Marxismus
Marxismus je politická praxe, filosofický a ideologický směr, který založil Karl Marx a v některých směrech rozvinul Friedrich Engels. Základním dílem politické ekonomie marxismu je Kapitál.
Základem marxismu je historický a dialektický materialismus: v důsledku rozvoje výrobních prostředků společenské výroby dochází k rozporu mezi třídami a k třídnímu boji mezi vykořisťovateli a vykořisťovanými. Hlavním motorem dějin je podle Marxe právě rozvoj výrobních prostředků a tím růst produktivity výroby, jimž přestanou stávající výrobní vztahy vyhovovat a rostoucí kvantita tohoto rozporu vede ke kvalitativní změně výrobních vztahů. To platí nejen pro kapitalistický výrobní způsob.
Podle Marxe se třídní rozpory neustále zvětšují, což zákonitě vede k revoluci: nejprve buržoasie nad aristokracií, v další společensko-ekonomické formaci proletariátu nad buržoazií, neboť železný zákon mezd a rezervní armáda nezaměstnaných nevyhnutelně stlačuje mzdy na úroveň životního minima. Revoluce vede ke změně výrobního způsobu ve společenské základně, zatímco společenská nadstavba (kultura, ideologie) reaguje se zpožděním.
V ekonomii Marx vycházel z Ricardovy (1772 – 1823) pracovní teorie hodnoty, podle níž nadhodnotu, kterou dělník vyrobí, si přisvojuje kapitalista. Přitom nedlouho poté, co vyšel prvý svazek Kapitálu (1867), bylo objektivní pojetí ceny vyvráceno rakouskou školou ekonomie, když v roce 1871 Carl Menger vydal Grundsätze der Volkswirtschaftslehre (Principy ekonomie). Moderní marxisté (frankfurtská škola sociálněvědná: Max Horkheimer, Theodor Adorno, Herbert Marcuse a Jürgen Habermas) proto odlišují hegeliánského mladého Marxe s konceptem odcizení od komunistického Marxe Kapitálu.
Obsah
Následný vývoj[editovat | editovat zdroj]
Současní sociálnědemokratičtí interpreti označují za strážce pravověrného marxismu po Engelsově smrti muže jménem Karl Kautsky (1854 – 1938).[1]
Revizionismus / reformismus marxismu začal, když Eduard Bernstein (1850 – 1932) na konci 90. let začal tvrdit, že pracovní teorie hodnoty je pasé. Rovněž na základě čerstvých statistických dat a své metody tvrdil, že místo aby se třídní rozpory zvětšovaly, že se ve skutečnosti zmenšují.[2] Leví kritici Kautského tvrdí, že jeho metoda je ovšem opuštění či dokonce zrada marxismu. Lenin, Luxemburgová, Liebknecht a další například poukázali na zradu původního internacionalistického programu marxistů poté, co vůdcové II. internacionály podpořili své národní státy v první světové válce.[zdroj?] Reformismus je základem dnešních socialistických (sociálně–demokratických) stran, pokud marxismus neopustily úplně ve prospěch keynesiánství či úplného opuštění ideologie marxismu (což se většinou stalo).[zdroj?]
Centristé (Karl Kautsky, Fridrich Wolfgang Adler po válce (1921) založili II a půltou internacionálu (Mezinárodní pracovní společenství socialistických stran), která se však brzo (1923) sloučila s původní II. Internacionálou. Výsledkem spojení byla Socialistická dělnická internacionála, předchůdkyně dnešní Socialistické internacionály.
Radikálové Rosa Luxemburgová a Karl Liebknecht prosazovali revoluci, ale přáli si zachovat demokracii. Byli proti jakémukoliv nacionalismu, válce a parlamentarismu – prosazovali přímou demokracii. Luxemburgová na Bernsteinovu kritiku odpověděla tím, že kapitalismus své rozpory, aby mohl pokračovat v hospodářské expansi, vyváží do kolonií, které hospodářsky vykořisťuje. Soupeření o kolonie nevyhnutelně povede k válce, které proletariát může využít k revolučnímu převzetí moci. Odtud teorie, že první světová válka byla válka o kolonie. Německo, které kolonií mělo relativně málo, bylo hospodářsky vyspělejší než Francie, která měla kolonií hodně.[zdroj?]
Alternativním radikalismem byl leninismus Vladimira Iljiče Lenina. K teorii a praxi tohoto revolucionáře se hlásil minulý režim ve Východním bloku, a svou ideologii oficiálně označoval jako marxismus–leninismus–stalinismus, později jen jako marxismus–leninismus. Vedle stalinismu se hlásí k Leninovi trockismus, jež tvrdí, že stalinismus, tedy „marxismus-leninismus“ byl diskreditací jak myšlenek Marxe, tak myšlenek Lenina. V zemích Východního bloku nebyl Lev Davidovič Trockij nikdy uznán. Ačkoli je dnes mainstreamovými médii v ČR disent interpretován jako výhradní doména pravice[zdroj?], byli jeho součástí i trockisté. Ti byli nenáviděni právě proto, že proti minulému režimu protestovali z marxistických pozic. Byli popravováni (v Československu Záviš Kalandra v procesech s Miladou Horákovou) a zavíráni do gulagů a vězení (Petr Uhl byl např. ve vězení nejdéle ze všech disidentů po roku 1968). Trockij je kritizován za to, že hovořil o nezbytnosti rudého teroru revolučních dělníků a bolševické strany, jež byl namířen proti intervenci Západních mocností a svržených bývalých vládnoucích (armád Kolčaka, Děnikina). Revoluce byla podle trockistů zvrácena Stalinovou byrokratickou kontrarevolucí ve svůj opak, teror byrokratů vůči původním členům strany a v občanské válce dezorganizované dělnické třídě – kontrarevolučním thermidorem. Tuto myšlenku vyjádřil Trockij ve své knize Zrazená revoluce. K leninismu se hlásí také maoismus, který ovšem mj. v opozici vůči myšlenkám Marxe a Lenina za revoluční třídu označuje rolníky.[zdroj?]
V komunistickém hnutí tvořili liberální intelektuální křídlo: Antonio Gramsci (1891 – 1937) či Ernesto „Che“ Guevara (1928 – 1967). Existují lidé, jež tvrdí, že jejich systémové názory byly v ekonomických obrysech přibližně naplněny v Československu III. republiky (1945 – 1948).[zdroj?] Další tvrdí, že je to nesmysl, že Gramsci jako revoluční marxista nemá nic společného se státně kapitalistickou ekonomikou tohoto období, ani období po r. 1948.[zdroj?]
Marxistická periodizace dějin[editovat | editovat zdroj]
Společensko–ekonomické formace:
- prvobytně pospolná společnost (označovaná též jako „prvotní komunismus“ (do 3000 př. n. l.) ~ pravěk
- asijský výrobní způsob (od 3000 př. n. l. do 753 př. n. l.)
- antický výrobní způsob (od 753 př. n. l. do 378 n. l.)
- feudalismus (od 378 do 1648, v českých zemích do 1848) ~ středověk
- kapitalismus (od 1648 dodnes)
Lenin spojil asijský výrobní způsob a antický výrobní způsob v otrokářský řád ~ starověk.[zdroj?] Zavedl nový pojem imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Lubomír Novotný: Apoštol demokratického socialismu, třetí odstavec článku
- ↑ BLÁHA, I. A.. Sociologie. Praha : Academia, 1968. Kapitola Sociální skladba v průřezu vertikálním, s. 101. (česky), Bernstein citován mezi autory, kteří vůbec nespatřují mezi třídami rozporuplný vztah
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Marxismus ve Wikimedia Commons
- Téma Marxismus ve Wikicitátech
- Marxistický internetový archív
- KMBE.CZ - stránka s dokumenty Marxe a Engelse (nekryje se s Marxistickým archivem)
- Co je to marxismus