Alfons Mucha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alfons Mucha
Alfons Mucha na fotografii George R. Lawrence
Alfons Mucha na fotografii George R. Lawrence
Narození 24. července 1860
Ivančice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 14. července 1939 (ve věku 78 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Národnost česká
Povolání malíř a designér
Vzdělání Mnichovská akademie výtvarných umění
Académie Julian, Paříž
Académie Colarossi, Paříž
Manželka Marie Chytilová
Příbuzní Jiří Mucha, Jaroslava Muchová, Marie Chytilová Muchová
Hnutí Art nouveau
Významná díla Slovanská epopej
Podpis podpis Alfonse Muchy
Webová stránka http://www.muchafoundation.org/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfons Maria Mucha (24. července 1860 Ivančice[1] – 14. července 1939 Praha) byl český malíř a designér období Art nouveau. Otec spisovatele Jiřího Muchy.

Stal se známým téměř přes noc díky divadelnímu plakátu Gismonda (1894–1895), který si u něj objednala pařížská herečka Sarah Bernhardtová. Herečka později uzavřela s Muchou smlouvu a on pro ni a Divadlo Renesance v Paříži vytvořil ještě několik dalších plakátů. Jeho životním dílem je cyklus velkoformátových pláten Slovanská epopej, na kterém pracoval osmnáct let. Krom toho se také zasloužil spolu s Jaroslavem Kvapilem a Ladislavem Syllabou o obnovení svobodného zednářství v Československu.[2]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

plakát z roku 1909 zobrazující Maude Adamsovou jako Johanku z Arku

Narodil se v Ivančicích v rodině soudního zřízence Ondřeje Muchy a jeho manželky Amálie rozené Malé. Měl dvě vlastní sestry, Annu a Andělu. Studoval na Slovanském gymnáziu v Brně, kde si přivydělával jako chrámový zpěvák v petrovském chlapeckém sboru.

Po neúspěchu u přijímacích zkoušek na pražskou Akademii krátce pracoval jako písař u ivančického soudu. V této době připravoval ochotnická divadelní představení, maloval dekorace a plakáty, navrhoval pozvánky. Z roku 1875 pochází Muchova první známá přesně datovaná kresba, jedná se o pastel představující Janu z Arku na hranici.

Roku 1879 odchází do Vídně pracovat jako malíř divadelních dekorací do firmy Kautský-Brioschi-Burghardt. Poté odešel do Mikulova, kde maloval portréty místních obyvatel. Roku 1883 byl pozván hrabětem Khuen-Belassim k vytvoření dekorací interiérů zámku Emmahof či Emín nedaleko Hrušovan nad Jevišovkou.

V roce 1885 odešel na Akademii výtvarných umění do Mnichova (Akademie der Bildenden Künste München) a o dva roky později do Paříže na Julianovu akademii (Académie Julian), z níž však přešel na Colarossiho akademii (Académie Colarossi). Roku 1892 byl pověřen ilustrovat Scènes et épisodes de l'histoire d'Allemagne (Výjevy a epizody z německé historie) od Charlese Seignobose.

K osudovému zlomu v jeho kariéře došlo roku 1894, když získal objednávku na plakát pro Sarah Bernhardtovou. Nejslavnější Muchovo období nastalo kolem přelomu 19. a 20. století, kdy pracoval v Paříži.

Desátého června 1906 se v kostele sv. Rocha na Strahově oženil s o 23 let mladší Marií Chytilovou (1882-1959, jí bylo 23, jemu 46 let) a odjel do Spojených států, aby si vydělal na realizaci svého velkého snu, Slovanské epopeje.[3] Dostalo se mu tam uvítání jako největšímu dekorativnímu umělci světa, přesto se toužil vrátit do vlasti.

První československé poštovní známky podle návrhu Alfonse Muchy
Fotografická studie aktu z roku 1895

Mucha však nebyl pouze grafikem a tvůrcem světoznámých plakátů ve stylu art nouveau. Všestranným nadáním zasahoval do všech uměleckých oborů, sochařstvím počínaje a divadlem konče. Mucha se stal známým jako umělec pracující v oboru užitého umění, kromě reklamních plakátů tvořil i návrhy obalů pro celou řadu spotřebních předmětů, maloval návrhy jídelních menu, kalendářů a dekorativních zástěn, doplňoval knihy svými ilustracemi, např. Otčenáš (Le Pater, 1899), mimo jiné vytvořil grafickou předlohu k první československé poštovní známce a navrhoval i grafickou podobu československých bankovek. Jeho tvorba zahrnuje návrhy interiérů, nádobí, šperků, ale i návrh okna v katedrále sv. Víta (1931, scény z života sv. Cyrila a Metoděje realizovala firma Jan Veselý, od západu třetí okno vlevo) v Praze.

Alfons Mucha byl velkým vlastencem a celý život snil o realizaci cyklu velkoformátových obrazů Slovanská epopej, kterým chtěl shrnout dějiny slovanského národa. Cyklus velkých pláten maloval na zámku Zbiroh od roku 1910. Epopej byla dokončena v roce 1928 a Muchův americký mecenáš Charles R. Crane ji věnoval Praze. Dříve byl tento cyklus k vidění na zámku v Moravském Krumlově, nyní je umístěn v Praze ve Veletržním paláci (výstava otevřena v květnu 2012).

Alfons Mucha byl také dobrým fotografem, který své snímky využíval jako předlohu při své malířské tvorbě, jeho snímky se tak kompozičně velmi podobají jeho slavným obrazům. Muchova dokumentace z cest z Ruska, z období před Říjnovou revolucí, tvořila důležité podklady právě pro cyklus Slovanská epopej.[4][5][6] Když dostal od komisaře pařížské Světové výstavy v roce 1900 za úkol vyzdobit pavilon Bosny a Hercegoviny, vypravil se s fotoaparátem na Balkán a až poté začal malovat obří dekorativní panel (panó), které bylo dominantou vídeňské expozice.[7] Je považován za zakladatele české školy klasického fotografického aktu.[8] Jeho fotografie jsou také součástí sbírky Fotografis, která byla představena na začátku roku 2009 v Praze.[9]

Alfons Mucha zemřel v Praze 14. července 1939 po výslechu gestapem na zápal plic. Pochován je na Slavíně na Vyšehradském hřbitově. Výběr z jeho děl a některé jeho osobní předměty jsou vystaveny v Muchově muzeu v Praze.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Muchova matka Amálie Malá se narodila 5. srpna 1822 v Budišově u Třebíče v rodině mlynáře Tomáše Malého. Po matce Alžbětě Malé (roz. Ratkowské) měla polské předky. Tato krásná, zbožná, vzdělaná a sečtělá žena se zájmem o výtvarné umění byla vychovatelkou ve vídeňské šlechtické rodině. Ve Vídni žila do sedmatřiceti let. Po návratu na Moravu se provdala za vdovce, vinaře a soudního zaměstnance Ondřeje Muchu, s nímž měla 3 děti: syna Alfonse a dcery Andělu a Annu.

Anna Muchová se vdala za Filipa Kubera, patriota a představitele české menšiny v Hustopečích, se kterým její bratr spolupracoval na propagaci místní menšiny. Za dcerou se v roce 1889 přistěhoval Ondřej Mucha. V Hustopečích nějakou dobu žila i Anděla Muchová s manželem Janem Remundou.[10]

Dne 10. června 1906, když bylo Muchovi téměř 46 let, se oženil s Marií Chytilovou, se kterou měl dceru Jaroslavu (1909-1986) a syna Jiřího (1915-1991).

Díla[editovat | editovat zdroj]

Painting of a woman
Painting of a woman
Painting of a woman
Painting of a woman
Jaro, Léto, Podzim a Zima (1896)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Biscuits LeFevre-Utile

  • Bieres de la Meuse

  • La Plume

  • Tosca

  • Donna Orechini

  • Osud

  • Job Cigarettes

  • Poezie

  • Zvěrokruh

  • Princezna Hyacinta (1911)

  • Ilustrace z Le Pater

  • Ilustrace z Le Pater

  • Muchovo okno v katedrále sv. Víta

  • Plakát k rakouskému pavilonu, 1900

  • F. Champenois Imprimeur-Éditeur, lithografie, 1897

  • Jaroslava, Muchova dcera (1924/5)

  • Zimní noc

  • Autoportrét z roku 1907

Pojmenováno po něm[editovat | editovat zdroj]

Po Alfonsu Muchovi pojmenoval Antonín Mrkos planetku (5122) Mucha.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Příbuzenstvo
otec Ondřej Mucha
matka Amálie Malá
manželka Marie Chytilová
syn Jiří Mucha
dcera Jaroslava Muchová
snacha Vítězslava Kaprálová
snacha Geraldine Mucha
pravnučka Kateřina García

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ http://www.ct24.cz/textove-prepisy/76675-tajne-spolecenstvi-v-cechach-zednari/
  3. ↑ Rennert, Jack. Mucha. La collection Ivan Lendl. Paris: Editions Syros/Alternatives, 1988. 140 s. ISBN 2-86738-351-X
  4. ↑ http://fotomov.blogspot.com/2009/10/alfons-mucha-fotograf.html
  5. ↑ http://kultura.idnes.cz/muchovy-divky-ve-vidni-svadeji-z-plakatu-ffu-/vytvarneum.asp?c=A090227_183735_vytvarneum_ob
  6. ↑ http://www.moravska-galerie.cz/cs/vystavy/alfons-mucha-cesky-mistr-belle-epoque/
  7. ↑ Článek Muchovy dívky svádějí z plakátů, recenze Martina Buláková, deník Dnes, sobota 28. února 2009
  8. ↑ http://www.kosmas.cz/knihy/62925/alfons-mucha/ Alfons Mucha Nakladatel: Torst, edice: FotoTorst; ISBN 80-7215-250-5 Formát: 152 stran, 18x16cm, česky a anglicky, brožovaná vazba Rok vydání: 2005 (2. rozšířené vydání)
  9. ↑ AUER, Anna; MRAZ, Werner; STANEK, Ivo. Katalog k výstavě Fotografis collection reloaded. [s.l.] : Palác Kinských - Národní galerie v Praze (Praha), 2009.  
  10. ↑ http://www.muzeumhustopece.cz/a/2009-vystava-muchaprohustopece/clanek.php

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MUCHA, Jiří: Alfons Mucha. Praha, Mladá fronta, 1982.
  • KADLEČÍKOVÁ, Marta: Lásky Alfonse Muchy?. Třebíč, Arca JiMfa, 1996. ISBN 80-85766-78-7.
  • JIRKŮ, Irena: Rendez-vous s Rudolfem Kunderou (a jeho přáteli: Alfonsem Muchou, Jiřím Muchou...). Jihlava, Listen, 1999. ISBN 80-902360-2-2
  • MILLEROVÁ, Judith: Průvodce pro sběratele secese. Praha, Noxi, 2004. ISBN 80-89179-08-8.
  • ŠETŘILOVÁ, Jana. Svobodný zednář Alfons Mucha. Historický obzor, 1996, 7 (7/8), s. 178–182.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Autoritní data
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alfons_Mucha&oldid=12864473“