Vídeň

Tento článek pojednává o hlavním městě Rakouska. Další významy jsou uvedeny v článku Vídeň (rozcestník).

Wien / Vídeň

Zemská vlajka Vídně	Zemská služební vlajka Vídně
Velký znak Vídně	Malý znak Vídně
Základní údaje
Status:	spolková země Rakouska a statutární město
Registrační značka:	W
Identifikační číslo obce:	90101-92301
PSČ:	1010-1423, 1600, 1601, 1810, 1901
Telefonní předvolba:	01
Zakladatel města:	Římané
Letopočet založení města:	15 př. n. l.
Oficiální web:	www.wien.gv.at
Poloha Vídně na mapě Rakouska
Politika
Starosta	Michael Häupl (SPÖ)
Zemská a městská vláda	SPÖ, Grüne
Složení městského zastupitelstva a zemského sněmu (100 křesel):	SPÖ 49 FPÖ 27 ÖVP 13 Grüne 11
poslední volby:	10. října 2010
další volby:	2015
Obyvatelstvo
Obyvatel:	1.794.770 (2015)
Pořadí:	1. z 9
Hustota zalidnění:	4 326 obyvatel/km²
Geografie
Rozloha:	414,87 km²
- z toho souš:	395,57 km² (95,33 %)
- z toho vodstvo:	19,30 km² (4,67 %)
- Pořadí:	9. z 9
Zeměpisná šířka:	48°13' s.š.
Zeměpisná délka:	16°23' v.d.
Nejvyšší bod:	542 m (Hermannskogel)
Nejnižší bod:	151 m (Lobau)
Správní členění:	23 samosprávných městských okresů
Soudní rozdělení:	12 soudních okresů
Mapa: Vídeň a její městské okresy
Vídeňské městské okresy
Vídeň na satelitním snímku z roku 2002

Vídeň (německy Wien) je hlavní město Rakouska, současně také statutární město a zároveň od 1. ledna 1922 jedna z jeho spolkových zemí, zcela obklopená územím spolkové země Dolní Rakousy. Leží na řece Dunaj a se svými 1,8 miliony obyvatel je největším rakouským městem a současně nejvýznamnějším kulturním, politickým a hospodářským centrem země. Historické centrum Vídně bylo v roce 2001 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. V seznamu měst podle kvality života sestaveném firmou Mercer se v roce 2011 Vídeň umístila na první příčce.

Poloha a geografie

Vídeň leží v rámci Rakouska dosti excentricky, při jeho severovýchodním okraji. Zatímco od nejvzdálenější části rakouského území (Vorarlbersko) je vzdušnou čarou přes 500 km daleko, je její centrum vzdáleno pouze kolem 55 km od hranice s Českem a Maďarskem a jen 40 km od hranice se Slovenskem. Příčinou je historický územní vývoj Rakouska, jehož jádro zůstávalo v Dolních Rakousích, ale z někdejších držav se udržely prakticky jen ty alpské, jihozápadně od Vídně.

Sama Vídeň se nachází na východním úbočí Vídeňského lesa, pod místem, kde Dunaj protéká Korneuburskou bránou a vstupuje do Vídeňské pánve. Je tedy na Dunaji položena podobným způsobem jako Bratislava nebo Budapešť. Jádro Vídně leží na ostrohu nad ústím říčky Vídeňky (Wien) do ramene Dunaje zvaného dnes Donaukanal ("Dunajský kanál").

Historie

Vídeňská pánev je díky své výhodné poloze a příznivému klimatu nepřetržitě osídlena už od mladší doby kamenné. Jméno dostalo místo po keltské osadě Vedunia, což v překladu znamená lesní potok.

Kolem přelomu letopočtu bylo území dobyto Římany, kteří na místě dnešního centra města vybudovali vojenský tábor s přilehlým městem. Neslo jméno Vindobona a jeho úkolem byla obrana severní hranice říše před germánskými kmeny. Roku 180 při tažení proti Markomanům zde zemřel císař Marcus Aurelius. Římané opustili město v 5. století, ale osídlení v místě nikdy zcela nezaniklo a ve středověku bylo na římských základech obnoveno opět do podoby města.

Druhé obléhání Vídně Turky (1683) podle oleje Franze Geffelse

Roku 1155 učinil markrabě Jindřich II. Jasomirgott Vídeň hlavním městem Rakous, na základě Privilegia minus (1156) povýšených na vévodství. Při návratu z křížové výpravy byl na území města zajat anglický král Richard I. Lví srdce. Výkupné složené za jeho propuštění se stalo stimulem pro rozvoj města, významného obchodního střediska v Podunají. Za vlády prvním Habsburků se Vídeň jako jejich sídelní město stala na čas centrem říše, které se po nástupu Lucemburků přesunulo do Prahy. Roku 1365 zde byla založena třetí nejstarší univerzita severně od Alp, v roce 1438 se Vídeň opět stala rezidenčním městem císařů. Nedlouho poté zde bylo zřízeno i biskupství (1469). Ve dvacátých letech 16. století se Vídeň stala centrem podunajského soustátí, které zahrnovalo rakouské, české a uherské země a s krátkými přestávkami jím zůstala až do roku 1918. V letech 1529 a 1683 byla u Vídně odražena turecká vojska, která do té doby úspěšně postupovala přes celý Balkán.

Vídeňský kongres stanovil po napoleonských válkách novou velmocenskou rovnováhu v Evropě

Město bylo centrem jedné z evropských velmocí a rezidencí římského císaře a jeho dvora. Během napoleonských válek se stalo hlavním městem nově vytvořeného Rakouského císařství, roku 1814 byl do Vídně svolán kongres, který řešil nové poválečné uspořádání Evropy. Druhá polovina 19. století a počátek 20. století bylo poznamenána bouřlivým rozvojem města. Na místě hradeb vznikla rozsáhlá okružní třída lemovaná veřejnými budovami - Ringstraße, nově byla přestavěna podstatná část města a dřívější předměstí se propojila s vnitřním městem. Před první světovou válkou přesáhl počet obyvatel dva miliony, Vídeň byla čtvrtým největším městem na světě. Byla i významným centrem uměleckého života.

Velkou ranou pro město byl rozpad Rakousko-Uherska v roce 1918. Město ztratilo své zázemí v obrovské říši a stalo se předimenzovaným centrem malého Rakouska, postihl ho i odchod převážné části českého a slovenského obyvatelstva do nového Československa (roku 1910 zde žilo cca čtvrt milionu Čechů a Slováků). Roku 1921 se Vídeň stala samostatnou spolkovou zemí (její obecní rada tak získala i status zemského sněmu). Mezi válkami byla Vídeň baštou socialismu v Rakousku, při krátké občanské válce roku 1934 stála v centru bojů. Roku 1938 však již její obyvatelé připravili triumfální uvítání Adolfu Hitlerovi. Rakousko bylo do roku 1945 připojeno k Německu a Vídeň ztratila pozici hlavního města. Po skončení války bylo město rozděleno na čtyři okupační zóny a SSSR, USA, Francie a Velká Británie spravovaly Vídeň deset let. Od 70. let zažívá město prudký rozvoj, díky rakouské neutralitě se stalo sídlem mnoha mezinárodních organizací (UNIDO, UNOV, CTBTO, UNODC, IAEA, OPEC, OBSE).

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel Vídně v posledních dvou stoletích

Ke dni 1. ledna 2011 měla Vídeň 1 713 957 obyvatel. Avšak těsně před první světovou válkou byla Vídeň s více než dvěma miliony obyvatel čtvrtým největším městem na světě. Druhá polovina 19. a začátek 20. století, kdy byla centrem velké mnohonárodnostní říše, jí vtiskly charakter sídla tvořeného lidmi různého původu, kultur a náboženství. V roce 1900 byla čtvrtina obyvatel tvořena rodáky z území dnešní České republiky (Češi i Němci); významná přistěhovalecká vlna přišla z Haliče (především Židé a Poláci). Po válce město ztratilo mnoho obyvatel, kteří se často vrátili do rodných zemí. Jednalo se především o Čechy, Slováky a Maďary.

Počet obyvatel se koncem 30. let zvýšil vytvořením Velké Vídně, vzápětí ale zase poklesl v důsledku odchodu 140 000 a vyvraždění dalších 60 000 vídeňských Židů. Zanikl tím i osobitý charakter II. okresu (Leopoldstadtu), který byl dříve určen právě touto menšinou. Po válce klesl počet obyvatel až na 1 600 000, mnoho vídeňských vojáků padlo nebo se nevrátilo ze zajetí. Město bylo z 20 % zcela zničeno a bylo okupováno spojeneckými vojsky. Počet obyvatel klesal až pod 1,5 milionu obyvatel (1987). Svůj podíl na demografickém propadu měla i změna životního stylu a vystěhovalectví na dolnorakouský venkov. Opětovný nárůst nebyl důsledkem zvýšení porodnosti, ale přistěhovalectví. V letech 1987–1994 zde našlo azyl 60 000 uprchlíků, především z bývalé Jugoslávie a Turecka. Mezi lety 1998–2005 se přistěhovalo dalších 85 000 nových obyvatel.

Pestrý původ je dodnes zřetelný ve velkém podílu příjmení slovanského a maďarského původu, která v rámci Rakouska často ukazují na vídeňský původ nositele. Nositelé těchto jmen také často užívají vídeňský dialekt, který se ale u mladší generace vytrácí a omezuje se na několik základních slov a slovních obratů.

Počátkem roku 2009 žilo ve Vídni 1,69 milionu obyvatel, podle posledního sčítání (2001) 1,55 milionu. Z toho se necelá čtvrtina nenarodila v Rakousku a necelá pětina nemá rakouské občanství. Polovinu cizinců tvoří občané států bývalé Jugoslávie (120 000 obyvatel) a Turecka (48 000); dále zde žije 26 000 Němců, 25 000 Poláků, 21 000 Čechů, 12 000 Maďarů a 10 000 Rumunů. Úředně uznaný statut jazykové menšiny mají mluvčí českého, maďarského, slovenského a romského jazyka.

Vzhledem k růstu porodnosti i přistěhovalectví se předpokládá, že kolem roku 2030 může Vídeň opět dosáhnout počtu dvou milionů obyvatel.

Roku 2003 se zapojila společně s Bratislavou do projektu Twin City v rámci regionu CENTROPE a obě města zastupují společný region s téměř 3 miliony obyvatel. Mezi nejvýznamnější činnosti projektu Twin City patří společný rozvoj dopravy, propojení hromadné dopravy obou hlavních měst, hlubší politická spolupráce a společný marketing obou měst.

Podle sčítání obyvatel z roku 2001 se největší podíl Vídeňanů a Vídeňanek hlásí k římsko-katolickému křesťanství - 49,2 % (v roce 1961 ještě 82 %), město je sídlem katolické arcidiecéze. Bez vyznání je 25,6 obyvatel. Muslimové mají ve městě podíl 7,8 %, pravoslavní křesťané 6 % a evangelíci 4,7 %. Dříve významná židovská obec má nyní jen několik tisíc členů (0,5 %).

Správní členění Vídně

Související informace naleznete také v článku Vídeňské městské okresy.

Vídeň se člení na 23 samosprávných městských částí tradičně označovaných jako vídeňské městské okresy (Wiener Stadtbezirke). První byly vytvořeny roku 1850 při prvním rozšíření Vídně. Od té doby se zvětšil nejen jejich počet, ale i rozloha. Kromě toho docházelo i k jistým změnám hranic těchto celků. Městské okresy se dále člení celkem na 89 katastrálních území, jejichž hranice se však v některých případech nekryjí s hranicemi městských okresů.

Kultura

Hudba

Vídeň se vyznačuje bohatou hudební tradicí, jejíž vrchol se datuje na přelom 18. a 19. století, kdy v městě tvořili Wolfgang Amadeus Mozart, Joseph Haydn a Ludwig van Beethoven, později se proslavili Franz Schubert, Franz Liszt, Johannes Brahms, Johann Strauss starší a Johann Strauss mladší, Franz Lehár, Josef Lanner, Anton Bruckner a Gustav Mahler, stejně jako na začátku 20. století příslušníci Nové vídeňské školy kolem Arnolda Schönberga. Za nejlepší interpretaci Mozartových děl je každé 2 roky akademií ve Vídni udělována cena Wiener Flötenuhr.

Vídeňští filharmonici patří mezi nejznámější orchestrální tělesa vůbec.

Mezi popovými umělci se světově proslavil vídeňský rodák Johann Hölzel vystupující pod jménem Falco.

Divadlo a opera

Vídeňská státní opera, kde se každoročně odehrává Ples v opeře

Divadlo Burgtheater patří mezi přední německojazyčná divadla, dobrou pověst si drží i Volkstheater a Theater in der Josephstadt. Ve městě působí také velké množství malých scén a kabaretů. Od roku 2000 je ve Vídni předávána Nestroyova divadelní cena, nejvýznamnější ocenění v německojazyčné oblasti.

Státní opera je zaměřena na uvádění klasických děl, Volksoper nabízí širší repertoár zahrnující operetu, klasický muzikál i operu. Jako třetí operní scéna slouží od roku 2006 Theater an der Wien, kde byla v premiéře uvedena Beethovenova opera Fidelio. Vídeňská komorní opera nabízí netradiční inscenace klasických i moderních děl.

Město dalo jméno i tanci období z období největšího rozmachu města - vídeňskému valčíku.

Muzea

Uměleckohistorické muzeum na Maria-Theresien-Platz

Největším muzejním komplexem je císařský palác Hofburg, kde jsou kromě interiérových instalací z druhé poloviny 19. století vystaveny některé z panovnických sbírek. Jejich hlavní část se nachází v nedalekých muzeích Uměleckohistorickém, s rozsáhlou galerií starých mistrů, a Přírodovědném. Muzejní areál byl v posledním desetiletí doplněn tzv. Museumsquartierem, což je soubor muzeí vytvořený v prostoru bývalých císařských koníren. Roli hlavní vídeňské kunsthaly plní Albertina, která stavebně navazuje na komplex Hofburku, výstavními prostory jsou i pavilon Secese, Dům umělců a mnohé jiné. Jako muzea slouží také hlavní zahradní paláce - císařská rezidence v Schönbrunnu, Belveder Evžena Savojského i Lichtenštejnský palác v Roßau.

Hlavní oltář kostela sv. Karla Boromejského (Karlskirche)

Mezi desítkami vídeňských muzeí patří mezi známější Vojenské historické muzeum v budově Arzenálu, soubor medicínských muzeí v prostoru Staré všeobecné nemocnice nebo Muzeum Sigmunda Freuda.

Architektura

Památky z římského období se dochovaly v pouhých fragmentech. Architektonické stopy středověku představují především chrámové stavby od románského kostela sv. Ruprechta až po gotický svatoštěpánský dóm s bohatou sochařskou výzdobou. Baroko reprezentuje množství šlechtických paláců i známé kostelní stavby (sv. Karel Boromejský, univerzitní jezuitský kostel). Mimořádný urbanistický význam mělo vytvoření reprezentativní okružní třídy s řadou veřejných budov - Ringstraße - na přelomu 19. a 20. století. V posledních desetiletích byla ve městě postavena řada výškových budov, hlavně na severu města. Mezi turistické atrakce patří Hundertwasserhaus ve 3. okrese.

Galerie

• 

  Dóm sv. Štěpána

• 

  Kostel minoritů

• 

  Kostel P. Marie am Gestade, interiér

• 

  Oberes Belvedere

• 

  Peterskirche

• 

  Karlskirche

• 

  Burgtheater

• 

  Hundertwasserhaus

Vzdělanost

Ve Vídni byla roku 1365 založena nejstarší německá univerzita, která se dodnes řadí mezi prestižní evropské vysoké školy. Její knihovna je největší vědeckou knihovnou v Rakousku. Trojici zdejších nejvýznamnějších knihoven dále tvoří Rakouská národní knihovna a Vídeňská městská knihovna.

Město bylo rodištěm a působištěm mnoha vědeckých kapacit - filosofů Karla Poppera, Ludwiga Wittgensteina, ekonomů tzv. vídeňské školy (Eugen von Böhm-Bawerk, Ludwig von Mises, Friedrich August von Hayek), psychologů Sigmunda Freuda, Alfreda Adlera nebo Viktora Frankla, fyziků Erwina Schrödingera, Ludwiga Boltzmanna či Ernsta Macha nebo inženýra Viktora Kaplana.

Značnou část svého života ve Vídni strávili spisovatelé a spisovatelky Ingeborg Bachmann, Thomas Bernhard, Elias Canetti, Elfriede Jelineková, Karl Kraus, Robert Musil, Heimito von Doderer, Franz Grillparzer nebo Stefan Zweig.

Každodennost

Vídeňský řízek

Vídeň je charakteristická specifickou kuchyní vzniklou v dobách mnohonárodnostní monarchie, kdy každá z národnostních menšin rozšířila zdejší jídelníček. Z Maďarska byl v upravené podobě přejat guláš a palačinky, z českého prostředí, které mělo největší vliv, pocházejí koláče, buchty a knedlíky. Mezi typické pokrmy patří i vídeňský řízek. Stánky na ulicích nabízejí velký výběr párků a klobás, v poslední době obohatili Vídeň Turci a Bosňáci rychlým občerstvením tureckého a arabského typu (kebab, burek, falafel).

Typický je také výskyt tržnic v ulicích i na náměstích, specializovaných zejména na prodej ovoce a zeleniny. Oblíbené jsou i bleší trhy. Zejména na turisty se zaměřuje trh Naschmarkt. Hlavní obchodní třídou je Mariahilfer Straße.

Kulturní podnik svého druhu představují i vídeňské kavárny, od 19. století dějiště intelektuálního života. Kromě nabídky novin bývá ke kávě podáván i čokoládový dort, nazvaný podle svého tvůrce Sacher.

V čtvrtích na svazích západních vídeňských okresů, které jsou dodnes významnou vinařskou oblastí, se těší značné oblibě malé vinné lokály zvané Heurige.

Podnebí

V zimě časté sněžení a někdy bývají i mrazy pod -10 °C. Jaro začíná koncem února a končí uprostřed května, počasí je silně proměnlivé. Mohou být mrazy, ale i letní horka. Léto je často i velmi teplé a suché. Podzim přichází koncem září. Začátek i střed podzimu je charakteristický častými návraty teplého a suchého počasí. Koncový podzim přechází v mírnou zimu koncem listopadu. Vídeň je dosti slunečné místo ve všech ročních obdobích. Nejnižší teplota naměřená ve Vídni byla -26 °C a vůbec nejvyšší byla 38,3 °C.

Vídeň – podnebí
Měsíc	leden	únor	březen	duben	květen	červen	červenec	srpen	září	říjen	listopad	prosinec	Rok
Nejvyšší teplota [°C]	10	13	19	23	27	30	31	31	26	21	13	9	31
Průměrné maximum [°C]	3	5	10	16	21	23	25	26	20	13	7	3	14,3
Průměrná teplota [°C]	0	1,5	3	6	11	18,5	20,5	20,5	15,5	10	3,5	0,5	9,2
Průměrné minimum [°C]	-3	-2	2	6	11	14	16	15	11	7	0	-2	6,25
Nejnižší teplota [°C]	-9	-10	-4	1	5	9	12	10	6	0	-5	-8	-10
Srážky [mm]	36	39	36	46	57	82	72	61	58	40	48	44	619
Zdroj: {{{accessdate}}}

Sport

Ve Vídni je jako skoro v každém hlavním městě po Evropě zastoupen každý sport, mezi nejvýznamnější zástupce patří fotbalový SK Rapid Wien a FK Austria Wien. Vídeň má i hokejový klub, jsou jím Vienna Capitals. Volejbal ve Vídni hrají Aon hotVolleys.

Doprava

Čtyři typy vídeňských tramvají

Související informace naleznete také v článcích Metro ve Vídni, S-Bahn ve Vídni, Tramvajová doprava ve Vídni, Trolejbusová doprava ve Vídni a Městská autobusová doprava ve Vídni.

Podle statistiky z roku 2007 se 35 % přepravy ve Vídni odehrálo prostřednictvím veřejné dopravy, 32 % automobilem, 28 % pěšky a 5 % na kole.

Páteří vídeňské městské hromadné dopravy je metro (U-Bahn) a městská železnice (S-Bahn), jejíž počátky spadají na začátek 20. století. Tato základní síť je doplněna tramvajemi (od roku 1865) a autobusy (od 1907). V rakouském hlavním městě existovalo v průběhu 20. století také několik samostatných trolejbusových tratí. Všechny prostředky hromadné přepravy používají jednotný tarif a jsou provozovány převážně firmami Wiener Linien, ÖBB, Badner Bahn a také řadou soukromých autobusových dopravců.

Dálkovou veřejnou dopravu zajišťuje železniční síť, která vznikla převážně ještě v době rakousko-uherské monarchie. Do Vídně se paprskovitě sbíhaly tratě z celého území tehdejší říše, což je důvodem existence několika hlavových nádraží. Nejvýznamnějšími jsou Südbahnhof, Westbahnhof a Franz-Josefs-Bahnhof. Südbahnhof je od roku 2009 přestavován na hlavní vídeňské nádraží - Wien Hauptbahnhof.

Stanoviště Citybike, veřejná půjčovna jízdních kol

Automobilová doprava využívá jako vnitřní okruhy Ringstraße a Gürtel, pro dálkovou přepravu slouží dálniční síť a budovaný obchvat města. Tok Dunaje překonává celkem 35 mostů. Podíl individuální automobilové přepravy je městskou správou cíleně omezován ve prospěch hromadných dopravních prostředků.

Ve městě je budována síť půjčoven jízdních kol Citybike. Spolu s výstavbou husté sítě vyhrazených cyklistických tras a zklidňováním dopravy díky zavádění jednosměrného provozu postupně zvyšuje podíl cyklistiky na celkové dopravě v rámci města.

Jihovýchodně od Vídně se nachází mezinárodní letiště Wien-Schwechat, domovská stanice Rakouských aerolinií. Nízkorozpočtové linky odlétají z nedalekého letiště v Bratislavě. S Bratislavou a Budapeští je Vídeň propojena také lodní dopravou.

Sídla organizací

Ve Vídni je sídlo mnoha mezinárodních organizací. Mezi jinými je to např.

• FRA - Agentura Evropské unie pro základní práva
• IAEO - Mezinárodní agentura pro atomovou energii
• OBSE - Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě
• OPEC – Organizace zemí vyvážejících ropu
• UNDCP - mezinárodní program pro kontrolu drog
• UNHCR - Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky
• UNOOSA - Úřad OSN pro vesmírné záležitosti

Partnerská města

• Bělehrad, Srbsko
• Bratislava, Slovensko
• Brno, Česká republika
• Budapešť, Maďarsko
• Istanbul, Turecko
• Kyjev, Ukrajina
• Lublaň, Slovinsko
• Moskva, Rusko
• Tabríz, Írán
• Tel Aviv, Izrael
• Tunis, Tunisko
• Varšava, Polsko
• Záhřeb, Chorvatsko

• 

  Belveder

• 

  Parlament

• 

  Průčelí výstavního pavilonu secese (1898)

• 

  Obří kolo ve Vídni

• 

  Gasometer Vídeň

Odkazy

Literatura

• BLED, Jean-Paul. Wien. Residenz, Metropole, Hauptstadt. Wien : Böhlau, 2002. ISBN 3-205-99077-3. S. 448. (ger) 
• CZEIKE, Felix. Historisches Lexikon der Stadt Wien. 2. vyd. Wien : Kremayr & Scheriau / Orac, 2004. (ger) 
• PEŠEK, Jiří. Od aglomerace k velkoměstu. Praha a středoevropské metropole 1850-1920. Praha : Scriptorium, 1999. 319 s. ISBN 80-86197-09-3.  

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vídeň ve Wikimedia Commons
• Téma Vídeň ve Wikicitátech
• Slovníkové heslo Vídeň ve Wikislovníku
• Historic Centre of Vienna – UNESCO (anglicky)
• Fotogalerie Vídně
• oficiální stránky Vídně (německy)
• Free Audio Guide for Vienna (anglicky, německy…)
• Průvodce po Vídni (česky)
• Web o Vidni (slovensky)
• Průvodce Vídní (česky)
• 360°-panorama Vídně (anglicky)
• Vídeňská gotika

Souřadnice: 48°10′ s. š., 16°20′ v. d.