Neželezné kovy
Neželezné kovy jsou všechny kovy mimo železo[1], například hliník, měď, olovo, nikl, cín, zinek a další. Neželezné kovy jsou obvykle dražší než železo, ale využívají se pro své příznivé vlastnosti, jako je nižší hustota (hliník), vyšší elektrická vodivost (měď) nebo odolnost vůči korozi.
Kromě využití v čistém stavu jsou z neželezných kovů vyráběny různé slitiny jako např. dural, mosaz, bronz, zvonovina, měkké pájky, liteřina aj.
Používají se ve velké míře také jako legující prvky při výrobě speciálních ocelí - korozivzdorné, žáruvzdorné, nástrojové.
Z celosvětové produkce a spotřeby kovových materiálů tvoří neželezné kovy a jejich slitiny (kromě legur železa) jen zhruba 5% podíl; 95% podíl tvoří slitiny železa.[2]
Rozdělení[editovat | editovat zdroj]
Nejběžnějším kritériem pro rozdělení neželezných kovů je teplota tání, s přihlédnutím k dalším fyzikálním a chemickým vlastnostem (hustota, chemická stálost). V technické praxi nejužívanější neželezné kovy jsou rozděleny takto:[2]
- Kovy s nízkou teplotou tání (Bi, Sn, Cd, Pb, Zn, Sb)
- Lehké kovy (Mg, Al, Be, Ti)
- Kovy se střední teplotou tání (Cu, Ni, Co, Mn)
- Ušlechtilé kovy (Au, Ag, Pt, Pd, Rh, Ir)
- Kovy s vysokou teplotou tání (Zr, Cr, V, Nb, Mo, Ta, W)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ LEVINSKÝ, Otto. Technický naučný slovník. Svazek IV. (M–O). Praha : SNTL, 1983. S. 247.
- ↑ a b PTÁČEK, Luděk. Nauka o materiálu II. 2. vyd. Brno : CERM, 2002. 392 s. ISBN 80-7204-248-3. S. 189.
