Belgie
Belgie (nizozemsky België, francouzsky Belgique, německy Belgien), oficiálně Belgické království, je federativní konstituční monarchie ležící v západní Evropě. Belgie hraničí s Francií (620 km) na jihu, s Lucemburskem (148 km) a Německem (167 km) na východě a s Nizozemskem (450 km) na severu. Ze severozápadu omývá Belgii Severní moře (66 km). Belgie je členskou zemí Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO).
V zemi jsou tři oficiální jazyky: nizozemština, francouzština a němčina. Kulturně, politicky a sociologicky se Belgie skládá ze dvou velkých společenství, nizozemsky mluvících Vlámů a frankofonních Valonů, v zemi žije také menší německá komunita. Belgická federace se skládá ze 3 společenství, rozdělených podle jazykového principu,
- Vlámského společenství (niz. Vlaamse Gemeenschap)
- Valonsko-bruselská federace (fr. Fédération Wallonie - Bruxelles)
- Německojazyčného společenství (něm. Deutschsprachige Gemeinschaft)
a ze 3 regionů, rozčleněných podle principu územního:
- Vlámský region (Flandry, niz. Vlaams Gewest, něm. Vlaanderen)
- Valonský region (fr. Région Wallonne, něm. Wallonie)
- Region Brusel-hlavní město (niz. Brussels Hoofdstedelijk Gewest, fr. Région de Bruxelles-Capitale, něm. Die Region Brüssel-Hauptstadt)
Každý region a každé společenství má svůj vlastní legislativní orgán – parlament, a orgán exekutivní – vládu (či radu), s výjimkou Vlámska a Vlámského společenství, které mají vládu i parlament dohromady. Včetně orgánů federálních tak v Belgii působí 6 vlád a 6 parlamentů zároveň.
Patronem Belgie je svatý Josef, národní heslo zní Jednota posiluje (niz. Eendracht maakt macht, fr. L'union fait la force, něm. Einigkeit macht stark).
Obsah
Geografie[editovat | editovat zdroj]
- Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Belgie.
Geomorfologicky se Belgie dá rozdělit na 3 oblasti: pobřežní nížiny, rovinu (plató) v centrální části Belgie, a na hornaté Ardenny na jihovýchodě země. Nížiny při pobřeží sestávají převážně z písečných dun a tzv. polderů. Centrální rovina zabírá většinu Belgie. Je to jemně zvlněná oblast s úrodnou půdou, protkaná sítí mnoha vodních toků – mezi nejvýznamnější patří Máza (niz. Maas, fr. Meuse) a Šelda (niz. Schelde, fr. Escaut). Třetí oblast, Ardenny, je hornatá a zalesněná, s nepříliš úrodnou půdou a nevhodná pro zemědělství. Částečně zasahuje i do severní Francie. Nachází se zde nejvyšší bod Belgie, Signal de Botrange, o výšce 694 metrů.
Historicky se Belgie člení na 10 provincií.
Vlámsko na severu zahrnuje (od západu k východu):
Valonsko na jihu zahrnuje:
Belgické klima je přímořské, spadá do mírného podnebného pásu. Srážky jsou časté ve všech ročních obdobích. Průměrná teplota v lednu je 3 °C, v červenci 18 °C. Průměrné srážky činí 65 milimetrů v lednu, v červenci 73 milimetrů.
Vzhledem k vysoké hustotě zalidnění (jedné z nejvyšších na světě) a ke svému umístění, musí Belgie čelit vážným ekologickým problémům. Například zpráva z roku 2003[1] tvrdí, že kvalita říční vody v Belgii je nejhorší v Evropě a jednou z nejhorších v 122 zkoumaných zemí světa.
Historie[editovat | editovat zdroj]
- Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Belgie.
.jpg)
V nejstarších dobách obývalo Belgii několik různých keltských kmenů. V dobách římské říše byly tyto kmeny, nacházející se v oblasti mezi Severním mořem, Rýnem, Seinou a Marnou (tj. na jihu dnešního Nizozemska, v Belgii, severní Francii a na západě Německa), označovány latinským slovem Belgae, tedy Belgové. Odtud pochází název státu Belgie. Z genetického výzkumu však vyplývá, že dnešní Belgičané mají s dávnými Belgy pramálo společného.
Mezi první dobře zdokumentované události patří ovládnutí oblasti Římany v prvním století před naším letopočtem, v pátém století pak území dnešní Belgie osídlil germánský kmen Franků. Po rozpadu franské říše Karla Velikého došlo k rozdělení území mezi západofranskou říši Karla Holého a říši Lothara I. Hranici mezi oběma říšemi tvořil tok řeky Šeldy. V průběhu středověku se oblast postupně rozdrobila na množství drobných feudálních států, nicméně ve 14. a 15. století řadu z nich sjednotili burgundští vévodové. V 15. století tyto státy získaly určitou autonomii a začaly se označovat názvem Sedmnáct provincií.
Ke klíčovému zlomu došlo za Osmdesátileté války (1568–1648), která se v posledních třiceti letech kryla i s nám dobře známou třicetiletou válkou (1618–1648). Zatímco severní Nizozemí si dokázalo uchovat nezávislost, jeho jižní část, dnešní Belgie, byla dobyta Španěly a připadla španělské, později rakouské větvi Habsburků. Na konci 18. století se Belgie nakrátko zmocnili Francouzi. Roku 1815, po Napoleonově porážce u Waterloo, se Belgie stala součástí Spojeného království nizozemského, jako nárazníkový stát mezi Francií a Nizozemskem. Po 15 letech vypukla v bruselském operním divadle La Monnaie revoluce a Belgie se tak roku 1830 stala nezávislou a neutrální konstituční monarchií. Jako první belgický král usedl na trůn o rok později Leopold I.
Během první i druhé světové války byla Belgie přes svoji deklarovanou neutralitu okupována Německem. V roce 1921 byla založena Belgicko-lucemburská ekonomická unie (do účinnosti přišla v roce 1922). Spolupráce mezi těmito státy se projevovala např. vytvořením měnové unie, kdy bylo možno používat až do zavedení eura belgický frank na lucemburském území a naopak.
Belgie je zakládajícím členem Evropského hospodářského společenství (EHS), Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) a Evropského společenství pro atomovou energii (Euratomu), které daly základ budoucí Evropské unii.
Od 19. století více prosperovalo Valonsko s rozvinutým průmyslem i kulturou, Flandry byly kulturně i ekonomicky zaostalejší zemědělská země, kolem 60. let 20. století se však situace postupně otočila.[2] V průběhu 20. století docházelo k různým třenicím mezi Vlámy a Valony.
Federalizace Belgie proběhla v pěti etapách v období od roku 1970 do roku 2001. Prvním signálem byl v roce 1968 rozpad univerzity v Lovani na vlámskou a francouzskou univerzitu. Roku 1970 byl do ústavy zanesen princip tří „kulturních společenství“ (vlámské, frankofonní a germanofonní) a tři územní „regiony“. V roce 1980 z názvů společenství odpadlo slovo „kulturní“, všechna tři společenství a rovněž vlámský i valonský region zřídila své „rady“ (parlamenty) a „exekutivu“ (vlády). Rada i vláda valonského společenství se však sloučila s radou a vládou valonského regionu. V letech 1988–1989 zřídil vlastní parlament a vládu i Region Brusel - hlavní město, současně byla regionům předána pravomoc nad veřejnými pracemi a dopravou a společenstvím působnost v oblasti vzdělávání. V roce 1993 se do ústavy dostala formulace, že „Belgie je federální stát, který se skládá ze společenství a regionů“, čímž se stala Belgie federací de iure, a společenství a regiony získaly další kompetence. Pátou etapou federalizace byly v roce 2001 Lambermontská a Lombardská dohoda, kterou do kompetence regionů přešlo i zemědělství, mořský rybolov a zahraniční obchod, zároveň do kompetence regionů i společenství přešly otázky volebních výdajů, financování politických stran a regionální rozvoj. Lombardská dohoda rozdělila parlament Bruselského regionu na frankofonní a vlámskou část se zákazem majorizace.[3]
Po roce 2000 sílí na vlámské straně snahy o úplné rozdělení Belgie. Filip Dewinter, předseda nacionalistické strany Vlámský zájem, požaduje „sametový rozvod“, za jehož vzor považuje rozdělení Československa v roce 1993, rovněž vlámští křesťanští demokraté (předseda Yves Leterme) podporují další prohlubování autonomie. Hlavní překážkou rozdělení je dvojjazyčné hlavní město Brusel.[2] Dne 13. listopadu 2006 belgická televize odvysílala fiktivní vyhlášení vlámské nezávislosti, za tento žert bylo vedení televize kritizováno.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
- Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Belgie.
Belgie má vysokou hustotu zalidnění (365 obyv. na km²), v Evropě má vyšší pouze Nizozemsko a několik malých států, jako např. Monako. Nejvyšší hustotu zalidnění má oblast známá jako „vlámský diamant“, kterou vymezují aglomerace Bruselu, Antverp, Gentu a Lovaně. Další velká města jsou Lutych, Charleroi, Mons, Kortrijk, Bruggy, Hasselt a Namur. Nejnižší hustotu zalidnění mají Ardenny. Dne 1. ledna 2006 žilo v Belgii 10 511 382 lidí, z toho 6 078 600 ve Vlámsku, 3 413 978 ve Valonsku a 1 018 804 v Bruselském regionu.[4] Belgie má velmi vysokou míru urbanizace – ve městech žije 97,2 % obyvatel (2005).[5]
Značnou část belgické populace tvoří Vlámové (58 %) a Valoni (31 %).[6] Zbývajících 11 % představují příslušníci dalších evropských národů (zvláště Italové, Francouzi a Němci), ale také přistěhovalci ze severní Afriky (zejména z Maroka a Alžírska) a z Turecka.
Po jazykové stránce je Belgie nejednotná. Nizozemsky mluví přibližně 60 % obyvatel, francouzsky 40 % a německy necelé 1 %.[6] Brusel, ve kterém žije 8 % obyvatel, je oficiálně bilingvní (francouzsko-nizozemský). Původně se v Bruselu mluvilo převážně nizozemsky, avšak poté, co Belgie získala roku 1830 nezávislost, převládla v hlavním městě francouzština, která byla jediným oficiálním jazykem.
Jak vlámština (belgická varianta nizozemštiny), tak belgická francouzština vykazují drobné rozdíly ve slovní zásobě a sémantice oproti variantám užívaným v Nizozemsku a ve Francii. Francouzsky se hovoří převážně na jihu země, vlámsky zase na severu. Němčina se užívá na malé části území na východě Belgie.
Odhaduje se, že 98 % dospělé populace je gramotných.[7] Školní docházka je povinná od šesti do osmnácti let, ale mnoho Belgičanů studuje až do 23 let. V rámci zemí OECD má Belgie 3. nejvyšší procento lidí ve věku 18–21 let zapsaných na vyšší školu nebo univerzitu. Podíl lidí s funkční negramotností je však znepokojivý – v letech 1994–1998 činil 18,4 %.
Belgické páry vykazují největší rozvodovost na světě[zdroj?] - neobstojí zhruba 64 ze 100 manželství.
Hospodářství[editovat | editovat zdroj]
Belgie je vysoce rozvinutý průmyslový stát s velkou koncentrací výroby a intenzivním zemědělstvím. Hlavní průmyslová odvětví jsou hutnictví, strojírenství, chemie a textil. Hlavními průmyslovými oblastmi jsou Brusel, Antverpy, Lutych a Gent. Těžba uhlí se již téměř zastavila. Zemědělství je vysoce produktivní, živočišná produkce převažuje nad rostlinnou. Využití půdy: orná půda 27 %, louky a pastviny 20 %, lesy 21 % a voda 6 %. Důležitý je chov prasat, skotu, drůbeže a ovcí, význam má i rybolov. Pěstuje se pšenice, ječmen, brambory, cukrová řepa, chmel a jablka. Typické jsou menší farmy s vysokými hektarovými výnosy. Dopravně nejvýznamnější jsou přístavy Antverpy a Oostende se spojením do Velké Británie a ropný terminál Zeebrügge. Nejatraktivnějšími turistickými středisky v oblastmi jsou Brusel, Antverpy, Bruggy, Oostende, Waterloo, Spa a vrchovina Ardeny.
Administrativní rozdělení[editovat | editovat zdroj]
- Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Belgie.
10 provincií tvoří 2 regiony a Brusel je 3. regionem:
 Vlámské společenství |
 Valonsko-bruselská federace |
 Německojazyčné společenství |
 Vlámsko |
.png) Valonsko |
 Bruselský region |
|
|
||
| region • provincie |
provinční město | obyvatel (2006) |
|
|
||
| Vlámský region (Vlaams Gewest) | 6 078 600 | |
| • Antverpy | Antverpy | 1 688 493 |
| • Vlámský Brabant | Lovaň | 1 044 133 |
| • Východní Flandry | Gent | 1 389 450 |
| • Západní Flandry | Bruggy | 1 141 866 |
| • Limburk | Hasselt | 814 658 |
|
|
||
| Valonský region (Région Wallone) | 3 413 978 | |
| • Valonský Brabant | Wavre | 366 481 |
| • Henegavsko | Mons | 1 290 079 |
| • Lutych | Lutych | 1 040 297 |
| • Lucemburk | Arlon | 258 547 |
| • Namur | Namur | 458 574 |
|
|
||
| Bruselský region (Région Capitale Bruxelles / Brussels Hoofdstedelijk Gewest) | ||
| Brusel | 1 018 804 | |
|
|
||
- Brusel (1 018 029 )
- Antverpy (448 709)
- Gent (226 220)
- Charleroi (200 578)
- Lutych (185 131)
- Bruggy (117 351)
Kultura[editovat | editovat zdroj]
Kulturní život Belgie se rozvíjí uvnitř každého společenství. Kromě královské vojenské akademie Belgie nemá žádné dvojjazyčné univerzity, jednotná média, společné kulturní, či vědecké instituce. Belgie je známá výtvarným uměním a architekturou. Na jejím území se vyvíjely všechny významné evropské umělecké slohy, od románských, gotických, barokních a renesančních architektur, přes vlámské renesanční a barokní obrazy, až k renesanční vokální hudbě v jižní části nížin. Řada osobností tohoto regionu ovlivnila světové umění, vědu i sport. Byli to například: Pieter Brueghel starší, známý malíř 16. stol. a zakladatel malířské dynastie. Adolphe Sax, vynálezce saxofonu. César Franck, hudební skladatel 19. stol., narodil se v Lutychu, ale většinu života prožil v Paříži. Pracoval jako varhaník, vyučoval i skladbu a prosadil se až v pozdějším věku zejména Symfonií d moll a Sonátou pro housle a klavír A dur. Hergé (civilním jménem Georges Remi), belgický kreslíř 20. stol, tvůrce komiksové postavičky Tintin. Bernard Mercator (de Kremer), vlámský matematik a zeměpisec 16. stol. Zabýval se kartografií a vytvořil mapu Palestiny, světa, Vlámska, Evropy, Lotrinska a Britských ostrovů. Byl obviněn z kacířství a v roce 1544 strávil dokonce 7 měsíců ve vězení. Blahoslavený Jozef Damien de Veuster, známý též jako Otec malomocných, vlámský
Doprava v Belgii[editovat | editovat zdroj]
V Belgii je velmi rozvinutá síť železnic, dálnic, silnic a vodních cest. V Antverpách, Gentu a Zeebrügge se nachází jedny z největších evropských přístavů. Dříve v Belgii bývala velmi rozvinutá síť tzv. vicinálních drah – kombinace železnice a tramvajových tratí. Její pozůstatky jsou však stále patrné v některých městských a příměstských tramvajových tratích. V Bruselu se taktéž nachází metro a významné mezinárodní letiště.
Belgická města v obrazech[editovat | editovat zdroj]
.jpg){kind=small}
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Pearce, Fred (5. březen 2003). Sewage-laden Belgian water worst in world. New Scientist.
- ↑ a b Johanna Grohová: Rozpadne se Belgie?; Češi Belgii nerozumí, i když jsme si podobní; Rozvod po Česku, série článků v MF Dnes, 22. 1. 2008, str. A10
- ↑ Belgie – základní informace o teritoriu, BussinesInfo.cz, zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí ČR
- ↑ Oficiální statistiky
- ↑ Míra urbanizace na stránkách OSN (2005)
- ↑ a b The World Factbook, CIA (2006)
- ↑ Jazyky v Belgii na stránkách www.ethnologue.com
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HULICIUS, Eduard. Belgie. Praha : Libri, 2006. ISBN 80-7277-191-4.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Belgie ve Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Belgie ve Wikislovníku- Belgie na OpenStreetMap
Kategorie Belgie ve Wikizprávách
- (anglicky) (nizozemsky) (francouzsky) Mapa Bruselu
- Oficiální zastoupení belgických Flander v ČR
- Info a rady od turistů a cestovatelů o Belgii
- Belgie - o českých krajanech [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2005-08-04, [cit. 2011-12-14]. Dostupné online.
- Belgium - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International, [cit. 2011-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- Belgium (2011) [online]. Freedom House, [cit. 2011-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- Bureau of European and Eurasian Affairs. Background Note: Belgium [online]. U.S. Department of State, 2011-02-08, [cit. 2011-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- CIA. The World Factbook - Belgium [online]. REV. 2011-08-16, [cit. 2011-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- Zastupitelský úřad ČR v Bruselu. Souhrnná teritoriální informace: Belgie [online]. Businessinfo.cz, 2010-10-01, [cit. 2011-08-22]. Dostupné online. (česky)
- DOUCY, Arthur J. M, a kol. Belgium [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
.svg)
| Členství v mezinárodních organizacích |
|---|
