Polsko

Na tento článek je přesměrováno heslo Polská republika. Tento článek pojednává o státu ve Střední Evropě. Další významy jsou uvedeny v článku Polská republika (rozcestník).

Polská republika Rzeczpospolita Polska
Vlajka Znak
Hymna: Mazurek Dąbrowskiego
Geografie
Poloha Polska
Hlavní město:	Varšava (Warszawa)
Rozloha:	312 679 km² (70. na světě) z toho 2,6 % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Rysy (2499,2 m n. m.)
Časové pásmo:	+1
Poloha:	52°0′ s. š., 19°0′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel:	38 483 957 (census 2014) (34. na světě, 2014)
Hustota zalidnění:	123 ob. / km² (83. na světě)
HDI:	▲ 0,821 (b. vysoký) (39. na světě, 2012)
Jazyk:	polština (úřední jazyk), němčina, běloruština, kašubština, litevština (pomocné úřední jazyky)
Národnostní složení:	Poláci: 94,8%, Slezané: 2,2%, ostatní 3,0%
Náboženství:	katolické 89%, ostatní: 11%
Státní útvar
Státní zřízení:	parlamentní republika
Vznik:	11. listopadu 1918 (obnovení) (sjednocením částí území zabraných Ruskem, Německem a Rakouskem koncem 18. století)
Prezident:	Andrzej Duda (od 2015)
Předseda vlády:	Ewa Kopaczová (od 2014)
Měna:	Złoty (PLN)
HDP/obyv. (PPP):	21 214 USD
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1:	616 POL PL
MPZ:	PL
Telefonní předvolba:	+48
Národní TLD:	.pl
multimediální obsah na Commons

Polsko (pol. Polska), oficiální název Polská republika (PR, pol. Rzeczpospolita Polska, RP), je stát ležící ve střední Evropě. Polsko hraničí s Německem na západě, s Českem a Slovenskem na jihu, Běloruskem a Ukrajinou na východě a s Litvou a Ruskem (Kaliningradská oblast) na severu. Ze severu má Polsko přístup k Baltskému moři se 770 km pobřeží. Povrch je převážně rovinatý, hory tvoří většinu jižní hranice.

Počátky polského státu a jeho christianizace sahají do 10. století; Polské království, které roku 1569 prohloubilo unii s Litvou, bylo jedním z mocných evropských států, avšak zaniklo v trojím dělení Polska (1772–1795). Roku 1918 bylo Polsko obnoveno jako republika. Po 2. světové válce, která zemi velmi těžce postihla, bylo Polsko do roku 1989 socialistickou republikou.

Současné Polsko je s 38 miliony obyvatel osmý nejlidnatější stát Evropy; oproti minulým dobám však tvoří po roce 1945 naprostou většinu Poláci, nábožensky římští katolíci. Největší koncentrace obyvatelstva a průmyslu je v Horním Slezsku. Hlavním městem je Varšava, do raného novověku jím byl Krakov.

Polsko je mj. členskou zemí Evropské unie, Severoatlantické aliance (NATO), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Světové obchodní organizace (WTO) a Visegrádské skupiny.

Historie

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Polska.

Od středověku k rozdělení Polska

Polsko jako státní útvar existovalo již v 10. století. První zprávy o něm pocházejí z roku 962/963 a týkají se knížete Měška I., který je prvním historicky doloženým vládcem polského státu. V roce 965 Mieszko I /Měško I/ vzal si za manželku českou princeznu Doubravu a v roce 966 za prostřednictví Čechů, Polsko přijalo křesťanství. Jeho rod, Piastovci, vládl v Polsku až do roku 1370, často ve sporech s českými Přemyslovci. Roku 1025 se Boleslav Chrabrý nechal jako první polský vládce korunovat polským králem; titul však nebyl dědičný. Roku 1320 nastoupil na trůn Vladislav I. Lokýtek, jemuž se podařilo sjednotit v té době rozdrobený polský stát.

Roku 1385 bylo smlouvou v Krevě dohodnuto spojení polského království s litevským velkoknížectvím. Na polský trůn usedli litevští velkovévodové z rodu Jagellonců. Toto soustátí existovalo ve formě volné polsko-litevské personální unie až do roku 1569, kdy byla Litva tzv. lublinskou unií těsněji spojena s polským královstvím. K velkému rozkvětu polsko-litevského dvojstátí došlo v 16. století. To provázelo oslabování moci panovníka a velký růst vlivu početné šlechty. V důsledku toho začal být tento stát nazýván Rzecz Pospolita Obojga Narodów (věc veřejná obou národů, překlad latinského res publica). Posilování šlechty a vnitřní rozbroje během 17. století oslabily zemi, takže v letech 1772, 1793 a 1795 si Rusko, Prusko a Rakousko v trojím dělení rozdělily Polsko na základě vzájemné dohody.

     Hranice Polska po roce 1945      Hranice Polska 1918–1939      Polsko-litevská unie 1569      Polsko okolo roku 1000

Jagellonská Evropa na konci 15. století

Mezi Ruskem, Pruskem a Rakouskem

V letech 1807–1815 zřídil francouzský císař Napoleon Bonaparte na části území předtím zabraným Pruskem a Rakouskem Varšavské knížectví, které se stalo Napoleonovým spojencem. Po jeho porážce bylo zrušeno a na jeho místě bylo zřízeno autonomní Království polské, podléhající ruskému carovi. Roku 1831 vypuklo ve Varšavě a dalších místech Listopadové povstání, jedno z největších národních povstání 19. století, které však bylo carskou armádou potlačeno; následkem toho byla v roce 1832 jeho autonomie knížectví omezena a roku 1866 zcela zrušena.

Část obsazená Rakouskem nesla název Království haličsko-vladiměřské (s autonomní vládou od roku 1861). Město Krakov s okolím bylo v letech 1815–1846 nezávislou Krakovskou republikou (pod patronátem tří sousedních mocností); po potlačení Krakovského povstání bylo připojeno k Rakouské Haliči, jejíž východní část obývali převážně Malorusové (Ukrajinci) a Židé. Přes národnostní třenice a relativní zaostalost byla rakouská část s městy Krakov a Lvov v 2. polovině 19. století díky mírnějšímu pronásledování hlavní scénou polské kultury a vědy.

Území, kde byla roku 1910 převažujícím jazykem polština (světle modře). Poláci byli v letech 1795–1918 rozděleni mezi Německou říši, Rakousko-Uhersko a Ruskou říši.

Území obsazené Pruskem se nazývalo v letech 1815–1848 Poznaňské velkovévodství (s omezenou autonomií), poté (pod názvem Provincie Poznaň) byla jeho autonomie rovněž zrušena. Hospodářsky rozvinuté Slezsko náleželo Prusku již od sedmileté války, Pomořansko bylo připojeno ještě dříve. Pruský zábor měl oproti ruskému a rakouskému více průmyslu, zemědělství a železnic.

Mezi 1. a 2. světovou válkou

Centrum Varšavy zničené nacisty po Varšavském povstání

Podrobnější informace naleznete v článku Druhá Polská republika.

Během první světové války po obsazení většiny polského území do té doby patřícího Rusku Německem a Rakouskem bylo na tomto území zřízeno autonomní Polské království jako loutkový stát pod patronátem Centrálních mocností.

Polsko opět získalo skutečnou suverenitu až v roce 1918 po porážce Centrálních mocností. Nezávislost si udrželo i v následné válce se sovětským Ruskem. O své hranice bojovalo též s Ukrajinci, Němci, Čechy a Litevci. Druhá polská republika byla ustavena jako parlamentní republika, avšak kvůli neochotě polských politických stran se dohodnout, nacionálnímu napětí a hospodářským potížím byly polské vlády velmi nestabilní; ozývalo se volání po vládě pevné ruky, které roku 1926 vyslyšel maršál Józef Piłsudski, který provedl puč a zavedl vojenskou diktaturu (tzv. sanační režim), která vedla k politické i národnostní perzekuci a potlačování demokratických principů a práv. Před vypuknutím druhé světové války měl důležitou pozici v Polsku ministr zahraničí Józef Beck.

Vývoj polských hranic v 1. polovině 20. století. Plnou červenou čarou hranice meziválečného Polska, čerchovaně Polsko po r. 1945. Modře jsou vyznačeny demarkační linie.

Na počátku druhé světové války v roce 1939 bylo Polsko okupováno Německem a Sovětským svazem. Během války bylo zničeno mnoho polských měst (zejména Varšava po Varšavském povstání) a jeho území se stalo hlavním dějištěm holocaustu. Po válce Sovětský svaz většinu svého původního záboru anektoval (bez legitimního vyhlášení války); jako „odškodnění“ byla k Polsku naopak připojena západní „nová území“ až po dnešní hranici s Německem na Nise a Odře. Posun hranic vyvolal obrovské nucené přesuny obyvatelstva, kdy Poláci přicházeli z území anektovaných Sovětským svazem a osidlovali zejména západní území, z nichž bylo vyhnáno německé (a tedy prakticky veškeré) obyvatelstvo.

Po roce 1945

Podrobnější informace naleznete v článku Polská lidová republika.

Po válce se Polsko pod sovětským vlivem stalo komunistickým státem. Proběhla násilná kolektivizace a znárodňování, oproti jiným státům byl však režim tolerantnější k tradičně vlivné katolické církvi. Poznaňské povstání roku 1956 bylo násilně potlačeno. Následné uvolnění 60. let bylo provázeno hospodářskou stagnací.

V roce 1980 byly po vlně stávek vytvořeny nezávislé odbory Solidarita (Solidarność), které se postupně staly důležitou politickou silou (po zesílení jejich protestů vyhlásil generál Jaruzelski válečný stav) a nakonec zvítězily v prvních postkomunistických volbách v roce 1989.

Po roce 1989

Podrobnější informace naleznete v článcích Třetí Polská republika a Čtvrtá polská republika.

Jako přesná data počátku tzv. „třetí republiky“ (III Rzeczpospolita) se uvádějí vítězství Solidarity v polských (polo)svobodných volbách 4. června 1989, jmenování Tadeusze Mazowieckého premiérem 24. srpna 1989, novelizace ústavy měnící oficiální název státu na Rzeczpospolita Polska 29. prosince 1989 nebo dokonce 22. prosinec 1990, kdy exilový prezident předal odznaky moci během inaugurace polského prezidenta Lecha Wałęsy), kdy Wałęsa pronesl slova „touto chvílí slavnostně začíná III. Rzeczpospolita Polska“.

Po pádu režimu na konci 80. let Polsko přijalo šokovou terapii s cílem transformovat svoji ekonomiku. V roce 1999 se země stala členem Severoatlantické aliance (NATO) a je jednou z 10 zemí přistoupivších k Evropské unii v květnu 2004.

V roce 2005 se stal premiérem Jarosław Kaczyński a prezidentem jeho dvojče Lech Kaczyński. Již během kampaně před parlamentními a prezidentskými volbami bratři Kaczyńští a jejich strana Právo a spravedlnost (PiS) operovali termínem „čtvrtá republika“ (IV Rzeczpospolita). Čtvrtá republika měla podle nich opravit všechno špatné třetí republiky, zejména skoncovat s korupcí, provést důslednou dekomunizaci, rozbít vazby na lidi z předešlého režimu apod. Strana vyhrála oboje volby a začala podle slov svých představitelů budovat čtvrtou republiku. Nastolila silně konzervativní, nacionalistický a euroskeptický politický kurz, který na evropské úrovni budil kontroverze. Vítězství Občanské platformy roku 2007 posunulo zemi blíže k neoliberalismu.

Dne 10. dubna 2010 zahynul prezident Lech Kaczyński ve Smolensku v Rusku se svou manželkou a řadou dalších polských politiků a příslušníky nejvyššího velení polské armády (vrchní velitel pozemních, leteckých, námořních i speciálních sil) při letecké nehodě, když letěl do Ruska uctít památku zavražděných Poláků během Katyňského masakru.

Geografie

Polsko dnes

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Polska.

Polsko je co do rozlohy 9. největší zemí Evropy. Délka hranic činí 3511 km, z toho 440 km připadá na mořské hranice (délka pobřeží, jež ovšem není hranicí, tvoří 770 km). Polsko hraničí s následujícími státy:

• na západě s Německem (467 km),
• na jihu s Českem (796 km) a Slovenskem (541 km),
• na východě s Ukrajinou (535 km) a Běloruskem (418 km),
• na severu s Litvou (104 km) a Ruskem (Kaliningradská oblast, 210 km).

Zatímco poměrně členitá jižní hranice s Českem a se Slovenskem probíhá po horských pásmech a v dějinách se prakticky neměnila, východní a západní hranice jsou teprve z roku 1945 a často probíhají v přímém směru nebo po řekách (Bug, Nisa, Odra). Jižní hranice s českým Slezskem (s Jesenickem (kromě Rychlebských hor a Zlatohorska), s Krnovskem a s Opavskem z roku 1742, s Hlučínskem a s Českotěšínskem z roku 1920) také probíhá v přímém směru nebo po řekách (Opavice, Opava, Olše).

Povrch a vodstvo

Související informace naleznete také v článcích Seznam řek v Polsku a Seznam jezer v Polsku.

Kromě jižních oblastí je většina státu pokryta rozsáhlými nížinami a rovinami Polské nížiny. Téměř tři čtvrtiny území leží do 200 m n. m.

Severní Polsko vyplňují Pomořanská i Mazurská jezerní plošina jako pozůstatek pleistocenního zalednění; místy se na pobřeží vyskytují i písečně přesypy a kosy. Středovýchodní a jihovýchodní část tvoří nízké vrchoviny Malopolská vrchovina a Lublinská vrchovina. Jih Polska prostupuje v příhraniční pás prvohorních horských masivů Sudety (Jizerské hory, Krkonoše, Soví hory, pískovcové Stolové hory, Bystřické hory, Králický Sněžník, Rychlebské hory a Zlatohorská vrchovina). Třetihorní Karpaty zahrnují pohoří Vysokých a Nízkých Beskyd, Tatry a Bukovské vrchy. Tatry dosahují v Polsku téměř 2500 m n. m.

Polsko má velmi hustou říční síť. Největší splavné řeky Visla a Odra odvádějí vodu asi z 90 % území Polska do Baltského moře. Je zde velké množství jezer a přehradních nádrží. V Tatrách leží vysoko položená jezera (plesa) ledovcového původu.

Podnebí

Charakter podnebí je na styku kontinentálního východoevropského a oceánského středoevropského typu. Jsou zde dlouhé chladné zimy s vydatnými sněhovými srážkami a horká vlhká léta. Průměrná teplota činí v lednu regionálně -8/3 °C a v červenci 20/27 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 600 mm, klesá od severu k jihu a východu, naopak vzrůstá v horách, kde dosahuje až 1200 mm.

Ochrana přírody

Podrobnější informace naleznete v článku Národní parky v Polsku.

Krajina v severovýchodním Polsku

Celkově je v Polsku chráněno 101 588 km² území, což představuje 32,1 % rozlohy země. Ochrana přírody se v Polsku soustřeďuje zejména do 23 národních parků:

Babiogórski, Białowieski, Biebrzański, Bieszczadzki, Bory Tucholskie, Drawieński, Gorczański, Gór Stołowych, Kampinoski, Karkonoski, Magurski, Narwiański, Ojcowski, Pieniński, Poleski, Roztoczański, Słowiński, Swiętokrzyski, Tatrzański, Ujście Warty, Wielkopolski, Wigierski, Woliński

Obyvatelstvo

Související informace naleznete také v článku Obyvatelstvo Polska.

Druhá světová válka drasticky omezila etnickou pestrost předválečného Polska. Po 1. světové válce tvořili Poláci 68,5% populace, nyní je to zhruba 98,7%. Byl to výsledek deportací a dalších genocid za 2. světové války. Změnu složení obyvatelstva přineslo i poválečné měnění hranic, kdy Polsko přišlo o ukrajinský a běloruský východ a naopak získalo další německá území, odkud byli Němci vysídleni.

Velký pokles zaznamenala v posledních letech porodnost, navzdory tomu, že se jedná o jeden z nejvíce katolických států Evropy a byl zde obnoven zákaz potratů.

Etnické složení

• Poláci 94,8 %
• Slezané 2,2 %
• Kašubové 0,6 %
• Němci 0,4 %
• Ukrajinci 0,1 %
• Bělorusové 0,1 %
• ostatní a nezjištěno 1,8 %

Města

Související informace naleznete také v článku Seznam měst v Polsku.

	Město	Polský název	Vojvodství	Počet obyvatel (2007)	Varšava – centrum města Krakov – Sukiennice Gdańsk
1.	Varšava	Warszawa	Mazovské	1 702 139
2.	Krakov	Kraków	Malopolské	754 624
3.	Lodž	Łódź	Lodžské	747 152
4.	Vratislav	Wrocław	Dolnoslezské	634 630
5.	Poznaň	Poznań	Velkopolské	564 951
6.	Gdaňsk	Gdańsk	Pomořské	456 658
7.	Štětín	Szczecin	Západopomořanské	409 068
8.	Bydhošť	Bydgoszcz	Kujavsko-pomořské	363 468
9.	Lublin	Lublin	Lublinské	353 483
10.	Katovice	Katowice	Slezské	314 500
11.	Bělostok	Białystok	Podleské	294 830
12.	Gdyně	Gdynia	Pomořské	251 844
13.	Čenstochová	Częstochowa	Slezské	245 030
14.	Radom	Radom	Mazovské	225 810
15.	Sosnovec	Sosnowiec	Slezské	224 244
16.	Toruň	Toruń	Kujavsko-pomořské	207 190
17.	Kielce	Kielce	Svatokřížské	207 188
18.	Gliwice	Gliwice	Slezské	198 499
19.	Zabrze	Zabrze	Slezské	190 110
20.	Bytom	Bytom	Slezské	186 540

Nejvýznamnější aglomerace jsou katovická a varšavská, z nichž každá má přes 2,5 miliónu obyvatel. Další větší aglomerace vznikly okolo Krakova a Lodže. Přímořská města Gdyně, Sopoty a Gdaňsk tvoří tzv. Trojměstí.

Administrativní dělení

Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Polska.

Polská vojvodství

Od 1. ledna 1999 má Polsko trojstupňové členění na vojvodství (województwo), okresy (powiat) a obce (gmina). Vzhledem k rozdílnosti chápání českého výrazu „obec“ oproti polskému – gmina je spíše ekvivalentní působnosti pověřeného obecního úřadu – se v článcích používá výraz gmina.

Polsko se dělí na následujících 16 vojvodství:

Dolnoslezské (Dolnośląskie) Kujavsko-pomořské (Kujawsko-pomorskie) Lodžské (Łódzkie) Lublinské (Lubelskie) Lubušské (Lubuskie) Malopolské (Małopolskie) Mazovské (Mazowieckie) Opolské (Opolskie)

Podkarpatské (Podkarpackie) Podleské (Podlaskie) Pomořské (Pomorskie) Slezské (Śląskie) Svatokřížské (Świętokrzyskie) Varmijsko-mazurské (Warmińsko-mazurskie) Velkopolské (Wielkopolskie) Západopomořanské (Zachodniopomorskie)

Politika

Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Polska.

Polsko je parlamentní republikou. Parlament je od roku 1989 opět dvoukomorový: tvoří jej Sejm (460 poslanců) a Senát (100 senátorů).

V České republice má Polsko velvyslanectví v Praze, generální konzulát v Ostravě a konzulát v Brně.

Kultura

Kulturní dědictví UNESCO

Solný důl Wieliczka

Bělověžský prales Dřevěné kostely v jižním Malopolsku Hala století ve Vratislavi Hrad Malbork Kalwaria Zebrzydowska Kostely míru ve městech Jawor a Svídnice Krakov

Osvětim-Březinka Park Mużakowski Solný důl Wieliczka Toruň Varšavské staré město Zamość

Literatura

Související informace naleznete také v článku Seznam polských spisovatelů.

Franciszek Kostrzewski: Sběr hub. Ilustrace Mickiewiczova Pana Tadeáše, ca 1860.

Stanisław Ignacy Witkiewicz, zvaný Witkacy, byl nejen spisovatel; zabýval se také malířstvím, teorií umění či filosofií

Polská literatura se objevuje ve středověku při christianizaci země. První polské literární památky jsou psány latinsky; jedná se především o životopisy svatých, kázání a liturgické písně, dopisy a kroniky, objevují se polské překlady bible. Za nejstarší původní text v polštině je považována mariánská píseň Bogurodzica z doby okolo roku 1300.

Také v renesanční literatuře dominuje nejprve latina, od poloviny 16. století se objevují polská díla Mikołaje Reje, Łukasze Górnického a zejména Jana Kochanowského, proslulého tvůrce frašek. S příchodem baroka opět sílí náboženská literatura, jejíž část byla spjatá s působením jezuitů. V osvícenství se objevuje kromě typických žánrů klasicismu také naučná a politická literatura; v této době vynikali např. Ignacy Krasicki, později J. U. Niemcewicz a Jan Potocki.

Slavným obdobím polské literatury byl romantismus, jehož tvorba, ovlivněná romantismem německým a anglickým, byla poznamenána zánikem polské státnosti a často nesla mesianistické rysy. Spadá sem Adam Mickiewicz (s významným veršovaným eposem Pan Tadeáš, 1834), Juliusz Słowacki, Zygmunt Krasiński, Cyprian Kamil Norwid a další. Mnozí autoři se inspirovali lidovou poesií a legendami. Po neúspěšném Lednovém povstání (1863) se situace mění a začíná převládat realismus – v Polsku se hovoří o období pozitivismu, jemuž dominují Bolesław Prus, Henryk Sienkiewicz a Eliza Orzeszkowa a jejich historické, společenské a psychologické romány; v poezii a literatuře pro děti vynikla Maria Konopnicka.

V závěru 19. století dochází ke krizi pozitivistické ideologie a angažovanosti; důraz je kladen na autonomii umělce, objevují se modernistické směry (dekadence, parnasismus apod.), spojené v tzv. hnutí Mladé Polsko – Młoda Polska (Stanisław Przybyszewski, Jan Kasprowicz, Leopold Staff a další; realistický směr udržuje Władysław Reymont). V meziválečném období vystupují významní autoři Witkacy, Bruno Schulz (oba tragicky předčasně zemřelí), dále Julian Tuwim a světově známý Witold Gombrowicz.

Další vývoj literatury byl poznamenán vpádem nacistů a pozdější komunistickou diktaturou; někteří autoři volili emigraci (Gombrowicz, básník a esejista Czesław Miłosz, dramatik Sławomir Mrożek, později také Zbigniew Herbert), jiní se snažili prosadit ve ztížených podmínkách – např. spisovatel sci-fi Stanisław Lem, dramatik Tadeusz Różewicz, publicista Ryszard Kapuściński.

V 90. letech se ve změněných poměrech objevují nová témata (např. homosexualita, feminismus, drogy) a autoři – Stefan Chwin, Olga Tokarczuk, Manuela Gretkowska, Marcin Świetlicki, Andrzej Stasiuk, autor fantasy Andrzej Sapkowski a další. K nejmladší generaci polské literatury patří Dorota Masłowska, Wojciech Kuczok, Michał Witkowski či Jacek Dehnel.

Polsko má 4 laureáty Nobelovy ceny za literaturu: Henryk Sienkiewicz, Władysław Reymont, Czesław Miłosz, Wisława Szymborská (nominován byl i Stefan Żeromski). Mezi významné polské ceny patří cena Nike či cena Kościelských.

Fryderyk Chopin

Film

Polsko zrodilo poměrně mnoho slavných filmových režisérů, mezi něž patří Andrzej Wajda (sedmkrát nominovaný na Oscara, v roce 2000 získal ho za celoživotní dílo), Krzysztof Zanussi, Agnieszka Holland, Krzysztof Kieślowski, Roman Polański, Jerzy Kawalerowicz, Andrzej Munk. V Lodži, kde roku 1899 vznikl první stálý biograf, funguje dnes známá filmová škola. Od roku 1985 se pravidelně koná Varšavský mezinárodní filmový festival.

Hudba

Mezi nejznámější polské hudební skladatele patří: Fryderyk Chopin, Karol Szymanowski, Krzysztof Penderecki, Zbigniew Preisner, Wojciech Kilar, Ignacy Jan Paderewski, Henryk Wieniawski, Krzysztof Komeda, Stanisław Moniuszko, Jan Kaczmarek. V populární hudbě se za hranicemi Polska prosadili např. Czesław Niemen, Maryla Rodowicz, Jacek Kaczmarski či nejrůznější hudební skupiny mnoha žánrů.

V Polsku se každý rok pořádá nespočet hudebních festivalů. Mezi nejpopulárnější z nich patří Krajowy festiwal Piosenki Polskiej, Sopot Festival, Coke live music festival, Open'er Festival, Sopot Top trendy Festival. Důležitý je festival současné hudby Warszawska Jesień (Varšavský podzim).

Výtvarné umění

• Malíři: Jan Matejko, Jacek Malczewski, Eligiusz Niewiadomski, Witold Wojtkiewicz, Tadeusz Makowski, Władysław Strzemiński, Jerzy Nowosielski, Jerzy Duda-Gracz, Zdzisław Beksiński, Franciszek Starowieyski, Roman Opałka
• Sochaři: Ksawery Dunikowski, Magdalena Abakanowiczová, Alina Szapocznikow, Władysław Hasior

Sport

K nejpopulárnějším sportům v Polsku patří fotbal, volejbal, plochá dráha, tenis nebo klasické lyžování. Mezi známé fotbalové kluby patří například Legia Warszawa, Lech Poznaň nebo Wisla Kraków. Fanoušci těchto týmů jsou známí jako jedni z nejtvrdších Hooligans na světě. Největší úspěchy dosahuje tato země především ve volejbalu a ploché dráze. Současnými známými sportovci jsou například Robert Lewandowski (fotbal), Lukasz Fabianski (fotbal), Marcin Gortat (basketbal), Justyna Kowalczyk (běžkyně na lyžích), Agnieszka Radwańska (tenis), Jerzy Janowicz (tenis), Jarosław Hampel (plochá dráha) nebo Tomasz Adamek (box).

Mezi velké legendy sportu patří například Adam Małysz (skoky na lyžích), Ebi Smolarek (fotbal), Jerzy Dudek (fotbal), Robert Kubica (formule 1/rally) nebo Tomasz Gollob (plochá dráha),

Od roku 1928 se každoročně koná cyklistický závod Kolem Polska. V roce 1948 se poprvé jel Závod míru z Varšavy do Prahy a postupně se z něj stal největší cyklistický závod Východní Evropy. V roce 2011 byl ve Varšavě otevřen Národní stadion.

Svátky

Procesí na svátek Božího Těla. Sanok 2009.

• Stálé svátky
  • 1. ledna Nový rok (Nowy Rok)
  • 6. ledna Tři králové (Trzech Króli)
  • 1. května Svátek práce (Święto Pracy)
  • 3. května Ústava 3. května (1791) (Uchwalenie Konstytucji 3 Maja)
  • 15. srpna Nanebevzetí Panny Marie, Polské Armády (Wniebowzięcie Najświętszej Maryi Panny, Święto Wojska Polskiego)
  • 1. listopadu Všech svatých (Wszystkich Świętych)
  • 11. listopadu Den nezávislosti Polska (1918) (Odzyskanie Niepodległości)
  • 25. prosince – 26. prosince Vánoce (Boże Narodzenie)
• Pohyblivé svátky
  • Velikonoční neděle (Zmartwychwstanie Pańskie – Niedziela Wielkanocna)
  • Velikonoční pondělí (Poniedziałek Wielkanocny)
  • Seslání Ducha Svatého – (Zesłania Ducha Świętego – Zielone Świątki) – v neděli, 50 dnů po Velikonoční neděli
  • Těla a Krve Páně – Boží tělo (Ciała i Krwi Pańskiej – Boże Ciało) – ve čtvrtek, 60 dnů po Velikonoční neděli

Mikuláš Koperník

Věda a vzdělání

Mezi proslulé polské vědce patří: Mikuláš Koperník (astronom), Maria Curie-Skłodowska (laureátka Nobelovy ceny za fyziku a chemii), Bronisław Malinowski (antropolog), Stefan Banach a Kazimierz Kuratowski (matematici), Roman Ingarden a Leszek Kołakowski (filosofové). Roku 1951 bylo několik vědeckých institucí po francouzském vzoru sloučeno pod centralizovanou Polskou akademii věd.

Školský systém po reformě z roku 1999 stanoví povinnou školní docházku do základní školy (6 let) a gymnázia (3 roky). Poté se může žák přihlásit na lyceum, technikum nebo učiliště, z lycea se zpravidla hlásí na vysoké školy.

Největší vysokou školou je Varšavská univerzita, založená roku 1816, mnohem starší je však Jagellonská univerzita v Krakově, založená roku 1364 (po Univerzitě Karlově je tak druhou nejstarší ve střední Evropě). Studium na veřejných školách je bezplatné. Zajímavostí z dějin polské vzdělanosti je zřízení Komise národního vzdělání v roce 1773, považované za první ministerstvo osvěty v dějinách.

Hospodářství

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Polska.

Nominální HDP (2008): US$ 567,4 mld.

HDP podle parity kupní síly (2008): US$ 678,6 mld.

Struktura HDP (2006): služby 65,5 %, průmysl 31,7 %, zemědělství 2,8 %.

Struktura zaměstnanosti (2007): služby 54,5 %, průmysl 30,7 %, zemědělství 14,8 %.

Polsko patří k vyspělým státům bývalého sovětského bloku s vysokým Indexem lidského rozvoje – což je snaha o vyjádření kvality lidského života na území určitého státu, s ohledem na gramotnost, vzdělání, průměrnou délku života, HDP, porodnost a další faktory vypracované OSN. Roční HDP se v Polsku pohybuje kolem US$ 678,6 mld. (2008). Export se týká hlavně Německa a to z 30%, Itálie 6,1%, Francie 6%, ČR 4%. V importu znovu převládá hlavně Německo z 24%, Itálie 7%, Ruska 7%, Francie 6%, Čína 4%.

Polsko je průmyslově-zemědělský stát s významnou těžbou nerostných surovin. Poměrně úspěšně provedený přechod od centrálně plánované ekonomiky k tržnímu způsobu hospodaření.

Hlavní průmyslová odvětví jsou těžební průmysl, strojírenství (osobní auta, autobusy, lodě), hutnictví, chemický, elektrotechnický, textilní a potravinářský průmysl. Těží se černé a hnědé uhlí, měď, olovo, zinek, sůl, síra, magnezit, kaolin a menší množství ropy a zemního plynu.

V zemědělství převažuje rostlinná produkce nad živočišnou. Orná půda představuje skoro 1/2 plochy státu, louky a pastviny 13 % a lesy 30 %. Pěstuje se pšenice, žito, ječmen, len, oves, brambory, cukrová řepa, řepka, chmel, ovoce a zelenina. Polsko je v produkci žita, lnu, brambor a cukrové řepy na 2. místě v Evropě (po Rusku). Chovají se prasata, skot, ovce, koně a drůbeže. Význam má i rybolov. Produkuje se vlna, med a rybí výrobky. Významná je i těžba dřeva.

Vývoj od 80. let 20. století

V 80. letech se ekonomika Polska nacházela v důsledku neefektivity plánované ekonomiky v těžké krizi. Komunistický režim si půjčoval mnoho peněz od západních zemí, které nedokázal splatit, v roce 1980 vzniklo hnutí Solidarita a v roce 1981 bylo vyhlášeno stanné právo. Stály se fronty dokonce i na základní potraviny jako mléko a cukr. V roce 1990 byl HDP Polska na hlavu (v dolarech z roku 1990) 1700 $, zatímco HDP Československa bylo 3100 $ a HDP Rakouska 19 200 $.

Od pádu komunismu zažívá Polsko silný a nepřetržitý hospodářský růst. Mezi lety 1989 a 2007 polská ekonomika narostla o 177% – nejvíce ze všech zemí střední a východní Evropy. Jako jediná země EU si zachovalo růst ekonomiky i během světové finanční krize v letech 2008-2009.

Životní úroveň se nicméně stále nevyrovnala západním zemím, v roce 2015 činil HDP (PPP) na hlavu přibližně 26 000 dolarů, zatímco např. v Rakousku to bylo 47 000. Velké množství Poláků proto pracuje v zahraničí, především v zemích EU, kde se mnohdy i natrvalo usadí.

Po zavedení tržního hospodářství se zároveň rychle prohlubuje ekonomická nerovnost mezi jednotlivými regiony Polska. Největší vzrůst HDP vykazovala Varšava (s okolním Mazovským vojvodstvím), nejnižší pak venkovské regiony převážně na východě země. V roce 1997 činil HDP na hlavu v Mazovském vojvodství 128 % celopolského průměru, zatímco v nejchudším Podkarpatském vojvodství 76 %; v roce 2007 už byl tento poměr 160 % vs. 68 %.

Energetika

Vývoj ekonomiky je závislý na dostatku elektrického proudu. Většina elektřiny v Polsku je vyrobená v tepelných elektrárnách, kde dochází ke spalování uhlí. Polsko doposud nemá žádnou jadernou elektrárnu. V letech 1982–1990 stavělo v Žarnovci poblíž Gdyně na severu Polska svou první atomovou elektrárnu s výkonem 1600 megawattů, ale po černobylské havárii byla výstavba zastavena a dnes jsou z ní pouze ruiny.

Doprava

Silniční doprava

Most na rychlostní silnice S3 ve Wolini

Dálniční síť je tvořena třemi hlavními tahy v různých fázích rozestavěnosti. Téměř hotová je jihopolská dálnice A4 (670 km), část mezinárodní spojnice E40. Navazuje na německou dálnici od Drážďan, v Polsku pokračuje přes města Legnica, Vratislav, Katovice, Krakov a Řešov až k hranicím Ukrajiny. Druhou východozápadní dálnicí je A2 (E30, 620 km), která vede od Berlína přes Poznaň, Lodž, Varšavu a Siedlce k hranicím s Běloruskem. V severojižním směru je budována trasa A1 (E75, 568 km), ve směru Gdaňsk – Toruň – Lodž – Katovice – Bohumín.

Polsko má oproti většině sousedů méně rozvinutou silniční a dálniční síť, nicméně stereotyp „špatných polských silnic“ je starý několik století. Přesto má silniční doprava dominantní podíl jako jinde v Evropě, registrováno je zhruba 19 milionů automobilů (2007), tedy dvojnásobek oproti počátku 90. let.

V Polsku síť rychlostních silnic doplňuje síť dálnic, např. Rychlostní silnice S3 z bývalého hraničního přechodu Lubawka-Královec do Svinoústí.

Železniční doprava

Warszawa Centralna, hlavní nádraží v Polsku, otevřené v roce 1975. Nástupiště jsou kompletně v podzemí.

Polsko, obnovené po 1. světové válce, zdědilo nerovnoměrnou železniční síť, jíž od (pruského) západu k (ruskému) východu ubývalo. V 90. letech a na počátku 21. století byla železniční doprava v úpadku, bylo zrušeno mnoho převážně lokálních tratí (přibližně 30 % sítě), výkony se významně snižovaly. V posledních letech se rozvíjí hlavně dálková doprava (vlaky Pendolino) a příměstská doprava; na železnici byla napojena např. některá letiště.

Hlavní polský provozovatel dráhy PKP Polskie Linie Kolejowe v současnosti (2014) provozuje 19 201 km tratí, další provozovatelé spravují lokální sítě v délce několika desítek až stovek kilometrů. Hlavní tratě jsou zpravidla elektrifikované a dvoukolejné.

Obecně vedou hlavní železniční tahy v podobných směrech jako dálniční (viz výše). Nejmodernější trasou je Centralna Magistrala Kolejowa, jež spojuje Slezsko a Krakov s Varšavou. V provozu je také několik úzkorozchodných tratí a vedle několika krátkých širokorozchodných tratí je v provozu také téměř 400 km dlouhá širokorozchodná trať Linia Hutnicza Szerokotorowa.

Největšími osobními dopravci jsou PKP Intercity (v majetku státního holdingu Polskie Koleje Państwowe) a Przewozy Regionalne vlastněné vojvodstvími. Provoz je obecně o něco řidší než v ČR či Německu. Zejména ve Varšavě a Trojměstí zajišťuje železnice podstatnou část příměstské dopravy.

V nákladní dopravě je dominantním dopravcem PKP Cargo z holdingu PKP s tržním podílem cca 65 %, stále větší význam však nabývají jiní dopravci.

Letecká doprava

Letiště v Polsku

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam letišť v Polsku.

Jediným celosvětově významným letištěm je letiště Frédérica Chopina, které odbavuje polovinu všech leteckých pasažérů v Polsku (10,6 milionu v roce 2013); nad milion pasažérů ročně odbaví ještě letiště Krakov-Balice, Katovice-Pyrzowice, Gdaňsk-Rębiechowo, Vratislav-Strachowice a Poznaň-Ławica. Největším dopravcem jsou Polskie Linie Lotnicze LOT. 10. 4. 2010 postihlo polskou leteckou dopravu největší neštěstí v její historii. Při letu polského vojenského leteckého speciálu do Ruska se letoun TU 154 při přistávání ve špatných podmínkách střetl se stromy, a poté začal okamžitě hořet. Na palubě byl i prezident Lech Kaczyński, jeho žena a další vrcholní představitelé Polské politiky. Havárii poblíž ruského letiště ve městě Smolensk nikdo nepřežil. Cestující mířili do Ruska uctít památku zesnulých při katyňském masakru.

Městská doprava

Městská hromadná doprava v Polsku je v evropském kontextu rozvinuta průměrně. Tvoří ji především autobusy a tramvaje, dále jedna linka Varšavského metra (druhá ve výstavbě) a trolejbusové sítě měst Gdyně, Lublin a Tychy. Největší, avšak velmi zastaralý je tramvajový systém v Hornoslezské konurbaci okolo Katovic; v okolí Lodži je zase v provozu meziměstská tramvaj, jedna z nejdelších linek na světě. V Poznani, Krakově a dalších městech jsou budovány tramvajové rychlodráhy. Ve Vratislavi funguje lanová dráha .

V některých městech fungují také přívozy – například pro ostrovní část Svinoústí jde o hlavní dopravní prostředek. V posledních letech jsou zejména ve velkých městech budovány cyklostezky, pro něž má rovinaté Polsko příznivý terén.

Trajekt "Pomerania"

Vodní doprava

Největšími námořními přístavy jsou Gdaňsk, Gdyně, Štětín, Svinoústí a Kolobřeh. V provozu jsou trajektové linky z Polska do Švédska a Dánska. Říční nákladní doprava je provozována především na Odře.

Odkazy

Literatura

• DAVIES, Norman. Boże igrzysko : historia Polski. T. 1.: Od początków do roku 1795. Kraków : Znak, 1996. 680 s. ISBN 83-7006-506-6. (polsky) 
• DAVIES, Norman. Boże igrzysko : historia Polski. T. 2.: Od roku 1795. Kraków : Znak, 1996. 797 s. ISBN 83-7006-514-7. (polsky) 
• DAVIES, Norman. Polsko : dějiny národa ve středu Evropy. Praha : Prostor, 2003. 481 s. ISBN 80-7260-083-4.  
• CHWALBA, Andrzej. Polsko 1989-2008 : dějiny současnosti. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009. 254 s. ISBN 978-80-7325-185-7.  
• KOL. Češi a Poláci v minulosti I. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. 434 s.  
• KOSMAN, Marceli. Dějiny Polska. Praha : Karolinum, 2011. 452 s. ISBN 978-80-246-1842-5.  
• MACŮREK, Josef. Dějiny polského národa. Praha : Melantrich, 1948. 350 s.  
• PACZKOWSKI, Andrzej. Půl století dějin Polska 1939-1989. Praha : Academia, 2000. 381 s. ISBN 80-200-0737-7.  
• ŘEZNÍK, Miloš. Dějiny Polska v datech. Praha : Libri, 2010. 500 s. ISBN 978-80-7277-408-1.  
• ŘEZNÍK, Miloš. Polsko. Praha : Libri, 2002. 228 s. ISBN 80-7277-129-9.  
• ŘEZNÍK, Miloš. Za naši a vaši svobodu : století polských povstání (1794-1864). Praha : Argo, 2006. 391 s. ISBN 80-7203-668-8.  
• ŠTĚPÁN, Ludvík, a kol. Slovník polských spisovatelů. Praha : Libri, 2000. 555 s. ISBN 80-7277-005-5.  
• WANDYCZ, Piotr Stefan. Střední Evropa v dějinách od středověku do současnosti. Praha : Academia, 1998. 301 s. ISBN 80-200-0657-5.  

Související články

• Seznam polských spisovatelů
• Římskokatolická církev v Polsku

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Polsko ve Wikimedia Commons
• Dílo Ottův slovník naučný/Polsko ve Wikizdrojích
• Slovníkové heslo Polsko ve Wikislovníku
• Téma Polsko ve Wikicitátech
• Polsko na OpenStreetMap
• Kategorie Polsko ve Wikizprávách

Instituce

• www.poland.gov.pl – Oficiální portál
• www.poczta-polska.pl – Polská pošta

Stránky o Polsku

• Turistický portál
• www.pot.gov.pl – Informační turistický portál
• www.pilot.pl – elektronická mapa Polska

Obecné informace

• Poland - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International, [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
• Poland (2011) [online]. Freedom House, [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
• Polsko - o českých krajanech [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2002-05-16, [cit. 2011-12-14]. Dostupné online.  
• Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Poland Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009, [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
• Bureau of European and Eurasian Affairs. Background Note: Poland [online]. U.S. Department of State, 2011-02-182011-02-18, [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
• CIA. The World Factbook - Poland [online]. REV. 2011-08-16, [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
• Zastupitelský úřad ČR ve Varšavě. Souhrnná teritoriální informace: Polsko [online]. Businessinfo.cz, 2011-04-08, [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (česky) 
• DAVIES, Norman, a kol. Poland [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Geografická lokalizace

Členství v mezinárodních organizacích