Francouzské námořnictvo
| Francouzské námořnictvo | |
.svg) Logo francouzského námořnictva |
|
| Země |  Francie |
|---|---|
| Vznik | 1624 |
| Velikost | 1 letadlová loď 13 torpédoborců 11 fregat 9 korvet 10 ponorek 4 velké výsadkové lodě |
| Nadřazené jednotky | Ozbrojené síly Francie |
| Účast | |
| Války | Krymská válka První světová válka Druhá světová válka Indočínská válka Alžírská válka Suezská krize |
Francouzské námořnictvo (francouzsky Marine Nationale) je součástí francouzských ozbrojených sil. Námořnictvo čítá přes 40 000 osob a provozuje jednu letadlovou loď s jaderným pohonem, 13 torpédoborců, 11 fregat, 9 korvet, 4 velké výsadkové lodě a 10 ponorek s jaderným pohonem, z nichž čtyři nesou balistické rakety s jadernou hlavicí.
Obsah
Historie[editovat | editovat zdroj]
19. století[editovat | editovat zdroj]
Francouzské námořnictvo se účastnilo Krymské války proti Rusku. Při ostřelování krymských pevností se uplatnil zcela nový typ válečných lodí, parou poháněné plovoucí baterie třídy Dévastation, chráněné železnými plechy. Právě parní stroj, nově konstruovaná děla a železo přinesly kvalitativní převrat v lodním stavitelství té doby. Francie se snažila narušit dominanci britského námořnictva právě pomocí technických inovací. V roce 1852 byl dokončen Napoléon, první parou poháněná válečná loď a v roce 1860 do služby vstoupila La Gloire, první plnohodnotná pancéřová loď schopná operací na širém moři. Francie rovněž vyvinula novou kategorii pancéřových křižníků, reprezentovanou první lodí Dupuy de Lôme. Ve Francii 19. století se rovněž zrodila vlivná škola Jeune École, založená na nasazení menších dobře vyzbrojených lodí (například torpédy), které měly narušit britskou námořní převahu v bitevních lodích.
První světová válka[editovat | editovat zdroj]
Za první světové války mělo Francouzské námořnictvo důležitou roli v ochraně lodí plujících ze Severní Afriky do metropolitní Francie.
Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]
Na počátku druhé světové války se francouzské námořnictvo účastnilo operací Spojenců, například druhé bitvy o Atlantik, norské kampaně či operace Dynamo. Německo-italská pozemní invaze a následná kapitulace Francie však přinesly rozkol do jeho ozbrojených sil. Jen část lodí unikla z francouzských přístavů do Afriky a dalších kolonií (Mers-el-Kébir, Dakar, Martinik, Francouzská Indočína), zatímco jiné zůstaly ve spojeneckých přístavech ve Velké Británii či Egyptě. Většina námořnictva přitom zůstala věrna kolaborantské vládě ve Vichy, která zastavila bojové akce a své síly stáhla zpět na základny. Jen málo jich dál bojovalo v řadách Svobodných Fancouzů.
Strach z toho, že by francouzské lodě ukořistila Třetí říše, vedl k zahájení kontroverzní britské operace Catapult. Ta měla neutralizovat tuto hrozbu, mimo internace francouzských lodí kotvících v Alexandrii však vedla i k útoku na Mers-el-Kébir a bitvě o Dakar, ve kterých došlo ke značným ztrátám na životech. Další těžké ztráty přinesla též spojenecká invaze do Severní Afriky, proti které se vichystické síly krátce bránily, ale poté přešly na spojeneckou stranu. Německo reagovalo okupací části metropolitní Francie doposud spravované vichystickým režimem a pokusem o násilné obsazení francouzského loďstva kotvícího v Toulonu. Dne 27. listopadu 1942 tak posádky své lodě potopily, aby nepadly do německých rukou.
Rozrůstající se síly Svobodných Francouzů se naopak podílely například na vylodění v Normandii a vylodění v Jižní Francii. Francie tak sice patřila mezi vítěze druhé světové války, zároveň ale utrpěla těžké ztráty.
Studená válka[editovat | editovat zdroj]
Do poválečného období francouzské námořnictvo vstupovalo značně oslabeno. Ztráty jen částečně zacelily jednotky předané v rámci reparací (obzvláště hodnotné byly technologicky pokročilé německé ponorky typu XXI) či dodané z přebytků amerického námořnictva a Britského královského námořnictva. Pestrou směs spíše starších lodí přitom čekalo intenzivní nasazení v indočínské válce, alžírské válce a při Suezské krizi.
Mohutným vzestupem námořnictvo prošlo v 50. letech. Na jeho počátku byl vznik do NATO, na jehož základě Francie získala rozsáhlou americkou pomoc z programu MDAP. K hlavním prioritám patřila ochrana atlantických konvojů NATO, ochrana pobřeží a prosazování velmocenských ambicí země. V 50. letech tak námořnictvo získalo dvě (zapůjčené) lehké letadlové lodě – Arromanches britské třídy Colossus a La Fayette americké třídy Independence, křižník De Grasse, 17 torpédoborců, devět fregat, dvě ponorky a řadu menších lodí. Rozestavěné přitom byly další dvě těžké letadlové lodě třídy Clemenceau, křižník Colbert, devět fregat a osm ponorek.
V roce 1958 se francouzským prezidentem stal Charles de Gaulle, který výrazně ovlivnil jak francouzskou politiku, tak její obrannou doktrínu. Země nejen opustila vojenské struktury NATO, ale zároveň zahájila ambiciózní jaderný program, který měl i svou námořní složku v podobě jaderných útočných ponorek a balistických raket na palubách jaderných ponorek. Námořnictvo rovněž asistovalo jaderným zkouškám na atolu Mururoa. Ostatní země nákladný francouzský jaderný program nepodporovaly a proto mohl být realizován jen za cenu velkých škrtů v rozpočtu námořnictva a jeho postupného zastarávání. V 60. letech tak byly postaveny pouze dva torpédoborce třídy Suffren, konvenční ponorky třídy Daphné a výsadkové lodě třídy Ouragan.
Na počátku 70. let byl představen ambiciózní plán na modernizaci námořnictva, jehož alespoň částečná realizace se, pro nedostatek financí, protáhla hluboko do 80. let. Důležité byly především raketonosné ponorky třídy La Redoutable. V 80. letech byly stavěny především jaderné ponorky třídy Rubis, torpédoborce tříd Georges Leygues a Cassard, korvety třídy D'Estienne d'Orves, přičemž rozestavěna byla první výsadková loď třídy Foudre a velká letadlová loď s jaderným pohonem Charles de Gaulle.
Složení[editovat | editovat zdroj]
Letadlové lodě[editovat | editovat zdroj]
- Charles de Gaulle (R91) - střední letadlová loď s jaderným pohonem a vzletem letounů CATOBAR
Torpédoborce[editovat | editovat zdroj]
- Třída Horizon - univerzální stealth torpédoborec
- Forbin (D620)
- Chevalier Paul (D621)
Fregaty[editovat | editovat zdroj]
- Třída FREMM - protiponorková/protipozemní steath fregata
- Aquitaine (F 650) - protiponorková
- Normandie (F 651) - protiponorková
- 7 dalších protiponorkových plánováno
- 2 protipozemní plánovány
- Třída Cassard - protiletadlová fregata (oficiálně torpédoborce, velikostně fregaty)
- Cassard (D 614)
- Jean Bart (D 615)
- Třída Georges Leygues - univerzální fregata (oficiálně torpédoborce, velikostně fregaty)
- Georges Leygues (D 640)
- Dupleix (D 641)
- Montcalm (D 642)
- Jean de Vienne (D 643)
- Primauguet (D 644)
- Lamotte-Picquet (D 645)
- Latouche-Tréville (D 646)
- Třída La Fayette - univerzální stealth fregata
- La Fayette (F 710)
- Surcouf (F 711)
- Courbet (F 712)
- Aconit (F 713)
- Guépratte (F 714)
- Třída Floréal - hlídková fregata
- Floréal (F 730)
- Prairial (F 731)
- Nivôse (F 732)
- Ventôse (F 733)
- Vendémiaire (F 734)
- Germinal (F 735)
Korvety (Avíza)[editovat | editovat zdroj]
- Třída D'Estienne d'Orves – 9 jednotek
Ponorky[editovat | editovat zdroj]
- Třída Le Triomphant - raketonosná ponorka s jaderným pohonem
- Le Triomphant (S 616)
- Le Téméraire (S 617)
- Le Vigilant (S 618)
- Terrible (S 619)
- Třída Rubis - útočná ponorka s jaderným pohonem
- Rubis (S 601)
- Saphit (S 602)
- Casabianca (S 603)
- Émeraude (S 604)
- Améthyste (S 605)
- Perle (S606)
Výsadkové lodě[editovat | editovat zdroj]
- Třída Mistral – vrtulníková výsadková loď
- Mistral (L9013)
- Tonnerre (L9014)
- Dixmunde (L9015) – ve stavbě
- Třída Foudre - vrtulníková výsadková loď
- Siroco (L 9012)
Pomocné lodě[editovat | editovat zdroj]
- Dupuy de Lôme (A759) – zpravodajská loď
Plánované[editovat | editovat zdroj]
- Třída Barracuda – 6 útočných ponorek s jaderným pohonem
Hodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Amiral
- Vice-amiral d'escadre
- Vice-amiral
- Contre-amiral
- Capitaine de vaisseau
- Capitaine de frégate
- Capitaine de corvette
- Lieutenant de vaisseau
- Enseigne de vaisseau de première classe
- Enseigne de vaisseau de deuxième classe
- Aspirant
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Francouzské námořnictvo ve Wikimedia Commons- (anglicky)(španělsky)(francouzsky) Oficiální stránka Francouzského námořnictva
- (anglicky) Profil na serveru Globalsecurity.org
