Vladimír Menšík

Vladimír Menšík
Pamětní deska v Ivančicích
Rodné jméno	Vladislav Menšík
Narození	9. října 1929 Ivančice, Československo
Úmrtí	29. května 1988 (58 let) Brno, Československo
Aktivní roky	1953 - 1988
Významné role	Vacovský ve filmu Lásky jedné plavovlásky

Vladimír Menšík (9. října 1929 Ivančice – 29. května 1988 Brno) byl český herec, moderátor, lidový vypravěč a bavič, držitel ocenění národní umělec, otec herečky a moderátorky Martiny Menšíkové. V divadle hrál jen velmi málo – většinu ze svých 150 rolí ztvárnil ve filmu a televizi.

Život

Rodák z moravských Ivančic přičichl k divadlu v hudebním souboru Adolfa Pištěláka. Nejprve vystudoval průmyslovou školu a nějakou dobu pracoval v Brněnských strojírnách. Teprve později se pokusil dostat na brněnskou JAMU (Janáčkova akademie múzických umění), což se mu na druhý pokus podařilo a po absolutoriu v roce 1953 nastoupil do Vesnického divadla, kde jej v roce 1955 objevil E.F.Burian, který jej také angažoval.

I přesto, že zde dostal spousty příležitostí a přestože byl divadlem zcela pohlcen, toužil zahrát si ve filmu. Jeho vůbec první účinkování před kamerou proběhlo ve snímku Velká příležitost a to víceméně coby komparsista. Teprve ve snímku Dědeček automobil režiséra Alfréda Radoka, kde si zahrál italského mechanika, na sebe výrazněji upozornil. Díky své práci u filmu se dostal do konfliktu s E. F. Burianem, který film neměl v lásce. Z divadla odešel a v roce 1958 podepsal smlouvu s Filmovým studiem Barrandov.

K divadlu se vracel už víceméně ojediněle. V 50. a 60. letech se naplno rozjela jeho kariéra u filmu. Nebyl jen komediálním hercem. Dokázal bravurně ztvárnit i tragikomické či dokonce dramatické role. V 70. letech se již objevoval převážně v komediálních rolích a to jak ve filmech, tak i v pohádkách a seriálech. Jednalo se o velkého baviče, konferenciéra a hlavně excelentního vypravěče. Vystupoval doslova ve stovkách televizních pořadů a ve filmu a televizi vytvořil přes 150 rolí. Za zmínku stojí mezi jinými pořad Bakaláři a nezapomenutelné konferování silvestrovských estrád. Celá dlouhá léta trpěl těžkým astmatem. Byl silný kuřák a byl také závislý na alkoholu, což jej zdravotně zcela decimovalo. Naposledy stál, resp. seděl před kamerou 27. května 1988 v pořadu ABECEDA. O dva dny později zemřel v Brně. Pohřben je na pražských Olšanských hřbitovech.

Vladimír Menšík byl dvakrát ženatý. S první manželkou Věrou měl dvě děti – syna Petra (* 1955) a dceru Vladimíru (* 1957). S druhou manželkou Olgou měl také dvě děti – syna Jana (* 1962) a dceru Martinu (* 1965), která se jako jediná z jeho dětí stala herečkou.

Připomínka herce

Jeho rodný dům v Ivančicích zdobí pamětní deska. V blízkém Památníku Alfonse Muchy se také nachází stálá výstava Vladimíra Menšíka. 29. dubna 2007 byla slavnostně otevřena Rozhledna Vladimíra Menšíka na Hlíně.

V Dolní Polici (část Žandova na Českolipsku) měli Menšíkovi v č.p. 6 řadu let chalupu. V roce 2005 nabídla Olga Menšíková část vybavení z chalupy Vlastivědnému muzeu v České Lípě. Muzeum brzy poté vytvořilo v přízemí hlavní budovy samostatnou místnost, expozice je nazvána Na chalupě u Vladimíra Menšíka.

Chalupa Menšíků v Dolní Polici

V Brně do roku 2013 existovala kavárna Vladimíra Menšíka, kterou vlastnil jeho syn Petr.

Zajímavosti

• Vladimír Menšík uměl hrát na piano a mandolínu
• Hrál závodně házenou, rekreačně fotbal
• Když měl přijít na první zkoušku divadelní hry Těžká Barbora, kterou režíroval Jan Werich, zaspal a Werich mu již druhou šanci nedal.
• Tempo Vladimíra Menšíka bylo opravdu hektické, denně dělal až tři besedy společně s několika kolegy, a třeba i dvacetkrát za dva týdny. O prázdninách pak zpravidla točil filmy. Vždy si s sebou vozil velké množství léků, některé z nich nebyly ani v tehdejším Československu dostupné. K tomuto hektickému pracovnímu nasazení měl hned několik důvodů: jednak miloval kontakt s lidmi, dále pak finančně podporoval velkou část své rodiny.
• 10 let byl v KSČ, ale pro pasivitu byl vyloučen, z oficiálních akcí KSČ se mu dařilo "vykrucovat"^[zdroj?]
• Na národního umělce jej navrhl Gustav Husák
• Neměl rád natáčení Bakalářů, považoval to za "kouli na noze, která je k uzoufání pravidelná a nudná, kde je sevřen banálním textem"
• Raději než Bakaláře měl rád natáčení pořadu Křeslo pro hosta, do kterého si zval především vědce a lékaře. Jakmile byl však nucen zvát i komunistické funkcionáře, snažil se z pořadu vyvázat. Kvůli tomu se pohádal i s tehdejším ředitelem Československé televize - Janem Zelenkou. Účinkování v pořadu se údajně zbavil tak, že na jedno z natáčení přišel opilý.
• Jako svého nejoblíbenějšího spisovatele označil Liona Feuchtwangera, dále měl rád např. válečnou literaturu.
• Rodným jménem byl Vladislav po otci, ale prý na přání E.F.Buriana si jej změnil na Vladimír^[zdroj?]
• Chtěl odejít dříve do penze, tak využil chyby úřednice a všude uváděl své datum narození 1924, čímž se dělal o pět let starším^[zdroj?]

Citáty

"Chci se vyhnout objevování dávno objeveného. Totiž že Vladimír Menšík byl génius. A že patří do svaté trojice vedle Vlasty Buriana a Jana Wericha. Všichni ostatní jsou pouze jejich apoštolové."

– Miloš Forman

Filmografie

• Váhavý střelec (1956) – poddůstojník
• Dědeček automobil (1956) – italský automechanik
• Zářijové noci (1957) – rotný Marčák
• Štěňata (1957) – Václav Hampl
• Snadný život (1957) – Saxon
• Padělek (1957) – Toglar
• Konec jasnovidce (1957) – Vobrna
• Touha (1958) – kombajnista v povídce Anděla
• Tenkrát o vánocích (1958) – Lojza
• Hvězda jede na jih (1958) – Vostřák
• Dnes naposled (1958) – Kroc
• Probuzení (1959) – vrchní
• Ošklivá slečna (1959) – Štolfa
• Král Šumavy (1959) – Burdyška
• Hlavní výhra (1959) – Pavel
• Dařbuján a Pandrhola (1959) – opilec
• 105 % alibi (1959) – Kici
• Zlé pondělí (1960) – Mácha
• U nás v Mechově (1960) – šofér
• Přežil jsem svou smrt (1960) – kápo Hranáč
• Práče (1960) – Pekárek
• Pochodně (1960) – buldočí tajný
• Chlap jako hora (1960) – Kouba
• Procesí k Panence (1961) – Vladimír Kabourek
• Muž z prvního století (1961) – muž v baru
• Labyrint srdce (1961) – obtěžující muž
• Kolik slov stačí lásce (1961) – taxikář v povídkách Taxi, prosím a Zaza
• Hledá se táta (1961) – Standa
• Eman Fiala (dokumentární film, 1961)
• Vánice (1962) – lékárník
• Deštivý den (1962) – číšník
• Anička jde do školy (1962) – Šlechta
• Začít znova (1963) – Mechl
• Tchyně (1963) – Kadlec
• Mezi námi zloději (1963) – Bazan
• Až přijde kocour (1963) – školník
• Preclík (1964) – Lahvička
• Povídky o dětech (1964) – otec v povídce Magdalena
• Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964) – barman
• Čintamani a podvodník (1964) – opilec v povídce Čintamani a ptáci
• Bláznova kronika (1964) – dvorní malíř
• Archimedov zákon (1964) – Čukanovský
• Volejte Martina (1965) – nadporučík VB v povídce Létající kolotoč
• Úplně vyřízený chlap (1965) – Lexa Pírko
• Třicet jedna ve stínu (1965) – Emil
• Strašná žena (1965) – Kouba
• Puščik jede do Prahy (1965) – hodinář
• Lásky jedné plavovlásky (1965) – Vacovský
• Hrdina má strach (1965) – tajemník
• Alibi na vodě (1965) – novinář
• Ženu ani květinou neuhodíš (1966) – příslušník SNB
• Vražda po našem (1966) – Emil
• Svatební cesta aneb Ještě ne, Evžene! (televizní film, 1966)
• Nahá pastýřka (1966) – kapitán Tronda
• Kdo chce zabít Jessii? (1966) – Kolbaba
• Hra bez pravidel (1966) – Pepi
• Flám (1966) – kamarád
• Autorevue (televizní film, 1966)
• Zmluva s diablom (1967) – Viktor
• Zločin a trik I. [televizní film, 1967)
• Přísně tajné premiéry (1967) – Matýsek
• Marketa Lazarová (1967) – Bernard
• Klec pro dva (1967) – Čenda
• Když má svátek Dominika (1967) – Honzíkův otec
• Happy end (1967) – Bedřich
• Všichni dobří rodáci (1968) – Jořka Pyřk
• Spalovač mrtvol (1968) – muž ženy v klobouku
• Raport (televizní film, 1968) – konfident Evžen
• Rakev ve snu viděti (1968) – kapitán Roj
• Naše bláznivá rodina (1968) – otec Solnička
• Maratón (1968) – Jarda
• Hříšní lidé města pražského [televizní seriál, 1968) – Rozštlapil v 5.dílu
• Bohouš (krátkometrážní televizní film, 1968) – Humhej
• Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc (1969) – vrátný
• Světáci (1969) – Novák
• Slasti Otce vlasti (1969) – Marsilio Rossi
• Přehlídce velím já (1969) – Holiš
• Panenství a kriminál (1969) – Souška
• Odvážná slečna (1969) – Robek
• Vražda ing. Čerta (1970) – Ing. Čert
• Rekviem za rytierov (1970) – Kropáček
• Radúz a Mahulena (televizní film, 1970) – Vratko
• Partie krásného dragouna (1970) – komisař Zdychynec
• Pane, vy jste vdova! (1970) – Bloom
• Na kometě (1970) – Silberman
• Luk královny Dorotky (1970) – porybný, radní, Kabrhel
• Ženy v ofsajdu (1971) – funkcionář fotbalové komise
• Touha Sherlocka Holmese (1971) – detektiv
• Slaměný klobouk (1971) – Nonancourt
• Pět mužů a jedno srdce (1971) – dr. Kořalník
• Kam slunce nechodí (televizní film, 1971) – Ondřej Andrýsek
• F. L. Věk (televizní seriál, 1971) – konšel Pinkava
• Dívka na koštěti (1971) – upír v. v.
• Zlatá svatba (1972) – Pepa
• Rodeo (1972) – Vilda
• Lupič Legenda (1972) – Wohryzek
• Aféry mé ženy (1972) – sedlák v povídce Suvenýr z Paříže
• Zatykač na královnu (1973) – Černý
• Tři oříšky pro Popelku (1973) – Vincek
• Poslední ples na rožnovské plovárně (1974) – prof. Čepelák
• Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974) – Karel
• Hodíme se k sobě, miláčku? (1974) – Vencl
• Byl jednou jeden dům (televizní seriál, 1974)
• Tak láska začíná… (1975) – Rambousek
• Rodič (televizní film, 1975)
• Pomerančový kluk (1975) – Rána
• Plavení hříbat (1975) – Chrástek
• Můj brácha má prima bráchu (1975) – Vrána
• Hřiště (1975) – Louda
• Dva muži hlásí příchod (1975) – Pacholík
• Parta hic (1976) – Chochola
• Náš dědek Josef (1976) – Trdlifaj
• Bouřlivé víno (1976) – Michal Janák
• Zítra vstanu a opařím se čajem (1977) – Kraus
• Jak se budí princezny (1977) – Matěj
• Což takhle dát si špenát (1977) – Zemánek
• Ikarův pád (1977) – Táta
• Žena za pultem (1977) – vedoucí Karas
• Zlatí úhoři (televizní film, 1978)
• Skandál v Gri-Gri baru (1978) – poslanec Komorous
• Princ a Večernice (1978) – král
• Jen ho nechte, ať se bojí (1978) – rekvizitář
• Hrozba (1978) – Pavel Budil
• Brácha za všechny peníze (1978) – otec Zuzany
• Báječní muži s klikou (1978) – kabaretiér Šlapeto
• Lásky mezi kapkami deště (1979) – Bursík
• Křehké vztahy (1979) – Ropek
• A máte nás holky v hrsti (1980) – manžel I.Janžurové
• Arabela (televizní seriál, 1980) – Karel Majer
• Zločin na poště (televizní film, 1980) - strážmistr Brejcha
• Zralé víno (1981) – Michal Janák
• Víkend bez rodičů (1981) – Vaněk
• Zelená vlna (1982) – otec Labucy
• Když rozvod, tak rozvod (1982) – Arnošt Provazník
• Návštěvníci (televizní seriál, 1983) – příslušník VB
• Létající Čestmír (televizní seriál, 1983) – správce Trnka
• Jako kníže Rohan (televizní film, 1983) – Špáta
• Tažní ptáci (televizní film, 1983)
• Půl domu bez ženicha (1980) – Franc
• Jak se dělá smích (1984) – komentátor
• Děti zítřků (1984) – hejtman
• Mladé víno (1986) – Michal Janák
• Dobří holubi se vracejí (1988) – Honzíček
• Hurá za ním (1988) – kpt. Váňa

Autor námětu

• 1971 – Kam slunce nechodí [TV film]
• 1967 – Klec pro dva

Zpěvák

• 1968 – Ach, ta vojna [TV film]
• 1960 – Práče (Letěla husička; Já jsem malý mysliveček)
• 1959 – Dařbuján a Pandrhola (My jsme tady dva)
• 1958 – Hvězda jede na jih (Ach synku, synku)

Odkazy

Literatura

• ČERNÝ, František: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci. Praha : Mladá fronta, 1978. s. 290.
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 60, 154.
• FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 181–185.
• HORÁKOVÁ-FONOVÁ, Alena. Utajené vzpomínky na Vladimíra Menšíka. Praha : Press Praha, 1999. 135 s. ISBN 80-902788-0-9 (2. vydání 2008, ISBN 978-80-902788-2-0).
• HUBAČ, Jiří; KOPECKÁ, Slávka. Vladimír Menšík : pocta Vladimíru Menšíkovi. Praha : HAK, 1993. 323 s. ISBN 80-900776-3-3.
• JUNEK, Václav. Velké televizní Silvestry Vladimíra Menšíka. Praha : Nemo, 2010. 249 s. ISBN 978-80-904238-6-2.
• MATĚJKOVÁ, Jolana. Dobrý rodák Vladimír Menšík. Praha : XYZ, 2006. 425 s. ISBN

80-86864-77-4.

• MENŠÍK, Vladimír. Stromeček mého veselého života / uspořádala a k vydání připravila Olga Menšíková. 1. vydání. Praha : Český spisovatel, 1993. 205 s. ISBN 80-202-0452-0.
• MENŠÍK, Vladimír. Dary Vladimíra Menšíka, aneb Stromeček mého veselého života /z rozhovorů s novináři a z veřejných vystoupení vybrala a uspořádala Olga Menšíková. 2. rozš. vydání. Praha : Knižní klub, 1998. 172 s. ISBN 80-7176-785-9 (3. vydání 2003, ISBN 80-242-0941-1). 
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 456–457.  
• REJŽEK, Jan. Vladimír Menšík. Praha : Čs. filmový ústav, 1987. 31 s.
• Smích a slzy Vladimíra Menšíka / uspořádala a vydala Slávka Kopecká. Praha : Slávka Kopecká, 2006. 229 s. ISBN 80-86631-36-2 (2. vydání 2011, ISBN 978-80-86631-91-2).
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 376.  
• TUNYS, Ladislav. Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila. Praha : Ametyst, 1998. ISBN 80-85837-35-8. s. 157.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Menšík ve Wikimedia Commons
• Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Menšík
• Vladimír Menšík v archivu Národního divadla Brno
• Vladimír Menšík v Česko-Slovenské filmové databázi
• Vladimír Menšík ve Filmové databázi
• Vladimír Menšík na Kinoboxu.cz
• (anglicky) Vladimír Menšík v Internet Movie Database
• Vladimír Menšík na Dabingforum.cz
• Německé stránky o TV seriálech
• Expozice v českolipském muzeu
• Zajímavosti o Vladimíru Menšíkovi
• Vladimír Menšík v Encyklopedii dějin města Brna
• Vladimír Menšík v cyklu České televize Příběhy slavných