Dánsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dánské království
Kongeriget Danmark
Vlajka Dánska
Vlajka		 Znak Dánska
Znak
Hymna: Der er et Yndigt Land
Geografie

EU location DEN.svg Poloha Dánska
Hlavní město: Kodaň (København)
Rozloha: 43 094 km² (130. na světě)
z toho 1,6 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Møllehøj (170,86 m n. m.)
Časové pásmo: +1
Poloha: 56°0′ s. š., 10°0′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 5 608 784 (110. na světě, 1.7.2013)
Hustota zalidnění: 131 ob. / km² (80. na světě)
HDI: ▼ 0,866 (velmi vysoký) (19. na světě, 2010)
Jazyk: dánština
Náboženství: luteráni 85 %, katolíci, muslimové
Státní útvar
Státní zřízení: konstituční monarchie
Vznik: okolo 980 (sjednocení území Haraldem Modrozubým)
Hlava státu: Královna Markéta II. (Margrethe)
Předseda vlády: Lars Løkke Rasmussen
Měna: 1 Dánská koruna = 100 Øre (DKK)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 208 DNK DK
MPZ: DK
Telefonní předvolba: +45
Národní TLD: .dk
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Dánsko (dánsky Danmark) je země ležící v severní Evropě. Spolu s Grónskem a Faerskými ostrovy tvoří státní celek Dánské království (Kongeriget Danmark).

Grónsko a Faerské ostrovy patřící oficiálně také Dánsku (Dánskému království), disponují autonomií, nepatří do Evropské unie a každý z nich deleguje dva zástupce do parlamentu (Folketingu). Pro vztah kontinentálního Dánska a obou autonomních území (Faerských ostrovů a Grónska) je používán polooficiální termín Rigsfællesskabet.

Dánsko je nejmenší ze severských zemí, neleží však na Skandinávském poloostrově. Je tvořeno Jutským poloostrovem, ostrovy Fyn, Sjælland a stovkami dalších menších ostrovů. Na východě je omýváno Baltským mořem a na západě mořem Severním. Jedinou suchou hranici má Dánsko na jihu s Německem, další blízké země jsou na jihu Polsko, na severu a severovýchodě Švédsko a na severu Norsko. 6 z 10 Dánů žije v Kodaňské aglomeraci, což je metropolitní oblast, která se velmi malou částí rozkládá i ve Švédsku.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Dánska.
Korunovace Erika VII., krále sjednocených severských zemí, 17. června 1397

Území dnešního Dánska bylo osídleno germánskými kmeny (Angly, Sasy, Teutony). V 6. století až 7. století přicházeli Normané z jižní Skandinávie.

Dánsko bylo poprvé ovládnuto Haraldem Modrozubým (Harald Blåtand) okolo roku 980. Až do 11. stol. byli Dáni známi jako Vikingové – kolonizátoři, nájezdníci a obchodníci ve většině Evropy.

V různých dobách Dánsko ovládalo území Anglie, Norska, Švédska, část baltského pobřeží a území dnešního severního Německa. Jižní část Skandinávského poloostrova byla součástí Dánska od jeho rané historie, ale bylo postoupeno Švédsku v roce 1658. Personální unie s Norskem byla zrušena v roce 1814, když Norsko vstoupilo do nové personální unie se Švédskem (ta pak trvala do roku 1905). Grónsko a Faerské ostrovy však stále zůstávají součástí dánského státu.

V 18. století reformy osvícenského absolutismu přispěly k průmyslové revoluci a k pozdější přeměně Dánska na konstituční monarchii (v roce 1849). V této době hrál v zemi důležitou úlohu teolog, politik a básník N. F. S. Grundtvig.

Po druhé šlesvické válce v roce 1864 Dánsko muselo postoupit Prusku Holštýnsko a jižní část Šlesvicka, kde převládalo německé obyvatelstvo. Po této události přijalo Dánsko politiku neutrality, kterou zachovalo i během první světové války. Po první světové válce byla část Šlesvicka vrácena Dánsku.

Dne 9. dubna 1940 bylo Dánsko napadeno nacistickým Německem (operace Weserübung) a navzdory domácímu odboji zůstalo okupováno až do osvobození britskými oddíly v květnu 1945.[1] Po válce se Dánsko stalo členem NATO a v roce 1973 se připojilo také k Evropské unii.

Politický systém[editovat | editovat zdroj]

Mapa Dánska
Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Dánska.

Dánské království je od roku 1849 konstituční monarchií, kde má moc výkonnou formálně v rukou královna Markéta II. jako hlava státu. Ve skutečnosti je ale moc výkonná v rukou ministerského předsedy, který je hlavou vlády, a dalších ministrů tvořících vládu. Všichni ministři jsou odpovědní parlamentu, moci zákonodárné. Parlament je od roku 1953 jednokomorový, má 179 křesel a nazývá se Folketing. Volby do parlamentu jsou každé čtyři roky a dvě křesla v něm náleží i reprezentantům Grónska a dvě reprezentantům Faerských ostrovů.

Od roku 2001 byla u vlády koalice vedená středo-pravicovou stranou Venstre. Ministerským předsedou byl od 5. dubna 2009 Lars Løkke Rasmussen. Jeho předchůdce Anders Fogh Rasmussen se úřadu vzdal, když byl jmenován generálním sekretářem NATO.

Po parlamentních volbách 15. září 2011 mají koaliční většinu levicové strany s 92 mandáty. Koaliční vládu tak tvoří tři strany a vede ji předsedkyně Sociálních demokratů Helle Thorningová-Schmidtová. Opoziční pravicové strany mají 87 mandátů.

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Denmark regions.svg


Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Dánska.

Od 1. ledna 2007 je Dánsko rozděleno do pěti regionů (v závorkách jsou správní sídla těchto regionů):

Dánsko bylo mezi roky 1970 a 2006 rozděleno do 13 samosprávních krajů (amt) a na 270 okresů (kommune):

     

Grónsko a Faerské ostrovy patří také Dánskému království, ale je jim ponechána autonomie. Každý z nich deleguje dva zástupce do parlamentu.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Dánska.
Pobřeží severního Jutska

Dánsko leží na Jutském poloostrově a na 443 pojmenovaných ostrovech, ze kterých je 76 (2006) celoročně obývaných. Nejdůležitější jsou ostrovy Fyn a Sjælland. Dalšími velkými ostrovy jsou Lolland, Falster, Langeland, Møn, Ærø, Als a Bornholm, který je umístěn poněkud východněji v Baltském moři než zbytek země. V roce 2013 existovaly v Dánsku tři národní parky.

Povrch země je tvořen rovinami a nížinami, průměrná výška dosahuje jen 30 m n. m. Nejvyššími body Dánska jsou Møllehøj a Yding Skovhøj, oba 171 m n. m.

Dánské podnebí je oceánské s rostoucími kontinentálními vlivy směrem k Baltskému moři. Léta jsou chladná, zimy pak mírné a deštivé. Časté jsou větry a mlhy. Největší řekou je Gudenå.

Západ země pokrývají vřesoviště a rašeliniště. Lesy zahrnují 11 % plochy (před sto lety 4 %). Na východě jsou listnaté. Jehličnaté lesy jsou využívány pro hospodářské účely nebo jako ochrana pobřeží (Sandflugtplantagen).

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Kodaňský přístav
Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Dánska.

Dánsko patří mezi státy s moderním tržním hospodářstvím, technicky vyspělým zemědělstvím a rozsáhlou vládní sociální politikou (sociálně-demokratický model welfare state). Vyspělost dánské ekonomiky se projevuje vysokou životní úrovní, pevnou měnou i značnou závislostí na obchodu se zahraničím, ale aktivní obchodní bilancí. Ačkoli Dánsko splňovalo ekonomická kritéria Evropské měnové unie (EMU), rozhodli Dánové v referendu v září 2000 o nepřipojení se.

V zemědělství pracuje jen 6 % ekonomicky činného obyvatelstva. Obdělávaná půda tvoří asi 56 % rozlohy, což je nejvíce v Evropě. Dánské zemědělství je charakteristické velkou intenzitou, vysokou produktivitou a mechanizací a rozšířenou spotřebou umělých hnojiv. Pěstují se obilniny (pšenice), brambory a cukrová řepa. Základem zemědělské výroby je chov skotu, prasat a drůbeže. Dánsko je vedoucím producentem vepřového a největším vývozcem vepřových produktů v EU.[2] Významný je mořský rybolov. Dánsko má malé množství nerostných surovin. V malé míře se těží černé uhlí, stavební materiály, sůl, ropa a zemní plyn.

Většina elektráren je tepelných. Specifický je vysoký podíl větrných elektráren na spotřebě elektrické energie (25,9 % v roce 2011). Velké zastoupení má průmysl potravinářský (máslo, sýry), strojírenský (zemědělské stroje), stavba lodí, chemický (umělá hnojiva), dřevozpracující a elektrotechnický. Takřka polovina průmyslových kapacit se nachází v Kodani a nejbližším okolí.

Ve službách pracuje přes 60 % ekonomicky činného obyvatelstva. Významné postavení má námořní doprava, pobřežní plavba a automobilová doprava. Ostrovy spojují mosty nebo trajektové linky. Dánsko je významnou dopravní spojnicí mezi Skandinávií a zbytkem Evropy. Hlavními přístavy jsou: Kodaň, Esbjerg, Ålborg, Århus. V Kodani je také významné mezinárodní letiště.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Lidé na pláži na poloostrově Djursland
Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Dánska.
Související informace naleznete také v článku Židé v Dánsku.

Téměř 1/3 obyvatel žije v aglomeraci hlavního města. Přirozený přírůstek obyvatelstva je 0,28 %. Průměrná délka života dosahuje 79 let.

Dánsko je národním státem, 94 % obyvatel jsou Dánové, západogermánský národ, jazykově patřící k severogermánské skupině indoevropské jazykové rodiny. Jedná se o potomky germánského kmene Dánů, který přišel na poloostrov v 5.–6. století z jižního Švédska. Vytlačili a částečně si podmanili původní obyvatele (Angly, Juty, Sasy). V 8.–11. století podnikali výpravy jako Vikingové. Etnicky a kulturně ovlivnili obyvatele Západní Evropy (Británie, Normandie, Island i Grónsko). Nejstarší památky jsou psané runami, dnes píší latinkou. Na jihu je malá německá menšina. Počet přistěhovalců se neustále zvyšuje. 85 % Dánů jsou luteráni – členové státní církve (Den Danske Folkekirke), zbytek má jiné protestantské, katolické nebo muslimské vyznání. V Dánsku žije přibližně 270 000 muslimů, což je 5 % obyvatel.[3]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kultura Dánska.
Frederik Ferdinand Petersen: daguerrotypie Hanse Christiana Andersena, 1847

Nejznámějším Dánem je pravděpodobně Hans Christian Andersen, jehož pohádky zná celý svět.

Další významní Dánové:

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Fotografie v Dánsku.
Peter Faber: Náměstí Gråbrødretorv, 1840, nejstarší dochovaná dánská fotografie

Průkopníci umění fotografie, jako byli Mads Alstrup a Georg Emil Hansen, připravili cestu pro tuto rychle rostoucí profesi během druhé poloviny 19. století, oba byli mezinárodně uznávanými zároveň uměleckými a novinářskými fotografy.[4][5]

Mezi nejúspěšnější současné dánské fotografy se řadí Jacob Aue Sobol nebo Claus Bjørn Larsen, kteří se účastní mezinárodních výstav.[6]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ BARTŮŇKOVÁ, Zuzana. 5. 5. – Den osvobození Dánska [online]. Skandinávský dům, [cit. 2013-10-23]. Dostupné online.  
  2. ↑ An Overview of Danish Pork Industry: Integration and Structure by Karen Hamann – The Institute for Food Studies & Agroindustrial Development. Access date: 23 July 2012.
  3. ↑ "Muslims in Europe: Country guide", BBC News, 23 December 2005. 
  4. ↑ FOTO: New Photography from Denmark. Scandinavia House – The Nordic Center in America USA. New York, 20 Sep – 11 Nov 2006 [online]. Photography-now.com, [cit. 2010-02-06]. Dostupné online.  
  5. ↑ Evénements et Expositions. Entre réalité et imaginaire [online]. Paříž: Maison du Danemark, [cit. 2010-02-06]. Dostupné online. (francouzsky) 
  6. ↑ Contemporary Danish Photography. From Photography-Now. Retrieved 28 January 2010.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • POULSEN, Henning; BUSCK, Steen, a kol. Dějiny Dánska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-908-9.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Monarchie
Afrika
Evropa
Asie
Commonwealth
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dánsko&oldid=12866068“