Jiří z Poděbrad
[23.04.1420-22.03.1471]

Český král (od 1458); syn Viktorina z Poděbrad. Poslední Čech na královské stolici, jediný volený šlechtic. Pocházel z moravského rodu pánů z Kunštátu, kteří získali také držby v Čechách (poděbradská linie). Patřili ke stoupencům husitství, 1424 zachránil Hynek z Kunštátu Žižku z obklíčení v Kostelci nad Labem. Hynkův bratr Viktorin byl též Žižkovým přítelem, Jiří byl po jejich smrti vychovám moravskými příbuznými. Účastnil se bitvy u Lipan na straně vítězů, spolupracovník a nástupce Hynka Ptáčka z Pirkštejna v čele východočeské kališnické šlechty (od 1444). Roku 1445 vystoupil jako ochránce vdovy po císaři Zikmundovi Barbory Celské, 1448 se zmocnil Prahy a obnovil moc Jana Rokycany jako hlavy utrakvistické církve. Od 1452 gubernátor (správce) království, podrobil si Tábor. Po smrti Ladislava Pohrobka zvolen 2.4.1458 českou šlechtou na Staroměstské radnici králem, získal si uznání Rožmberků. Převážně politickými prostředky obnovil jednotu českého státu a jeho mezinárodní prestiž (dohoda s Friedrichem III., spříznění s Matyášem I. Korvínem, se saskými a braniborskými knížaty), vystupoval proti sektám včetně Jednoty bratrské. Nesplnil své tajné předvolební závazky vůči katolickým biskupům o přestoupení k římskokatolické církvi. Znalec českých poměrů papež Pius II. zrušil 1462 kompaktáta, 1466 Jiřího exkomunikoval a prohlásil za zbaveného trůnu.Domníval se, že překonání krize a nové sebevědomí církve povede k rozpadu kališnictví. Jiří z Poděbrad odpovídal diplomatickou iniciativou, 1464 navrhl založení mezinárodní mírové unie evropských států bez zastoupení papeže za přední účasti Francie, podporoval snahy o svolání nového církevního koncilu. 1465 se proti němu ustavila Jednota zelenohorská, kterou však porazil. Od 1468 ve válce s Matyášem Korvínem, nejmocnějším vládcem ve střední Evropě, kterého podporovala katolická města část šlechty na Moravě, ve Slezsku a v Lužici. 1469 uzavřeno příměří ve Vilémově, válka však pokračovala se střídavými úspěchy až do Jiřího smrti. Aby si zajistil politickou pomoc, nabídl českou korunu Jagelloncům, ačkoli měl velmi schopné syny (knížata minsterberská). Nástup slabých Jagellonců zmařil možnost konstruktivního vývoje české státnosti na počátku novověku. Do podvědomí se dostal jako "husitský král".


zpět kapitola "Rejstřík osob"