San Marino

Další významy jsou uvedeny v článku San Marino (rozcestník).

Serenissima Repubblica di San Marino Nejvznešenější republika San Marino
Vlajka Znak
Hymna: Inno Nazionale
Geografie
Poloha San Marina
Hlavní město:	San Marino
Rozloha:	61,19 km² (190. na světě) z toho 0,005 % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Monte Titano (755 m n. m.)
Časové pásmo:	+1
Poloha:	43°56′ s. š., 12°28′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel:	32 471 (189. na světě, 2012)
Hustota zalidnění:	533 ob. / km² (21. na světě)
Jazyk:	italština
Náboženství:	katolické
Státní útvar
Státní zřízení:	parlamentní republika
Vznik:	3. září 301 (založeno)
1. regent:	Andrea Belluzzii
2. regent:	Roberto Venturinii
Měna:	euro (EUR)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1:	674 SMR SM
MPZ:	RSM
Telefonní předvolba:	+378
Národní TLD:	.sm
multimediální obsah na Commons

Základní mapa San Marina

San Marino (oficiálně: Republika San Marino, italsky zní plný název Serenissima Repubblica di San Marino - Nejvznešenější republika San Marino) je malý jihoevropský stát (podle počtu obyvatel 2. nejmenší evropský a 5. nejmenší na světě) ze všech stran obklopený Itálií. Leží v italském vnitrozemí, nedaleko turistického centra Rimini. Platidlem je euro. Nejvýznamnějším odvětvím ekonomiky je turistický ruch.

Historie

San Marino je pravděpodobně nejstarší stále existující republikou na světě. Bylo údajně založeno v roce 301 zkušeným budovatelem jménem Marinus (známým jako Svatý Marinus); oficiálně se jako den založení udává 3. září. Stalo se legální součástí Římské říše. Jeho psaná ústava byla přijata 8. října 1600 a jedná se o nejstarší stále platnou ústavu na světě. S malým národem navázala oficiální styky nejdřív Francie za vlády Napoleona roku 1797, další evropské národy se připojily v roce 1815 na Vídeňském kongresu. San Marino sice bylo svrchovaným státem, ale se silnou závislostí na Itálii, kterou bylo úplně obklopeno od celkového sjednocení v 19. století.

Giuseppe Garibaldi, který začal sjednocovat Itálii kolem roku 1860, musel na čas najít útočiště v San Marinu před svými nepřáteli. Zde získal významnou pomoc, peníze a dodávky od občanů a vůdců San Marina, což umožnilo pokračování jeho kampaně za sjednocení. Na oplátku údajně Garibaldi garantoval, že San Marino bude vždy nezávislým svrchovaným státem.

Politika

Velká generální rada (šedesátičlená) je volena všelidovým hlasováním každých 5 let. Volí ze svého středu dva kapitány regenty. Volí také Radu dvanácti.

Kapitáni-regenti (Capitani Reggenti) vykonávají funkci hlavy státu. Jsou voleni každých šest měsíců - 1. dubna a 1. října. Společně řídí Velkou generální radu (Consiglio Grande e Generale), Státní kongres a Radu dvanácti (Consiglio dei XII). Mají vůči sobě právo veta.

Státní kongres zastává výkonnou moc. Jde o vládu deseti ministrů - tří tajemníků a sedmi poslanců.

Rada dvanácti zastává funkci nejvyššího soudu. Soudci z důvodu nestrannosti nemohou být občany San Marina (výjimku tvoří pouze smírčí soudce). Funkční období rady trvá 5 let.

Geografie

San Marino je uzavřená enkláva v Itálii, na hranici mezi italskými regiony Emilia-Romagna a Marche. V jeho topografii dominuje Apeninské horské pásmo, a proto má poměrně drsný terén. Nejvyšší bodem země je hora - Monte Titano (live view), jejíž nadmořská výška je 755 metrů. Součástí enklávy není ani jedna větší vodní plocha o nějaké významné velikosti.

Klima je typicky středomořské, s teplými léty a mírnými zimami.

San Marino je třetí nejmenší země v Evropě, menší jsou jen Vatikán a Monako.

Obyvatelstvo

Obyvatelstvo tvoří z více jak 80% Sanmariňané (italsky sammarinesi). Dalších asi 13 000 státních příslušníků tohoto národa žije mimo území republiky, neztrácejí však volební právo. Státní občanství se dědí v mužské linii. V zemi je velmi nízká nezaměstnanost - méně než 3 %. Úředním jazykem je italština. Turistů je na území San Marina téměř 19× víc než místních obyvatel.

Doprava

V San Marinu je 220 km silnic. Není zde veřejné letiště, ale malé soukromé letiště je u obce Torraccia a heliport v druhém největším městě Borgo Maggiore. Většina turistů přilétá na mezinárodní letiště Federico Fellini jižně od Rimini a do země přijíždí autobusem.

Železnice zde neexistuje, ačkoliv před 2. světovou válkou vedla z obce Valdragone úzkorozchodná trať do Rimini. Ta byla dána do provozu 12. června 1932, ale byla zničena během britského náletu 26. června 1944. Mnoho pozůstatků, jako mosty, tunely a stanice, jsou zachovány dodnes. Tři tunely jsou i osvětleny a slouží pro pěší turisty.

Z Borgo Maggiore vede 1,5 km dlouhá lanovka na nejvyšší horu Monte Titano (756 m n.m.). Má dvě kabiny a jezdí každou čtvrthodinu po celý den. Zemí protékají dvě řeky, ale není zde žádná vodní doprava či přístav.

Ekonomika

Přestože není San Marino oficiálním členem Evropské unie, používá jako měnu euro. Turistika tvoří v San Marinu 62,24% HDP. V roce 1997 navštívilo San Marino více než 3,3 miliony turistů. Zemědělství má jen nepatrný význam. Pěstuje se obilí, vinná réva a olivy. Sanmarinské poštovní známky jsou velmi hodnotné a mají pro sběratele velkou cenu.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu San Marino ve Wikimedia Commons
• Galerie San Marino ve Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo San Marino ve Wikislovníku
• San Marino na OpenStreetMap
• (anglicky) Hymna San Marina od roku 1894
• San Marino (2011) [online]. Freedom House, [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
• Bureau of European and Eurasian Affairs. Background Note: San Marino [online]. U.S. Department of State, 2011-06-13, [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
• CIA. The World Factbook - San Marino [online]. [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
• Zastupitelský úřad ČR při Svatém stolci. Souhrnná teritoriální informace: San Marino [online]. Businessinfo.cz, 2009-10-01, [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (česky) 
• San Marino [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (anglicky)