Geograficky magazin Koktejl - Rijen 2000
Jmeno:
Heslo:
Registrace noveho uzivatele

Stat:
Fulltext:
  R E K L A M A  
Gastronomicke specialitky

Misto pro planovani vasich cest!

» Info  » Redakce  » Predplatne  » Distribuce  » Obchodni informace
Pruvodce ROUGH GUIDES o 20% levneji!  v KOKTEJL Shopu!
  rubrika tisteneho vydani:  Zahranicni reportaz
«« LISTOVANI VYDANIM »» «« LISTOVANI RUBRIKOU »»
DOBRY CLOVEK JESTE ZIJE

"Pomaci jsou strasne velci chlapi, kteri nezvanym navstevnikum urezavaji hlavy a s oblibou je basti s lutenici. Je velmi tezke se mezi ne dostat, je to uzavrena komunita, ktera mezi sebe jen tak nekoho nepusti. Jeste nedavno tam zeny musely chodit sedm kroku za muzem a stinem kone. A v mistech, kde byly miny, musely jit naopak pred nim," varoval nas chlapek daleko pred Tigridem pred navstevou vesnice Zrebovo v Zapadnich Rodopech. "Je to na samem konci sveta, a kdyz budete mit stesti a nebudou rozvodnene potoky, tak se tam snad s pomoci bozi dostanete." Ani toto kuriozni varovani nas neodradilo, abychom se vypravili za lidmi, jejichz predkove, ac prijali islam, si zachovali mnohe slovanske obyceje a zustali Bulhary...


NA KONEC SVETA

Cesta do hor je silena. Projedou po ni krome konskych povozu jen osvedcene Lady a stare ruske nakladaky. Popojizdime krokem a nekolikrat vystupujeme pred zaplavenou cestou. Nevime, zda jedeme dobre, ukazatele smeru tady neexistuji. Prvnim dukazem existence mohamedanu byla nevabna vezicka - minaret v tureckem stylu, stojici hned naproti malemu kosteliku v Trigradu. Za komunistu nemeli pomaci dovoleno stavet si mesity, takze musela vzniknout teprve nedavno. Jine zretelne znameni jsme cestou nevideli. Az u jednoho osameleho staveni potkavame skupinu zen s pestrobarevnymi satky na hlave, ktere se vraceji z prace na poli.

Pomacke zeny si vseobecne kryji hlavu a telo, dokonce nektere si dosud zakryvaji oblicej zavojem (feredze). To se vsak lisi od vesnice k vesnici. Nektere nosi salu na hlavu (zabradka) a dlouhe obleceni nebo dlouhe kalhoty - pantalony (salvari), jine bilou rousku a napadne barevne pracovni saty.

Prave takovychto v pestrobarevnych zasterach se ptame, zda jedeme spravne, a vybalujeme casopisy, abychom jim vysvetlili ucel nasi navstevy. Dozvime se, ze to je uz jenom "kousek", ale na delsi rozhovor nezbyva cas, starenky vyplasene celostrankovou fotografii cloveka v masce certa pred nami prchaji.

Obloha se zatahuje a po dvaceti minutach uz lije jako z konve. Prijizdime do vesnice mezi opryskane domy a drevene kulny. Na soucasne Bulharsko zadny luxus. Urcite vsak posun oproti zemljankam a chatrcim z kamene, dreva, prouti a blata, ve kterych tu zili lide v dobe osmanske nadvlady, pote co museli zborit sve klastery, kostely a pevnosti. Zastavujeme pred jednim ze dvou baru, ktere zde jako jedine funguji, vylezeme do nanosu trusu a bahna a utikame se schovat pod strisku. Trojice zen s igelitkami s nasbiranymi petrklici pred nami prcha. Zda se, ze jedini tvorove, kterym je nase pritomnost uplne lhostejna, jsou kravky, jez se tu potuluji. Za chvili prichazi hostinsky, kouka na nas odmerene: "Jedte zpatky do Trigradu. Tam je hotel, kde se muzete ubytovat. Tady misto nemame..." Nakonec se slituje, otevre bar, zatopi a vari nam prvni kafe. Nekolik formalnich frazi, s druhym kafem uz sedi u nas a zda se, ze se ledy zacinaji prolamovat. Tak jako vzdy, kdyz se vzdalime od turistickeho "centra", pokud to tak lze nazvat v pripade Trigradu, lide jsou otevrenejsi, srdecnejsi, pocatecni neduvera se rychleji odboura. Tomas vyrazi na prohlidku vesnice. Zprava o hostech se jiz zrejme roznesla, do baru si nas prichazeji omrknout prvni odvazlivci - srkaji v baru sodovku a naoko sleduji bulharskou obdobu televizni souteze Kolotoc, na ktere je nejzajimavejsi divci slozeni kapely, vyhravajici folklorni muziku.

ZREBOVO

Jsme hladovi jako vlci. Zadame hostinskeho, Borena Asenova Kolenarova, o neco k jidlu, jeho manzelka nam odchazi neco pripravit. Za chvili je zpatky s misou plnou opecenych brambor posypanych vytecnym ovcim syrem a prolozenych kousky speku. Zdejsi tradicni jidlo, brambory jsou zakladni slozkou mistniho jidelnicku, v nas zmizi jako mavnutim proutku. Po dalsi varce nasleduje primo rodopska delikatesa - kacamak, kterou nam pripravila sama Kolenarovova maminka. Vybrala k tomu tu nejlepsi kukurici, kterou varila ve vode podobne jako knedlik. Pridavali jsme si testo do jehneci polevky kurban a obcas nam mezi zuby zaskripal pisek, to jak byla kukurice rucne drcena na obrovskych mlynskych kamenech. Dali jsme si kazdy po pivu, abychom splachli mastnotu, a tim jsme zaroven vypili vsechny zasoby zlataveho moku v mistnim baru. Nad sklenkou rakije pak do vecera sondujeme situaci v teto zapadle vesnici.

Zije zde dve ste obyvatel, a jen ctyri z nich pracuji. Tedy maji praci. Pracuji tady samozrejme vsichni, a to, jak se muzeme presvedcit nasledujici dny, doslova od rana do vecera. Den za dnem, bez oficialnich svatku, sobot a nedeli, kazdodenni poctiva prace, aby tady v pro nas nuznych podminkach prezili. Vsichni ve vesnici chovaji ovce, kozy, kravy, slepice - na maso, mleko, vejce. Prasata ne, jsou to preci muslimove. Z mleka si vyrabeji maslo, syry, tvaroh a jogurty. "V zime tu spime, hrajeme karty a starame se o zvirata." Zeny tkaji kosile, vzdyt kdyz se tady zena vdava, musi dat svemu nastavajicimu ctyricet rucne vyrobenych kosil, ktere by mely zabrat misto od podlahy ke stropu. Vydelavaji kuze a vyrabeji prikryvky kitenik. Jejich zakladem je tkana ovci vlna, do ktere se rucne vkladaji 15 az 20 cm dlouhe prameny z vybrane ovci vlny. Vyroba jedne z nich trva mesic a pul. Nepotrebuji skoro zadne penize - "kupuji" si jen chleba, a to barterovym zpusobem, vse ostatni si sami vypestuji - hlavne brambory, kukurici a cibuli. Prilepsuji si take sberem bylinek, boruvek a hub v okolnich horach. "Houby tu uz moc nejdou. V poslednich letech ovladli jejich vykup mafiani, kteri prepadavali ostatni prodejce a nasazovali dumpingove ceny." Nejiste ksefty v nejiste dobe. Vsichni tady cekaji, az tu v blizkosti otevrou nejaky prechod do Recka. "Hranice je odtud co by kamenem dohodil a k Belomori to je odsud ctyri hodiny pesky. Hned bych tam sel delat, vsichni by sli. Copak se da vyzit s duchodem 30 leva, ktery mnohdy ani nedostanete?" rika Mitko se zkusenosti gastarbeitra v Cesku.

V minulosti, kdy to bylo jedno uzemi bez hranic, vojaku a ostnatych dratu, vodili rodopsti pastevci na zimu sva stada dolu k Egejskemu mori. V soucasnosti jsou vsak hranice uzavrene, nejblizsi prechod do Recka na mile daleko a navic ta pro Bulhary zatracena vizova povinnost.

Je cas jit spat. Zitra je velky den - prvni vyhaneni ovci na pastvu. Ovce a kozy jsou stale zakladem pro zivot mnoha rodopskych komunit - kazda rodina jich vlastni nekolik, vetsinou je sveruje vesnickemu pastevci. Mleko a mlecne produkty spolecne s nasolenym masem urcuji jejich hlavni zimni jidelnicek. Z ovcich a kozich chlupu tu tkaji pokryvky, ktere vydrzi az osmdesat let, a kozi kuze se da potom vyuzit na cokoliv od zoku na vino a sandalu po dudy (gajdy). Chceme se jeste k zitrku dozvedet nejake podrobnosti, ale jsme odbyti: "Budte trpelivi, vse uvidite zitra." Vsechno tady ma svuj cas. Hajdy do hajan. Oproti vsem chmurnym predpovedim nakonec koncime v pomackych postelich, zachumlani do obrovskych prehozu z ovci vlny.

PRVNI VYHANENI

Od sesti rano jsou uz ve Zrebovu vsichni na nohou, zeny doji kravy. Mleko prinesou v kyblech do baru, hostinsky Kolenarov je prelije do odmerek a hlinikovych kadi a za soustredeneho a napjateho pozorovani majitelek kybliku zapise do knihy, kolik kdo prinesl. Mezitim prijede z Trigradu nakladak s chlebem a srotem. Srot pro zvirata se tu meni za brambory, mleko, ze ktereho se vyrabi trigradsky kaskaval, za chleba. Vytecne rodopske mleko tu takto "prodavaji" v prepoctu za 0,2 DM za jeden litr. Cerstvemu svarenemu, ktere jsme meli k snidani, se uz vubec nic nevyrovna. Nez ho dopijeme, shromazdi se skoro vsichni majitele ovci na navsi, v ruce trimaji listecky s jejich poctem. Ty pak konci srolovane v klobouku, z nehoz se vylosuje poradi, jak se budou stridat v chozeni na pastvu. Tady pry umeji vsichni vsechno. Ve vzduchu je citit nervozita. Do toho ohlusujici bekot a rachot zvoncu. Nahnat ovce do ohrady. Je to poprve a chlupacum se tam ocividne nechce. Utikaji, chlapi a zenske je nahaneji, nektere tam museji odnest na svych ramenou. Jedna babicka si zapomnela oznacit ovce a ted pobiha po ohrade a hleda ty svoje, hladi je, znackuje si je zelenou barvou. Konecne jsou vsechny pohromade. Az se vsichni trochu uklidni, odvede je prvni vylosovany do hor na pastvu. Po ovcich se cela procedura opakuje i s jehnaty, ta vsak budou v salasi na pastve zustavat po celou sezonu. Ovce se vecer sezenou dolu, kde se podoji, a hned se zacne pripravovat syr.

JAKO CHAN V RAJI

Do hor vyrazime i my. Z vesnice vede nahoru kamenita cesta. Mistni po ni chodi pesky nebo jezdi na konich, cestu si zprijemnuji popevky. S motykou na rameni kazdy den dva az pet kilometru ke svym malinkatym polickum. Ta si tady nahore delaji, takrka kde se jim zlibi. Je to drina. Doplahocit se sem, pak vyrvat drny a odstranit kameny. A aby ze zeme vubec neco vzeslo, prihnojovat konskym trusem.

Vysoko na kopci busi nadherna sedmdesatileta zena do zeme rytmicky svou motykou. "Mate u vas v Cechach demokracii? Tak se podivejte, co nam tahle demokracie udelala. Musime se drit s motykami, driv na to byly traktory," nostalgicky vzpomene na "zlatou" dobu socialismu a pokolikate uz se sehne, aby vyhodila dalsi kamen. S ohromnym balvanem ji musi prijit na pomoc manzel. Deset minut gymnastiky s dvoumetrovym zeleznym pacidlem, a sutr je venku. O krucek dal k policku na sadbu brambor. Pak ho jeste oplotit nizkym plutkem, aby vsechna ta namaha neprisla kvuli dive zveri (hlavne divokym prasatum) nazmar.

Zastavujeme se pod rozkvetlou svestkou a kochame se okolni krajinou. Vpravo hory, vlevo hory, zvlnene zelene more zalesnenych rokli a vrcholku (na nekterem z nich se kdysi mozna nachazel chram boha Dionysa), nelze je cele prehlednout. Vysoke jedle a smrky majici vetve az na zem tu voni a zelenaji se spolu s borovicemi a duby, zelene jsou i louky, posete zlutymi kvety. Mezi tim vsim upravena mala policka a nespocet potucku a pramenu, skalky a skaly. Nad hlavou nam krouzi sokoli, k tomu bzuci vcely a zpivaji ptaci. "Tady budu zit do 150 let jako chan. Tohle je moje kralovstvi," rika nas mlady pruvodce Ognjan.

Na okamzik mu zacinam zavidet. I ja si tu chvili pripadam jako v raji. Raj diky poctive a usilovne praci mistnich, coz napriklad pro Ognjana obnasi denne sest hodin sekat 2000 m2 luk. Ackoli je podle legendy ve zdejsich horach ukryta az tuna a pul zlata z mistniho kostela, ktere zde schovali Turci, nikdo je pry nehleda. Stesti a bohatstvi se da prece nachazet i jinak. Treba v bohu. Ognjan je ho plny. Ne Allaha, ale boha krestanskeho. Je jednim z deseti krestanu, kteri v pomacke vesnici ziji, a jak sam dodava, nemaji s tim zadne problemy: "Nezalezi na bohu, ktereho uctivas, ale jaky clovek jsi." Pomaci i krestane tu krome viry maji mnoho spolecneho, at uz to je minulost, tradice, jazyk nebo styl zivota.

V HARMONII S PRIRODOU

Ognjan nas vede na skalu Fat Maka, odkud je nadherny vyhled na okolni krajinu. Nahoru a dolu po vyslapanych cestickach. "Sofiane tady tomu rikaji hory, ale pro nas to jsou roviny. Na toto misto chodim kazdy den, denne tady nachodim desitky kilometru." Kdyz vylezeme na vrchol, zacina se obloha jako vcera hrozive zatahovat. "Za chvili je tady dest, meli bychom jit, abychom se pred nim stacili schovat," tvrdi rozhodne nas pruvodce. Poslechneme ho. Zije tady v tomhle kraji, rozumi mu, umi predvidat. Slezeme dolu a uz s prvnimi kapkami pokracujeme stylem chuze-beh do hlubin zdejsiho pralesa. Okamzitou prutrz, ktera se tady prezene kazdy den, preckame v jedne rokli. Strechou nad hlavou nam jsou vetve a listy stromovych velikanu. Posilnujeme se, stejne jako mistni, chlebem a zlutym syrem kaskaval, a zapijime pruzracnou vodou z potoka. Po celodennim chozeni, ktere Ognjan absolvoval v tradicnich serizlych gumovkach, nam vsem chutna. "Kdyz pracuju v horach, tak je moji jedinou stravou bochnik sucheho chleba," rika nas pruvodce a nam je jasne, ze obycejny syr je dnes pro nej luxus.

Ustava dest - je cas jit zpatky. Zase nahoru a dolu po vodou nasaklych blativych stezkach. Potkavame tetu s taskou hub, ktere tu za den nasbirala, a take Mitka, jak se vraci se svou zenou do udoli. Brambory ma konecne zasazene, a tak si i po celodenni robote oba dva piskaji a zpivaji. Zpivaji o praci, lasce, prirode. V pisnich, ve kterych je ukryta etika lidu (nepozvednes ruku proti otci, das najist chudemu), si preji dobrou urodu, zdravi a stesti.

Na protejsim kopci pase nekdo kravy. Ognjan zapiska, slozi ruce pred usta a zvola. Za chvili zazni z 500 metru vzdaleneho vrcholku odpoved. S uzasem sledujeme, jak dva lide komunikuji na takovou vzdalenost. Dorozumi se bez vymozenosti moderni komunikace, jako jsou mobilni telefony. Tady je nepotrebuji. V techto horach nejsou zadne rusive vlny v eteru, tady jeste zni a je slyset obycejne lidske slovo.

PROLINANI SVETU

Kdyz sebehneme do vesnice, je uz davno po desti. Mistni se vraceji z hor, deti hraji badminton na "hlavni tride", kolem nich pochoduji v zastupech kravky. Nechavam se strhnout hrou a jdu si s nimi zahazet letajicim talirem. Vubec nam ani dvema babickam, ktere se k nam na chvili pridaly, nevadi, ze nam talir obcas spadne mezi kravska lejna.

Vecer travime s novymi znamymi opet v baru. Prisly si k nam prisednout i dve mlade holky, nastrojene v zarivych mikinach. Jednu z nich jsme videli rano v gumovkach a teplakach s oslem u napajedla. V oranzove a kamaradka v ruzove mikine vypadaji opravdu rozkosne. Tomas si je chce vyfotit, odbihaji pryc, aby se za chvili vratily s nalicenymi obliceji. Snazily se asi vypadat jako herecky, ktere videly v televizi, ale realita byla uplne jina. Cely vecer jenom sedi, vsemu se usmivaji, ale do rozhovoru se nezapoji. Oziji, jen kdyz se pusti kazetak - to nas uci tancovat soucasny bulharsky tanec caulgu. Nase nemotorne pohyby, zda se, bavi vsechny pritomne, zvlaste ti mladsi se dostavaji do raze. Kdyz vsak ve snaze ukazat svou svetovost imituji tanecni umeni Michaela Jacksona s rukou v rozkroku, opoustime barovy mumraj a jdeme navstivit Ognjanovu rodinu.

Ackoli zvenci nevypada prostorne tripatrove staveni nijak vabne, uvnitr nas prekvapi bohate zdobeny, barvami hyrici interier. Pokoje jsou skromne vybavene (postele, stul, zidle, kamna, skrin, nejake police), vkusne vsak vyzdobene a zutulnene pokryvkami, polstarky a koberci. Privetivost casto dotvari tepla barva dreva. Vita nas Ognjanova matka, na sobe ma typicky odev rodopskych zen (u kterych se nikdy nehodnotila jen krasa, ale zaroven i pracovitost - jak si vedly u preslice, kolovratu ci stavu), nezbytny satek, zasteru, sukni, pestrobarevne puncochy a pletene strevice s vysivanymi rostlinnymi ornamenty. Trochu nam dela praci se s ni dorozumet, mluvi totiz dialektem podobajicim se rustine a staroslovenstine, ktery si tu lide predavali z pokoleni na pokoleni, nejcasteji formou pisni a popevku. Ty byly ostatne spolu s gajdami a kavalami v tezkych dobach poroby mnohdy to jedine, co jim zustalo.

Poprosime ji, jestli by nam neco nezazpivala. Nejprve se trochu stydi, ale pak bez doprovodu spusti, a to tak nadherne, az nam beha mraz po zadech. Zvlast pri pisni, kterou si Bulhari zpivali jako svoje posledni prani, kdyz je Turek vedl na smrt. Na zaver nam se slovy, zda nemame hlad, nabizi jako nejvetsi vzacnost kazdemu po hrnku domaciho jogurtu.

V noci, zachumlan opet do ovcich prikryvek, premyslim o techto lidech a svete, ve kterem ziji. Vsichni ti ovcaci, syrari, drevorubci, sedlari, kovari, meditepci, soukenici, cinari jsou urcite silni lide. Ne nepravem se o Rodopanech rika, ze to jsou jedini pravi muzi v celem Bulharsku. Co vsechno uz zakusili - a vydrzeli. Ale ani turecti dobyvatele, kteri sem pronikli a nasilim obraceli jiz porobene bulharske obyvatele na muslimskou viru, nedokazali vyvratit bulharsky kmen Smoljanu, ktery tady zil po Thracich, Recich a Rimanech. Prezili i ti, ktere sem jako "nepohodlne" posilala carska vlada do vyhnanstvi. Dal pestovali obili, kosili horske louky a hrabali seno, porazeli stromy a svazeli klady k rece po nebezpecnych cestach, lovili ryby, pestovali a navlekali tabakove listy na suseni, orali nejprve jen kovanou spici na drevenem pluhu, pozdeji zaprahali kone a volky, pasli ovce, vyrabeli syr, pestovali len, vinnou revu, rajcata, kopali hlinu a vyrabeli si keramiku.

Zivot se tu uzavrel na dlouha staleti beze zmeny - do roku 1918 sem nevedla silnice, do 30. let naseho stoleti nejezdil k jihu zadny vlak ani autobus. Rodopane byli zvykli vsude chodit pesky. Kdyz sem prijel prvni vlak, stehovali se do klidu, dal od trate. Cekala je vzdy jen tvrda a poctiva prace, kterou neodstranily ani vydobytky moderni civilizace. Z tech se sem dostaly za posledni desetileti maximalne tak auta, za socialismu na chvili nejaky ten traktor, a samozrejme take kazetak nebo televize. Mladi sice pricichli k "velkemu svetu" ve skole v Trigradu a ti odvaznejsi se vypravili daleko za hranice. Zda se vsak, ze vetsina jich onomu jinemu svetu, ktery obcas vidi skrz televizni obrazovku, prilis nerozumi. Nechapou napriklad, jak si lide u nas mohou nakupovat vsechny potraviny v nejakych hangarech, oni si je vypestuji sami.

"Tady budu zit jako chan do sto padesati let," vzpominam na Ognjanova slova. Ten uz si svuj svet vybral.

Zmalovane holky nepochybne tapou, stari jsou radi, ze ziji. Nepotrebuji rozumet - a ziji dlouho. Prave v Rodopech zije nejvice stoletych obcanu z celeho Bulharska! Ze by recept na dlouhovekost? Kazdeho volba...




RODOPY

Rodopy nepusobi tak monumentalne jako jine velehory Balkanu, predstavuji vsak specificky, rozlehly a velmi komplikovany horsky system s nesmirne krasnou prirodou, ktera je diky sve strategicke poloze minimalne narusena a pozoruhodne zachovana. Vic jak ze tri ctvrtin je tvori lesy.

Rozkladaji se na bulharsko-reckem pomezi na plose priblizne 18 000 km² (delka 240 a sirka 100 km). Jsou velmi clenite a komplikovane usporadane, deli se na vice horskych skupin a vice rad horskych hrebenu. Vychodni cast je nizsi s charakterem vrchoviny a nadmorskou vyskou nepresahujici 700 az 1200 m, Zapadni Rodopy maji skutecnou horskou morfologii. Nejvyssim vrcholem je Goljam Perelik (2191 m) v Perelickem hrebeni.

Rodopy jsou (orograficky) soucasti prastareho rozsahleho tracko-makedonskeho masivu, ktery pokryva centralni cast Balkanskeho poloostrova. Homer nazyval tento velky horsky system "Sneznymi horami Traku", Ovidius spojoval jejich jmeno s legendou o pysne lasce cara a kralovny, kteri se sami nazyvali Zeus a Hera. Hromovladce je potrestal tim, ze je premenil do dvou pohori - Hemus a Rodopy. Podle jine legendy bylo jmeno Rodopy dano jednim egyptskym faraonem na pocest jeho milovane manzelky, ktera se v tomto kraji narodila.

Pro pohori jsou charakteristicke komplikovane systemy zaoblenych i strmych hrbetu a hrebenu, soutesek i sirokych kotlin a udoli. Prevladajicimi horninami jsou ruly, vapence, na zapade i zuly. Legendarni je pry bohatstvi rud, ktere kamenite hory ukryvaji. Za ery socialismu, kdy se vlada chtela vyporadat se zaostalosti zdejsich obyvatel, se zde tezilo olovo, azbest, cin, kremen, chrom.

Rodopy jsou vyznacnym rozvodim, veskere jejich vody patri k umori Egejskeho more. V horach byla vybudovana rada udolnich nadrzi a sadek na ryby.

Podnebi Rodop je vyrazne pod vlivem tepleho proudeni vzduchu od nedalekeho Egejskeho more. Zimy jsou zde pomerne kratke a neprilis mrazive, avsak s hojnosti snehu. Zapadni Rodopy jsou vlhci, bohate zalesnene listnatymi a ve vyssich polohach jehlicnatymi lesy s prislusnou horskou faunou. Trigradska krasova oblast je jedna z nejvetsich v Bulharsku. Zde muzete objevit fantasticke rokle a soutesky, o kterych se rika, ze byly mistem narozeni bajneho pevce Orfea.

Rodopy jsou etnograficky velmi sverazne, nebot zde vedle Bulharu ziji pocetne komunity Turku. Koncem 17. stoleti byli skoro vsichni Bulhari nasilne poislamsteni - 80 % z nich se stalo pomaky, bulharskymi muslimy. V jedne casti Rodop bylo po roce 1668 rozboreno pri nasilnem prevadeni na muslimskou viru 33 klasteru a 218 kostelu. Nelehky zivot dal vzniknout podivuhodnemu umeni Rodopanu, jejichz specificky zivotni styl je opravdovym bohatstvim v kraji, kde se nadlouho zabydlela bida.

Symbolem Rodop jsou chaliste - syte barevne pokryvky z ovci vlny (Rodopanky si nepotrpi na pestrost, ale sytost barev), z nichz ty nejlepsi maji vlas dlouhy 15-20 cm. V zivote Rodopanu mely tyto koberce ci pokryvky a prehozy vzdy vyznamne misto - zeny je chystaly na uvitanou muzum - pastevcum vracejicim se po zime se stady od Egejskeho more, pro nez byly prvni pripominkou domova. Ac se drive chaliste stlavala jen o velkych svatcich, dnes zutulnuji domov po cely rok. Tkaji je vetsinou zeny, a to rucne na domacich stavech, vlna se ziskava z nevelkych ovci zvlastniho chovu. Zeny je take barvily a susily pod sirym nebem. V zapadni a stredni casti Rodop se vyskytuje nejcasteji barva malinova, na vychode jsou barvy bledsi.

Pro Rodopy jsou take typicke rozmanite polstarky, pokryvky, ubrusy, behouny, koberce z ovci a kozi srsti, pychou domu byvaji krome jednobarevnych chalist vlnene pestrobarevne pokryvky - cergy. Siroke se nazyvaji matky, uzke pak kuratka nebo take louky, chleby, rasy, duhy (podle rostlinnych nebo geometrickych ornamentu).

Zeny krome textilii vytvarely obradni chleby a kolace - symboly urodnosti - tvarovane a zdobene stuhami, kvitim a ovocem, pastyri vyrezavali rukojeti caganu, v rezbe prevazuji prirodni motivy. Za zminku stoji take vyrobky denni potreby jako pastevecke zvonce nebo tepane medene talire a konvice.

Dnes si kazdy nosi, co chce. Kroje se zde nosily po staleti, dnes jen pri svatecnich prilezitostech. Rodopske kroje jsou velmi dekorativni a pry i pohodlne, v minulosti oznacovaly prislusnost k vesnici, k socialni skupine a postaveni v rodine, ale i priblizny vek a stav jeho nositele; ruzne byly letni a zimni kroje. Chloubou kazdeho muze byl v minulosti cerveny pas dlouhy az 8 m, ve kterem nosili vse potrebne (nuz, tabak, penize, pistoli), typickym odevem pak siroke kalhoty (potury) - zavinute nohavice zastrcene do pestrych ponozek, bila kosile a tmava kazajka zdobena cernym prymkem.

Autor: Michal Novotny; Foto: Tomas Petr
Magazin Koktejl - Rijen 2000
«« LISTOVANI VYDANIM »» «« LISTOVANI RUBRIKOU »»
   H O D N O C E N I   C L A N K U   [ 11520 navstev, 16 hodnoceni / Prum. znamka - 1,44 ]
  LEPSI ZNAMKA 1   2   3   4   5 HORSI ZNAMKA   OHODNOTIT CLANEK
TEMATICKY SOUVISEJICI CLANKY
Ostrov za slanou louzi - MK evropa zblizka  Brezen 2006
Holandsky Ameland ma zvlastni atmosferu.
PREDRAZENY RAJ - MK zahranicni reportaz  Leden 2006
Za panenskou prirodou se na Novy Zeland hrne stale vice lidi. Stoji ale o ne obyvatele teto casti sveta?
TEMER ZAPOMENUTI THRAKOVE - MK archeologie  Leden 2006
Do Bulharska jezdi spousta turistu. Pritom si ani neuvedomuji, jake unikaty maji na dosah ruky.
CURACAO - MK zahranicni reportaz  Prosinec 2005
Nejvetsi ostrov Nizozemskych Antil slouzil v minulosti jako jeden z hlavnich uzlu obchodu s cernymi otroky v Karibiku.
POMERANCE NECHTELY ANI KOZY - MK zahranicni reportaz  Prosinec 2005
Znamy napoj Curacao Liqueur vznikl docela nahodou diky neuspesnemu pokusu pestovat chutne pomerance.
BARVA NESTASTNE LASKY - MK evropa zblizka  Listopad 2005
Podle legendy je puda ve francouzskem Luberonu zbarvena krvi nestastne Sirmondy. Ve skutecnosti jde o hydroxidy, oxidy zeleza, kaolin a kremity pisek.
DIVOKY YUKON - MK zahranicni reportaz  Listopad 2005
Mnoho lidi dnes jezdi do mist, kde jeste zbyla panenska priroda, na lovecke safari.
DO MONAKA SE NEMUSI JEN S NADITOU PENEZENKOU - MK mesto  Rijen 2005
Mesto – stat je zname tim, ze tu tecou penize. Mnoho lidi mozna zbytecne vaha, zda ma na to podivat se sem.
UDOLI PUTUJICICH KAMENU - MK zahranicni reportaz  Rijen 2005
Ve znamem Udoli smrti je misto, kde se posunuji male kameny i mohutne bloky, aniz se presne vi proc. Zahadu zvysuje to, ze kazdy z kamenu putuje po jine draze.
NEJTEPLEJSI MISTO PLANETY - MK zahranicni reportaz  Zari 2005
Mistni tvrdi, ze udoli Suguta je nejteplejsim mistem na Zemi. Presto sem lide zenou sve velbloudy.
TEMATICKY SOUVISEJICI FOTOGRAFIE
Koncert pro kravy - Photobank Evropa
Pavel Hornik
Kravy ze sedla Bavella - Photobank Evropa
Pavel Hornik
Tradicni chlev pro ovecky - Photobank Evropa
Pavel Hornik
Obydli pod borovici - Photobank Evropa
Pavel Hornik
Horske jezero - Photobank Asie
Oldrich Kilian
Horske jezero II - Photobank Asie
Oldrich Kilian
Ritualni porazeni - Photobank Asie
Oldrich Kilian
Kamenna plaz - Photobank Evropa
Pavel Hornik
Smutne pobrezi - Photobank Evropa
Pavel Hornik
Zapomenuty - Photobank Evropa
Pavel Hornik
KELTOVE V CECHACH      Proc jsme podobni Irum a Skotum? Kdo vymyslel pivni sud? A odkud pochazi oznaceni Cech jako Bohemia? Dozvite se v clanku Petra Blahuse. 
vystava


Predplatte si KOKTEJL a vyhrajte!
  R E K L A M A  

Geograficky magazin Koktejl  |   Info  |   Redakce  |   Predplatne  |   Distribuce  |   Obchodni informace
CZECH PRESS GROUP a.s.CZECH PRESS Geograficky magazin KoktejlKoktejl Casopis OceanOcean Casopis EverestEverest Casopis KleopatraKleopatra Casopis FenixFenix Elektronicky magazin iKoktejliKoktejl Koktejl TVKoktejl TV Koktejl PhotobankPhotobank Kurz Casopisecke publicistikyKurz Koktejl ShopShop
CZECH PRESS GROUP a.s. © 2001 - 2004