Itálie

Repubblica italiana Italská republika
Vlajka Znak
Hymna: Fratelli d'Italia
Geografie
Poloha Itálie
Hlavní město:	Řím (Roma)
Rozloha:	301 338 km² (69. na světě) z toho 2,04 % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Mont Blanc (Monte Bianco) (4810 m n. m.)
Časové pásmo:	+1
Poloha:	43°0′ s. š., 12°0′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel:	59 433 744 (23. na světě, 2011)
Hustota zalidnění:	194 ob. / km² (55. na světě)
HDI:	▲ 0,881 (velmi vysoký) (25. na světě, 2012)
Jazyk:	italština
Náboženství:	katolické
Státní útvar
Státní zřízení:	parlamentní republika
Vznik:	17. března 1861 (sjednocení městských států)
Prezident:	Sergio Mattarella
Předseda vlády:	Matteo Renzi
Měna:	euro, švýcarský frank (na území exklávy Campione d'Italia) (EUR, CHF)
HDP/obyv. (PPP):	33 111 USD (24. na světě, 2012)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1:	380 ITA IT
MPZ:	I
Telefonní předvolba:	+39
Národní TLD:	.it
multimediální obsah na Commons

Itálie (italsky Italia) je stát ležící v jižní Evropě na Apeninském poloostrově.

Na severu hraničí s Francií (488 km), Švýcarskem (740 km), Rakouskem (430 km) a Slovinskem (232 km). Uvnitř Itálie leží dva městské státy: Vatikán (3,2 km) a San Marino (39 km). Itálii navíc patří území obklopené Švýcarskem Campione d'Italia. Z východu Itálii omývá Jaderské moře, z jihu Jónské moře a ze západu Tyrhénské moře a Ligurské moře. Celková délka pobřeží je 7600 km. K Itálii patří dva velké ostrovy ve Středozemním moři: Sardinie a Sicílie. Itálie je členem OSN, NATO, Rady Evropy, EU, Schengenského prostoru a Eurozóny.

Hlavním městem je od roku 1870 Řím.

Dějiny

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Itálie.

Sjednocená Itálie vznikla až roku 1861 jako království spojením mnoha menších států. V první světové válce byla nejprve členem Trojspolku, ale přidala se na stranu Dohody. Po válce se v Itálii chopili moci fašisté v čele s Benitem Mussolinim. Během druhé světové války byla na straně hitlerovského Německa, což nakonec vedlo k porážce Itálie. Království bylo v roce 1946 nahrazeno republikou. Itálie je zakládajícím členem EU a NATO.

Starověk a středověk

Již ve starověku zde existovalo mnoho městských států, částečně založených v rámci řecké kolonizace, a také, hlavně v severní části, pak města Etrusků. V 8. století př. n. l. se pak z několika osad konsolidovalo nové město Řím, které neustálým růstem určovalo dění na Apeninském poloostrově (a nejen na něm) po více než tisíc let. Římská říše se rozpadla a definitivně zanikla roku 476 n. l. Sám Řím zůstal centrem křesťanství i po tomto zhroucení, kdy byl Apeninský poloostrov ovládnut barbary.

Novověk

Mussolini řeční

Na Apeninském poloostrově existovalo více států. Některé tyto státy byly sjednoceny králem Viktorem Emanuelem II. do Italského království. Další státy (například Benátsko nebo Papežský stát) byly připojovány postupně v následujících letech. V první světové válce bojovala Itálie na straně Dohody od roku 1915, po válce připojila území Jižního Tyrolska, přístav Terst a mohla si ponechat Dodekaneské ostrovy. Přesto byla italská veřejnost nespokojena s výsledky války. V roce 1922 se po pochodu na Řím stal předsedou vlády Benito Mussolini. Mussolini vytvořil fašistickou diktaturu. Postupně ovládl zemi. Roku 1929 se mu podařilo dojednat vyrovnání s papežem ohledně rozsahu papežského státu.

Fašistická Itálie vedla výbojnou politiku a v roce 1939 obsadila Albánii. Dne 28. října 1940 zaútočila italská vojska také na Řecko. Mussoliniho spojenectví s hitlerovským Německem za druhé světové války vedlo nakonec k porážce Itálie v roce 1943. Království bylo v roce 1946 nahrazeno demokratickou republikou. V období mezi léty 1945–1993 měla Itálie 52 vlád.

Itálie se stala zakládajícím členem NATO a Evropského hospodářského společenství (později EU), v současné době je jednou z ekonomicky nejsilnějších zemí Evropy.

Geografie

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Itálie.

Satelitní snímek Itálie

Vodstvo a členění státu

Pobřeží je na západě členité se zálivy, na východě ploché. Celková délka pobřeží je asi 7600 km. Povrch převážně hornatý. Dominují Západní a Východní Alpy, na severu přesahující 4000 m n. m. včetně nejvyšší hory Mont Blanc 4807 m n. m.(Monte Bianco). V nich jsou častá jezera (Lago di Garda, Lago Maggiore, Lago di Como) vzniklá ústupem pleistocenních ledovců. Celý Apeninský a Kalabrijský poloostrov (Calabria) a největší středomořský ostrov Sicílii (Sicilia) vyplňuje pohoří Apeniny dosahující téměř 3000 m n. m. Pásmo Apenin je seismicky velmi aktivní. Častá jsou zemětřesení a erupce sopek Vesuv (Vesuvio), Etna (nejvyšší činná sopka Evropy, 3323 m n. m.) a sopek v souostroví Lipari. Hospodářsky významná je Pádská nížina v okolí řeky Pád (Po). Druhým největším ostrovem Středozemního moře je Sardinie (Sardegna).

Moře

Itálie je obklopená mořem pro svůj peninsulární charakter. Středozemní moře (původně Mare Nostrum, naše moře, jak mu říkali Římané) je z historických důvodů rozděleno na čtyři části: Jaderské moře, Tyrhénské moře, Jónské moře a Ligurské moře. Na západ od Sardinie se nachází Sardské moře (Mar di Sardegna) a na jih od Sicílie Sicilský kanál (Canale di Sicilia) a Maltézský kanál (Canale di Malta). Sicílii od Kalábrie odděluje Messinská úžina (Stretto di Messina) a od Afriky Sicilský kanál.

Seznam geografických útvarů

Gardské jezero v severní Itálii

• moře: Ligurské moře, Tyrhénské moře, Středozemní moře, Jónské moře, Jaderské moře
• zálivy: Janovský záliv, Gaetský záliv, Salernský záliv, Tarentský záliv, Benátský záliv
• průlivy: Messinský průliv, Otrantský průliv, Bonifácký průliv
• ostrovy: Sicílie, Sardinie, Elba,
• souostroví: Toskánské souostroví (Arcipelago Toscano), Kampánské souostroví (Arcipelago Campano), Eolské ostrovy (Isole Eolie), Tremitské ostrovy (Isole Tremiti), Isole Pelagie, Isole Egadi
• poloostrovy: Apeninský poloostrov, Salentina, Kalabrijský poloostrov, Gargano
• pohoří: Apeniny, Alpy, Dolomity
• jezera: Gardské jezero (Lago di Garda), Como, Lago Maggiore, Trasimenské jezero
• řeky: Pád, Adiže (Adige), Tibera (Tevere), Arno, Piave, Ofanto, Sineto
• sopky: Etna, Vesuv (Vesuvio), Stromboli

Podnebí

Alpy leží v mírném pásu s rozdíly mezi vrcholy hor a údolími. Pádská nížina má chladný vnitrozemský charakter. Zbytek území leží v Středozemní klima s typickým horkým suchým létem a mírnou zimou bohatou na srážky.

Administrativní rozdělení

Administrativní rozdělení

Podrobnější informace naleznete v článku Italské provincie.

Itálie se dělí na 20 krajů (regioni), z toho 5 má autonomní status.

Region	Hlavní město	Obyvatel (2011)
Abruzzo	L'Aquila	1 307 309
Apulie (Puglia)	Bari	4 052 566
Basilicata	Potenza	578 036
Benátsko (Veneto)	Benátky (Venezia)	4 857 210
Kampánie (Campania)	Neapol (Napoli)	5 766 810
Emilia-Romagna	Bologna	4 342 135
Furlansko-Julské Benátsko (Friuli-Venezia Giulia)	Terst (Trieste)	1 218 985
Kalábrie (Calabria)	Catanzaro	1 959 050
Lazio	Řím (Roma)	5 502 886
Ligurie (Liguria)	Janov (Genova)	1 570 694
Lombardie (Lombardia)	Milán (Milano)	9 704 151
Marche	Ancona	1 541 319
Molise	Campobasso	313 660
Piemont (Piemonte)	Turín (Torino)	4 363 916
Sardinie (Sardegna)	Cagliari	1 639 362
Sicílie (Sicilia)	Palermo	5 002 904
Toskánsko (Toscana)	Florencie (Firenze)	3 672 202
Tridentsko-Horní Adiže (Trentino-Alto Adige)	Trident (Trento)	1 029 475
Umbrie (Umbria)	Perugia	884 268
Valle d'Aosta	Aosta	126 806

Oblasti se dále (až od roku 2013) dělí na celkem 109 provincií.

Politický systém

Území státu se člení na 20 krajů (regione) a ty dále na 109 okresů/provincií (provincia) a dále na obce, které jsou seskupeny v oblasti pod jednu větší zvanou comune. Zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament, který tvoří Poslanecká sněmovna a Senát. Ústava je kontrolována Ústavním soudem. Prezident je volen parlamentem a krajskými sbory. Voliči volí své zástupce do senátu, parlamentu a regionálních rad. Poslanecká sněmovna má 630 členů, senát 326, z toho 10 na doživotí (bývalí prezidenti a jiní ústavní činitelé).

Itálie patří do skupiny sedmi nejbohatších a nejrozvinutějších států světa (G7) a je jejím zakladatelem. Společně s Nizozemskem, Belgií Německem, Lucemburskem a Francií je zakladatelem Evropské unie (EU).

Ekonomika

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Itálie.

Itálie je vysoce rozvinutý průmyslově- zemědělský stát, nejrozvinutější v jižní Evropě. Uvnitř samotného státu je velký rozdíl mezi průmyslovým severem a zemědělským jihem, což zapříčiňuje i separatistické tendence na severu především v Lombardii (Milán). Převažuje export. Měnou je euro, do roku 2002 platili lirami.

Zemědělství

Vinice v oblasti Chianti. Itálie patří mezi největší producenty vína

Na celkovém hrubém národním produktu se podílí jen asi 1 %, ale je v něm zaměstnáno téměř 6 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. Orná půda zabírá 41,6 % území, lesy 22,4 % a louky a pastviny asi 15 %. Je rozdíl mezi zemědělstvím na severu a na jihu. Na severu se uplatňuje privátní intenzifikované, zatímco na jihu latifundie.

Pěstují se tyto plodiny: pšenice, ječmen, žito, oves, kukuřice, rýže, brambory, cukrová řepa, sója, slunečnice, olivy, citrusy, jablka, hrušky, broskve, luštěniny, tabák, vinná réva a zelenina. Itálie vyniká ve sklizni vinné révy a výrobě vína. Sklizeň okolo 9 000 tun ročně je největší na světě a výroba okolo 57 000 hektolitrů vína je srovnatelná jen s produkcí Francie.

Chovají se tato zvířata: skot, ovce, prasata, drůbež, koně, osli, kozy a bourci morušoví. Velmi významný je též rybolov. Významnými zemědělskými oblastmi jsou Pádská nížina, Apulie, Toskánsko, Sicílie a Kampánie.

Průmysl

Nové Ferrari 488 GTB

Itálie má malé zásoby paliv. Téměř veškerá se dovážejí. Naopak velký potenciál mají v energetice vodní zdroje. Do Itálie vede z Alžírska přes Tunisko plynovod. Zemní plyn se v malé míře těží na severu Jaderského moře, na jihu Apenin a na Sicílii. Ropa v ještě menší míře na jihu Sicílie. Stojí zde čtyři jaderné elektrárny (jejich produkce byla pozastavena na základě referenda v roce 1987), v Alpách se nachází mnoho vodních elektráren, poblíž Livorna dokonce jedna geotermická, přesto převažují tepelné. V malé míře se těží i asfalt a hnědé uhlí, přesto je Itálie v současnosti na třetím místě v Evropě ve výrobě oceli. V Itálii jsou významná ložiska mramoru, pyritu, kamenné a draselné soli, síry a rtuti.

Itálie je známa strojírenstvím, především dopravním. Známá je společnost FIAT Holding (FIAT, Iveco, Ferrari, Lancia, Alfa Romeo, Maserati) a společnosti vyrábějící zemědělské stroje a vlaky. Itálie je pátá na světě ve stavbě lodí (0,777 mil. BRT v roce 1999).

Dalšími odvětvími jsou průmysl elektrotechnický, chemický, textilní, papírenský, potravinářský, průmysl stavebních hmot a výroba železa a oceli. Itálie je po Číně a Hongkongu třetí největší vývozce (28 mld. USD) a sedmý největší dovozce textilních výrobků (15 mld. USD). V potravinářství je významná produkce vína, cukru, masa, mléka, sýrů, těstovin, vlny a rybích výrobků.

Doprava

Dopravní síť je hustá a kvalitní. Je zde celkem 6 500 km dálnic spojujících všechny oblasti země. Železniční síť disponuje s 16 225 km tratí, z toho 855 km jsou tratě vysokorychlostní. Itálie má velkou námořní a leteckou flotilu (státní aerolinie Alitalia jsou členem SkyTeam stejně jako ČSA). Významné námořní přístavy jsou Janov (Genova), Livorno, Neapol (Napoli), Salerno, Reggio di Calabria, Palermo, Tarent (Taranto), Bari, Ancona a Terst (Trieste). Velká letiště jsou Řím-Fiumicino-Leonardo da Vinci, Milano-Malpensa a Palermo-Falcone. Do Itálie vede z Alžírska přes Tunisko plynovod.

Cestovní ruch

Benátky

Itálie patří mezi turisticky nejnavštěvovanější státy světa. Zemi ročně navštíví mezi 40 a 105 miliony turistů. Turismus zde přitom tvoří asi 12 % HDP. Turisty sem lákají antické a středověké renesanční památky (Řím (Roma), Florencie (Firenze), Benátky (Venezia), Pisa), pláže (prakticky celé pobřeží, Bibione, Rimini; Gardské jezero), hory (Alpy, Cortina d'Ampezzo) i venkov (Umbrie, Toskánsko). Lákadly jsou i lázně a různé filmové a hudební festivaly (Benátky, San Remo). V Itálii se nachází nejvíce kulturních památek zapsaných na seznamu UNESCO (47).

Demografie

Související informace naleznete také v článku Obyvatelstvo Itálie.

S téměř 60 milióny obyvatel podobně jako Velká Británie a Francie patří Itálie k nejlidnatějším státům Evropy a je nejlidnatější z celé jižní Evropy. Itálie bývala zemí masové emigrace, ke konci dvacátého století se naopak stala jedním z vyhledávaných cílů imigrace. Imigranti pocházejí hlavně z Rumunska a severní Afriky.

Města

Mapa Itálie

Urbanizace dosahuje 67%. V Itálii je mnoho měst s více než sto tisíci obyvateli. Tabulka ukazuje počet obyvatel u deseti nejlidnatějších italských měst.

Nejlidnatější města

• Řím (Roma) (2 774 000 obyvatel)
• Milán (Milano) (1 256 000 obyvatel)
• Neapol (Napoli) (1 004 000 obyvatel)
• Turín (Torino) (903 000 obyvatel)
• Palermo (687 000 obyvatel)
• Janov (Genova) (610 000 obyvatel)
• Bologna (374 000 obyvatel)
• Florencie (Firenze) (356 000 obyvatel)
• Bari (317 000 obyvatel)
• Catania (313 000 obyvatel)
• Benátky (Venezia) (272 000 obyvatel)

Etnické skupiny

Převažující národnost je italská (94%), avšak někteří Italové pocházejí z jiného národa a mají jiný mateřský jazyk. Týká se to Sardů na Sardinii, hovořících sardsky, Rétorománů u východní části hranic se Švýcarskem, hovořících rétorománsky, Tyrolanů na severu u hranic s Rakouskem, hovořících německy, a Provensálců na západě u hranic s Francií, hovořících francouzsky. Přistěhovalci pocházejí především z bývalých kolonií, Libye, Somálska, Etiopie a Albánie, ale i z Maroka.

V souvislosti s arabským jarem a válkou v Sýrii je Itálie vystavena náporu všemožných migrantů z arabských zemí, kteří se do země snaží dostat přes středozemní moře.

Imigranti podle zemí

Země	2013
Rumunsko Rumunsko	1 081 400
Albánie Albánie	495 709
Maroko Maroko	454 773
Čína Čína	256 846
Ukrajina Ukrajina	219 050
Filipíny Filipíny	162 655
Moldavsko Moldavsko	149 434

Náboženství

Kopule katedrály Santa Maria del Fiore ve Florencii

V Itálii má největší podíl katolické obyvatelstvo (85-90%). Je to dáno historií a velký vliv má i samotný Vatikán a osobnost papeže (v současnosti Argentinec italského původu František). Ostatní obyvatelé jsou většinou ateisté a jen malá část tvořená především přistěhovalci vyznává islám.

Státní a náboženské svátky

• 1. leden – Nový rok (Capodanno)
• 6. leden – Tři králové (Epifania)
• Pasquetta – Velikonoční pondělí (pohyblivý svátek)
• 25. duben – Den osvobození (Festa della Liberazione)
• 1. květen – Svátek práce (Festa del Lavoro)
• 15. srpen – Nanebevzetí Panny Marie (Ferragosto)
• 1. listopad – Svátek všech svatých (Ognissanti)
• 8. prosinec – Neposkvrněné početí Panny Marie (Immacolata Concezione)
• 25. prosinec – Narození páně (Natale)
• 26. prosinec – Svátek sv. Štěpána (Santo Stefano)

Kultura

Kuchyně

Související informace naleznete také v článku Italská kuchyně.

Odkazy

Literatura

• PROCACCI, Giuliano. Dějiny Itálie. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2010. ISBN 978-80-7106-721-4.  

Související články

• Italské království
• Politický systém Itálie

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Itálie ve Wikimedia Commons
• Galerie Itálie ve Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Itálie ve Wikislovníku
• Itálie na OpenStreetMap
• Italy - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Italy (2011) [online]. Freedom House, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Bureau of European and Eurasian Affairs. Background Note: Italy [online]. U.S. Department of State, 2011-05-12, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• CIA. The World Factbook - Italy [online]. REV. 2011-07-26, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Zastupitelský úřad ČR v Římě. Souhrnná teritoriální informace: Itálie [online]. Businessinfo.cz, 2011-05-25, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (česky) 
• BERENGO, Marino, a kol. Italy [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Geografická lokalizace

Členství v mezinárodních organizacích