Istanbul
| Istanbul (İstanbul)  |
|
| Poloha | |
|---|---|
| Zeměpisné souřadnice | 41°0′ s. š., 28°58′ v. d. |
| Nadmořská výška | 40 m n. m. |
| Časové pásmo | EET (UTC+2) EEST (UTC+3) |
| Stát |  TR |
| provincie | Istanbulská provincie |
| Administrativní dělení | 39 městských částí |
 Istanbul
Istanbul, Turecko
|
|
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 5 461 km² |
| Počet obyvatel | 14 377 018 (2014) |
| Hustota zalidnění | 2 633 obyv./km² |
| Náboženské složení | muslimové (15–30 %),[1] křesťané, židé |
| Správa | |
| Starosta | Kadir Topbaş (AKP) |
| Oficiální web | http://istanbul.gov.tr |
| Telefonní předvolba |
(+90) 212 (evropská část) |
| PSČ |
34 010 až 34 850 (evropská část) |
| Označení vozidel | 34 |
Istanbul neboli Konstantinopol (turecky İstanbul; z řec. εἰς τῆν πόλιν eis tén polin (v 15. století vyslovováno is tin polin) „do Města“) je největší turecké město, důležitá obchodní křižovatka a brána Orientu.
Obsah
Charakter města[editovat | editovat zdroj]
Istanbul je proslulý především jako město, které se rozkládá na dvou kontinentech. Do historie se zapsal pod různými jmény: Byzantion, Konstantinopol nebo Cařihrad.
Oba kontinenty spojuje a zároveň rozděluje úžina Bospor. V evropské části se nachází většina významných památek z dob byzantské říše a také historické centrum města, původem ještě z dob římské říše. Bospor je strategická mořská úžina, dopravně velmi využívaná. Její název znamená „Ten s úzkým hrdlem“. Hloubka tohoto průlivu činí 118 metrů, dlouhý je 31,5 kilometrů. Tato mořská cesta spojuje Černé moře s Marmarským. Podle pověsti přepluli Bospor jako první Argonauti hledající zlaté rouno.
Přibližně 20 kilometrů jižně od Istanbulu se nachází Severoanatolský zlom, litosférické rozhraní s častým výskytem různě silných a ničivých zemětřesení.
Historie[editovat | editovat zdroj]
- Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Istanbulu.
Bohatá historie města sahá až do časů antiky; město vzniklo jako malá osada Byzantion, jejíž další rozvoj byl ovlivněn Konstantinem I. Velikým, který město přetvořil v metropoli celé východořímské říše. Nejdříve bylo pojmenováno Nova Roma (Nový Řím), to si ale Konstantin brzy rozmyslel a přejmenoval ho po sobě, jako Konstantinopol neboli Konstantinopolis. Město se stalo i centrem řecké kultury a později i pravoslavné církve. Vzniklo spoustu významných církevních staveb, z nichž nejznámější je Hagia Sofia, ve své době největší stavba svého druhu na světě. Později v roce 1204 byla Konstantinopol vypleněna vojsky 4. křížové výpravy.
Istanbul byl za časů byzantské říše jako Konstantinopolis hlavním centrem všeho obchodu a kultury, zůstal jím i po dobytí Osmany. Ti sem přesunuli své hlavní město, ležící dříve v Malé Asii, a začali rozšiřovat do té doby velmi cizí islám. Mezi obyčejnými Turky se rozšířil dnešní název města - Istanbul. Do roku 1930 se však město oficiálně nazývalo Kostantiniyye a zahraniční sáty stále město nazývali jako Konstantinopol. Teprve až v roce 1930 bylo město oficiálně přejmenováno na Istanbul a bylo rozhodnuto, že dopisy adresované do Konstantinopole budou skartovány. Vznikly nové mešity (Modrá mešita, Tulipánová mešita, Sulejmanova mešita, na mešitu byla přebudována i katedrála Hagia Sofia). Velký počet velmi bohatě zdobených chrámů z Osmanské doby je pozůstatkem pravidla, podle něhož každý panovník postavil na svojí počest vlastní mešitu. Usazovali se zde obchodníci z porobených území, kupříkladu z Řecka, Srbska, Bulharska či Arménie; Istanbul tak získával kosmopolitní ráz. Ke konci 19. století byl už moderním milionovým městem s podzemní i tramvajovou dráhou, železniční spojení do Evropy bylo samozřejmostí.
Jak postupně Osmanská říše slábla, hrozilo stále více, že bude Istanbul obsazen cizími vojsky. Výslovně mělo o získání metropole někdejší Byzance zájem Rusko, které to považovalo za ideologický i mocenský cíl; ziskem tohoto města by se nejen naplnily cíle řady panslavistů, ale ze strategického hlediska by Rusko mohlo kontrolovat jedinou spojnici mezi Černým a Středozemním mořem. Západní mocnosti během dělení evropské části Osmanské říše Istanbul Rusku sice několikrát přislíbily[zdroj?], nakonec se však tento zábor nerealizoval. Nejblíž k němu ale mělo ruské imperiální vojsko během války v letech 1877–1878.
Změnou pro celé město se stalo vypuknutí první světové války, v níž se Osmanská říše, již jako velmi slabá, přidala na stranu Německa a Rakouska-Uherska. Válku však země prohrála, Istanbul byl obsazen vítěznými mocnostmi (Anglie a Francie) a říše se rozvrátila. Za pět let byla pod vedením Kemala Atatürka ustanovena republika, z taktických důvodů však došlo k přesunutí sídla státu do Ankary. Ta leží ve vnitrozemí a v případě další války by nebyla tak snadno napadnutelná. Istanbul poprvé ve své historii se stal pouhým městem.
Ve městě žilo ještě v 50. letech 20. století velké množství Řeků, kteří tu tvořili komunitu žijící zde již od doby pádu Byzantské říše. Po nepokojích v září roku 1955 však byli nuceni odejít; stali se totiž terčem násilných a nenávistných útoků tureckých ultranacionalistů. Tehdejší premiér Turecka, Adnan Menderes, který za těmito útoky stál, poté zahájil velkou modernizaci celé země, která se samozřejmě dotkla i jejího největšího města a která měla za cíl také odvést pozornost od zvěrstev běsnící turecké lůzy. Postavily se nové silnice a dálnice, objevily se továrny, vzrostla ekonomika. S tím také rostla životní úroveň, a to přimělo i další Turky, aby se nastěhovali do Istanbulu. Z milionového města se stalo během třiceti let pětimilionové a do roku 2000 již předstihlo ve své velikosti Paříž. Mnoho malých vesnic v okolí velkoměsta se změnilo na čtvrtě s městskými domy a průmyslem, mnohdy však byla úroveň zástavby velmi nízká. Bospor byl přemostěn dvěma zavěšenými mosty, vznikla dálnice do hlavního města Ankary, vyrostly mrakodrapy.
Jako velice významná kulturní a obchodní křižovatka vždy přitahoval lidi všech profesí, národností a náboženských vyznání. Proto lze říci, že je dnes Istanbul kosmopolitní město, kde vedle sebe nyní již v přátelství a míru žijí muslimové, židé a křesťané.[zdroj?]
Členění Istanbulu[editovat | editovat zdroj]
Istanbul je jedním ze dvou měst Turecka (druhým je město Izmit), která má hranice shodné s hranicemi své provincie.[2]
Istanbul je tvořen z celkem 39 samosprávných správních obvodů nacházejících se na evropské a asijské straně.
|
Evropské městské čtvrtě Istanbulu |
Asijské městské čtvrti Istanbulu |
Památky[editovat | editovat zdroj]
Každá epocha zanechala ve městě nesmazatelné památky, nejstarší z nich jsou až z doby východořímské říše.
Konstantinův sloup[editovat | editovat zdroj]
Je také znám pod názvem Čemberlitaš – nejstarší stavební dílo ve městě. Postaven roku 330 u příležitosti povýšení Byzantionu na hlavní město říše římské císařem Konstantinem Velikým.
Sulejmanova mešita[editovat | editovat zdroj]
Sulejmanova mešita, díky poloze na jednom z istanbulských kopců, je dobře viditelnou dominantou města. Byla postavena za vlády Sülejmana Nádherného, za jehož vlády se stala Osmanská říše světovou mocností. Čtyři minarety s celkem 10 balkóny mají symbolizovat, že Sulejman byl desátým osmanským sultánem a čtvrtým padišáhem od dobytí města. Mešita je vrcholné dilo osmanské klasiky a tomu odpovídá i interiér, který osvětluje celkem 138 zdobených oken. Mešita byla postavena za pouhých sedm let. Od roku 1557 shlíží její silueta na město až dodnes. Kromě koberců, arkád z lomených oblouků a žulových sloupů zaujmou i lustry s bronzovými svícny, mezi nimiž jsou vidět velká, černá, pštrosí vejce. Samotná mešita je součástí komplexu staveb, ke kterým patří medresa, karavanseraj, zbrojnice, nemocnice, imaret, lázně a obchody. Tyto paláce však byly pro sultána příliš malé, a proto se rozhodl vybudovat palác Topkapi.
Palác Topkapi[editovat | editovat zdroj]
Palác Topkapi byl sultánovou rezidencí až do roku 1839 a zároveň centrem vlády nad celou říší. V některých dobách zde žilo až 5 tisíc lidí a serail tak byl městem ve městě (viz také Klenotnice v paláci Topkapi). Palác byl od ostatních částí města oddělen vysokou pevninskou zdí. Jeho název pochází z děl střežících vstup do něj.
Palác Dolmabahce[editovat | editovat zdroj]
Palác Dolmabahce je reprezentační empírový palác na břehu Bosporu, kam se v roce 1855 přestěhoval sultán Abdulmecid I. i se svým dvorem. V mořské hladině se zrcadlí až přezdobená stavba osmanského slohu, jejíž stavba byla prý tak nákladná, že ve velké míře přispěla ke státnímu bankrotu v roce 1876. Přepychové řešení interiéru věrně ctí tradice pohádkových sultánských paláců, jen jeho styl je méně orientální. Obdivuhodné je množství zlata a těžkých brokátů ve spojení s velkými prostorami. Toto sídlo tureckých sultánů zabírá plochu asi 700 tisíc metrů čtverečních. Jedná se o velký komplex paláců, pavilonů, mešit, fontán a nádvoří. Celý komplex můžeme rozdělit do čtyř nádvoří a komplexu harému.
Hagia Sofia[editovat | editovat zdroj]
Hagia Sofia neboli Chrám Svaté (Boží) Moudrosti je světoznámá stavba v zátoce Zlatý roh. Od roku 1935 až do současnosti slouží jako muzeum. Stavbu dal postavit letech 532–537 císař Justinián I.. 27.12.537 císař slavnostně otevřel chrám a údajně zvolal: "Zvítězil jsem i nad tebou, Šalamoune." Katedrála je považována za nejhonosnější stavbu byzantské architektury. Stavělo ji na 10 000 mužů po dobu šesti let. Jde o jednu z největších náboženských budov na světě.
Původně byla křesťanskou patriarchální bazilikou. Po dobytí Konstantinopole Osmany (1453) byla upravena sultánem Mehmedem II., který ji dal při zachování interiéru přeměnit na mešitu a přistavěl k ní čtyři minarety, opěrné zdi, studny, kuchyni a náhrobní stavby. V jejím okolí je pohřbeno pět tureckých sultánů.
Roku 1934 nařídil Mustafa Kemal Atatürk, tehdejší prezident Turecké republiky, že Hagia Sofia bude sekularizována a přebudována na muzeum.
Mešita Sultan Ahmed[editovat | editovat zdroj]
Díky obložení stěn modrými dlaždicemi je Mešita Sultan Ahmed též známa jako Modrá mešita. Je nejznámějším symbolem Istanbulu hned po Hagii Sofii, jedná se o největší mešitu ve městě, která jako jediná má šest minaretů. U mešit platí pravidlo: běžná mešita má jeden minaret, lepší může mít dva minarety, ale šest minaretů smí mít pouze mešita v Mekce. Pověst proto praví, že sultán musel nakonec nechat postavit v Mekce sedmý minaret.
Tulipánová mešita[editovat | editovat zdroj]
Tulipánová mešita (turecky laleli Džamii) je mešita postavená v 18. století za Mustafy III. Mešita je nejhezčím příkladem osmanského baroka. Beyazitova věž – dobře viditelná dominanta univerzity, z 19. století.
Archeologické muzeum[editovat | editovat zdroj]
Archeologické muzeum (turecky Arkeoloji Müzesi) je muzeum s významnou sbírkou antického umění ve městě. Nejznámější exponát je socha Alexandra Velikého a sarkofág z roku 310 před naším letopočtem.
Bazary[editovat | editovat zdroj]
Velký bazar (turecky Kapali Carşi) je obrovský trh pod jednou střechou, klasický osmanský trh. Téměř 4000 malých krámků se tu tísní jeden vedle druhého, z toho polovina patří zlatníkům. Turisté procházejí nekonečnými chodbami a míjí nepřeberné množství zboží. Mezi další známé bazary patří Egyptský bazar a Knižní bazar. Egyptský bazar se nachází na břehu Bosporu u Galatského mostu. Je o mnoho menší než Velký bazar, ale má své kouzlo. Prodává se tu většinou koření a sušené ovoce. Prodejci mají zboží ve velkých pytlích a odvažují požadované množství.
Nelze opomenout Jerebatanské cisterny, postavené v šestém století. Dokážou pojmout 80 tisíc metrů krychlových vody.
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Calouste Gulbenkian (1869–1955) – obchodník s ropou a mecenáš umění
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Městská[editovat | editovat zdroj]
Istanbul jako jedenáctimilionové velkoměsto má vlastní systém městské dopravy. V rámci něj je provozována rozsáhlá síť autobusů, tramvají, jedna linka podzemního i pozemního metra. Systém se průběžně rozšiřuje. Istanbul je znám svým velmi krátkým metrem Tünel z roku 1875, které bylo otevřeno jako druhé po londýnském metru.
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Almaty, Kazachstán
Ammán, Jordánsko
Athény, Řecko
Baku, Ázerbájdžán
Barcelona, Španělsko
Bejrút, Libanon
Benátky, Itálie
Berlín, Německo
Bogotá, Kolumbie
Bratislava, Slovensko
Budapešť, Maďarsko
Caracas, Venezuela
Constanța, Rumunsko
Džidda, Saúdská Arábie
Havana, Kuba
Karáčí, Pákistán
Kazaň, Rusko- Kolín nad Rýnem, Německo
Oš, Kyrgyzstán- Petrohrad, Rusko
Plovdiv, Bulharsko
Pusan, Jižní Korea
Rabat, Maroko
Sarajevo, Bosna a Hercegovina
Skopje, Makedonie
Štrasburk, Francie
Taškent, Uzbekistán
Vídeň, Rakousko
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Vatan – Diyanet: Türkiye’de 79 bin 096 cami var
- ↑ Zákoník hlavního města (v Turečtině): Türkiye Büyük Millet Meclisi. 10. července 2004. Vydáno 30. listopadu 2010. "Bu Kanunun yürürlüğe girdiği tarihte; büyükşehir belediye sınırları, İstanbul ve Kocaeli ilinde, il mülkî sınırıdır. (Ode dne platnosti tohoto zákona, hranice hlavního města u provincie Istanbul a Kocaeli budou shodné s hranicemi provincie.)"
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Jan Lukavec : "Zde jako by celý vesmír a všechny zvuky i barvy se sloučily v báseň": Istanbul očima evropských spisovatelů. Svět literatury, 2009, 40, s. 46-51.
- Orhan Pamuk: "Istanbul: Vzpomínky na město", 2007
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Istanbul ve Wikimedia Commons- Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž tématem je Istanbul
Slovníkové heslo Istanbul ve Wikislovníku- www.istanbul.com
- Mapa Istanbul
- J. Lukavec: Istanbul mezi Pierrem Lotim a Janem Nerudou
