Ota I. Řecký
| Ota I. Řecký | |
 Ota I. Řecký |
|
| Narození | 1. června 1815 Salzburg |
|---|---|
| Úmrtí | 26. července 1867 (ve věku 52 let) Bamberk |
| Místo odpočinku |  Q259799 |
| Povolání | politik |
| Ocenění | Rytíř Řádu zlatého rouna |
| Manžel/ka | Q60295 |
| Rodiče | Ludvík I. Bavorský a Tereza Saská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ota I., král Řecka (plným jménem německy Otto Friedrich Ludwig von Wittelsbach, řecky Όθων, Βασιλεύς της Ελλάδος) (1. června 1815 - 26. července 1867) byl prvním moderním králem Řeckého království, dosazený roku 1832 na řecký trůn na základě rozhodnutí Velké Británie, Francie a Ruska.
Narodil se jako druhý syn bavorského krále a filheléna Ludvíka I. Na trůn nastoupil ještě v době, kdy nebyl plnoletý, takže za něj v prvních letech vládla tříčlenná regentská rada, jejíž členové byli všichni bavorského původu. Po dosáhnutí dospělosti Ota regenty odvolal, vzhledem k jejich neoblíbenosti mezi řeckou veřejností, a dále vládl jako absolutní monarcha. Po ozbrojeném povstání však Ota roku 1843 souhlasil s vytvořením ústavy.
Během svého panování musel Ota čelit problémům s řeckou finanční situací a dále také s církevními záležitostmi. Politika řeckého království se v této době zakládala na vztazích se třemi protektorskými mocnostmi a na schopnosti udržet si jejich podporu. Aby si udržel ve státě silnou pozici, musel poštvávat řecké zástupce jednotlivých velmocí navzájem proti sobě, ale zároveň si nesměl znepřátelit samotné velmoci. Otově popularitě značně uškodily blokády řeckého pobřeží britským námořnictvem roku 1850 a znovu o tři roky později, které se uskutečnily na základě snahy donutit Řecko zastavit útoky proti Osmanské říši během krymské války. Následně byl spáchán neúspěšný atentát na královnu a poté roku 1862 byl Ota I. vyhoštěn ze země, zatímco byl na propagační cestě po Peloponésu.[1] Zemřel v exilu v Bavorsku roku 1867.
Manželství[editovat | editovat zdroj]
22. listopadu 1836 se Ota oženil s princeznou Amalií Oldenburskou (18. prosince 1818 - 25. května 1875). Pár se nedočkal potomků.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Galerie Ota I. Řecký ve Wikimedia Commons
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HRADEČNÝ, Pavel a kol. Dějiny Řecka. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-192-1.
- RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg : Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Otto of Greece na anglické Wikipedii.
- ↑ HRADEČNÝ, Pavel a kol.. Dějiny Řecka. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2004. Dále jen [Hradečný]. ISBN 80-7106-192-1. S. 313.
| Předchůdce: - |
 |
Řecký král 1833 − 1862 |
|
Nástupce: Jiří I. Řecký |
