Před několika dny byla v Berlíně otevřena výstava "Vynucené cesty - útěk a vyhánění v Evropě 20. století". Výstava nikoli nejen kontroverzní, ale přímo účelová a provokativní, neboť jde - jak napsal deník Neues Deutschland - o průhledný pokus protlačit vyhnání Němců z Východu do historické patologie 20. století, aby byl relativizován německý podíl na ní. Výstavu, která se naprosto neobjektivně věnuje rovněž vyhnání Němců z Československa, připravil Svaz vyhnanců (BdV), přičemž punc oficiality jí dodala přítomnost předsedy Spolkového sněmu Lammerta při jejím zahájení.
Právě v souvislosti s touto výstavou odhalil německý týdeník Der Spiegel, že mezi 200 zakladateli BdV (který je střechovou organizací, sdružující tzv. landsmanšafty, včetně sudetoněmeckého, hornoslezského a jiných) a jeho bývalými špičkovými funkcionáři byla až do počátku 80. let více než třetina bývalých členů NSDAP a dalších aktivních nacistů. Nebylo však co odhalovat, snad spíše připomínat. Těm, kdož se zajímají o problematiku přesídleneckých organizací, vzniklých v SRN po roce 1945, je dostatečně známo, že tyto organizace - landsmanšafty - byly zakládány v první řadě bývalými aktivnímu nacisty včetně příslušníků SS a gestapa. Tento jev, charakteristický pro genezi landsmanšaftů, byl zvláště markantní právě v tom sudetoněmeckém. Bývalí nacisté tuto organizaci založili, po desetiletí řídili a ve vrcholných grémiích je lze dokonce najít dodnes - připomeňme třeba nestora sudetoněmeckého nacismu, bývalého vůdce Hitlerjugen v protektorátu a důstojníka SS Siegfrieda Zoglmanna.
Pro jednu z možných ilustrací toho, kdo stál za vznikem sudetoněmeckého landsmanšaftu, lze vyjít z následující události. V roce 1949 přijal landsmanšaft svůj první zásadní programový dokument, který je platný dodnes - tzv. Eichstättskou adventní deklaraci, formulující zásady sudetoněmecké evropské politiky. Tuto deklaraci podepsalo 17 spoluzakladatelů landsmanšaftu, kteří v dalších letech vesměs hráli v této organizaci významné role, horovali pro právo na vlast a pranýřovali zločiny spáchané na Němcích .
Kdo byl mezi nimi? Tak třeba Walter Becher, nadšený henleinovec a nacistický novinář, proslulý antisemitskými výpady. Walter Brand, dříve zákulisní spiritus rector henleinovského hnutí a Henleinův osobní tajemník Friedrich Brehm, bývalý důstojník SS a nositel zlatého odznaku NSDAP. Walter Hergl, rovněž bývalý esesák a funkcionář NSDAP. Hermann Hönig, bývalý člen NSDAP a známý nacistický novinář a propagandista. Hermann Götz, bývalý pracovník nacistické tajné služby a člen NSDAP. Eugen Lemberg, rovněž bývalý aktivní člen NSDAP. Wilhelm Turnwald, člen NSDAP a konfident SD. Emil Franzel, za války důstojník policejní jednotky, podílející se na popravách českých vlastenců v Kobylisích. Walter Zawadil, bývalý vysoký funkcionář NSDAP a spolupracovník SD. A tak by bylo možné pokračovat. Zdánlivě banální a suchá fakta, která však vrhají tolik potřebné světlo na pokrytectví i dnešních profesionálních vyhnanců v čele s B. Possletem.
Vraťme se však ke zmíněné výstavě „Vynucené cesty“. Německé obyvatelstvo, odsunuté podle závěrů postupimské konference z východní a střední Evropy, je zde stavěno naroveň obětem jiných tragédií v Evropě, například války v bývalé Jugoslávii - ovšem aniž by byla jasně identifikována základní příčina odsunu Němců: hitlerovská útočná válka, okupace, masové nacistické zločiny, jaké neměly v dějinách obdoby. Nikoliv nacisty rozpoutaná válka a její následky, tedy i odsun, se nedají evropeizovat ani řadit do kontextu s jinými událostmi v Evropě. Ten, kdo se o něco takového snaží, sleduje konkrétní, a neváhám napsat, že revanšistické, cíle.
Autor: Daniel Strož, poslanec Evropského parlamentu za ČR
Odkazujeme současně na příspěvek na našem webu - Neobjektivní a zamlčující výstava: Sudety, naše vlast - zveřejněno 12. 8. 2006 - ZDE
