Kiribati

Republic of Kiribati Republika Kiribati
Vlajka Znak
Hymna: Teirake Kaini Kiribati
Geografie
Poloha Kiribati
Hlavní město:	Tarawa (Jižní Tarawa)
Rozloha:	811 km² (187. na světě) z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod:	bezejmenné místo na Banabě (81 m n. m.)
Časové pásmo:	+12, +13, +14
Poloha:	1°28′ s. š., 173°2′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel:	109 000 (194. na světě, odhad 2013)
Hustota zalidnění:	134 ob. / km² (85. na světě)
Jazyk:	i-kiribati, angličtina (úřední)
Náboženství:	římští katolíci 52 %, protestanti (kongregacionalisté) 40 %, adventisté sedmého dne, muslimové, bahá'í, svatí posledních dnů, Boží církev (1999)
Státní útvar
Státní zřízení:	parlamentní republika
Vznik:	12. července 1979 (nezávislost na Velké Británii)
Prezident:	Anote Tong
Viceprezident:	Teima Onorio
Měna:	australský dolar, kiribatský dolar (AUD)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1:	296 KIR KI
MPZ:	KIR
Telefonní předvolba:	+686
Národní TLD:	.ki
multimediální obsah na Commons

Budova parlamentu na Kiribati

Kiribati, oficiálně Republika Kiribati, je ostrovní stát v Tichém oceánu. Skládá se z 35 atolů, korálových ostrovů a útesů o celkové rozloze 811 km², které se rozprostírají v délce 4 000 km. Žije na nich něco přes 100 000 obyvatel. Vzhledem k velmi malé nadmořské výšce by v případě vzestupu mořské hladiny patřil k nejohroženějším na světě.

Historie

Prvními obyvateli této země byli Mikronésané. Ti se zde usadili před třemi tisíci lety. Později sem připlouvali Polynésané z území dnešního Fidži, Samoy a Tongy. Roku 1606 objevil ostrovy mořeplavec Pedro Fernandes de Queirós. V roce 1765 se zde vylodili britští mořeplavci a roku 1788 dostaly jméno Gilbertovy ostrovy. Na konci 18. století většinu atolů v roce 1788 prozkoumal a zmapoval britský mořeplavec Thomas Gilbert, po němž hlavní skupinu ostrovů v roce 1820 ruský admirál Ivan Fjodorovič Kruzenštern (Иван Фёдорович Крузенштерн) a francouzský kapitán Louis Duperrey pojmenovali Gilbertovy ostrovy (Gilbert Islands). V roce 1857 se zde začalo šířit křesťanství. V roce 1892 vyhlásili Britové nad skupinou Kiribati protektorát, o devět let později obsadili ostrov Banaba. V roce 1916 se protektorát změnil v britskou korunní kolonii. Neobydlená skupina atolů Rawaki byla připojena v roce 1937 k území kolonie Britů. Za 2. světové války ostrovy okupovali Japonci. Okupace skončila v listopadu 1943 americkým vítězstvím v bitvě o Tarawu. Nezávislá republika byla vyhlášena 12. července 1979.

Poloha a charakter území

Kiribati se rozkládá v rovníkové části Tichého oceánu od západu na východ po obou stranách 180. poledníku a na sever a na jih od rovníku. Tuto malou republiku tvoří 35 atolů, korálových ostrovů a útesů.

Vzhledem k velmi malé průměrné nadmořské výšce je existence Kiribati ohrožena stoupající hladinou světového oceánu, kterou mnozí vědci dávají do souvislosti s globálním oteplováním. Podle odhadů by tak mohl stát zaniknout někdy koncem 21. století. Ohrožení je natolik vážné a akutní, že vláda země požádala sousední Austrálii a Nový Zéland o přijetí obyvatel, jejichž domovy bude moře postupně zaplavovat.

Skupiny ostrovů

Geograficky lze Kiribati rozdělit do čtyř skupin. Nejzápadnějším kiribatským územím je samostatný ostrov Banaba. Gilbertovy ostrovy (16 ostrovů) tvoří centrum státu, žije zde přibližně 90 % obyvatelstva. Dále na východ se nacházejí Phoenixské ostrovy (10 ostrovů), které jsou až na atol Kanton neobydleny a jsou součástí rozlehlé mořské chráněné oblasti, která figuruje na seznamu světového přírodního dědictví UNESCO. Nejvýchodněji se nalézají Liniové ostrovy (8 ostrovů) s největším atolem na světě – Kiritimati. Délka republiky Kiribati od západu na východ činí téměř 4000 km, celková rozloha přibližně 5 milionů km².

Podnebí

Kiribati je vystaveno stálým pasátům vanoucím od jihovýchodu až severovýchodu. Rozdíly mezi ročními úhrny srážek na jednotlivých ostrovech republiky jsou relativně velké. Na některých ostrůvcích spadne průměrně 700 mm, na skupině atolů Kiribati (Gilbertovy ostrovy) spadne okolo 3000 mm. V říjnu začíná období dešťů, které končí v dubnu. Celoroční teplota je poměrně stálá, pohybuje se těsně pod 30 °C.

Flora a fauna

Nevelkou plochu území zaujímají původní tropické lesy, tvoří jen 3 % celkové rozlohy země. Tyto lesy byly většinou nahrazeny kokosovými palmami důležitými pro místní zemědělství. Mnohem častější jsou různé slanomilné rostliny, již zmíněné kokosové palmy a fíkovníky. V mělkých vodách korálových útesů má svůj domov velké množství podmořských rostlin a živočichů.

Hospodářství

Hospodářství Kiribatské republiky je velmi závislé na zemědělství. Pěstují se především kokosové palmy (vyváží se sušená dužina kokosových ořechů, tzv. kopra), fíkovníky, banánovníky, melouny, kolokázie a chlebovníky. Další důležitou součástí hospodářství je lov mořských živočichů. Loví se hlavně tuňáci a jiné ryby. Vzniklo i několik chovných farem korýšů, mlžů a chaluh.

Dobře rozvinutá jsou řemesla. Velká část obyvatel země se zabývá pletením rohoží, košíků, lan a sítí. Ručně se vyrábí také čluny a menší lodě. Na Kiribati totiž ve své podstatě neexistuje průmysl.

Dříve bylo na ostrovech dobýváno guáno, ale jeho zásoby byly vyčerpány přibližně v době, kdy Kiribati získalo nezávislost.

Obyvatelstvo

Na Kiribati žije asi 110 000 obyvatel, většinu z nich tvoří Mikronésané, menší část Polynésané. Převládající náboženskou skupinou jsou křesťané (římští katolíci a protestanti). Střední délka života mužů je 58,7 roku, u žen 64,9 roku.

Největší města

• Jižní Tarawa – 44 000 obyvatel (hlavní město)
• Taburao – 4 000 obyvatel
• Bonriki – 4 000 obyvatel
• Buariki – 3 000 obyvatel
• Temaraia – 3 000 obyvatel
• Butaritari – 3 000 obyvatel

Zajímavosti

• Název Kiribati se vyslovuje Kiribas, je odvozen z místní zkomoleniny původního anglického jména „Gilberts“. Domorodá řeč postrádá hlásku 's', tato se píše latinkou po vzoru francouzštiny, 'ti'.
• Angličtinou plynně hovoří asi 30 % populace, zato téměř všichni obyvatelé státu ovládají kiribatštinu

Další fotografie

• 

  President Anote Tong

• 

  Laguna Manra

• 

  Interiér letiště Bonriki International Airport

• 

  Typická silnice, ostrov Teraina

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kiribati ve Wikimedia Commons
• Kiribati (2011) [online]. Freedom House, [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
• Bureau of East Asian and Pacific Affairs. Background Note: Kiribati [online]. U.S. Department of State, 2011-02-03, [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
• CIA. The World Factbook - Kiribati [online]. REV. 2011-07-14, [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
• Zastupitelský úřad ČR v Kuala Lumpuru. Souhrnná teritoriální informace: Kiribati [online]. Businessinfo.cz, 2010-10-01, [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (česky) 
• FOSTER, Sophie; MACDONALD, Barrie K. Kiribati [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky)