Portugalsko

Portugalská republika República Portuguesa
Vlajka Znak
Hymna: A Portuguesa
Geografie
Poloha Portugalska
Hlavní město:	Lisabon
Rozloha:	92 391 km² (108. na světě) z toho 0,48 % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Ponta do Pico (2 351 m n. m.)
Časové pásmo:	+0 (Azory: UTC-1)
Poloha:	38°42′ s. š., 9°11′ z. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel:	10 708 692 (75. na světě, 2009)
Hustota zalidnění:	114 ob. / km² (87. na světě)
HDI:	▲ 0,900 (vysoký) (33. na světě, 2007)
Jazyk:	portugalština
Náboženství:	katolické 93 %, protestantské 3 %
Státní útvar
Státní zřízení:	poloprezidentská republika
Vznik:	1128 jako hrabství, 1139 jako království (odtržení od Leónského království)
Prezident:	Aníbal Cavaco Silva
Předseda vlády:	Pedro Passos Coelho
Měna:	Euro (EUR)
HDP/obyv. (PPP):	18 465 USD (33. na světě, 2005)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1:	620 PRT PT
MPZ:	P
Telefonní předvolba:	+351
Národní TLD:	.pt
multimediální obsah na Commons

Portugalsko, oficiálně Portugalská republika (portugalsky: República Portuguesa) je evropský stát nacházející se na samém jihozápadním cípu světadílu, v západní části Pyrenejského poloostrova. Jediným jeho pevninským sousedem je Španělsko, západní a jižní břehy země omývají vody Atlantského oceánu. Portugalsku dále náleží souostroví Azory a Madeira.

Název země

Název země vzešel z římského označení Portus Cale. Cale bylo označení původní osady v ústí řeky Douro. Toto území získali kolem roku 200 př. n. l. Římané od Kartága v průběhu Druhé punské války. Vizigóti pak ve středověku upravili název území na Portucale, které později dalo vzniknout jménu Portugale čili Portugalsko. V 9. století pojem Portugalsko zahrnoval území cca mezi řekami Minho a Douro. Z názvu Portugalsko bylo jeho zkrácením odvozeno taktéž dnešní jméno města nacházejícího se na místě původní osady Cale, tedy Porta.

Dějiny

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Portugalska.

Pevnost v Guimarães, symbol portugalské nezávislosti

Na území Portugalska se za posledních 3000 let vystřídalo mnoho civilizací. Féničané, Kelti, Řekové, Kartáginci, Římané i Arabové pozměnili a poznamenali vývoj této části Evropy. Ve 14. a 15. století to byli naopak Portugalci, kteří svými zámořskými objevy změnili tvář celého světa.

Rané dějiny a vznik Portugalska

Raní řečtí mořeplavci nazvali toto území Ophiussa (v řečtině Země hadů), neboť místní obyvatelé uctívali hady. Po nich dorazili k břehům Portugalska Féničané – kolem roku 1104 př. n. l. a zanechali rovněž četné stopy na místní kultuře. Po roce 1000 př. n. l. na území vpadli Kelti ze střední Evropy a postupně se smísili s původním obyvatelstvem.

V roce 238 př. n. l. břehy Pyrenejského poloostrova obsadili Kartáginci. O pouhých devatenáct let později však na Pyrenejský poloostrov vstoupili též Římané, kteří za Punských válek Kartágince z poloostrova vytlačili. Území se tak stalo součástí provincie Hispánie, při dalším dělení se většina pozdějšího Portugalska octla v provincii Lusitánie, nazvané podle kmene Lusitánů.

V 5. století vznikla na severozápadě poloostrova Svébská říše, kterou dobyli Vizigóti, o tři století později Arabové. V 11. století vzniklo v průběhu reconquisty Portugalské hrabství; od roku 1139 hrabě Alfons I. Portugalský již vystupuje jako první portugalský král. Tzv. reconquista byla z hlediska historického dlouhodobý vojenský, politický a civilizační proces znovudobytí Pyrenejského poloostrova evropskou civilizací, která postupně rozložila tzv. Córdobský chalífát. Vyvrcholila právě vznikem dvou křesťanských království – Španělska a Portugalska. Za pomoci křižáků z různých evropských zemí dobyl Alfons I. Lisabon v roce 1147; reconquista byla v Portugalsku dovršena roku 1250, zatímco v sousedním Španělsku trvala až do roku 1492.

Zámořská expanze a koloniální říše

Památník zámořských objevů v Lisabonu

Portugalsko se stalo v průběhu 15. století za působení prince Jindřicha Mořeplavce průkopníkem zámořské expanze a získávalo rozsáhlé koloniální državy. Po obsazení Ceuty (1415) postupovali mořeplavci dále podle afrického pobřeží, až roku 1488 Bartolomeu Dias obeplul Mys Dobré naděje. O deset let později přistál Vasco da Gama v Indii, kde vznikají další portugalské kolonie(od roku 1505 tzv. Portugalská Indie). Ve stejné době pronikají Portugalci také do Jižní Ameriky, kde vznikla jejich největší kolonie – Brazílie. Portugalská koloniální říše měla v celosvětovém měřítku nejdelší trvání: kupříkladu Východní Timor se osvobodil až v roce 1975, Macao bylo předáno Číně roku 1999. Dodnes je v mnoha někdejších koloniích používána portugalština a vyznáváno katolictví.

Globální expanze Portugalsko vyčerpala a při nástupnické krizi roku 1580 bylo přinuceno k personální unii se Španělskem. Nezávislost byla obnovena roku 1640 za Jana IV., Španělé ji však uznali až po vzájemných bojích v roce 1668.

V roce 1755 postihlo Lisabon velmi silné zemětřesení. První ministr, markýz de Pombal, vedl obnovu města v imperiálním stylu a prosadil merkantilistické a různé osvícenské reformy.

Coby tradiční spojenec Anglie bylo Portugalsko roku 1808 napadeno Napoleonem. Královský dvůr v té době přesídlil do Ria de Janeiro a ovládal své državy (od r. 1815 Spojené království Portugalska, Brazílie a Algarves) odtud až do návratu roku 1820. Roku 1822 se však Brazílie osamostatnila. V letech 1828–1830 probíhaly tzv. liberální války mezi absolutisty a konstitucionalisty. V roce 1890 utrpělo spojenectví s Anglií poté, co se střetla s portugalskými koloniálními zájmy v Africe.

Portugalská republika

Portugalsko a jeho africké kolonie, které se snažilo udržet v koloniálních válkách

Portugalsko bylo vyhlášeno republikou 5. října 1910. Za první světové války stálo Portugalsko na straně Dohody. První portugalská republika však byla zmítána nepokoji a neměla tak dlouhého trvání – v roce 1926 došlo k vojenskému puči. António de Oliveira Salazar, od roku 1928 ministr financí, se roku 1932 chopil moci a zavedl v zemi zmítané krizí diktaturu založenou na autoritářském konzervatismu, nacionalismu a imperialismu ve spojení s římskokatolickou církví; takzvaný Estado Novo, vyhlášený následujícího roku, trval 41 let. Za druhé světové války bylo Portugalsko neutrální, roku 1949 se však stalo zakládajícím členem NATO.

Portugalsku se nepodařilo udržet svoje koloniální panství. Jeho rozklad započal rokem 1961, kdy Indie připojila četná území včetně Goy. Zároveň se stále častěji ozývaly hlasy dalších, převážně afrických kolonií (Angola, Mozambik, Portugalská Guinea, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Kapverdy). Nákladné a neúspěšné koloniální války přispěly k pádu salazarovského režimu. Marcelo Caetano, nástupce déle než 40 let vládnoucího Antónia de Oliveiry Salazara, byl svržen armádou během tzv.Karafiátové revoluce, která začala 25.4.1974, a Portugalsko pak nastoupilo cestu pluralitní demokracie. V roce 1986 země vstoupila společně se Španělskem do Evropského společenství. V roce 1999 vstoupila do Eurozóny a předala Číně Macao. V roce 2007, během třetího portugalského předsednictví EU, byla formulována a podepsána Lisabonská smlouva.

Politika

Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Portugalska.

Prezident je volen přímo na pětileté funkční období ve všeobecných volbách. Je vrchním velitelem ozbrojených sil, na základě výsledků parlamentních voleb jmenuje předsedu vlády a jím navrženou vládu. Má rovněž pravomoc rozpustit parlament, odvolat vládu či vyhlásit válku. Tyto jsou však omezeny řadou podmínek, mezi než patří kupříkladu povinnost konzultací se sedmnáctičlennou Státní radou. Ta slouží jako poradní sbor a skládá se z předsedy Republikového shromáždění, premiéra, předsedy Ústavního soudu, Ochránce spravedlnosti, z předsedů regionálních vlád, z pěti občanů vybraných prezidentem a z pěti občanů volených republikovým shromážděním. Hojně využívanou pravomocí prezidenta je vetování zákonů.

Republikové shromáždění (Assembleia da República) je název portugalského jednokomorového parlamentu složeného z 230 poslanců. Je volen ve všeobecných volbách na dobu čtyř let na základě principu poměrného zastoupení. Předseda Republikového shromáždění zastupuje prezidenta v době jeho nepřítomnosti.

Výkonnou moc má vláda v čele s předsedou vlády. Vláda musí parlamentu předložit svůj program. Pokud není zamítnut většinou poslanců, znamená to potvrzení vlády ve funkci.

Mezinárodní vztahy

Portugalsko vede dlouholetý spor se Španělskem o oblast Olivença (španělsky Olivenza). Toto území bylo od 13. století součástí Portugalska až do roku 1801, kdy se Portugalsko po drtivé porážce od napoleonské Francie a jejího spojence Španělska tohoto území muselo vzdát právě ve prospěch Španělska. Portugalsko si nárokuje jeho navrácení na základě čl. 105 Vídeňské smlouvy z roku 1815, která ustavila evropské poměry po Napoleonově porážce.

Správní členění

Související informace naleznete také v článku Administrativní dělení Portugalska.

Portugalsko se dělí do 18 distriktů v kontinentální části a dvou autonomních regionů (Azory a Madeira), které jsou dále děleny do 308 obcí (portugalsky „Município“ či „Concelho“) a 3092 farností („Freguesia“).

Distrikty
	Distrikt	Rozloha	Obyvatelstvo			Distrikt	Rozloha	Obyvatelstvo
1	Lisabon	2761 km²	2 124 426		10	Guarda	5518 km²	173 831
2	Leiria	3517 km²	477 967		11	Coimbra	3947 km²	436 056
3	Santarém	6747 km²	445 599		12	Aveiro	2808 km²	752 867
4	Setúbal	5064 km²	815 858		13	Viseu	5007 km²	394 844
5	Beja	10 225 km²	154 325		14	Bragança	6608 km²	148 808
6	Faro	4960 km²	421 528		15	Vila Real	4328 km²	218 935
7	Évora	7393 km²	170 535		16	Porto	2395 km²	1 867 986
8	Portalegre	6065 km²	119 543		17	Braga	2673 km²	879 918
9	Castelo Branco	6675 km²	208 069		18	Viana do Castelo	2255 km²	252 011

Autonomní regiony
Autonomní region	Rozloha	Obyvatelstvo	Portugalsky
Azory	2333 km²	243 101	Açores
Madeira	801 km²	244 098	Madeira

Po reformě územně-správního dělení v roce 2013 význam distriktů upadá na úkor nově vzniklých tzv. „meziokresních společenství“ a „metropolitních oblastí“. V kontinentálním Portugalsku existuje 21 meziokresních společenství a 2 metropolitní oblasti:

• Alentejo Central, Alentejo Litoral, Algarve, Alto Alentejo, Alto Minho, Alto Tâmega, Ave, Baixo Alentejo, Beira Baixa, Beiras e Serra da Estrela, Cávado, Douro, Lezíria do Tejo, Médio Tejo, Oeste, Região de Aveiro, Região de Coimbra, Região de Leiria, Tâmega e Sousa, Terras de Trás-os-Montes, Viseu Dão Lafões
• metropolitní oblast Lisabonu, metropolitní oblast Porta

Geografie

Pobřeží v jižní provincii Algarve

Severní, střední a východní Portugalsko pokrývají horská pásma Serra de Nogueira, Serra do Gerez, Serra de Marão, Serra da Estrela (dosahuje téměř 2000 m n. m.), Serra de São Mamede a jižní pahorkatina Alentejo. V jihozápadním cípu vystupuje Serra de Monchique. Západní a jižní část tvoří nížiny se strmým skalnatým pobřežím. Souostroví Madeira a Azorské ostrovy, které leží v takzvané riftové zóně na styku dvou litosférických desek, jsou sopečného původu a je zde také větší riziko zemětřesení. Podobnou seizmicky aktivní oblastí je i Lisabonský záliv.

Nejvýznamnějšími řekami jsou Tejo, Douro a Guadiana, na nichž je vybudováno velké množství kaskádových přehrad.

Podnebí

Podnebí je na severu a západě mírné oceánské, na jihu subtropické středomořské (suché horké léto a mírná vlhká zima). Průměrná červencová teplota se pohybuje od 20 °C do 24 °C a lednová mezi 9 °C až 12 °C. Průměrný roční úhrn srážek klesá přibližně ve směru od severu k jihu, tedy od 1200 mm až po 500 mm. Průměrná teplota na ostrovech je 18,5 °C a průměrné srážky 650 mm.

Města

Podle oficiálního dělení na obce nemá Portugalsko město nad 500 000 obyvatel, neboť obce, které fakticky srostly s centry aglomerací, nadále zůstávají samostatné.

Lisabon (499 000 obyvatel v roce 2007) je centrem třímiliónové metropolitní oblasti Região de Lisboa a od 12. století je hlavním městem Portugalska. Je kulturním, dopravním a především ekonomickým centrem země (je jedinou oblastí Portugalska s HDP nad průměrem EU).

Střediskem metropolitní oblasti s 1,5 milióny obyvatel je Porto, které čítá 240 000 obyvatel a je důležitým severoportugalským přístavem v ústí řeky Douro. Mezi další velká města v hustě zalidněném severozápadním Portugalsku patří Braga (sídlo arcibiskupství a náboženské středisko) a Guimarães. Ve středním Portugalsku pak Coimbra (157 000 obyvatel, sídlo nejstarší portugalské univerzity), v Alenteju historická Évora a na jižním pobřeží Faro.

Hlavním a největším městem Madeiry je Funchal. Významná města na Azorech jsou Ponta Delgada (ostrov São Miguel), Angra do Heroísmo (ostrov Terceira) a Horta (ostrov Faial).

Lisabon – hlavní a největší město Portugalska (pohled z jižního břehu řeky Tejo)

Porto – druhé největší portugalské město, pohled z Vily Novy de Gaia

Obyvatelstvo

Související informace naleznete také v článku Obyvatelstvo Portugalska.

Počet obyvatel Portugalska (INE, Lisabon)
Rok	Obyvatel	Změna	Rok	Obyvatel	Změna
1422	1 043 274	-	1900	5 423 132	+7,4 %
1527	1 262 376	+21,0 %	1911	5 960 056	+9,9 %
1636	1 100 000	−12,9 %	1920	6 032 991	+1,2 %
1736	2 143 368	+94,9 %	1930	6 825 883	+13,1 %
1770	2 850 444	+33,0 %	1940	7 722 152	+13,1 %
1776	3 352 310	+17,6 %	1950	8 441 312	+9,3 %
1801	2 931 930	−12,5 %	1960	8 851 289	+4,9 %
1811	2 876 602	-1,9 %	1970	8 568 703	−3,2 %
1838	3 200 000	+11,2 %	1981	9 852 841	+15,0%
1849	3 411 454	+6,6 %	1991	9 862 540	+0,1 %
1864	4 188 410	+22,8 %	2001	10 356 117	+5,0 %
1878	4 550 699	+8,6 %	2007	10 617 575	+2,5 %
1890	5 049 729	+11,0 %	Prameny:

Podle sčítání v roce 2011 měl portugalsko 10 562 178 obyvatel. Valná většina Portugalců jsou katolíci.

Velké potíže činila hlavně v minulosti negramotnost, která se i dnes pohybuje kolem 5 %, což je jedno z nejvyšších čísel v EU. Portugalsko v posledních letech bojuje s velmi nízkou porodností.

Kultura

V průběhu posledních 3000 let se v Portugalsku vystřídalo mnoho civilizací.Své stopy zde zanechala fénická, řecká, keltská, kartaginská, římská i arabská kultura.

Výrazný „portugalský architektonický styl“ pozdní gotiky, který je spjat s námořními objevy a s bohatstvím plynoucím z dovozu zámořských produktů, tzv. manuelino, byl v 19. století nazván národním stylem. Významné manuelské stavby se nacházejí nejen v samotném Portugalsku, ale i na Madeiře, na Azorech, v Maroku, v Mosambiku, v Hormuzu či v indické Goe.

Slavní portugalští spisovatelé, jejichž díla byla přeložena do češtiny, jsou zejména Luís Vaz de Camões, Gil Vincente, José Maria Eça de Queiros, Almeida Garett, Fernando Pessoa, José Saramago, António Lobo Antunes, Eduardo Lourenço, Bernardim Ribeiro, Miguel Sousa Tavares. V Portugalsku také působí český básník František Listopad.

Hospodářství

Portugalsko je zemědělský a také průmyslový stát se zásobami nerostných surovin. Vstupem do Evropské unie dosáhl stát značného rozmachu dříve stangujícího hospodářství a přílivu investic ze zahraničí. Varující je však stále asi 5% negramotnost obyvatelstva. Hlavní průmyslová odvětví jsou hutnictví, těžební, textilní, obuvnický, strojírenský, chemický a potravinářský průmysl. Těží se wolfram, cín, uran, černé uhlí, měď, stříbro, kaolin, sůl a mramor. Asi 75 % zahraniční výměny zboží této země připadá na EU. Země je závislá na dovozu ropy a zemního plynu. Nejdůležitější průmyslová střediska jsou Lisabon a Porto. Důležitým producentem elektrické energie jsou vodní elektrárny. V zemědělství převažuje rostlinná produkce. Orná půda zabírá 32 %, lesy 36 % a louky a pastviny 11 % plochy státu. Významná je těžba dřeva a korku. Portugalsko je největším producentem korku na světě – 180 000 tun. Pěstuje se pšenice, kukuřice, rýže, oves, brambory, cukrová řepa, olivy, ovoce (zejména vinná réva a subtropické ovoce) a zelenina. Chov skotu, prasat, ovcí, koz, drůbeže, oslů a mul. Významná je i produkce rybích výrobků (například rybí konzervy a rybí moučka). Výrazné příjmy z cestovního ruchu. Nejatraktivnější turistická střediska jsou Lisabon, Porto, Coimbra, pobřeží Algarve, ostrovy Madeira a Azory. Portugalsko navštíví ročně cca 20 milionů turistů.

Doprava

Intermodální stanice Gare do Oriente v Lisabonu. Architektem byl Santiago Calatrava

Pro svou periferní a přímořskou polohu se Portugalsko po staletí orientovalo na námořní dopravu a méně na pozemní infrastrukturu. Velké přístavy fungují v Lisabonu a Leixões; námořní doprava je také životně důležitá pro Madeiru a Azory.

V 90. letech a na počátku 21. století proběhly poměrně velké investice do silniční a dálniční sítě, na jejíž většině se v současnosti vybírá mýtné. Součástí těchto investic byl i Most Vasco da Gama nebo lisabonské nádraží Oriente, které dodaly lesk výstavě Expo 98. Byla také zrychlena železniční magistrála Lisabon – Porto. Velikášské plány na vysokorychlostní propojení se španělskou sítí AVE se zpožďují mimo jiné následkem ekonomické krize.

Správcem železniční infrastruktury je REFER; aktuálně je v provozu 2843 km železničních tratí. Hlavním železničním podnikem jsou Comboios de Portugal, které ročně přepraví okolo 130 milionů cestujících (zhruba o třetinu méně než ČD ve srovnatelně lidnatém Česku).^[zdroj?] Hojně jsou využívány zejména příměstské vlaky v aglomeracích Porta a Lisabonu. Tato dvě města provozují také metro; lisabonské je klasické, portské je z velké části nadzemní a připomíná tramvajovou rychlodráhu.

Zajímavostí je také malebná tramvajová doprava v Lisabonu a lanovky v Lisabonu, Braze, Coimbře i jinde.

Fotbal

K Portugalsku neodmyslitelně patří fotbal. Země hostila Euro 2004, kde Česká republika obsadila 3. místo, Milan Baroš byl vyhlášen nejlepším hráčem s 5 góly. Kvůli šampionátu bylo přestavěno či nově postaveno 10 moderních stadionů.

Faro-Loulé	Coimbra	Guimarães	Lisabon	Porto
Estádio Algarve Kapacita: 30 000	Estádio Cidade de Coimbra Kapacita: 30 000	Estádio D. Afonso Henriques Kapacita: 30 000	Estádio da Luz Kapacita: 65 400	Estádio do Bessa Século XXI Kapacita: 30 000
Porto	Leiria	Lisabon	Aveiro	Braga
Estádio do Dragão Kapacita: 50 000	Estádio Dr. Magalhães Pessoa Kapacita: 30 000	Estádio Alvalade XXI Kapacita: 50 000	Estádio Municipal de Aveiro Kapacita: 30 000	Estádio Municipal de Braga Kapacita: 30 000

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Portugal na portugalské Wikipedii.

Literatura

• BINKOVÁ, S. Portugalsko. Praha : Libri, 2004. ISBN 80-7277-217-1.  
• KLÍMA, Jan. Portugalská Indie. Praha : Libri, 2010. ISBN 978-80-7277-475-3.  
• KLÍMA, Jan. Dějiny Portugalska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 672 s. ISBN 978-80-7106-903-4.  
• Dobytí Lisabonu a reconquista Portugalska. Praha : Argo, 2008. 176 s. ISBN 978-80-7203-967-8.  

Související články

• Cestovní ruch v Portugalsku
• První Portugalské hrabství
• Druhé Portugalské hrabství
• Portugalské království
• Spojené království Portugalska, Brazílie a Algarves
• Portugalské kolonie
• Portugalská Indie
• Portugalské námořnictvo

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Portugalsko ve Wikimedia Commons
• Portugalsko na OpenStreetMap
• Slovníkové heslo Portugalsko ve Wikislovníku
• Portugal - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International. Dostupné online. (anglicky) 
• Portugal (2011) [online]. Freedom House, [cit. 2011-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
• Bureau of European and Eurasian Affairs. Background Note: Portugal [online]. U.S. Department of State, 2011-05-17, [cit. 2011-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
• CIA. The World Factbook - Portugal [online]. REV. 2011-08-16, [cit. 2011-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
• Zastupitelský úřad ČR v Lisabonu. Souhrnná teritoriální informace: Portugalsko [online]. Businessinfo.cz, 2011-08-01, [cit. 2011-08-22]. Dostupné online. (česky) 
• AMARAL, Ilídio Melo Peres do, a kol. Portugal [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
• http://www.iliteratura.cz/Clanek/28351/bibliografie-prekladu-z-portugalske-literatury-19902010

Členství v mezinárodních organizacích