Sofie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o hlavním městě Bulharska. O ostatních významech slova Sofia a Sofie pojednává článek Sofia.
Sofie
София
Bulharská metropole Sofie
Bulharská metropole Sofie
Sofie – znak
znak
Sofie – vlajka
vlajka
Poloha
Zeměpisné souřadnice 42°41′50″ s. š., 23°19′ v. d.
Nadmořská výška 500-800 m n. m.
Stát Bulharsko Bulharsko
Oblast Sofia-město
Okres Sofia
Administrativní dělení 24 městských obvodů
Sofie
Red pog.png
Sofie
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 492 km²
Počet obyvatel 1 293 599[1] (2015)
Hustota zalidnění 2 629 obyv./km²
Etnické složení Bulhaři
Správa
Status hlavní město
Starosta Jordanka Fandakova
Oficiální web http://www.sofia.bg
Adresa obecního úřadu Московска 33
1000 София
Telefonní předvolba +359 2
PSČ 1000

Sofie (bulharsky Cофия) je hlavní město Bulharska; leží na úpatí pohoří Vitoša na západě státu, blízko srbských hranic. Východním okrajem města protéká řeka Iskăr. Město, kde žije asi 14% obyvatel Bulharska, je politickým, hospodářským i kulturním střediskem země. Sofie je také nejdůležitějším univerzitním městem v zemi, sídlí zde 9 univerzit.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Sofia má velmi dávnou historii, podle archeologických nálezů bylo místo osídleno už před osmi tisíci let. V 7. století př. n. l. zde vzniklo sídlo bojovných thráckých Serdů, podle nichž se nazývalo Serdica. Roku 339 př. n. l. je dobyl Filip II. Makedonský a roku 29 př. n. l. zde založili Římané město Ulpia Serdica, hlavní město vnitřní Dácie. Za císaře Trajána (98-117) město rozkvetlo, byla zde mincovna, fórum a řada veřejných budov. Koncem 2. století bylo město ohrazeno vysokou hradbou. Roku 342 sem svolali oba císařové koncil, který však neskončil úspěchem a nebyl uznán jako ekumenický. Roku 447 vyplenili Serdiku Hunové pod Attilou, později pak i Gótové.

Za císaře Justiniána I. bylo město obnoveno a opevněno, v letech 532-537 byl postaven kostel Sv. Sofie. Brzy nato dobyly Serdiku slovanské kmeny a název Serdika upadl v zapomenutí. Roku 809 ji dobyl bulharský chán Krum a město dostalo slovanský název Sreděc. Za byzantské vlády v 11. a 12. století se nazývalo Triadica, v době druhé bulharské říše bylo znovu opevněno a ve 14. století dostalo podle kostela název Sofia. Roku 1386 dobyli město po dlouhém obléhání osmanští Turci a drželi je po pět století. Město bylo sídlem rumelského beje a vznikla zde řada mešit a minaretů, vcelku ale chátralo a když je ruský generál Gurko roku 1878 dobyl, žilo zde asi 18 tisíc obyvatel v chatrných domech bez vody.

Sveti Nikolaj Čudotvorec
Zbytky římských lázní s kostelem sv. Jiří
Basilika sv. Sofie, 6. stol., vnitřek
Národní palác kultury

Když roku 1879 rozhodlo ústavodárné shromáždění ve Velkém Tarnovu, že hlavním městem nového Bulharska bude Sofia, nastal v městě pohyb, obyvatel rychle přibývalo a v letech 1904-1912 byla postavena katedrála sv. Alexandra Něvského. Roku 1925 zorganizovalo bulharští komunisté bombový atentát na kostel Sveta Nedelja, při němž zahynulo přes 120 lidí a 500 bylo zraněno. Za 2. světové války, kdy Bulharsko stálo na německé straně, utrpěla Sofie leteckými nálety a roku 1944 vyhlásil Stalin Bulharsku válku a celou zemi obsadil. 15. září 1946 zde Jiří Dimitrov vyhlásil lidovou republiku a ve městě pak vznikla řada veřejných budov, sídlišť a továren. 10. listopadu 1989 komunistický režim padl a vzniklo demokratické Bulharsko. Hospodářská přestavba byla v Bulharsku velmi obtížná, Sofie se však rychle vzpamatovala a je dnes velmi živým městem.

Významné stavby[editovat | editovat zdroj]

V Sofii se nachází 9 univerzit, sídlo metropolity Ortodoxní církve a římskokatolické diecéze. Mezi významné památky patří:

  • Katedrála sv. Alexandra Něvského, postavená jako výraz vděku ruskému carovi Alexandrovi II., díky kterému Bulharsko získalo v roce 1878 nezávislost. Kostel dostal název patrona carské rodiny sv. Alexandra Něvského. Stavba, jejíž základní kámen byl položen v roce 1882, byla dokončena v roce 1912. Na náměstí před katedrálou stojí Alexandrův pomník.
  • Byzantský cihlový kostel svaté Sofie ze 6. století, který dal městu jméno, stojí v parku blízko katedrály.
  • Kostelík svatého Jiří ze 4. století s cennými freskami uprostřed římského fóra v samém centru města.
  • Ruský kostel svatého Nikolaje Divotvorce (1914)
  • Mešita Banja Baši ze 16. století,, jeden z mála pozůstatků turecké vlády.
  • Archeologické muzeum v centru se starověkými a byzantskými památkami.
  • Národní galerie a Etnografické muzeum v bývalém carském paláci.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

V Sofii jezdí i tramvaje z dílen ČKD.
Související informace naleznete také v článku Metro v Sofii.

Ve východní části města leží mezinárodní letiště, od roku 2006 s novým terminálem.

Díky strategické poloze Sofie je město důležitým centrem pro mezinárodní železniční a automobilové trasy. Městem procházejí evropské trasy E79 z Rumunska do řecké Soluně a E80 z Portugalska do Turecka. Ve městě jsou zastoupeny všechny hlavní druhy dopravy (kromě vodní dopravy). V Sofii je celkem 8 železničních stanic, z nichž největší je centrální nádraží. Vedle něj je nové autobusové nádraží, největší a nejmodernější svého druhu v zemi.[2]

Od roku 1901 je v Sofii tramvajová doprava, dnes má 21 linek a celkem 84 km tratí. 9 trolejbusových linek měří 104 km a v Sofii jezdí téměř 600 městských autobusů. Od roku 1998 má Sofia funkční systém metra, v současnosti se 27 stanicemi, celkově se však do budoucna plánuje vybudovat další stanice. Metro se stavělo dlouhých dvacet let, jeho výstavba totiž byla několikrát zastavena kvůli archeologickým nálezům i kvůli nedostatku finančních prostředků. Jednotné jízdné činí 1 leva. Ve městě jsou také velmi oblíbené taxi služby, hlavně díky cenové dostupnosti oproti jiným evropským metropolím.

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Vitoša (2290 m) nad Sofií

Město má velké metalurgické závody na výrobu kovů, dále je ve městě zastoupen strojní průmysl, textilní, chemický a potravinářský. Po skončení II. světové války, došlo ve městě k rozsáhlé industrializaci a masové výstavbě bytových jednotek, který značně narušily estetický ráz města. Po pádu minulého režimu do Sofie zamířil zahraniční kapitál. Přední světové firmy zde otevřely své závody např. Toyota a Pepsi. Také řada bank zde zřídila své pobočky pro celou oblast Balkánu.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Sofie je spolu s Turínem jediné město, které hostilo hry letní (1961, 1977) i zimní (1983, 1989) univerziády. Sofie byla i kandidátským městem pro pořádání zimních olympijských her 2014, byla ale vyřazena v prvním kole volby.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie.
  1. ↑ http://www.grao.bg/tna/tab02.txt
  2. ↑ http://www.centralnaavtogara.bg/cbs/home.nsf/0/1A207ED29E913C47C2256FE10035BDA3?OpenDocument

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Sofia. Sv. 23, str. 595

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Bulharsko – България (Bălgarija) – (BG)
Oblasti a jejich správní centra
Blagojevgradská  oblast (Blagojevgrad) • Burgaská oblast (Burgas) • Dobričská oblast (Dobrič) • Gabrovská oblast (Gabrovo) • Chaskovská oblast (Chaskovo) • Jambolská oblast (Jambol) • Kardžalijská oblast (Kardžali) • Kjustendilská oblast (Kjustendil) • Lovečská oblast (Loveč) • Montanská oblast (Montana) • Pazardžická oblast (Pazardžik) • Pernická oblast (Pernik) • Plevenská oblast (Pleven) • Plovdivská oblast (Plovdiv) • Razgradská oblast (Razgrad) • Rusenská oblast (Ruse) • Šumenská oblast (Šumen) • Silisterská oblast (Silistra) • Slivenská oblast (Sliven) • Smoljanská oblast (Smoljan) • Sofijská oblast (Hlavní město Sofie) • Sofie-město (Hlavní město Sofie) • Starozagorská oblast (Stara Zagora) • Targovišťská oblast (Tărgovište) • Varnenská oblast (Varna) • Velikotarnovská oblast (Veliko Tarnovo) • Vidinská oblast (Vidin) • Vracká oblast (Vraca)
Hlavní města Evropy
Nezávislé státy
Amsterdam (Nizozemsko) • Andorra la Vella (Andorra) • Athény (Řecko) • Bělehrad (Srbsko) • Berlín (Německo) • Bern (Švýcarsko) • Bratislava (Slovensko) • Brusel (Belgie) • Budapešť (Maďarsko) • Bukurešť (Rumunsko) • Dublin (Irsko) • Helsinky (Finsko) • Kišiněv (Moldavsko) • Kodaň (Dánsko) • Kyjev (Ukrajina) • Lisabon (Portugalsko) • Londýn (Spojené království) • Lublaň (Slovinsko) • Lucemburk (Lucembursko) • Madrid (Španělsko) • Minsk (Bělorusko) • Monaco-Ville (Monako) • Moskva (Rusko) • Nikósie (Kypr) • Oslo (Norsko) • Paříž (Francie) • Podgorica (Černá Hora) • Praha (Česko) • Reykjavík (Island) • Riga (Lotyšsko) • Řím (Itálie) • San Marino (San Marino) • Sarajevo (Bosna a Hercegovina) • Skopje (Makedonie) • Sofie (Bulharsko) • Stockholm (Švédsko) • Tallinn (Estonsko) • Tirana (Albánie) • Vaduz (Lichtenštejnsko) • Valletta (Malta) • Varšava (Polsko) • Vatikán (Vatikán) • Vídeň (Rakousko) • Vilnius (Litva) • Záhřeb (Chorvatsko)
Teritoria, kolonie a
zámořská území
Územní celky se sporným
mezinárodním postavením
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sofie&oldid=12523066“