Benin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Beninská republika
République du Bénin
Vlajka Beninu
Vlajka		 Znak Beninu
Znak
Hymna: L'Aube Nouvelle - Nové svítání
Geografie

LocationBenin.svg Poloha Beninu
Hlavní město: Porto Novo
Rozloha: 112 622 km² (99. na světě)
z toho 1,8 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Mont Sokbaro (658 m n. m.)
Časové pásmo: +1
Poloha: 8°50′ s. š., 2°11′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 7 460 025 (93. na světě, 2005)
Hustota zalidnění: 62 ob. / km² (128. na světě)
HDI: ▲ 0,459 (nízký) (161. na světě, 2007)
Jazyk: francouzština
Náboženství: 42,8 % křesťanství, 24,4 % islám, 17,3 % vúdú[1], 6% ostatní domorodá náboženství
Státní útvar
Státní zřízení: prezidentská republika
Vznik: 1. srpna 1960 (nezávislost na Francii)
Prezident: Patrice Talon[2]
Předseda vlády: Lionel Zinsou
Měna: CFA frank (XOF)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 204 BEN BJ
MPZ: DY
Telefonní předvolba: +229
Národní TLD: .bj
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Benin, (francouzsky Bénin) oficiálně Beninská republika, je stát v Západní Africe ležící u Guinejského zálivu, který byl do roku 1975 známý pod názvem Dahome (fr. Dahomey, také Dahomé). Na západě hraničí s Togem, na severozápadě s Burkinou Faso, na severu s Nigerem a na východě s Nigérií. Na území o rozloze 112 622 km² (téměř jako bývalé Československo) tu žije 7,46 milionů obyvatel. Hlavním městem je Porto Novo, sídlem vlády je však největší město Cotonou.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Nálezy z prehistorické doby svědčí o raném využívání a zpracovávání železa a jiných kovů a o přechodu k zemědělství (ve 2. pol. 1. tis.) na území dnešní Beninské republiky . V této oblasti se dříve nacházela proslulá historická Beninská říše, jež sem – na území Dahome (tj. Beninské republiky) zasahovala z území nynější západní Nigérie obývané Joruby. Její ifeská dynastie se datuje asi od r. 1300, ale vrcholu moci dosáhla v 15. a 16. stol. kdy obchodovala s Portugalci. Z Beninské říše pochází mnoho dochovaných uměleckých výtvorů, včetně proslulých bronzových sošek.

Legendy hovoří o městských monarchiích, jež se na Dahomském území zformovaly od 17. století, Porto Novo, Abomey aj. V Abomejském království se sjednotili Evové žijící na pobřeží Beninského zálivu. V průběhu 18. století se podařilo abomejským vládcům (zejména Agadžovi, vládnoucímu v letech 1708–1728) podstatně rozšířit své území, ale vrcholu bylo dosaženo až za vlády Gheza (1818–1858). Tento "osvícený despota" zaváděl nové plodiny, aby se dosáhlo lepších výsledků v zemědělství. V době, kdy na jeho říši stále více dotírali Evropané, dopouštěl se i ukrutností, zejména při potlačování místních vzpour. Kulturní život říše vyplýval z obyčejů a tradic fonské etnické skupiny.

Francouzská invaze roku 1892
Mapa Beninu

Roku 1851 uzavřeli s Ghezem Francouzi obchodní dohodu, po níž začali postupně podrobovat své moci pobřežní kmeny a získávat pozice v městských centrech. Porto Novo se dokonce stalo francouzským protektorátem. R. 1878 podvodem získali na novém dahomském králi jménem Glele (1858 - 1889) pobřežní území jeho říše. Když král přestal tuto nepoctivou dohodu uznávat, Francouzi proti němu vojensky zakročili. Nebyli však schopni Dahomce porazit a museli začít vyjednávat. Uznali dahomskou svrchovanost a za to upevnili své pozice v Cotonou a v Porto Novu. Nicméně následovala válka (1892-1894), v níž se projevila technická převaha výzbroje Francouzů. Roku 1900 se území stalo Francouzskou kolonií, řízenou Francouzským guvernérem. Expanze pokračovala směrem na sever (království Parakou, Nikki, Kandi) až k hranicím tehdejší Horní Volty. 4. prosince 1958 se z území stala autonomní republika Dahomey, která 1. srpna 1960 získala od Francie plnou nezávislost. V roce 1975 byla přejmenována na Lidová republika Benin.[3]

Mezi lety 1960 a 1972 následovala řada vojenských převratů, která přinesla mnoho vládních změn. Poslední z těchto převratů přivedl k moci majora Mathieu Kérékou, který se stal hlavou režimu prosazujícího striktní principy Marxismu-Leninismu. Revoluční strana Lidé Beninu (PRPB) zůstala u moci až do začátku devadesátých let.[4]

Benin byl v roce 1989 ve vážné hospodářské situaci. Na 4 miliony obyvatel připadal roční HNP ve výši 940 milionů dolarů a dluh ve výši 1 miliardy dolarů. Přes odpor místní univerzity a stávky se Mathieu Kérékou nechal v srpnu 1989 znovu zvolit prezidentem republiky. Několik dní před volbami byl v Paříži zatčen Amadou Ahmed Cissé, do roku 1988 Kérékouův ministr pro bezpečnost a vztahy s islámským světem (Cissé byl negramotný člověk, který zbohatl z podvodů v Beninu, například ze zpronevěry peněz z Beninské obchodní banky), což ještě rozjitřilo již značné pochybnosti o beninském režimu.

Kérékou reagoval amnestií politických odpůrců žijících v cizině a změnami ve vládě. Paříž přislíbila Beninu podporu 160 milionů franků výměnou za opuštění marxistické ideologie a svolání národní konference, která měla vést k nastolení demokratické vlády. Benin podmínky splnil - národní konferenci předsedal Mgr. Isidore de Souza, arcibiskup Cotonou), záměr uspořádat svobodné volby za účasti více stran byl stvrzen ještě v roce 1990. Výkonnou moc přenechal Kérékou novému předsedovi vlády - Nicéphorovi Soglovi (bývalý ředitel Světové banky pro Afriku) – a sám se připravoval na svobodné volby. Na konci 1989 byl ve Francii propuštěn Ahmed Cissé na kauci 20 milionů FF.

V roce 1991 byl ve svobodných volbách Kérékou nahrazen Nicéphorem Soglem a opět se do funkce dostal zpět po demokratických volbách v roce 1996.

Ve druhém kole voleb do Národního shromáždění, konaném v březnu 1995, byla Soglova politická strana Parti de la Renaissance du Benin největší politickou stranou, ale nezískala většinu. Úspěch strany tvořené příznivci bývalého prezidenta Kérékou (který oficiálně odešel z aktivní politiky) přiměl Kérékouho k úspěšné kandidatuře v prezidentských volbách v letech 1996 a 2001.

Během voleb v roce 2001 však došlo k údajným neregulérním a pochybným praktikám, které vedly k bojkotu rozhodující volby hlavními opozičními kandidáty. Čtyřmi nejsilnějšími soupeři se po prvním kole prezidentských voleb stali: Mathieu Kérékou (úřadující prezident) 45,4 %, Nicéphore Soglo (bývalý prezident) 27,1 %, Adrien Houngbedji (mluvčí Národního shromáždění) 12,6 % a Bruno Amoussou (státní tajemník) 8,6 %. Druhé kolo voleb, původně stanovené na 18. března 2001 bylo o několik dní odloženo, protože Soglo a Houngbedji odstoupili z důvodu údajného volebního podvodu. Toto znamenalo, že Kerekou soupeřil s vlastním státním tajemníkem Amoussou.

V březnu 2003 se konaly volby do národního shromáždění a byly považovány za svobodné a spravedlivé. Přestože se vyskytly některé chyby, nebyly považovány za vážné a nenarušily výsledky hlasování. Tyto volby vedly ke ztrátě křesel hlavní opoziční strany. Prezident Mathieu Kérékou a bývalý prezident Nicéphore Soglo nekandidovali ve volbách v roce 2006, protože jim ústava zakazovala se voleb účastnit z důvodu jejich věku a u prezidenta Kerékou také z důvodu dvou předchozích období v prezidentské funkci. Prezident Kérékou byl všeobecně chválen, že se nesnažil, jako jiní Afričtí vůdci, změnit ústavu, aby mohl zůstat ve funkci nebo znovu kandidovat ve volbách. Volby, považované za správné a svobodné, se konaly 5. března 2006 a po souboji s Adrienem Houngbédjim v nich zvítězil Yayi Boni .[5]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Atakora

Území celé republiky je poměrně velmi ploché, průměrná nadmořská výška je pouze zhruba 100 m. Zemi lze rozdělit od jihu na sever do čtyř hlavních oblastí:

  • nízko položené, písčité pobřežní roviny (do 10 m n. m.), maximálně 10 kilometrů do šířky. Jsou bažinaté a jezernaté s lagunami vedoucími do oceánu.
  • náhorní roviny jižního Beninu (20–200 m n. m.) jsou rozděleny údolími vedoucími severojižním směrem podél řek Couffo, Zou a Oueme.
  • oblast rovin se skalnatými kopci, které zřídkakdy dosahují výšky 400 m se táhnou v okolí Nikki a Save.
  • horské pásmo Atacora vedoucí podél severozápadní hranice do Toga s nejvyšší horou Mont Sokbaro (658 m n. m.).

Na jihu jsou dominantní dva typy krajiny – neúrodná zem s půdou ležící ladem a pozůstatky velkých posvátných lesů. Ve zbytku země najdeme savanu pokrytou trnitými keři a baobaby. Podél řek najdeme také lesy. Na severu a severozápadě Beninu najdeme rezervaci du W du Niger a Národní park Pendjari, které lákají turisty toužící zhlédnout slony, lvy, antilopy, hrochy a opice.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Podnebí je typicky tropické - horké a převážně vlhké, zejména v období dešťů. Roční průměrný úhrn srážek je 360 mm, což není pro pobřeží západní Afriky mnoho. Benin má během roku dvě období dešťů a dvě suchá období. Hlavní období dešťů je od dubna do července, kdy spadne v průměru až 1100 mm dešťových srážek. Kratší a méně intenzivní období dešťů je potom od září do listopadu. Hlavní období sucha je od prosince do dubna a od července do září je potom kratší a chladnější období sucha. Podél tropického pobřeží jsou vysoké teploty a velká vlhkost vzduchu. V Cotonou je průměrná maximální teplota 31 °C a minimální 24 °C. Rozdíly v teplotách se s pohybem na sever do savan a rovin směrem k Sahelu zvyšují. Od prosince do března zde vane suchý vítr ze Sahary zvaný harmatán. Tráva uschne, vegetace zhnědne a země upadne do závoje jemného prachu, což způsobuje zataženou oblohu.

Administrativní rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Departementy Beninu.
Departementy v Beninu

Benin se dělí na 12 departementů (fr. département) a na 77 obcí (fr. commune). V roce 1999 bylo původních šest departementů rozděleno na poloviny. Tyto nové departementy nemají doposud ustanovena hlavní města.

*Založeno roku 1999

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Obyvatelstvo Beninu.
Cotonou
Beninské ženy

Obyvatelé Beninu se dělí do několika kmenů, z nichž nejpočetnější etnickou skupinou jsou Fonové s 1,7 miliony lidmi hovořícími Fonskými jazyky (2001), následovaní různými skupinami Jorubů (1,2 milionů), Ajů (600 tis.), Baribů (460 tis.), Ayizů (330 tis.), Fulbů (310 tis.) a Gunů (240 tis.). V blízkosti přístavů na jihu lze najít také potomky navrácených brazilských otroků. V Beninu najdeme také nepočetné skupiny Evropanů, především Francouze, ale také Asiaty z nichž jsou dominantní Libanonci a Indové. Gramotných je asi jen 35 % Beniňanů.[6]

V Beninu najdeme velké množství etnojazykových skupin zastupujících tři velké africké jazykové rodiny: Nigerokonžskou, Nilosaharskou a Afroasijskou. Posledně jmenovaná jazyková rodina je zastoupena Hausy - obchodníky žijícími převážně na severu země, zatímco Nilosaharská jazyková rodina je zastoupena jazykem Dendi[7] pocházejícím z období Songhajské říše. Jazyk Dendi je dominantní v oblastech podél řeky Niger na úplném severu a je používán jako Lingua franca v severních muslimských oblastech: v provinciích Alibori, Borgou a Donga. Nigerokonžská jazyková rodina je zde zastoupena pěti větvemi:

  • Mandská (Mandingské jazyky) – jazyk Boko (Busa)[8], kterým se dnes mluví ve východním výběžku země (jižní část provincie Alibori a severní část provincie Borgou). Dříve byl více rozšířen.
  • Západoatlantská (Atlantské jazyky) – používané nomádskými Fulby, kteří jsou rozptýleni na severovýchodě země
  • Benuekonžská (Benue-Congo) - používaná Joruby v provinciích Collines a Plateau a také v Sakete a hlavním městě Porto Novu, kam se rozšířil ze západu z království Oyo a Ife v období od dvanáctého do devatenáctého století.
  • Gur-voltajská (Voltské jazyky) – jsou dominantními jazyky ve čtyřech severních provinciích. Jazyk Baatombu (Bariba) původem ze starého království Borgou, které se rozkládalo na území dnešních provincií Borgou a Alibori a také města Parakou. Dále jazyk Yom, který je užíván v provincii Donga a jeho hlavním městě Djougou a také několika skupinami v provincii Atakora a okolí města Natitingou. Jazyk Waama ve městě Tanguiéta a jazyk Goulmancema.
  • Kvaská (jazyky Kwa) – především jazyky Gbe, kterými hovoří Tadové v jižních a centrálních provinciích: Ajové (Aja), kteří se usadili v provincii Kouffo. Fonská kultura soustředěná v provincii Zou v okolí starého Fonského hlavního města Abomey, ale také dominantní v Cotonou a jižních atlantických oblastech jako Ouidah, Maxi ve středu provincie Collines, především v okolí Savalou. Ayizové centrálního Atlantiku (Allada), Xwlaové (Xwla) a Xuedové (Xueda) v lagunách na pobřeží, Tofinové v Ouémé a Gunové (Gun) v Porto Novu. Ostatními jazyky Kwa hovoří Aniiové (Anii) v jižní části provincie Donga v oblasti Bassila a Foodové v západní části provincie Donga, v blízkosti města Ouaké.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Křesťané v Beninu

Protože většina obyvatel žije v lesích, které pokrývají 30 % rozlohy státu, převažují v Beninu lidová náboženství. S animistickými náboženstvími se setkáme v provinciích Atakora a Donga. Náboženské kulty Vodoun (Voodoo) převažují mezi Joruby a Tady ve středu a na jihu země. Město Ouidah na centrálním pobřeží je duchovním centrem Beninského Vodounu.

Křesťanství je tu zastoupeno jen 20 % a to především v jižních a centrálních oblastech země. Většina křesťanů však věří také v kult Vodoun.

Na severu v provinciích Alibori, Borgou a Donga se také šíří islám, který sem v dobách Songhajské říše přivedli Hausští obchodníci. Islám je také rozšířen mezi Joruby.

CIA Factbook uvádí následující rozložení náboženství v Beninu : lidová náboženství 50 %, křesťanství 30 % a islám 20 %.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Benin patří s 370 USD na hlavu k nejchudším zemím světa. Ekonomika je slabá a nevýkonná, sotva stačí pro vlastní potřebu. Vyváží se tedy jedině bavlna a ropa, a to především do evropských zemí. Dovážet je potřeba veškeré spotřební zboží. Skoro 60 % všech lidí je zaměstnáno v zemědělství. Výší státního dluhu patřil tento stát k 20 nejzadluženějším zemím světa. V roce 2006 byl však oddlužen.

Města[editovat | editovat zdroj]

Mapa Beninu

*Odhad pro rok 2008

Politika[editovat | editovat zdroj]

Přehled hlav státu[editovat | editovat zdroj]

1.8.1960-31.12.1960 – Hubert Maga – hlava státu; RDD
31.12.1960-27.10.1963 – Hubert Maga – prezident; RDD
27.10.1963-28.10.1963 – Hubert Maga (RDD), Sourou Migan Apithy (PRD), Justin Ahomadegbé-Tomêtin (UDD) – prozatímní vláda
28.10.1963-25.1.1964 – Christophe Soglo – hlava prozatímní vlády; voj.
25.1.1964-27.11.1965 – Sourou Migan Apithy – prezident; PD
27.11.1965-29.11.1965 – Justin Ahomadegbé-Tomêtin – úřadující prezident; PD
29.11.1965-22.12.1965 – Tahirou Congacou – úřadující prezident; PD
22.12.1965-19.12.1967 – Christophe Soglo – prezident; voj.
19.12.1967-20.12.1967 – Jean-Baptiste Hachème – předseda Revolučního výboru; voj.
20.12.1967-21.12.1967 – Iropa Maurice Kouandété – hlava státu; voj.
21.12.1967-17.7.1968 – Alphonse Amadou Alley – hlava státu; voj.
17.7.1968-10.12.1969 – Émile Derlin Henri Zinsou – prezident
10.12.1969-13.12.1969 – Iropa Maurice Kouandété – náčelník štábu; voj.
13.12.1969-7.5.1970 – Paul-Émile de Souza – předseda direktoria; voj.
7.5.1970-7.5.1972 – Hubert Maga – předseda prezidentské rady; RDD
7.5.1972-26.10.1972 – Justin Ahomadegbé-Tomêtin – předseda prezidentské rady; PD
26.10.1972-4.4.1991 – Mathieu (Ahmed) Kérékou – prezident; voj./PRPB, PRB
4.4.1991-4.4.1996 – Nicéphore Dieudonné Soglo – prezident; PRB
4.4.1996-6.4.2006 – Mathieu (Ahmed) Kérékou – prezident; FARD
od 6.4.2006 – Thomas Yayi Boni – prezident; Ind.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ International Religious Freedom Report 2007: Benin
  2. ↑ Businessman sworn in as Benin’s president. Euronews [online]. 2016-04-06 [cit. 2016-04-06]. Dostupné online.  (angličtina) 
  3. ↑ VRANÝ, Jan., a kolektiv Západní Afrika II. Praha : Institut zahraničního obchodu, 1986.  
  4. ↑ History of Nations [online]. [cit. 2008-03-10]. Dostupné online.  
  5. ↑ Přeloženo z anglické Wikipedie [online]. [cit. 2008-03-10]. Dostupné online.  
  6. ↑ http://stats.uis.unesco.org/unesco/TableViewer/document.aspx?ReportId=121&IF_Language=eng&BR_Country=2040
  7. ↑ (http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=ddn)
  8. ↑ (http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=bqc)
  9. ↑ http://www.world-gazetteer.com/wg.php?x=&men=gcis&lng=en&des=gamelan&geo=-35&srt=npan&col=abcdefghinoq&msz=1500

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Benin ve Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo Benin ve Wikislovníku
  • Benin - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Benin (2011) [online]. Freedom House, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Benin Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bureau of African Affairs. Background Note: Benin [online]. U.S. Department of State, 2011-07-18, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CIA. The World Factbook - Benin [online]. REV. 2011-07-05, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Zastupitelský úřad ČR v Abuji. Souhrnná teritoriální informace: Benin [online]. Businessinfo.cz, 2011-06-08, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (česky) 
  • ADOTEVI, Stanislas Spero, a kol. Benin [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
Státy a území v Africe
Nezávislé státy Africa (orthographic projection).svg
Teritoria, kolonie a
závislá území
Územní celky se sporným
mezinárodním postavením
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Benin&oldid=13534303“