Lichtenštejnsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Knížectví Lichtenštejnsko
Fürstentum Liechtenstein
Vlajka Lichtenštejnska
Vlajka		 Znak Lichtenštejnska
Znak
Hymna: Nad mladým Rýnem (Oben am jungen Rhein)
Geografie

Europe location LIE.png Poloha Lichtenštejnska
Hlavní město: Vaduz[pozn. 1]
Rozloha: 160 km² (189. na světě)
z toho polovina toku Rýna po celé západní hranici, neznámé % vodní plochy
Nejvyšší bod: Grauspitz (2599 m n. m.)
Časové pásmo: +1
Poloha: 47°8′42″ s. š., 9°33′14″ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 36 476 (187. na světě, 2004)
Hustota zalidnění: 225 ob. / km² (37. na světě)
HDI: ▲ 0,883 (velmi vysoký) (24. na světě, 2012)
Jazyk: němčina
Státní útvar
Státní zřízení: konstituční monarchie
Vznik: 1806 (Nezávislost)
Hlava státu: Hans-Adam II.
Předseda vlády: Adrian Hasler
Měna: Švýcarský frank (CHF)
HDP/obyv. (PPP): 89 400 USD (2. na světě, 2009)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 438 LIE LI
MPZ: FL
Telefonní předvolba: 423 (do roku 1999 se používal kód Švýcarska 41 75)
Národní TLD: .li
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
„Horní země“ a „Dolní země“ s 11 obcemi
Satelitní pohled

Lichtenštejnsko, úředně Lichtenštejnské knížectví, (německy Fürstentum Liechtenstein), je jeden z nejmenších států Evropy, který leží na svazích Alp (pohoří Rätikon) a v údolí Rýna. Lichtenštejnsko sousedí se Švýcarskem (společná hranice 41,2 km), s kterým je úzce hospodářsky a politicky spojeno (mj. měnovou a celní unií), a s Rakouskem (společná hranice 36,7 km), a je vklíněno mezi území těchto dvou států, které spolu na sever i na jihovýchod od Lichtenštejnska hraničí přímo.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Lichtenštejnska.

Knížectví Lichtenštejnsko (Fürstentum Liechtenstein) má velmi pestrou minulost. Kdysi bylo součástí Chur-Rhätiens při dělení v roce 536 od franckých králů pod Karlem Velikým. Když německý císař roku 768 obsadil francký trůn, bylo vévodství Rhätien včleněno do "Vévodství Švábsko a Rhätien". Nástupci Karla Velikého stále silou ovládali toto hrabství. "Hrabství Vaduz" a část "Hrabství Schellenberg" ovládl rod hrabat z Monfortu na více než dvě století (1180-1400). Od roku 1400 do 1507 bylo vévodství v držení svobodných pánů z Brandis.

Lichtenštejnsko vzniklo sloučením panství Schellenbergu (Lichtenštejny koupeno 1699, dnes „Dolní země“, Unterland) a hrabství Vaduzu (1712, dnes „Horní země“, Oberland), a je od roku 1719 německým císařem uznané knížectví.

Jméno Lichtenštejnska pochází, dnes jako jediné země na světě, od šlechtického rodu, a jeho jméno zase od hradu Lichtenštejnu v Rakousku, na pokraji Vídeňského lesa, poprvé písemně zmíněného roku 1136. Lichtenštejnové jej opustili kolem roku 1300.

Zámek Vaduz, dřívější hrad, sídlo Lichtenštejnů

Od rozpadu středověké Svaté říše římské roku 1806 suverénní stát v Rýnském spolku, od roku 1815 samostatný stát v Německém spolku. Sjednocení Německa v 19. století se Lichtenštejnsko nezúčastnilo - se sjednoceným Německem totiž vůbec nehraničí. Kulturně, hospodářsky i politicky se Lichtenštejnsko orientovalo na sousední Rakousko-Uhersko, a to až do jeho zániku koncem první světové války.

I po roce 1918 Lichtenštejnové žili především ve Vídni, odkud odešli až před nacisty v roce 1938, kdy se knížectví stalo jejich stálým sídlem.

Od zániku Rakouska-Uherska je Lichtenštejnsko úzce spojeno se sousedním Švýcarskem. Stejně jako ono udržuje nízké daně, neutralitu a bankovní tajemství. Švýcarsko také zastupuje zájmy Lichtenštejnska v zahraničí, mimo Bernu, Berlína, Bruselu, Štrasburku, Vídně, Washingtonu, Ženevy a OSN v New Yorku, kde má Lichtenštejnsko vlastní zastoupení.

Od 1. ledna 1991 je Lichtenštejnsko členem Evropského sdružení volného obchodu (ESVO - EFTA); do té doby tam jeho zájmy zastupovalo Švýcarsko.

Roku 2003 Hans Adam II. prosadil, po kontroverzní veřejné debatě, rozšíření knížecích pravomocí (avšak také lidu, neboť mu dává možnost v referendu přímo změnit státní zřízení), změnou ústavy přijaté v referendu. Zároveň ale vzniklo silné hnutí za demokratická práva občanů.

Od 19. prosince 2011 je Lichtenštejnsko součástí Schengenského prostoru; není však členem Evropské unie.

Státní zřízení je knížectví – ústavní dědičná monarchie. Současný kníže je od roku 1989 Hans Adam II. z rodu Lichtenštejnů.

Lichtenštejnové patří k nejbohatším evropským šlechtickým rodům, především díky bankovnímu podnikání. Do roku 1945 vlastnili rozsáhlé statky i v českých zemích, hlavně na Moravě – Adamov, Branná, Břeclav, Bučovice, Moravská Třebová, Moravský Krumlov, Lednice, Litovel, Plumlov, Valtice, Velké Losiny, Zábřeh na Moravě, ve Slezsku např. Krnov a známé paláce v Olomouci a Praze. Rodinná hrobka Lichtenštejnů se nachází ve Vranově u Brna u tamního poutního kostela Narození Panny Marie. Lichtenštejnská knížata dosud užívají titul vévodů opavských a krnovských.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Rozlohu 160 km² tvoří lesy 41 %, louky, pole a pastviny 34 %, neproduktivní plochy 15 %, zastavěné plochy 10 %. Nejvyšším bodem země je Grauspitz, 2599 m n. m., nejnižší bod je Ruggeler Ried, 430 m n. m. Klima je mírné díky chráněnému údolí, slunečnu a fénu. Průměrná roční teplota je 10,2 °C; nejteplejší měsíce jsou červen, červenec a srpen. Průměrný úhrn ročních srážek je 900–1500 mm.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel dvou největších měst je 34 905 (31.12.2005), z toho Oberland/Vaduz 22 845 obyvatel, Unterland/Schellenberg 12 060 obyvatel. Podíl cizinců na obyvatelstvu je 34 % (11 917 obyvatel) z toho 3 617 Švýcarů, 2 045 Rakušanů, 1 208 Italů a 1 178 Němců. Zhruba 75 % obyvatel se hlásí k římskokatolické církvi, která pro knížectví vytyčuje arcidiecézi vaduzskou.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Hrubý národní produkt je 4,1 miliardy CHF, tj. 158 000 CHF na obyvatele což je nejvíce na světě. Inflace 1 % ročně. Nezaměstnanost 2,4 %. Hrubý národní produkt je vytvářen v průmyslu a výrobě zboží (42 %), službách (27 %), finančnictví (24 %) a v zemědělství (7 %). Celkem zaměstnává liechtenštejnské hospodářství 30 170 osob, z toho 20 035 cizinců, kteří za prací do Lichtenštejnska dojíždějí především z Rakouska a Švýcarska. Z celkového počtu zaměstnaných pracuje v průmyslu a výrobě zboží 44 %, ve službách 39 %, ve finančnictví 1 % a v zemědělství 1 % zaměstnaných.

Při srovnání se Švýcarskem, Rakouskem a Německem je zřejmé, že Lichtenštejnsko má velmi silný sektor průmyslu a výroby zboží, kde podíl zaměstnanců i podíl sektoru na HNP je téměř dvojnásobný oproti jeho sousedům.

V průmyslu a výrobě pracuje 597 firem, z nichž většina jsou závody s méně než 50 zaměstnanci, a výroba je silně diverzifikována. Nejdůležitější oblasti jsou strojírenská výroba – přesné stroje, stroje, nástroje, vybavení (Hilti), automobilové komponenty (ThyssenKrupp Presta), zubařské vybavení a potřeby (Ivoclar Vivadent), zpracování potravin (Hilcona Schaan), elektronika (Unaxis Balzers). Lichtenštejnské hospodářství je orientováno na export, který směřuje do EU (44 %), Švýcarska (12 %), USA a Kanady (18 %), Asie (24 %) a ostatních zemí (2 %).

Saldo bilance zahraničního obchodu Liechtenštejnska je silně aktivní. Roční investice do hospodářství přesahují 100 milionů CHF.

Často zmiňované finančnictví vytváří čtvrtinu HNP a je tvořeno bankovními domy zaměstnávajícími 1700 zaměstnanců. Banky spravují majetek klientů ve výši 130 miliard CHF. Dále v Lichtenštejnsku pracuje 163 investičních společností s majetkem cca 21 miliard CHF a 31 pojišťoven.

Celková spotřeba energie je 1360 GWh za rok, z toho z vlastních zdrojů je pokryto 6 %, a 94 % energetických zdrojů Lichtenštejnsko dováží. Rozdělení spotřeby energie dle zdrojů: zemní plyn 29 %, elektřina 26 %, topné oleje 20 %, benzín 16 %, nafta 6 %. Motorových vozidel je v Lichtenštejnsku celkem 31 710, z toho osobních automobilů 24 293 tj. 696 na 1000 obyvatel.

Státní rozpočet[editovat | editovat zdroj]

Státní rozpočet Lichtenštejnska hospodaří s přebytkem.

  • příjmy: daně a odvody 74 %,výnos z majetku státu 20 %, poplatky 5 %, ostatní 1 %.
  • výdaje: správa financí a daní 35 %, sociální 25 %, školství 18 %, veřejná správa 11 %, bezpečnost 7 %, ostatní 4 %.

Nižší správní celky (obce) hospodaří s přebytkem.

  • příjmy: daně 60 %, fin. vyrovnání 24 %, poplatky 7 %, výnos z majetku 5 %, ostatní 4 %.
  • výdaje: personální 34 %, věcné 28 %, obecní 28 %, ostatní 10 %.

Zajímavost: jako jedna z mála zemí má nulový státní dluh.

Kultura, sport[editovat | editovat zdroj]

Orientační mapka Lichtenštejnska

Bohatství Lichtenštejnska podporuje pestrý kulturní a sportovní život.

Regionálně známé skupiny rocku a pop music. Mnohé spolky pěstující lokální kulturu. Ve Vaduzu je Zemské muzeum (Landesmuseum, nové otevřeno 2003), Muzeum umění (Kunstmuseum), Muzeum lyžařství (Skimuseum), Poštovní muzeum (Postmuseum). Dále mnohá moderní místní muzea. V Schaanu Divadlo na Kostelním náměstí (Theater am Kirchplatz). Ve Vaduzu nové divadlo Zámecký sklípek (Schlösslekeller, od roku 2003). Sochařství, malířství, moderní umění. Grafika, užité umění, design.

Fotbalové kluby a národní mužstvo jsou částí Švýcarského fotbalového svazu SFV a jeho ligy, až na vlastní každoroční účast na UEFA Cupu, kam se většinou kvalifikuje FC Vaduz. Národní mužstvo se pilně účastní kvalifikace světového a evropského mistrovství.

Doby slávy mnohých lyžařských vítězství Lichtenštejnska se zdají být minulostí.[zdroj?]

Mezi slavné sportovní osobnosti Lichtenštejnska patří sourozenci Andreas a Hanni Wenzelovi, kteří několikrát vyhráli světové poháry ve sjezdovém lyžování.

Spor o majetek Lichtenštejnů na území České republiky[editovat | editovat zdroj]

Vztahy mezi Československem (později Českou republikou) a Lichtenštejnskem byly ovlivněny konfiskací veškerého majetku rodu Lichtenštejnů v českých zemích. Tento majetek vyvlastnil československý stát po druhé světové válce na základě Benešových dekretů - s odůvodněním, že Lichtenštejnové byli německé národnosti. Lichtenštejnové proti tomu namítali, že byli Lichtenštejnci, nikoliv Němci. Restituce po roce 1989 se na majetek Lichtenštejnů nevztahovaly, jelikož byl zabaven již před rokem 1948.

Kvůli neuznaným majetkovým nárokům Lichtenštejnů Česká republika a Lichtenštejnsko v roce 1993 navzájem neuznaly svoji nezávislost a neměly spolu diplomatické styky (tyto byly přerušeny již předtím).[1] Dne 13. července 2009 však premiér Jan Fischer a ministr zahraničí Jan Kohout oznámili, že k vzájemnému uznání a navázání diplomatických vztahů v dohledné době dojde.[2] To se skutečně stalo 8. září 2009, kdy si představitelé České republiky a Lichtenštejnska vyměnili odpovídající diplomatické nóty a podepsali dohodu o spolupráci.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Ve skutečnosti není Vaduz hlavním městem, ale hlavní obcí, protože nemá městská práva.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Politici se bojí uznání Lichtenštejnska. Knížectví žádá majetek na Moravě, idnes.cz, 21. 5. 2009, Adam B. Bartoš
  2. ↑ Lichtenštejnsko po 16 letech uzná Českou republiku, novinky.cz
  3. ↑ Lichtenštejnsko uznalo nezávislost Česka, spor o majetek nechá historikům

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HORČIČKA, Václav; SUCHÁNEK, Drahomír; ŽUPANIČ, Jan. Dějiny Lichtenštejnska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 234 s. ISBN 978-80-7422-111-8.  
  • VAŘEKA, Marek. Lichtenštejnsko. Praha : Libri, 2010. 192 s. ISBN 978-80-7277-461-6.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Státy a území v Evropě
nezávislé státy Europe (orthographic projection).svg
teritoria, kolonie a
závislá území
územní celky se sporným
mezinárodním postavením
EFTA - Evropské sdružení volného obchodu
Island • Lichtenštejnsko • Norsko • Švýcarsko
Monarchie
Afrika
Evropa
Andorra • Belgie • Dánsko • Lichtenštejnsko • Lucembursko • Monako • Nizozemsko • Norsko • Spojené království • Španělsko • Švédsko • Vatikán
Asie
Commonwealth
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lichtenštejnsko&oldid=12872193“