské následníky, bylo nejpozději koncem čtyřicátých let 19. století jasné, že rod Dietrichsteinů je odsouzen k vymření.

Roku 1854 zemřel Josefův otec, kníže František Josef Dietrichstein. Knížecí titul přešel na Josefa, kterému však nebylo dáno jej dlouho užívat. Už od počátku padesátých let 19. století byl nemocný a zemřel v červenci roku 1858 ve věku šedesáti let na zámku Frýdlant, kam přijel navštívit svou nejmladší dceru Klotyldu.
Josef Dietrichstein byl slavnostně pohřben do mikulovské hrobky. Knížecí titul s jeho smrtí zanikl. Posledním mužským členem rodu Dietrichsteinů se stal jeho strýc, hrabě Mořic Dietrichstein, který zemřel ve Vídni roku 1864.

Dělba majetku
Josef již roku 1856 uzavřel dohodu s posledním žijícím mužským představitelem rodu – svým strýcem Mořicem – o rozdělení rodového majetku. Mořic nepřevzal následnictví knížecího titulu (který tak zanikl smrtí knížete Josefa) ani správu majorátních panství, která měla být se souhlasem císaře rozdělena mezi Josefovy čtyři dcery.
Nejstarší Josefova dcera Terezie se stala dědičkou původního gundakarského fideikomisu, obsahujícího mj. Libochovice, palác ve Vídni a statky v Rakousku. Aby byla dělba vlastního knížecího majetku co nejspravedlivější, bylo rozhodnuto, aby proběhla losem. Terezie tak získala ještě panství Dolní Kounice, hrad Ptuj ve Slovinsku a uherské statky. Gabriela dědila severomoravská panství Lipník nad Bečvou a Hranice na Moravě. Nejmladší Klotylda získala panství na Vysočině – Žďár nad Sázavou, Přibyslav a Pohled, dále vídeňský dietrichsteinský palác na Währingerstrasse a hrad Dietrichstein. Nejdůležitější majetek – zámek Mikulov, jenž byl po staletí sídlem rodu Dietrichsteinů – získala spolu s druhým dietrichsteinským palácem ve Vídni a vilou ve Weidlingau druhá nejstarší dcera – Alexandrina.
Významnou a rozsáhlou rodovou grafickou sbírku, jejíž historie dosud nebyla dostatečně zpracována, zdědila nejstarší Terezie, velkou část rodové knihovny získala Gabriela. Sestry se také podělily o obrazovou sbírku a novější rodinné portréty uchovávané ve Vídni. Jádro portrétní galerie předků však zůstalo nedotčené na mikulovském zámku.
Aby jméno Dietrichsteinů nezaniklo, požádal manžel Alexandriny, Alexander Mensdorff-Pouilly, koncem roku 1868 císaře o změnu svého titulu na kníže Dietrichstein zu Nicolsburg, hrabě Mensdorff-Pouilly. Titul vymřelých hrabat Pruskovských zdědil jediný syn Terezie, který se od roku 1896 psal jako hrabě Herberstein-Proskau.

Dcery Gabriely a Josefa Dietrichsteina:
  • Terezie *Praha 15. 10. 1822 – †Vídeň 12. 3. 1895; m.: Vídeň 15. 11. 1849 Johann Friedrich Herberstein (*Brno 8. 3. 1810 – †Graz 6. 4. 1861)
  • Alexandrina *Praha 28. 2. 1824 – †Vídeň 22. 2. 1906; m.: Vídeň 28. 4. 1857 Alexander Mensdorff-Pouilly (*Coburg 4. 8. 1813 – †Praha 14. 2. 1871)
  • Gabriela *Praha 8. 12. 1825 – †Vídeň 24. 12. 1909; m.: Libochovice 1. 9. 1852 Alfred von Hatzfeldt (*Düsseldorf 9. 4. 1825 – †Düsseldorf 3. 6. 1911)
  • Klotylda *Praha-Smíchov 26. 6. 1828 – †31. 10. 1899; m.: Vídeň 28. 4. 1850 Eduard Clam-Gallas (*Praha 14. 3. 1805 – †Vídeň 17. 3. 1891)

Zdroje: Feyfar, M. Die erlauchten Herrn auf Nicolsburg. Eine geschichtliche Studie auf Original Urkunden begründet. Wien 1879.