Island

Island Ísland
Vlajka Znak
Hymna: Lofsöngur
Motto: žádné
Geografie
Poloha Islandu
Hlavní město:	Reykjavík
Rozloha:	103 125 km² (107. na světě) z toho 2,67 % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Hvannadalshnjúkur (2 109,6 m n. m.)
Časové pásmo:	+0
Poloha:	64°49′50″ s. š., 17°59′12″ z. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel:	329 100 (179. na světě, 2015)
Hustota zalidnění:	3,1 ob. / km² (189. na světě)
HDI:	▼ 0,869 (velmi vysoký) (17. na světě, 2010)
Jazyk:	islandština, znakový jazyk
Národnostní složení:	islandské
Náboženství:	protestantské
Státní útvar
Státní zřízení:	parlamentní republika
Vznik:	17. června 1944 (nezávislostí na Dánsku)
Prezident:	Ólafur Ragnar Grímsson
Předseda vlády:	Sigmundur Davíð Gunnlaugsson
Měna:	Islandská koruna (ISK)
HDP/obyv. (PPP):	54 858 USD (4. na světě, 2007)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1:	352 ISL IS
MPZ:	IS
Telefonní předvolba:	+354
Národní TLD:	.is
multimediální obsah na Commons

Island (islandsky Ísland) je stát na stejnojmenném ostrově na pomezí Severního ledového a Atlantského oceánu. Žije zde přes 300 000 osob, jeho rozloha je 103 125 km², což z něj činí nejřidčeji zalidněný evropský stát. Největším městem je Rejkjavík, který je i hlavním městem. V jeho aglomeraci žijí dvě třetiny islandské populace. Ostrov je vulkanicky aktivní. Ve vnitrozemí se nacházejí lávová pole, pohoří, ledovce. Břehy ostrova jsou omývány Golfským proudem, který významně ovlivňuje zdejší klima.

Dějiny

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Islandu.

19. století, Althing

Prvními obyvateli Islandu byli pravděpodobně Norové a Keltové (irští a skotští), kteří přicházeli koncem 9. a v 10. století. Vikinští náčelníci zakládali tzv. „thingy“, což byly místní sněmy, které veřejně urovnávaly spory a konflikty mezi osadníky. Kolem roku 930 byl založen Althing a tento národní sněm můžeme pokládat za nejstarší evropský parlament. Když v Norsku, k němuž Island patřil, prosadil Olaf Trygvason (norský král v letech 995 – 1000) šíření křesťanství tou nejtvrdší metodou, pokoušeli se jeho misionáři na Islandu postupovat stejně a ničili především pohanské svatyně. Sněm Althing je prohlásil za psance a vyhlásil, že každý, kdo se bude rouhat bohům, má být vypovězen. Olaf dal zatknout Islanďany přebývající v Norsku a hrozil, že pokud Island nepříjme křesťanství, budou rukojmí popraveni. V důsledku toho přijal Althing v letech 999–1000 kompromisní zákon, že se všichni Islanďané dají pokřtít, že však bude i nadále dovoleno obětovat bohům, ovšem v soukromí. Ve 13. století se islandští náčelníci podrobili norské nadvládě, v roce 1397 se Island společně s Norskem dostal pod nadvládu Dánska a poté následovalo dlouhé období hospodářského úpadku. Až v roce 1874 byla dosažena autonomie. V roce 1783 došlo v jižní části ostrova k erupci několika desítek menších sopek v okolí sopky Laki, které měly za následek hladomor a vymření až 25 % tehdejší populace Islandu.

Následky výbuchu sopky Askja v roce 1875 zničily islandskou ekonomiku a způsobily velký hladomor. Během následujících 25 let 20 % obyvatelstva Islandu emigrovalo, hlavně do Kanady a Spojených států.

Poté se hospodářská situace země začala pomalu zlepšovat.

Samostatnost

Znak Islandu mezi lety 1919-1944

Po událostech s vlajkou Islandu pokračovalo osamostatňování Islandu vytvořením společné Dánsko-Islandské komise, která se po dvou týdnech roku 1918 shodla na úplné autonomii pro Island. A tak po schválení dánským a islandským parlamentem byl přijat návrh, pro nějž se vyslovila většina (90%) obyvatel Islandu. Přijetím tohoto návrhu se stal 1. prosince 1918 Island suverénním a samostatným státem, oslavy ale zhatila krutá zima. Island měl s Dánskem společného krále, a tudíž s ním byl v personální unii. Dánsko se až do odvolání staralo o obranu islandských vod a vyplatilo Islanďanům 2 miliony korun do fondu na Islandu a v Dánsku. Smlouva o personální unii byla platná do roku 1940 a po uplynutí mohl kterýkoli z obou států požádat o úpravu nebo, pokud k revizi do tří let od roku 1940 nedošlo, mohl jakýkoliv z obou států smlouvu jednostranně vypovědět.

Válka a okupace Islandu

Obyvatelé Islandu žili podle zákona o unii z roku 1918 v neutrální zemi bez armády a svou neutralitu si hodlali udržet. Pro válečné období byla utvořena tzv. válečná rada. Vláda ani po okupaci Dánska nepřijala britskou nabídku ochrany. Proto Britové, ze strachu, aby Němci neobsadili Island, podnikli bleskovou operaci "Fork" a 10. května 1940 Island obsadili. Roku 1941 převzali obranu Islandu od Britů zatím neutrální Spojené státy americké. Na to přistoupili Islanďané s podmínkou vyklizení Islandu ihned po skončení války a respektování suverenity Islandu. USA na Islandu vybudovaly především letiště u města Keflavík a rozmístili na ostrově radarové stanice. Díky Američanům se rapidně snížila nezaměstnanost. V době nejvyššího stavu měly USA na Islandu 47 000 vojáků.

Vyhlášení republiky a poválečné období

Už od začátku 30. let někteří lidé byli pro zrušení personální unie s Dánskem. I obrana islandských vod již po obsazení Dánska Německem nebyla možná. Proto od roku 1942 probíhaly přípravy na změnu státního zřízení. Smlouva o unii s Dánskem byla vypověditelná roku 1944. Na žádost dánských velvyslanců a Američanů byl až roku 1944 Altingem schválen návrh zrušení unie s Dánskem a vyhlášeno celonárodní referendum, kterého se zúčastnilo 98% voličů, 97% z nich dalo hlas ke zrušení unie a 95% jich dalo hlas republice. 17. června 1944 byl Island vyhlášen republikou a byla zrušena personální unie s Dánskem. Alting zvolil za 1. prezidenta Sveinna Björnssona. Král Kristián X. poslal k tomuto dni telegram, v němž vyjádřil politování nad tím, že se s ním islandský lid rozchází za těchto poměrů, ale popřál mu vše nejlepší. Změna ústavy spočívala převážně v nahrazení slova král slovem prezident.

Po válce odešly do jara 1947 všechny cizí vojenské jednotky, ale v tu samou dobu bylo obnoveno jednání s USA o předání letiště v Keflavíku a možnosti mezipřistání amerických letadel, z čehož Islandu plynuly peníze. Island stále zůstával neutrální a bez armády. Roku 1949 bylo Islandu nabídnuto členství v NATO a vláda nabídku přijala, ovšem pod podmínkou, že v době míru nebudou na Islandu rozmístěna cizí vojska. V roce 1951 již vláda podepsala dohodu o obraně s USA a v Keflavíku přistálo prvních 15 letadel s americkými vojáky.

V rámci Marshallova plánu získal Island v letech 1948 až 1960 kolem 70 milionu dolarů. Od roku 1971 byly z Dánska postupně navráceny islandské rukopisy.

21. století

V roce 2008 postihla zemi vážná ekonomická krize, která vyústila v pád vlády (premiér Geir Haarde). Na pád vlády měly značný vliv i poměrně masivní demonstrace a protesty. 25. dubna 2009 se konaly předčasné volby, zvítězily levicové strany (premiérkou se stala Jóhanna Sigurðardóttir), některé velké banky byly znárodněny a byla vypracována nová ústava, na které se podílela i občanská shromáždění. 16. června 2009 podal Island přihlášku do Evropské unie, kterou následně 11. března 2015 stáhl a přístupové rozhovory byly zastaveny.

Politika

Islandský parlament Althing má 63 členů, kteří jsou voleni jednou za čtyři roky. Hlavou státu je prezident, který je rovněž volen přímo občany a plní spíše reprezentativní funkci. Výkonná moc je soustředěna v rukou vlády v čele s premiérem. Vláda byla zatím vždy v historii republiky tvořena zástupci dvou či více politických stran, neboť žádná politická strana dosud nikdy v historii republiky nezískala více než polovinu křesel.

Prezidentem Islandu je Ólafur Ragnar Grímsson a předsedou vlády je Sigmundur Davíð Gunnlaugsson .

Seznam islandských prezidentů

Související informace naleznete také v článku Seznam prezidentů Islandu.

• Sveinn Björnsson (27. února 1881 - 25. ledna 1952) vládnul od 17. června 1944 do 25. ledna 1952.
• Ásgeir Ásgeirsson (13. května 1894 - 15. září 1972) vládnul od 1. srpna 1952 do 1. srpna 1968.
• Kristján Eldjárn (6. prosince 1916 - 14. září 1982) vládnul od 1. srpna 1968 do 1. srpna 1980.
• Vigdís Finnbogadóttir (15. dubna 1930) vládla od 1. srpna 1980 do 1. srpna 1996.
• Ólafur Ragnar Grímsson (14. května 1943) vládne od 1. srpna 1996.

Geografie

Tento článek je příliš dlouhý.

Bylo navrženo jednu či několik jeho částí vyčlenit do samostatných článků a zde nahradit stručným shrnutím. K návrhu se můžete vyjádřit v diskusi.

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Islandu.

Mapa Islandu

sopka Hekla

Národní park Skaftafell

Mapa geologického složení

Topografie

Island je se svou rozlohou 103 125 km² druhým největším ostrovem v Evropě. Jeho břehy jsou od Skotska vzdáleny kolem 800 km, od Norska 970 km, od Grónska 287 km a od Faerských ostrovů 420 km. Na severu se téměř dotýká severního polárního kruhu, avšak pouze ostrůvek Grímsey je jím skutečně protnut. Zejména střed a východ ostrova se nachází v dost velké nadmořské výšce, směrem k severnímu pobřeží vybíhají řekami oddělené hřbety. Nejvyšším vrcholem je Hvannadalshnjúkur, která je součástí ledovce Vatnajökull. Ve vnitrozemí se tyčí sopky Herðubreið (1682 m) a Askja (1510 m).

Geologie

Podrobnější informace naleznete v článku Geologie Islandu.

Island leží na rozhraní dvou litosférických desek v oblasti Středoatlantského hřbetu, místě kde dochází ke vzniku nové oceánské kůry a jejímu následnému rozpínání. Nicméně vyjma toho se pod Islandem nachází pravděpodobně horká skvrna způsobující enormní produkci lávy. Výsledkem unikátního podloží je vznik riftové oblasti s bohatou sopečnou aktivitou.

Na severní straně začíná v oblasti poloostrova Melrakkaslétta a pokračuje na jih přibližně do poloviny ostrova, kde mění směr na jihozápadní a rozdvojuje se. Sopečný materiál budující vlastně celý Island můžeme rozdělit do tří základních zón. Geologicky nejstarší část tvoří tzv. starší bazaltové plató složené z třetihorních čedičů o stáří až 16 miliónů let. Tato formace buduje rozsáhlé oblasti zejména na severu a severozápadě ostrova, a také na východním pobřeží. Mladší bazaltové pásmo je šedě zbarvené a lemuje v úzkých pruzích současnou vulkanickou zónu. Prokazatelné stáří se pohybuje mezi 0,2 až 3 milióny let. Plošiny jsou složeny převážně čedičem a doleritem, v menší míře se zde vyskytují i horniny kyselejší, především ryolity.

Centrální mladá vulkanická zóna je tvořena horninami, jejichž stáří se pohybuje v rozmezí 0,7 miliónu let až po nedávné výlevy čedičů. Jde o jednu z nejaktivnějších oblastí na světě s více než 2 000 erupcemi v poledové době (tj. za 10 000 let). Unikátní jsou tvary vzniklé pod ledovcovými výbuchy. Láva se při styku s ledem nebo tavnou vodou rychle ochlazuje a tuhne. Pokud přitom pronikne ledovcovou hmotou nebo hladinou jezera, vzniká útvar podobný stolové hoře (v islandštině stapi).

Jedním z nejmladších ostrovů světa je Surtsey, který se vytvořil roku 1964. Měl rozlohu 2,7 km², nyní jen 1,4 km².

Sněžení na Islandu v zimě

Podnebí

Podrobnější informace naleznete v článku Podnebí Islandu.

Island leží v blízkosti centra tlakové níže a přes svou severní polohu má díky teplým vodám Golfského proudu mírné klima. Míšení teplých a chladných mořských vod má za následek vznik vydatných dešťů. Množství srážek klesá přibližně směrem od jihozápadu na severovýchod. Jejich roční úhrn je na jihu a jihozápadě 1 000 až 3 000 mm podle nadmořské výšky, na severu a východě pouze 300 - 500 mm. Velká proměnlivost charakterizuje počasí celého ostrova. Zima je na jihu mírná s průměrnou teplotou v lednu od 2°C do -1 °C. Letní teploty dosahují 15 i více stupňů (ne ovšem ve vysokých polohách).

ledovec Vatnajökull z družice

Vulkán Grímsvötn na ledovci Vatnajökull

Ledovce

Prakticky celý ostrov nese stopy po činnosti ledovců, jako jsou velká ledovcová údolí s čedičovými vrstvami vyhlazenými při pohybu ledové hmoty, nebo naopak rozbrázděnými úlomky materiálu, který uvízl na bázi ledovců. Podobně svědčí o ledovcové aktivitě i množství morén a obrovské výplavové plošiny – sandry. V pleistocénu prodělal ostrov klimatické změny, které měly za následek postup a ústup ledovců. Celkem ledovce pokrývají 11 % rozlohy Islandu.

Největší ledovcová oblast ostrova a celé Evropy, Vatnajökull na jihovýchodě měří 8 100 km², což představuje zhruba 8 % rozlohy Islandu. Ačkoliv Vatnajökull vypadá jako jednoduchá ledovcová čapka, ve skutečnosti se skládá z několika nezávislých ledových těles umístěných na podledovcových sopečných vrcholech. Sopky překryté ledovou hmotou jsou v řadě případů aktivní (naposledy v r. 1997). Jejich činnost vyvolala katastrofické povodně, které se valily údolím řeky Jökulsá á Fjöllum a vytvořily unikátní tvary na severním pobřeží ostrova.

Řeky a jezera

jezero Þingvallavatn

2 750 km² státu tvoří voda, což je 2,67 % povrchu státu. V horských oblastech pramení největší zdejší řeky napájené ledovci. Patří mezi ně Thjórsá, Hvítá a nejvodnatější Jökulsá á Fjöllum. V důsledku mladých tektonických pohybů se vodní toky vyznačují množstvím vodopádů založených na puklinách a zlomech (Dettifoss, Skógafoss, Gullfoss). Typickým rysem krajiny je také množství jezer vytvořených činností ledovců (jezero Lagarfljót) nebo vzniklých v důsledku tektonických poklesů (jezero Thingvallavatn). Řada jezer vznikla v kráterech sopek (maar Vítí), případně jsou hrazena lávovými proudy (jezero Mývatn) či ledovcovými morénami.

Termální prameny a gejzíry

Gejzír Strokkur

Se sopečnou činností úzce souvisí termální prameny a gejzíry. Typickým doprovodným znakem vulkanické činnosti je i přítomnost bahenních sopek, sirovodíkem páchnoucích solfatar a fumarol. Nejznámějším místem výskytu těchto úkazů je oblast Námaskard (Námafjall) u jezera Mývatn. Největší koncentrace gejzírů je v lokalitě Haukadalur, 50 km od jižního pobřeží. Od místního, tzv. Velkého gejzíru (Stóri gejzír) pochází ono mezinárodně užívané slovo. V současnosti je však tento otec gejzírů, jenž chrlil vodu až do výše 70 m., nečinný a hlavní atrakcí oblasti je jeho menší obdoba Strokkur, pravidelně chrlící vodu až do výše 20 m.

Fauna a flóra

Islandská ovce

Jedinými stromy, s nimiž se zde v současnosti setkáme, jsou trpasličí vrby, zakrslé břízy typické pro tundrovou vegetaci a jalovce. Rostou tu různé druhy borůvkovitých a šíchovitých rostlin. Hojné jsou lišejníky a ostřicové trávy typické pro bažiny a mokřiny. Nápadnějšími květy upoutají v krátkém létě např. kakost, endemitní mák, nízký turan, smetánka či zvonek. Z nízkých orchidejí můžeme vidět Platanthera hyperborea, roste tu také protěž alpská.

Jednotvárná vegetace neposkytuje dostatek potravy zvěři, která je druhově velmi chudá. Žije tu liška polární, na krách sem občas zabloudí medvěd lední. Nejrozšířenější faunou ostrova jsou bezpochyby ptáci a také ovce. Kolonie papuchalků, alky, chaluhy a racků v pobřežních fjordech patří k vyhledávaným lokalitám.

Národní parky

Podrobnější informace naleznete v článku Národní parky na Islandu.

Na Islandu se nacházejí 3 národní parky (stav v roce 2013) - národní park Snæfellsjökull, národní park Þingvellir a národní park Vatnajökull.

Administrativní dělení

Související informace naleznete také v článku Seznam islandských obcí.

Island se dělí na 79 obcí (sveitarfélög), 23 hrabství (isl.: sýslur), 8 okresů (hluti) a na 6 krajů.^[zdroj?]

• 

  Obce Islandu

• 

  Hrabství Islandu

• 

  Okresy Islandu

• 

  Kraje Islandu

Obyvatelstvo

Na Islandu žilo ke dni 1. lednu 2015 329 100 obyvatel. Hustota zalidnění je 3,03 obyvatel na km². 60 % obyvatel Islandu žije v aglomeraci Reykjavíku. 92 % obyvatel žije ve městech, zbytek 8 % na vesnicích. Podle žebříčku Rozvojového programu OSN z roku 2007 je Island z hlediska kvality života nejlepším místem pro život lidí ze všech 177 hodnocených zemí světa.

Demografie

Obyvatelstvo rozdělené podle věku:	0-14 let: 21,5 % (muži 32 818, ženy 31 614) 15-64 let: 67,5 % (muži 111 216, ženy 100 367) 65 let a více: 11 % (muži 15 589, ženy 18 001)
Očekávaná délka života při narození:	ženy: 82,3 let muži: 78,1 let
Průměrný roční přírůstek obyvatelstva:	1,0 %
Počet narození na 1 000 obyvatel:	13,83
Počet zemřelých na 1 000 obyvatel:	6,57
Počet migrantů na 1 000 obyvatel:	2,38
Gramotnost:	99,9 %

Jazyk

Související informace naleznete také v článcích islandština a znakový jazyk.

Úředními jazyky na Islandu jsou islandština a od 2. 6. 2011 také znakový jazyk neslyšících. Islandština je severogermánský jazyk pocházející ze staré severštiny. Island je první zemí, v níž byl znakový jazyk schválen jako oficiální státní jazyk. Islanďané jsou hrdí na své vikinské kořeny a mnoho z nich může vysledovat svůj původ až k prvním osadníkům, jejichž jména jsou zapsána v Knize osadníků (Landnámabók). A protože současná islandština vychází přímo ze staré severštiny, což byl jazyk Vikingů, mohou středověké vikinské ságy snadno číst i dnešní Islanďané.

Jména a příjmení

Související informace naleznete také v článku Islandská příjmení.

Na Islandu nemají klasická jména a příjmení jako v jiných zemích. Nejdůležitější je křestní jméno, podle kterého jsou dokonce řazeny i telefonní seznamy. Dítě dostává místo příjmení jméno svého otce s příponou -dóttir (dcera) nebo -son (syn). Prezident Ólafur Ragnar Grímsson se tedy jmenuje Ólaf Ragnar, Grímův syn.

Na Islandu se téměř vždy vyskytují dvě křestní jména. Vezměme si příklad: matka se jmenuje Anna Kristín Guðmunsdóttir a otec se jmenuje Kristján Atli Hilmarsson. Manželka po svatbě nepřebírá příjmení po manželovi jako v Česku. Děti přebírají příjmení z prvního křestního jména otce, zřídka matky. Čili, dcera se bude jmenovat např. Ásta Björg Kristjánsdóttir a syn Svavar Þór Kristjánsson. Samozřejmě se vyskytují i výjimky, kdy přechází příjmení z rodu na rod, stejně jako v Česku, ale takových je jen málo. Mají ho většinou lidé, jejichž předkové byli kdysi z bohatého rodu a snažili se tímto odlišit od „normálních“ lidí.

Náboženství

Státní církví je Evangelická Luteránská církev.

• státní luterská církev 87,1 %
• ostatní protestanté 4,1 %
• ostatní luteráni 3,5 %
• římští katolíci 1,7 %
• Ásatrú 0,7 %
• ostatní 3,3 %

Podle údajů z roku 2010 je na Islandu 31% obyvatel rigorózně věřících.

Města

Související informace naleznete také v článku Seznam islandských měst a vesnic.

Seznam 7 největších měst podle pořadí:

• 1. Reykjavík 117 607 obyvatel
• 2. Kópavogur 28 291 obyvatel
• 3. Hafnarfjörður 24 712 obyvatel
• 4. Akureyri 17 158 obyvatel
• 5. Keflavík 10 200 obyvatel
• 6. Garðabær 9 877 obyvatel
• 7. Mosfellsbær 7 808 obyvatel

• 

  Reykjavík

• 

  Akureyri

Ekonomika

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Islandu.

geotermální elektrárna Nesjavellir

Dle Mezinárodního měnového fondu má Island HDP na obyvatele v paritě kupní síly 39 168 USD (2007) a je tak jedenáctý na světě. Island se v roce 2007 stal státem s nejvyšším HDI na světě. Během krize finančního sektoru v roce 2008 si Island vysloužil 1. místo v poměru bank držených státem. Počátkem října 2008 stát přebral kontrolu nad třemi největšími bankami v zemi, které se dostaly do vážných problémů. Pro státní rozpočet však jde o enormní zátěž a premiér oznámil, že se země nachází krok před státním bankrotem.

Ekonomický vývoj

Finanční krize roku 2008

Související informace naleznete také v článku Islandská finanční krize 2008.

Bankovní systém v Islandu prošel velmi překotným vývojem. V první polovině devadesátých let zdejší nejen bankovní trh mohutně sílil a expandoval. To přineslo růst celému finančnímu sektoru a Island byl dokonce považován za vzor rychle rozvíjejíce se ekonomiky. Finanční sektor rostl tak rychle, že v posledních letech před krizí dokonce devětkrát převýšil hrubý domácí produkt Islandu. S počátkem globální finanční krize, se islandské banky rázem propadly. Na začátku října roku 2008 musely být tři největší banky zestátněny. To mělo velký vliv na islandskou korunu, která rychle ztratila svoji hodnotu. Dopad této krize pocítili i obyvatelé Islandu, ale naopak pro cizince se stal tento ostrov daleko levnější destinací. Političtí představitelé Islandu pak jednali o půjčce (neúspěšně mimo jiné s Ruskem). Krize také znovu otevřela cestu k diskuzi zda by měl Island vstoupit do Evropské unie. Islanďané do této doby do unie nechtěli v podstatě hlavně z jediného důvodu, kterými byly rybolovné kvóty, rozdělované v Bruselu mezi jednotlivé státy.

Ekonomická struktura

Island je stát bez výrazných surovinových zdrojů, avšak s velkými hydroenergetickými a geotermálními zásobami, využívanými k výrobě elektrické energie a k vytápění. Uvádí se, že geotermální energie se podílí až z 85 % na vyhřívání islandských domů. Zásadní prioritou islandského hospodářství je námořní rybolov. Průmysl je orientován zejména na zpracování ryb a výrobu rybích konzerv, v menší míře je zastoupeno hutnictví a textilní průmysl.

Rybolov zajišťuje 75 % vývozu této země a zaměstnává celých 12 % práce schopné populace. Rybolov se dočkal bouřlivého rozkvětu za posledních 50 let, kdy se z rodinného rybaření stal celý průmyslový komplex, který má na starosti rybolov, zpracování a vývoz ryb. Islandská vláda se ale v poslední době snaží snížit závislosti ekonomiky (70 % financí z vývozu je z rybolovu a polovina hrubého národního důchodu čerpá finance také z rybolovu) z několika důvodů. Jedním z nich je klesající cena rybích produktů ve světě, tak i snaha o zachování rybích populací pro další generace.

Zemědělství je zaměřeno převážně na živočišnou produkci, chov ovcí, skotu, prasat a drůbeže. Rostlinná produkce je omezena na pěstování brambor a zejména pícnin, které je vhodné pouze 1 % státu. Zajímavým úkazem je pravidelná úroda zeleniny a jižního ovoce v oblasti při polárním kruhu, realizovaná ve velkokapacitních sklenících vytápěných geotermální energií; Island je dokonce druhým největším evropským producentem banánů. Dovážejí se paliva, strojírenské výrobky a potraviny.

Doprava

Podrobnější informace naleznete v článku Doprava na Islandu.

Letoun Fokker 50 společnosti Air Iceland

Doprava na Islandu je řízena podle drsného terénu a nepříznivými klimatickými podmínkami. Hlavní typ dopravy je auto. Neexistuje zde železniční síť a kromě měst ani autobusová doprava. Dvě větší města Reykjavík a Akureyri spojuje hlavní okružní islandská silnice Hringvegur. Jedinými dopravními prostředky, kterými se mohou Islanďané dopravovat mimo Island, je letadlo a loď.

Na Island je možné cestovat letadlem, především se společnostmi IcelandAir a nízkonákladovou Iceland Express, anebo levněji lodí, např. z norského Bergenu, cesta v takovém případě potrvá 2 dny. Na samotném Islandu se můžeme nejsnáze přemisťovat opět letecky na vnitrostátních aerolinkách Air Iceland, které svými cenami konkurují dálkovým autobusům a jsou podstatně rychlejší. Cesty do vnitrozemí jsou s výjimkou hlavní okružní silnice sjízdné jen v létě a pěší přechody jsou dost náročné.

Plánuje se, že se na Islandu začne stavět železniční síť z Keflavíku do Reykjavíku.

Island má 13 034 km silnic, z toho 4 617 km zpevněných. Je zde 86 letišť, z toho 12 asfaltovaných.

Měna

Související informace naleznete také v článku Islandská koruna.

Na Islandu se platí islandskou korunou (isl.: Íslensk króna). Dělí se na 100 aurar. Kód měny je ISK.

• Mince islandské koruny mají nominální hodnoty 1, 5, 10, 50 a 100 korun.
• Bankovky mají nominální hodnoty 500, 1000, 2000, 5000, 10000 korun.

Zároveň jsou v oběhu bankovky v hodnotách 10, 50 a 100 korun, které se z oběhu stahují a brzy platit přestanou. Zajímavostí je, že cena niklu a mědi v mincích s nominální hodnotou 1 a 5 korun je vyšší než jejich peněžní hodnota.^[zdroj?]

Islanďané poslali žádost k připojení do Evropské unie, avšak 15. 3. 2015 žádost stáhli zpět.

Kultura

Podrobnější informace naleznete v článku Kultura Islandu.

Literatura

Pro islandskou literaturu jsou typické ságy, první vznikaly již od 12. století tj. náboženské, poté historické, poslední byly napsané v 14. století. Souběžně se literatura odvíjela od germánské a norské tradice, a také od zdejších mýtů a hrdinských písní. V 16. století se rodí zájem o dějiny a zeměpis ostrova a v 17. století jsou položeny základy vědeckému oboru - nordistice. Na konci 18. století vznikají první světské tiskárny a objevují se první pokusy o román. V 19. století nastává obrovský rozvoj poezie následován počátky umělecké prózy. Počátek 20. století se nese v duchu nových směrů ale kladen je důraz i na svébytnost islandského státu a jeho tradic. Experimentuje se především v poezii, průlom v próze nastává až v 2. polovině století. Roku 1955 získal Halldór Laxness Nobelovu cenu za literaturu.

Kuchyně

Papuchalk bělobradý patří také do islandské kuchyně.

Hlavním pokrmem islandské kuchyně jsou ryby, potom jehněčí a mléčné výrobky. Þorramatur (Thorramatur) je tradiční islandské jídlo, vhodné pro mnoho různých pokrmů. Jí se nejčastěji ve měsíci Þorri, což je leden a únor. Tradičními pokrmy jsou Skyr, Scrota, žralok a ovce. Skyr je tradiční islandský mléčný výrobek podobný jogurtu. Skyr obsahuje 12 % proteinů, 3 % sacharidů, 0,5 % tuku a hodně vápníku.

Nyní je islandská strava velmi odlišná, zahrnuje kuchyně po celém světě. Do normální islandské snídaně patří chléb, cereálie a ovoce. Večeře je odlišnější. Jako jinde ve světě, i zde je rozšířený „fast food“, rychlá strava.

Sport

Sport na Islandu je velmi populární, ačkoli se v minulosti vyměnilo mnoho sportů, Islanďané zůstávají velmi zdravý národ. Dnes je na Islandu nejpopulárnější fotbal, basketball a atletika. Golf, tenis, plavání, šachy a jízda na koni je také populární. Tradiční sport na Islandu je Glíma. Glíma je podobné wrestlingu. Házená je obvykle uváděna jako národní sport. Islandští házenkáři patří k nejlepším na světě. Islanďanky jsou překvapivě dobré ve fotbale ve srovnání s počtem obyvatel Islandu. Islanďané jsou výborní na ledu a šplhání po skalách.

Baltasar Kormákur

Média

Nejrozšířenější televizní stanicí na Islandu je státní televize RÚV a její nejsledovanější pořad Sjónvarpið, zahrnující zprávy, sport a počasí. Druhým nejsledovanějším kanálem je soukromá televize Stöð 2. Třetí nejrozšířenější je SkjárEinn. Ostatní menší stanice jsou vysílány pouze lokálně. Rádia jsou vysílána po celém Islandu, včetně vnitrozemí. Nejpopulárnější rádia jsou Rás 1, Rás 2, Bylgjan a FM 95,7. Na Islandu vycházejí troje denní noviny: Fréttablaðið, Morgunblaðið a 24 stundir. Island má význačný filmový průmysl. Asi nejpopulárnější islandský film je komedie 101 Reykjavík z roku 2000 režírovaný Baltasarem Kormákurem. Jeho film Severní blata vyhrál na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 2007.

Hudba

Björk

Islandská hudba je příbuzná s nordickou hudbou a zahrnuje tradiční folkovou a popovou hudbu, včetně skupiny Voces Thules, alternativní rockové skupiny The Sugarcubes, zpěváků Björk, Emilíana Torrini, Sigur Rós nebo Of Monsters and Men.

Státní hymnou Islandu je Lofsöngur. Píseň je také známa pod názvem Ó Guð vors lands (Bože naší země). Slova napsal Matthías Jochumsson a hudbu složil Sveinbjörn Sveinbjörnsson. Píseň vznikla v roce 1847 u příležitosti oslav tisíciletého výročí osídlení ostrova. Za hymnu byla píseň přijata v roce 1944. Píseň má tři sloky, ale jako hymna slouží pouze první sloka.

Školství

Systém školství na Islandu je založený od Amerického způsobu. Islandské školství se skládá z mateřské školky, základní školy, střední školy a vysoké školy. Mateřská a základní škola je povinná. Povinné základní vzdělání je pro děti od 6 do 16 roků. Mnoho institucí požaduje od státu více soukromých škol.

Ve škole se kromě islandštiny učí anglicky a dánsky.

	Typický věk
	Mateřská školka	Základní škola	Střední škola	Vysoká škola
Věk	Pod 6	6 - 16	16 - 20	20 - 23

Islandská univerzita

Související informace naleznete také v článku Islandská univerzita.

Islandská univerzita (isl.: Háskóli Íslands) je islandská státní univerzita, která sídlí v Reykjavíku. Škola byla založena v roce 1911. V současnosti má jedenáct fakult a studuje ji okolo 8 000 studentů.

Státní svátky

• 1. leden - Nový rok
• 6. leden - Epifanie
• 19. leden - den manželů
• 18. únor - den žen
• 1. květen - Svátek práce
• 13. květen - den matek
• 3. červen - den námořníků
• 17. červen - den vyhlášení nezávislosti
• 1. srpen - první pondělí v srpnu - Den řemeslníků
• 16. listopad - den islandštiny
• 1. prosinec - vznik vlády
• 24. až 26. prosinec - Vánoce
• 31. prosinec - Silvestrovské oslavy

Literatura

• KADEČKOVÁ, Helena. Dějiny Islandu. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-343-8.  

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Island ve Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Island ve Wikislovníku
• Island na OpenStreetMap
• Island - informace o zemi
• Island - ledová tvář s ohnivým srdcem text a fotografie
• Bureau of European and Eurasian Affairs. Background Note: Iceland [online]. U.S. Department of State, 2011-03-21, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• CIA. The World Factbook - Iceland [online]. REV. 2011-07-07, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Zastupitelský úřad ČR v Oslo. Souhrnná teritoriální informace: Island [online]. Businessinfo.cz, 2010-10-01, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (česky) 
• KARLSSON, Gunnar, a kol. Iceland [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Členství v mezinárodních organizacích