Oskár Jeleň

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oskár Jeleň

Ve funkci:
1945 – 1954

Ve funkci:
1955 – 1961

Ve funkci:
prosinec 1954 – červenec 1960
Předchůdce Jozef Lietavec

Ve funkci:
prosinec 1954 – srpen 1956

Stranická příslušnost
Členství KSS (KSČ)

Narození 4. září 1904
Rybárpole
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 3. července 1986
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo

Oskár Jeleň (4. září 1904 Rybárpole3. července 1986 Bratislava[1][2]) byl slovenský a československý politik, poslanec Prozatímního Národního shromáždění, Ústavodárného Národního shromáždění, Národního shromáždění ČSR a Slovenské národní rady za Komunistickou stranu Slovenska (respektive za KSČ). Působil v bezpečnostních složkách komunistického režimu, jako pověřenec vnitra Slovenska a diplomat.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec byl vrátný v továrně. Oskár byl katolického vyznání. Vychodil obecnou školu s maďarským vyučovacím jazykem. Následně vystudoval gymnázium v Ružomberku a v Nové Pešti. Roku 1924 absolvoval učitelský ústav Turčianských Teplicích. V období let 1924–1925 prodělal základní vojenskou službu a absolvoval školu pro důstojníky v záloze. Působil pak jako pedagog na východním Slovensku. V období let 1930–1942 působil na učitelském ústavu v Prešově a v Turčianských Teplicích. Roku 1926 složil zkoušku z přírodovědy v Prešově. Roku 1937 absolvoval učitelské kurzy na Slovensku a ve Francii.[3]

Už jako učitel byl veřejně a politicky činný.[3] V roce 1942 byl z politických důvodů propuštěn z učitelské profese.[4] Od roku 1938 byl členem KSČ. V letech 1943–1944 působil za tzv. slovenského štátu ve vedení ilegální KSS na východním Slovensku.[5]

V letech 1945-1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSS. V parlamentu setrval do parlamentních voleb v roce 1946.[6] Pak byl až členem Ústavodárného Národního shromáždění.[7] Po parlamentních volbách roku 1948 se stal poslancem Národního shromáždění zvoleným za KSS ve volebním kraji Košice. Na postu poslance setrval do roku 1954.[8]

V doplňovacích volbách v únoru 1955 byl zvolen do Slovenské národní rady.[9] V řádných volbách roku 1960 byl do Slovenské národní rady zvolen opětovně.[10] Mandátu se ale vzdal již roku 1961.[11]

V letech 1949–1952 zastával funkci náčelníka Hlavní politické správy Československé armády. V armádě dosáhl hodnosti generálporučíka.[4] V období 12. únor 195231. prosinec 1954 byl náměstkem Ministra národní bezpečnosti.[12] Řídil hlavní správu Pohraniční stráže a Vnitřní stráže, VI. správu ministerstva vnitra (vojenská kontrarozvědka) a správu civilní obrany a požární ochrany.[13]

V letech 1960-1967 byl velvyslancem ČSSR v Polsku.[14][4] Podle dobových amerických depeší byl jeho nástup do této funkce vykládán jako kariérní sestup, který mohl odrážet rostoucí neshody mezi ním a jeho nadřízeným z Ministerstva národní bezpečnosti Karlem Bacílkem. Zprávy o řešení této neshody prostřednictvím jmenování na diplomatický post se objevily již v roce 1958. Už v roce 1956 přitom Jeleň ztratil post místopředsedy Sboru pověřenců, jenž zastával v letech 19551956, a ponechal si pouze portfolio pověřence vnitra i tu funkci pak ztratil roku 1960, kdy byl post pověřence vnitra zrušen.[15] Post pověřence vnitra navíc v této době neměl, kvůli omezení pravomocí slovenských orgánů centralistickou vládou, větší význam. V roce 1956 například Jeleň řešil, zda pověřenec vnitra bude mít kompetence v oblasti požární ochrany či archivnictví.[16]

Byl členem Ústředního výboru KSČ. Od roku 1955 také působil jako člen politbyra Komunistické strany Slovenska.[15] Do ÚV KSČ ho zvolil IX. sjezd KSČ, X. sjezd KSČ a XI. sjezd KSČ.[17]

Jeho manželkou byla Ema rozená Marečková.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Oskár Jeleň [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-12-23]. Dostupné online. (česky) 
  2. Žatkuliak, Jozef : Jeleň Oskár, komunistický funkcionár, [online]. databazy.dejiny.sk, [cit. 2011-12-23]. [1904-1986 Dostupné online.] (slovensky) 
  3. a b c BÁRTA, Milan. Biografický slovník představitelů ministerstva vnitra v letech 1948-1989: ministři a jejich náměstci. [s.l.] : Ústav pro studium totalitních režimů, 2009. 231 s. Dostupné online. ISBN 8087211251. S. 73. (česky) 
  4. a b c VLADÁR, Jozef. Malá encyklopédia Slovenska: A - Ž. [s.l.] : Veda, Encyklopedický ústav SAV, 1987. 661 s. Dostupné online. S. 211. (slovensky) 
  5. LEWYTZKYJ, Borys - STROYNOWSKI, Juliusz. Who's who in the Socialist Countries. [s.l.] : K. G. Saur Pub., 1978. Dostupné online. S. 252. (anglicky) 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-12-23]. Dostupné online. (česky) 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-12-23]. Dostupné online. (česky) 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-12-23]. Dostupné online. (česky) 
  9. 5. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-10-10]. Dostupné online. (česky) 
  10. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-10-14]. Dostupné online. (česky) 
  11. 5. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-10-14]. Dostupné online. (česky) 
  12. Bezpečnostní aparát ministerstva vnitra (ministerstva národní bezpečnosti) [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, [cit. 2011-12-23]. Dostupné online. (česky) 
  13. ORGANIZÁCIA MINISTERSTIEV VNÚTRA A BEZPEČNOSTNÝCH ZBOROV 1953 – 1990 [online]. upn.gov.sk, [cit. 2011-12-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  14. Historie diplomatického zastoupení České republiky v Polsku [online]. mzv.cz, [cit. 2011-12-23]. Dostupné online. (česky) 
  15. a b New Czechoslovak Ambassador to Poland [online]. osaarchivum.org, [cit. 2011-12-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha : Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 383. (česky) 
  17. Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net, [cit. 2013-02-14]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]