Znělá velární ploziva
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 |
|
| Číslo IPA | 110 |
|---|---|
| Znak IPA | g |
| Znak SAMPA | g |
 Zvuková ukázka |
|
Znělá velární ploziva je souhláska, která se vyskytuje v některých jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem g, číselné označení IPA je 110, ekvivalentním symbolem v SAMPA je g.
Charakteristika[editovat | editovat zdroj]
- Způsob artikulace: ražená souhláska (ploziva). Vytváří se pomocí uzávěry (okluze), která brání proudění vzduchu a je na posléze uvolněna, čímž vzniká zvukový dojem - od toho též označení závěrová souhláska (okluziva).
- Místo artikulace: zadopatrová souhláska (velára). Uzávěra se vytváří mezi hřbetem jazyka a měkkým patrem.
- Znělost: znělá souhláska - při artikulaci hlasivky kmitají. Neznělým protějškem je k.
- Ústní souhláska - vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou.
- Středová souhláska - vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky.
- Pulmonická egresivní hláska - vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.
V češtině[editovat | editovat zdroj]
V češtině se tato hláska zaznamenává písmenem G, g.
Jako samostatný foném se /g/ v domácích slovech využívá zcela výjimečně, hlavně v citoslovcích. Vyslovované [g] je v češtině obvykle znělou realizací (alofonem) psaného /k/, např. kde [gdɛ]. Původní praslovanské /g/ se totiž během vývoje jazyka změnilo v dnešní /h/ [ɦ].
V jiných jazycích[editovat | editovat zdroj]
 |
Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte. |
