Alžírsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alžírská demokratická a lidová republika
الجمهورية الجزائرية الديمقراطية الشعبية
Al-Jumhūrīyah al-Jazā’irīyah ad-Dīmuqrāţīyah ash-Sha’bīyah
Al-džumhúríja al-džazá'iríja ad-dímúkrátíja aš-Ša'bíja
Vlajka Alžírska
Vlajka		 Znak Alžírska
Znak
Hymna: Kassaman (Qassamman Bin Nazilat Il-Mahiqat)‬
Geografie

Algeria (orthographic projection).svg Poloha Alžírska
Hlavní město: Alžír (ولاية الجزائر, Al-Djazzâïr)
Rozloha: 2 381 741 km² (11. na světě)
z toho 0 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Tahat (3003 m n. m.)
Časové pásmo: +1
Poloha: 28°0′ s. š., 2°0′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 33 769 668 (35. na světě, 2008)
Hustota zalidnění: 14,2 ob. / km² (196. na světě)
HDI: ▲ 0,748 (střední) (100. na světě, 2007)
Jazyk: arabština (úřední)
Náboženství: islám
Státní útvar
Státní zřízení: republika
Vznik: 19. března 1962 (nezávislost na Francii)
Prezident: Abdelazíz Buteflika (عبد العزيز بوتفليقة, `Abd al-`Azīz Bū Tiflīqa)
Předseda vlády: Abdelmalek Sellal
Měna: alžírský dinár (DZD)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 012 DZA DZ
MPZ: DZ
Telefonní předvolba: +213
Národní TLD: .dz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Alžírsko (arabsky الجزائر ; Alžírská demokratická a lidová republika) je největší stát Afriky, který leží na severu Afriky a má 998 km dlouhé pobřeží Středozemního moře. Na severovýchodě hraničí s Tuniskem (965 km), na východě s Libyí (982 km), na jihu s Nigerem (956 km), na jihozápadě s Mali (1376 km), na jihozápadě s Mauritánií (463 km) a na západě se Západní Saharou (42 km) a s Marokem (1559 km).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny Alžírska.

Starověk[editovat | editovat zdroj]

V 11. století př. n. l. existovala při pobřeží obchodní kolonie Féničanů. V průběhu 1. tisíciletí př. n. l. přišli na území dnešního Alžírska předci Berberů. V 1. století př. n. l. zde vznikla římská provincie Mauretania Caesarensis. V letech 46 až 429 ovládali toto území Římané, které vystřídali Vandalové a Byzantici.

Novověk[editovat | editovat zdroj]

Nový francouzský guvernér přijíždí do Alžíru v roce 1857

Roku 1529 bylo Alžírsko připojeno k Osmanské říši Chairem ad-Dinem a jeho bratrem Arujem, který udělal z Alžírska základnu tzv. barbarských korzárů. Odhaduje se, že v průběhu 16. až 19. století bylo severoafrickými piráty odvlečeno do otroctví až 1 milion Evropanů.[1]

Kolonizace[editovat | editovat zdroj]

V roce 1830 provedla Francie do země invazi a v roce 1847 se Alžírsko dostalo pod její nadvládu.

Desítky tisíc kolonistů z Francie, Itálie, Španělska a Malty přijely do Alžírska, aby hospodařily na pobřežních planinách a zabraly nejdražší pozemky ve městech vyvlastněné francouzskou vládou. Lidé evropského původu a původní alžírští Židé byli od konce 19. století právoplatnými francouzskými občany, na rozdíl od většiny alžírských muslimů, kteří zůstali až do roku 1947 mimo francouzské právo nemajíce občanství ani volební právo.

20. století[editovat | editovat zdroj]

Počátek 20. století přivedl první snahy o změnu poměru sil. Důležitými daty byl rok 1943, kdy byl vypracován „Manifest alžírského lidu“ a rok 1946, kdy vzniklo Hnutí za vítězství demokratických svobod (MTLD). Po roce 1954 se část MTLD transformovala do FNO (Fronta národního osvobození). (AFRISOU, Bajer)

V roce 1954 zahájila Národní osvobozenecká fronta (NOF) guerillovou Alžírskou válku o nezávislost. Po skoro deseti letech války ve městech i na venkově se jí podařilo v roce 1962 vyhnat Francouze ze země. Většina z milionu lidí evropského původu spolu s profrancouzskými muslimy během několika měsíců roku 1962 odletěla do Francie.

První prezident, vůdce osvobozenecké fronty Ahmed Ben Bella, byl v roce 1965 svržen svým bývalým spojencem a ministrem obrany Huarim Bumedienem. V zemi se potom po 25 let udržela relativní stabilita pod vládou socialistické strany Bumediena a jeho následovníků.

V roce 1965 v důsledku neuspokojivé ekonomické situace (pomalé tempo ekonomických reforem) došlo ke státnímu převratu. I následující léta probíhala ekonomicky velmi neuspokojivě, důsledkem byly časté personální změny v nejvyšších pozicích. Důraz byl kladen na silný centralistický stát. Po roce 1970 nastává období ve znamení proměn v odvětvích průmyslu a zemědělství a též v kultuře.

Vojenská technika v ulicích Alžíru v lednu 1992

V říjnu 1988 Alžírsko zasáhly vlny stávek v reakci na hospodářský propad země. Při střetech s vojskem bylo zabito několik stovek stávkujících. Prezident Šadlí Benžedíd, byť nepovolil zrušení politického monopolu NOF, připustil existenci různých názorových proudů v rámci této strany. Navrhl novou ústavu, podle které byl prezident zodpovědný Národnímu shromáždění. Výsledek referenda o této ústavě – 92% pro – byl však přijat podezřívavě. Ač nařčen z profrancouzské politiky, Šadlí Benžedíd byl v prosinci znovu zvolen do čela státu.

V roce 1989 umožnila nová ústava podíl na vládě i opozičním stranám. Zavedení pluralismu v Alžírsku a dohoda o postupném rušení apartheidu v JAR, obě události spadající do roku 1988, byly, již před pádem Berlínské zdi, předzvěstí demokratické změny v Africe.

Volby 26. prosince 1991 vyhrála Islámská fronta spásy (IFS) fundamentalistických muslimů. Následoval vojenský převrat, moc převzala Nejvyšší státní rada, v lednu 1992 rozpustila parlament a v únoru vyhlásila výjimečný stav. IFS byla zakázána, přesto neukončila svoji činnost a na konci roku 1993 vyzvala všechny cizince v zemi, aby ji opustili. Po uplynuti této lhůty začaly masakry namířené nejen proti nim. Roku 1994 se stal prezidentem Liamín Ziruál, který byl podporován armádou. Na usmiřovacích konferencích v letech 1996 a 1997 se mu podařilo přimět umírněné islamisty k dialogu. V listopadu 1996 schválilo 85,6 % Alžířanů ústavní reformu, která zakazuje náboženské strany, umožňuje formování politických stran a posiluje úlohu prezidenta.

Občanská válka v Alžírsku mezi vládou a islamistickými povstalci si vyžádala přes 100 tisíc obětí.[2] Po zvolení sekulárního prezidenta v roce 1995 se islamisté začali mstít masakrováním nezúčastněných obyvatel.[3] Ještě v srpnu 2008 došlo k sebevražednému útoku na policejní školu, při kterém zemřelo 43 lidí.[4]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Alžírska.
Mapa Alžírska
Oáza na Sahaře

Na jihu země se rozkládá poušť Sahara s pohořím Ahaggar a Tassili, které dosahuje výšek až 3000 m n. m. Na severu dominují dva paralelně od východu na západ probíhající horské hřebeny Atlasu, oddělující pobřeží Středozemního moře od Sahary. Mezi Velkým Atlasem a Malým Atlasem ve výšce 700–1200 m n. m. se rozprostírá plošina šotů se slanými jezery. Na 80 % Alžírska se nenachází žádná vegetace, pouze oblast Kabylie východně od Alžíru je pokryta souvislým lesním porostem. Sahara zabírá přibližně tři čtvrtiny rozlohy státu. Střídají se pouště písečné, kamenné a štěrkové.

V pobřežní oblasti vládne středomořské podnebí, pro oblast Atlasu je typické kontinentální klima s horkými léty a studenými zimami. Suché a horké pouštní počasí s vysokými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí vládne na jihu země.

Nejvýše položené místo je Tahat (2 908 m n. m.), nejníže položené je Chott Merlhir (- 40 m n. m.)

Největší řekou je Šelif.

Politický systém[editovat | editovat zdroj]

Hlavou státu je prezident, volený na pět let. Do změny ústavy v roce 2008 mohl vykonávat maximálně dva mandáty, v současné době je počet mandátů neomezený. Prezident jmenuje předsedu vlády, který sestavuje vládu.

Alžírský parlament je dvoukomorový. Sestává z dolní sněmovny, Národního shromáždění s 380 poslanci a pětiletým volebním obdobím a horní sněmovny, Rady národů se 144 místy.

Hlavy státu[editovat | editovat zdroj]

Alžírský prezident Abdelazíz Buteflika s ruským prezidentem Medveděvem v říjnu 2010

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

ikona
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vhodně vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: odkazy mají vést na provincie, nikoliv na města

48 provincií (wilaya):

Mapa provincií
Oran, přezdívaný "malá Paříž", měl v roce 1959 téměř 50% obyvatel evropského původu.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Alžírska.

Páteří alžírského hospodářství je ropa, zemní plyn, fosfáty, polymetalické rudy a rtuť. Dalšími důležitými odvětvími jsou zpracování železa a oceli a potravinářský a textilní průmysl. Čtvrtina lidí se pohybuje v zemědělství, které ale tvoří jen 13 % HDP.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Alžírsko má 32,5 milionu obyvatel (stav 2007). Okolo 90 % Alžířanů žije v severní, pobřežní oblasti, zbytek, 1,5 milionu lidí, žije v jižních pouštích převážně v oázách. Kolem dvou pětin všech obyvatel je negramotných, protože zde děti pracují už od útlého věku a do školy chodí jen krátce nebo vůbec.

Alžířanky v tradičních šatech

Nejpočetnější skupinu obyvatel tvoří alžířští Arabové (59%), Berbeři (26%), Beduíni (beduinští Arabové, 15%). Berberské kmeny tvoří na alžírském území kmenová sdružení Kabylů, Mozabitů a Tuaregů. Naprostá většina Alžířanů jsou Arabové nebo původní Berbeři. Druzí jmenovaní tvoří odhadem celou jednu třetinu obyvatelstva a do 7. století, kdy oblast ovládli Arabové, byli majoritním etnikem. Berbeři se usídlili v horách a vzdáleni arabskému vlivu si dodnes uchovali silné kulturní hodnoty i vlastní jazyk. Evropané usazení v Alžírsku tzv. pied noir, 13% populace Francouzského Alžírska roku 1961, tvoří dnes sotva jedno procento populace. Stejné je to s podílem náboženství. Naprostou většinu tvoří sunnitští muslimové, vyznavači jiné víry se počítají v řádech tisíců.

Státním náboženstvím je sunnitský islám, vyznává ho přes 99% obyvatel

Nejvíce osídlena je oblast pobřeží na severu, kde též leží hlavní město a nejvýznamnější přístav Alžír (1,5 milionu obyvatel) a další významná města a přístavy Oran (necelých 700 000 obyvatel), Constantine (přes 700 tisíc obyvatel) a Annaba (258 tisíc obyvatel). Kulturní oblast mezi městy Alžír a Constantine je nazývána Kabylie. Další významnou oblastí je oblast Sahary, kde leží město Tamanrasset se 76 tisíci obyvateli.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Nová ústava zakotvila islám jako státní náboženství a arabskou a berberskou národnost jako základ státu. Výrazem venkovských tradic jsou každoroční tzv. datlové slavnosti a tanci a závody velbloudů.

Literární díla jsou vydávána jak ve francouzštině a arabštině, tak v různých berberských dialektech.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Robert Davis. British Slaves on the Barbary Coast [online]. Bbc.co.uk, 17 February 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ "Pokus uklidnit Alžírsko nevyšel". Hospodářské noviny. 21. ledna 2000.
  3. ↑ "Země, kam se nejezdí". Lidé a Země. 1. září 2008.
  4. ↑ Při sebevražedném útoku na policejní školu v Alžírsku zemřelo 43 lidí. Novinky.cz [online].  [cit. 2008-8-19]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Státy a území v Africe
Nezávislé státy Africa (orthographic projection).svg
Teritoria, kolonie a
závislá území
Územní celky se sporným
mezinárodním postavením
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alžírsko&oldid=12856760“