Bohemund z Tarentu (psán též Boamundus; 1052–1058 až 1111) byl italo-normanský válečník a dobrodruh, kníže z Tarentu a jeden z předních účastníků první křížové výpravy. Bohemund byl nejstarším synem Roberta Guiscarda, normanského dobyvatele posledních byzantských provincií v Itálii, Kalábrii a Apulii. Již v mládí se vydal se svým otcem na válečné tažení proti Byzantské říši, ale navzdory několika vítězným bitvám s byzantskými vojsky se Normané na Balkáně nikdy trvale neudrželi. Po otcově smrti se dostal do války o dědictví s vlastními příbuznými, kteří ho připravili o velkou část majetku. Roku 1096 uviděl velkou příležitost v podobě vyhlášení první křížové výpravy. Připojil se k ní spolu se svým synovcem Tankredem a kontingentem normanských rytířů a stal se jedním z jejích předních vůdců. Výrazně se podílel na vítězství křižáků nad tureckými vojsky u Dorylaea (1097) a při obléhání Antiochie (1098). Po dobytí Antiochie ji prohlásil svým vlastnictvím a založil tak druhý křižácký stát ve Svaté zemi – Antiochijské knížectví.
Křižáci však před tažením do
Svaté země odpřisáhli byzantskému císaři
Alexiovi, že všechna dobytá území patřící v minulosti k Byzanci budou říši předána zpět. Vyhlášením nezávislé vlády v Antiochii Bohemund tuto přísahu porušil. Císař proto vyslal na východ armádu, aby Antiochii získal pro říši zpět. Antiochijské knížectví, oslabené vojenskou porážkou od tureckých vojsk, bylo byzantskou invazí vážně ohroženo a Bohemund se rozhodl vrátit zpět do Itálie pro posily. Po návratu do Evropy byl oslavován jako hrdina a jeho plány na tažení proti Byzantské říši podpořil
papež Paschalis II. Francouzský král
Filip I. mu dal za ženu svou dceru
Konstancii. Bohemundovo tažení proti Byzanci roku 1107 se zaměřilo na přístavní město
Dyrrhachion, ležící na pobřeží
Jaderského moře. Byzantinci však byli na útok připraveni, Normany obklíčili a výprava skončila naprostým neúspěchem. Bohemund pak již do boje nikdy nevytáhl a zemřel roku 1111 v ústraní.
