Knížectví Zeta

Knížectví Zeta
Књажевина Зета

←

1356–1421

→

znak

geografie

hlavní město:

Podgorica

obyvatelstvo

národnostní složení:

stará srbština

státní útvar

Státní útvary a území

Předcházející:

	Srbská říše
	Duklja

Nástupnické:

	Zeta (dynastie Crnojevićů)
	Srbský despotát
	Biskupství Černá Hora

Knížectví Zeta, či Zetské knížectví, zkráceně Zeta (srbsky a černohorsky: Књажевина Зета / Зета, Kňaževina Zeta / Zeta) byl středověký státní útvar, nacházející se na Balkáně v jihovýchodní Evropě, zhruba na území současné Černé Hory. Jméno bylo odvozeno od černohorské řeky Zety.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky knížectví Zeta sahají do 9. století jako konfederace sedmi států, založená byzantským císařem Herakleiem v roce 622. Každá země v konfederaci byla řízena županem (představitelem župy), který přísahal věrnost hlavnímu županovi. Ve skutečnosti byly vnitřní spory mezi jednotlivými župany a hlavním županem značné.

Kolem roku 1050 se stal dukelským hlavním županem Michal Vojisavljević, kterému byla roku 1077 udělena královská hodnost. Po jeho smrti r. 1080 se stal následníkem jeho syn Konstantin Bodin a dostal pod kontrolu území Bosny a Rašky.

Za vlády Uroše I. se v dokumentech poprvé objevuje název Černá Hora (Crna Gora).

V roce 1355, po smrti cara Štěpána Dušana, de facto zanikla Srbská říše a knížectví Zeta získalo oficiální plnou samostatnost o rok později, v roce 1356. Vládnout začala dynastie Balšićů a prvním knížetem se stal Balša I. Tento vládce také dobyl město Skadar, Kotor nebo Bar. Po Balšově smrti nastoupil na trůn jeho syn Đurađ I., který pokračoval v rozšiřování státních hranic prostřednictvím spojenectví se srbským šlechticem Vukašinem Mrnjavčevićem. Ten byl ale zabit 26. září 1371 během bitvy u Maricy. Đurađ našel nové spojence – srbského knížete Lazara Hrebeljanoviće a uherského krále Ludvíka I., se kterými ovšem nerozšiřoval území státu, ale zato urovnal spory v Hercegovině. Po vítězství nad Altomanovićy získalo Zetské knížectví území Trebinje, Konavle a Herceg Novi.

V roce 1378 nastoupil na trůn Đurađův bratr Balša II., který měl značné problémy se zachováním vysoké autority své dynastie na celém území Zety. Za jeho války(vlády?) se země zapletla do války s Osmanskou říší a byla založena konkurenční dynastie Crnojevićů. Balša II. zemřel během bitvy v roce 1385.

S příchodem Đurađa II. byla kontrola nad zemí ještě více oslabena (zvláště v okolí města Nikšić. Díky hrozbě osmanské invaze a stálých vnitřních sporů se Đurađ rozhodl zpevnit ochranitelské vztahy Srbska, následkem bylo podepsání smlouvy, z jejíž rozhodnutí museli zetští vojáci bojovat v bitvě na Kosově poli r. 1389, kde Srbové a Černohorci utrpěli těžkou porážku.

Po Đurađovi II. nastoupil na trůn jeho sedmnáctiletý syn Balša III. Ten, silně ovlivněn svou matkou, prohlásil za státní náboženství ortodoxní křesťanství.