Národ

Národ (latinsky natio) je společenství lidí, kteří se hlásí ke stejné národnosti. Přesná a všeobecně uznávaná definice pojmu národ neexistuje.^[zdroj?] Jazykově pojem odpovídá narození (latinsky natio), tedy společnému místu či společným předkům. Tímto pojmem se v různých zemích a jazycích odlišují zcela rozdílné sociální organismy. Rozlišuje se tak zejména mezi politickým a etnickým národem.

Definice označení národ

V sociálních vědách převládá názor, že národ je sociální konstrukt. Tzv. konstruktivisté tvrdí, že národnost pak není objektivně daná vlastnost, kterou by bylo možno nezávisle určovat. Geneticky se národy silně prolínají a jednotlivce nelze jednoznačně přiřadit. Opačný názor zastává primordialismus, který byl po 2. světové válce podroben silné kritice. Z hlediska modernistických teorií nacionalismu se primordialismus vyjevuje jako součást nacionalistické propagandy, a jako takový má být předmětem a nikoli východiskem analýzy „národů“ a nacionalismu. Národní příslušnost čili národnost lze dle konstruktivistického přístupu určit jen na základě proklamace jedinců (k jakému národu se hlásí). Často je však národnost přiřazována i dle objektivních kritérií - nejčastěji kombinace jazyka a státní příslušnosti.

Národní příslušnost je formována na základě působení různých faktorů, především geografických a jazykových, ale také politických, ekonomických a náboženských. Příslušníky národa většinou spojuje společná kultura, historie a jazyk, často i hospodářský život a obývané území.

Podle podobné definice Josifa Stalina „národ je historicky vyvinutým, stabilním společenstvím jazyka, území, hospodářského života a psychologické skladby, jež se projevují ve společenství kulturním“.

Pojem národ se někdy překrývá s pojmem etnická skupina či etnikum, národnost s pojmem etnicita.

Pojem národ

Slovo "národ" (a jeho protějšky v evropských jazycích) mělo a má několik významů :

• V Evropě existovaly středověké národy, které zahrnovaly jen politicky privilegované vrstvy státu. Mluví se proto někdy o národu politickém či stavovském.
• V kvodlibetním proslovu Jeronýma Pražského (1409) vyjmenovává všechny složky obyvatelstva.
• V dnešním slova smyslu pojem vznikl v 18. a 19. století v souvislosti s průmyslovou revolucí.
• V řadě jazyků pojem „národ“, splývá s pojmem „lid“. Ve staré češtině bylo pro změnu pro označení národa běžně užíváno slova "jazyk".

Na to vztahy a to jak se pojem národ vyvinul z případných středových pojmů nepanuje jednotný názor. Odborník na starší českou literaturu Alexandr Stich například poukazuje na skutečnost, že český jazykový nacionalismus má kořeny hluboko v době barokní.(BL)

Na poli historickém s názory převážně sociologů a moderních historiků dlouhodobě polemizují medievisti - viz "vzpoura medievistů." Z tohoto pohledu se tématem u nás zabýval nejvíc František Šmahel, viz jeho shrnutí předmoderních národů a nacionalismů (Idea národa v husitských Čechách, Praha: Argo 2000).

Slovo národ může znamenat v jiných, neevropských, společnostech něco jiného. Proto je příhodné si nejdříve zjistit místní definici.

Pojmy národ a stát označují dvě věci odlišného charakteru: více méně subjektivní kolektivní identitu v prvém případě a právně-politický objekt v druhém. Dnes ve světě existují národní státy, státy multinárodní, ale i národy, které svůj vlastní stát nemají.

Pojem národ a nacionalismus

Novodobý nacionalismus byl navíc se zpožděním přejat na různých místech planety, například ve východní Asii původně jako reakce na agresi koloniálních mocností, a vytvořil tam specifické modifikace, odpovídající místním podmínkám.

Pojem národa je poté použit jako kupříkladu prostředek k prosazování zájmů skupin, které mimo společný jazyk spolu neměly mnoho společného (přestože měli společná tato obecná kritéria - etnikum, jazyk, kultura, území, stát).

Dříve volněji chápaná národní identita se během 19. století "přeměnila" v ideologii, nacionalismu. Tato ideologie vykládá smysl života společnosti i organizace jedinců v ní na základě příslušnosti k národu.

Někteří sociální vědci (např. Ernest Gellner) tvrdí, že národ není zdrojem nacionalismu, ale naopak moderní národ vznikl pro potřeby nacionalismu.

Znaky národa

Za jeden ze znaků národa bývá považován společný jazyk. Pomocí zařazení jazyku do jazykových skupin nebo rodin můžeme zjistit příbuznost některých národů.

Za další znaky národa můžeme považovat společné národní zvyky a tradice. Praktikování tradic a zvyků je často ohroženo vlivem současným způsobem života.

Někdy bývá za znak národa považován stát, ale pouze některé státy vznikly jako národní, protože se většina obyvatel hlásí k jednomu národu. V jiných národně nehomogenních zemích žije mnoho různých národů společně.

Citáty

• „Náš národ vznikl v 19. století jako jiné národy – tedy jako abstrakce, která měla logiku ve své době, ale neřekl bych, že ji má i dnes. Teď už to chce zase jinou, chytřejší abstrakci. Kdybychom se uměli nad pojem národ povznést, nemohlo by nám to neprospět. K čemu je nám dobré, že jsme národ? K ničemu. A jsme jím vůbec? Peroutka napsal, že jsme prostě obyvatelstvo, které tady zbylo. Je to špatná zpráva? Nejenom. Ukazuje, že konečně zas může být i něco lepšího než národ. Je mi přece jedno, k jakému národu patří člověk, co je mým sousedem v domě, ale chci mu rozumět v základních věcech, chci, abychom si navzájem byli vypočitatelní. S tím národ nemá co dělat. Ten pojem znamená pořád se vůči někomu vymezovat. To je nebezpečné.“
  –Pavel Kosatík v rozhovoru s Reflexem 51/02 [1]
• "Myslím si, že demokracie bez národního státu je nemyslitelná. Je totiž založena na svobodné a intenzivní komunikaci, a ta je nemožná bez té zvláštní vazby, která spojuje navzájem lidi mluvící tímtéž jazykem. Národ je společenství přirozené řeči a já zatím neznám žádnou jinou přirozenou řeč než různé národní jazyky. Jen ve společenství přirozené řeči je možná ta komunikace, na níž stojí demokracie a jejímž symbolem je svobodná literatura: komunikace nekontrolovatelná, neplánovatelná a nemanažovatelná. Bez ní by se veřejný prostor brzy stal kořistí plánovačů a manažerů."
  Václav Bělohradský, Kapitalismus perestrojka teprve čeká (rozhovor se Zdenko Pavelkou, Společnost nevolnosti, SLON 2007)

Odkazy

Literatura

• ŘEZNÍK, Miloš. Formování moderního národa (Evropské „dlouhé“ 19. st.). Praha : Triton, 2003. 183 s. ISBN 80-7254-406-3. (česky) 

• HROCH, Miroslav. Národy nejsou dílem náhody: příčiny a předpoklady utváření moderních evropských národů. Praha : Sociologické nakladatelství (SLON), 2009. 315 s. ISBN 9788074190100. (česky) 

• GELLNER, Ernest André. Národy a nacionalismus. Praha : Josef Hříbal, 1993. 158 s. ISBN 809013811x. (česky) 

Související články

• Národnost
• Nacionalismus
• Národní stát
• Právo národů na sebeurčení
• Etnikum
• Kmen

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu národ ve Wikimedia Commons
• Téma národ ve Wikicitátech
• Slovníkové heslo národ ve Wikislovníku