Denik Rila + Pirin 1994

10.8.-1.9.1994

Streda 10.8.

Tak zase po dlouhe dobe vyrazime na vychod. Je nas sedm a nasim cilem jsou bulharska pohori Rila a Pirin. Jizdenky do Sofie za 750,- Kc s bulharskou spolecnosti Group jsem kupoval kdesi u Julisky, ale autobus na Florenc skutecne prijizdi. Ihned po odjezdu se hadame s "manazerem", ktery po nas chce jeste nejaky doplatek ve vysi 50 marek. Pry na uplatky. Nakonec nam hrozi tim, ze nas vysadi a protoze jsme jedini, kdo jeste nezaplatil, podlehame.

Cesta az na jugoslavskou hranici probehla bez problemu. Tady je aspon trochu vzruseni - jedna Slovenka nema vizum a tak tu musi zustat. Kratce pred pulnoci vjizdime do Jugoslavie.

Ctvrtek 11.8.

Behem prujezdu Jugoslavii nas nekolikrat stavi vojaci, ale kdyz dostanou par cigaret a neco k piti, zase nas pousti. Jugoslavska dalnice neni nic moc, podel ni stoji zemedelci a prosi o naftu, aby mohli sklidit urodu (benzinu a nafty je tu diky embargu opravdu malo). U Nise sjizdime z dalnice a chvili to vypada, ze az do Bulharska pojedeme po panelce. Nakonec se povrch preci jen lepsi, ale pro Davida uz je pozde. Ta voda, kterou pil v Madarsku zrejme nebyla to prave a tak s vypoulenyma ocima a rukou u zadku bezi k ridici. Ten z jeho grimasy nastesti rychle pochopil, o co se jedna, a tak nam David za chvili mizi v kukuricnem poli. Jeho vyraz po navratu do autobusu bych nazval blazenym. Cesta pokracuje peknou prirodou (soutesky a divoka reka) na bulharskou hranici. Jeste na jugoslavske celnici David opet vybiha z autobusu a zrejme ani nevnima pohranicniky se samopalem. Po navratu se chlubi, ze malem porazil hajzlbabku, nezaplatil ji a jeste se pry v te rychlosti netrefil.U Bulharu stojime hodinu a pul na primem slunci a nic se nedeje. Nakonec si nas nekdo vsima a my musime vyplnit jakousi statistickou karticku (museli jsme si ji koupit za 10 leva, 1 Kc = 2 leva) - napr. SPZ autobusu, kterym jsme do Bulharska prijeli, jeho barvu.a take adresu pobytu. Co tam ale muzeme napsat, kdyz jedeme do hor? Manazer nam nakonec nadiktoval nejakou adresu v Sofii. Po prijezdu do Sofie si jdeme vymenit penize (krome Davida, ten bezi do blizkeho nekolikahvezdickoveho hotelu.) a pote mirime do kancelare firmy Group, aby nam potvrdili zpatecni jizdenky. Chvili shanime nejaky obchod s mapami a nakonec je kupujme v nejake cestovni kancelari. Jdeme na tramvaj a tou odjizdime na Samokovske autobusove nadrazi. Pri nastupovani se kolem nas natlacili mistni kapsari a tak Rada prisla o vsechny penize, ktere mela v uplne nove ledvince, a Beny o pulku. To nam to pekne zacina.Chvili premyslime, jestli mame jit na policii, ale nakonec si rikame, ze to nema cenu a jdeme na autobus. Ten nam jede za 10 minut. Je to mistni Cavdar a evidentne jiz dlouho presluhuje - v zatackach se ulicka mezi sedadly rozsiruje a my koukame na silnici.V Samokove presedame a temer okamzite odjizdime do Borovce, nejznamejsiho turistickeho strediska v Bulharsku. Nejdrive jsme se tu trochu porozhledli a pote si sedame do jednoho z mistnich stanku s obcerstvenim a davame si pizzu. Pote odchazime kousek stranou a stavime stany. Vecer se nam trochu vymstil vyhodny kurz koruny k levu - kdyz to vino bylo tak levne.

Patek 12.8.

Dari se nam vstat az dost pozde (ale stany uz se nehoupou) a tak po desate odchazime k dolni stanici lanovky na Jastrebec. Jsme nejak lini a nechce se nam slapat s plnymi batohy nahoru. Jsme ale dost sokovani - cena se 100x zvysila! Nyni stoji 200 leva. To se nam zda dost prehnane a tak prosime jednoho Bulhara, aby nam koupil listky za 50 leva (pro Bulhary). S obsluhou lanovky se potom hadame, aby nas vzali a dokonce ani nechceme tu slevu zadarmo. Bohuzel jsme narazili na nejakeho poctiveho lanovkare. Nakonec jsme si preci jen koupili listky za 200 leva. Je krasne a tak z kabinky obdivujeme vyhledy na Rilu. Z horni stanice na Jastrebci (2350 m) se nam otvira krasny vyhled na Musalu, nejvyssi bulharskou horu. Po pohodlne traverzove ceste jdeme k chate Musala (2389 m). Je tu dost binec a rozestavena nova chata. Po odpocinku u jezera pokracujeme pomerne prudce k zaslonu Ledenoto ezero (2709 m) u stejnojmenneho nadherneho jezera. Zaslon je vpodstate to same, co bivak, tedy neobhospodarovana chatka, ale tady je to spis pomerne slusne vybavena turisticka chata. Odtud vede cesta po prikrem skalnatem hrebeni, obcas jistena retezy, az na vrchol Musaly - 2925 m. Pro vsechny je to vyskovy rekord. Delame vrcholove foto, pijeme vyborny bylinkovy caj u meteorologicke stanice a obdivujeme fantasticke vyhledy. Nadherny je zejmena pohled na sever - na Ledenoto ezero a Musalska jezera. Jezer je vubec na cele Rile hodne. Po hodinovem pobytu na vrcholu sestupujeme do sedla Preslapa (2650 m). Ze severu vypada Musala impozantne, ale odsud by clovek nerekl, ze jde o nejvyssi bulharskou horu - travnaty hreben vede az na vrchol. Ze sedla pokracujeme po hrebenovce pod Mariski vrach (2765 m) a Ovcarec (2768 m) az do sedla Dzanka, odkud schazime k chate Boris Chadzisotirov (2185 m) u jezera Grancar. U nej stavime stany a jdeme si na chatu koupit chleba. Po veceri sli Beny s Viktorem na pivo a pri navratu (asi ve 3) se skoro poprali.

Sobota 13.8.

Rano stoupame zpet do sedla Dzanka a pokracujeme po hrebenovce, ktera vede pod vrcholy Kovac (2634 m), Kleka (2469 m) a Lopatiski vrach (2530 m). Celou cestu jsou krasne vyhledy na rilske vrcholy a take na prehradu Beli Iskar, zasobarnu pitne vody pro Sofii. Nasleduje uzsi hreben porostly kleci na vrchol Vapa (2532 m) a dale kamenita cesta do sedla mezi vrcholy Kanarata (2691 m) a Josifica (2697 m), odkud jsou jiz videt nadherna Ribna ezera (2230 m). Sestupujeme asi 250 vyskovych metru k hornimu jezeru. Zde premyslime, jestli postavime stany na ostruvku v jezeru nebo na brehu. Beny zkousi brodit, ale kdyz je v ledove vode po trenky, volime variantu breh. Po zabydleni jdeme na chatu pro chleba (tentokrat docela tvrdy, ale aspon neco) a pote varime u obrovskeho kamene veceri. Po veceri nekoho napadlo, ze pujdeme hrat na babu ve spacakach. Napad se ujal, takze za chvili mohli z chaty pozorovat, jak se po louce honi sedm spacaku.

Nedele 14.8.

Rano nas budi zvlastni zvuky a kdyz vyhledneme ze stanu, zjistujeme, ze se mezi nasimi stany pase nekolik koni, kousaji do petek, olizuji stany, strkaji hlavy do stanu a zerou nam travu z ruky. Pote, co se slunce dostava i k nam do udoli, vydavame se na cestu. Jdeme kolem dolniho Ribneho jezera a prechazime ricku Marinkovicu. Odtud stoupame az tesne pod vrchol Vodnija cal (2683 m) a pote prudce klesame do sedla k zaslonu Kobilino branisce (2145 m). U nej varime obed a pokracujeme do kopce k Popovokapskym jezerum (2400 m), kolem kterych se pasou ovce a kravy. Od jezer opet stoupame az do sedla pod Popovou Kapou (2704 m). Ze sedla cesta pomerne prudce klesa po kamenech a skale (obcas zajistena ocelovym lanem) k Strsnotu ezeru (2465 m) se stejnojmennym zaslonem. Po nahlednuti do zaslonu se rozhodujeme pro vlastni stany. Pred spanim jeste pozorujeme krasny zapad slunce.

Pondeli 15.8.

Rano se nam moc nechce nikam jit, ale vidina odpocinkoveho dne na Rilskem manastiru udelala sve. Sestupujeme po ceste k chate Maljovica, ale od jezer jdeme zkratkou, abychom zbytecne neztraceli vysku. Jdeme do sedla pod vrcholem Lovnica (2695 m) a odtud traverzujeme po kamenech az temer na vrchol Zlija zab (2678 m). Chceme odtud pokracovat az pod Maljovicu, ale dostavame se do mista, odkud jiz nemuzeme dal. Popravde receno jsme se docela slusne zasekali. Jak uz to v takovych pripadech byva, zaciname se trochu hadat a tato napjata atmosfera vydrzi az do konce dnesniho dne. Radu napada, ze s Viktorem povylezou kousek nahoru a zjisti, jestli to nepujde dal. Kupodivu jsou uspesni, takze se kleci drapeme za nimi a posleze se dostavame na cestu k zaslonu Orlovec. Ale je mozne, ze to staveni, ke kteremu jsme dosli, vubec zaslon Orlovec neni. Alespon podle toho, jak to pokracovalo dal. Od zaslonu vychazime do sedla, kde marne hledame znacku. Znatelna cesta vsak vede dolu prikrym udolim a tak se po ni poustime. Po chvili se cesticka ztraci, ale my, nepouceni z rana, pokracujeme prudkym travnatym zlebem dal. Ani kameny moc nedrzi a pri sebemensim dotyku se uvolnuji. Obcas je svah tak prudky, ze musime jet po zadku.

Prichazime k asi 6 metru vysoke stence. Tudy to dal nepujde. Prelezame pres hrbitek do dalsiho udoli a pokracujeme v sestupu mezi velkymi kameny, polamanymi stromy a malinim. Zkratka dzungle. Asi po hodine prichazime k vyschlemu korytu potoka. Timto korytem sestupujeme dale dolu a pres les prochazime na asfaltku. K Rilskemu klasteru nam zbyvalo asi 6 km po teto ceste, kdyz zacala poradna prutrz se silnou bourkou. I kdyz jsme okamzite durch, jsme radi, ze jsme dole - stihnout nas tohle nekde nahore.. Hladovi, unaveni a promoceni prichazime k Rilskemu klasteru. Nic tu ale nefunguje - "nama tok"(nejde proud) - vsechny restaurace a obchody jsou zavrene. V jedne z cetnych hospudek dostavame aspon varenou kukurici a kdyz se ptame na placeni, rikaji, ze jim to vrati Sv. Ivan Rilsky. Premyslime, jestli si postavime stany, ale vzhledem k tomu, ze se potrebujeme ususit a take to vypada na dalsi dest, jdeme do turisticke ubytovny. Cena 250 leva je sice pomerne vysoka, ale pro jednou.Pravda, kvalita je hodne nizka, ale aspon mame strechu nad hlavou. Kdyz z nas vsechno spadlo, dostavuje se krize a opet zacina hadka kvuli dnesnimu dni. Nemam na to naladu a tak jdu spat.

Utery 16.8.

Na dnes mame naplanovany odpocinkovy den. Rano jdeme do klastera a je to opravdu nadhera, uprostred hor neco takoveho. Pote kupujeme nejake susenky do zasoby, posilame pohledy a pote jdeme do hospudky, kde jsme vcera dostali kukurice. Svet je maly - po ceste potkavame dva kanoisty od nas ze skoly. Radi nam, abychom do Burgasu jeli vlakem. Sedame si venku a davame si vynikajici cufty, primo pred nami pripravovane na drevenem uhli. Pote si lehame na krasnou louku vedle restaurace a odpocivame. Obcas nekoho vysleme pro dalsi cufty. Slunce ale pali, takze se presouvame k potoku u kempu, kde je prijemny stin. Zde jsem cely zbytek odpoledne, pereme a kecame. Navecer jdeme do blizkeho hotelu Rilec na vynikajici cockovou polevku. Na zpatecni ceste si znovu davame cufty a pote jdeme k autobusove zastavce dat vzkaz pro Michala, Benyho kamarada, ktery by mel za nami prijet. Zrovna prijizdi autobus a, nebudete mi to verit, je v nem Michal. Tak to je dobra nahoda! Spolecne tedy odchazime na krizovatku pod Rilskym klasterem a stavime stany.

Streda 17.8.

David s Viktorem chteli dnes vstavat v 6, protoze meli v planu jit na chatu Makedonija (2166 m) pres Manastirske a Dzendemske jezera, ale po vcerejsi oslave se budi az v 8. Presto chteji jit svoji trasou a tak se domlouvame, ze vyrazime o neco pozdeji. Zrovna kdyz se chystame v 11 hodin k odchodu, vraceji se a rikaji, ze cesta nakreslena v mape neexistuje. Jdeme proto spolecne udolim po polni ceste az k mistu, kde ma byt podle mapy odbocka doprava. Kupodivu se to shoduje se skutecnosti (jen znacka chybi) a tak po teto odbocce stoupame nahoru. Bohuzel asi po dvou hodinach cesta konci v malini a dal to proste nejde. Rozhodli jsem se vratit zpet a odjet zitra na Predel autobusem. Nadavame na bulharske kartografy a David nazyva bulharske turisticke mapy omalovankami pro deti. Docela to vystihl.Vracime se tedy na misto naseho vcerejsiho lezeni. Protoze ma dneska Petra svatek, vydali jsme se s Viktorem ke klasteru pro neco k jidlu a piti. Kupujeme tedy nejakou cokoladu pro Petru, cufty a vino. Vracime se za tmy a uz toho po dnesnim dnu mame docela dost. Delame ohen a slavime. Okolo pulnoci jdeme spat.

Ctvrtek 18.8.

Rano odjizdime autobusem do Rily a pote dalsim do Blagoevgradu, zdejsiho okresniho mesta. Mame asi hodinu casu a tak se jdeme podivat do mesta. Nic moc, ale aspon jsme narazili na obchod s potravinami. Ten se nam dari vykoupit - maji sice tri druhy susenek, ale od kazdeho jen nekolik baleni, stejne tak cokoladove tycinky a napoje v prasku. Na trzisti jeste kupujeme nejake ovoce a zeleninu a vracime se zpet na autobusove nadrazi. Pri natupovani mame trochu problemy s bulharskym kyvanim - ptame se ridice, jestli nam otevre kufry a on krouti hlavou, nacez se na nej Viktor oboril proc ne a kam ze si ty batohy mame dat. Autobusem za 25 leva odjizdime do sedla Predel (1142 m) oddelujiciho Rilu a Pirin. Sedame si do jednoho z cetnych kiosku a az do vecera konzumujeme cufty. Docela jsem si je zamilovali. Vecer se snazime najit cervenou znacku a po delsim usili jsme uspesni. Jdeme az k rekreacnimu stredisku Kulinoto (cca 1400 m) a stavime stany.

Patek 19.8.

V noci prselo a i po ranu je docela zatazeno. Rekli jsme si, ze desata rozhodne a take rozhodla - mraky se zacinaji protrhavat a tak vyrazime. Cesta ostre stoupa az na hranici lesa a pote vede kleci do sedla pod Dautovym vrchem (2597 m). Zde samozrejme schazime z cesty a mirime na chatu Javorov. Nastesti kratce na to potkavame pastevce a zjistujeme svuj omyl. Vystup zpet do sedla je vsak psychicky narocny..Ze sedla traverzujeme svahy Dautova vrchu a schazime k Dautovu ezeru /nyni Ezero Salzica/ (2410 m). Tady jsme si chteli nabrat vodu, ale jezero je temer vyschle. Protoze je to ale na dlouhou dobu posledni voda, cedime ji pres satek do lahvi a sterilakujeme. Od jezera stoupame na Kameniski vrach (2533 m) na hlavnim hrebenu a po nem kleci pokracujeme na vrchol Butin (2688 m). Nasleduje sestup do sedla Suchodolski preval (2500 m), kde se rozhodujeme, jestli tu nahodou dnes nezakempujeme. Nakonec pokracujeme po ceste, ktera traverzuje jedny z nejvyssich pirinskych vrcholu - Razlozki Suchodol (2640 m), Kamenitica (2726 m) a Bajuvi dupki (2820 m). Pro dnesek koncime na zaslonu Kanceto (2760 m) - proste drevene chaticce o rozmerech 2,5 x 2,5 m. Uvnitr jsou drevene prycny tak sikovne usporadane, ze se tu vyspi az 12 lidi. Z posledni vody pripravujeme veceri a Rada pote rika Viktorovi, ze je magneticka granule. Nidko sice nevi, co to je, ale Viktor si toho velmi vazi. Beny s Michalem jdou spat do zahrabu vedle zaslonu. Venku ale fici docela silny vitr a je pekna kosa, tak jim to ani nezavidime.

Sobota 20.8.

Takze dnes jsme si udelali nas spaci vyskovy rekord. Rano zjistujeme, ze prezil i Beny s Michalem (i kdyz jsme si pred tim uz rozdelili jejich veci) a tak se muzeme vydat na dalsi cestu. Traverzujeme vrchol Banski Suchodol (2884 m) a prichazime na nejkrasnejsi cast celeho Pirinu - na uzky mramorovy hreben Kanceto ve vysce asi 2800 m. Cesta je jistena ocelovym lanem, na obe strany spada hreben prikre dolu. Jsou odtud nadherne vyhledy na cely Pirin a hlavne na jeho nejvyssi horu - Vichren. Po prekonani Kanceta cesta pokracuje ubocim Kutela II (2907 m) a Kutela I (2908 m) do sedla Premkata pod Vichrenem. Odtud zacina vystupova cesta na vrchol a uprimne receno vubec netusime, kudy muze vest. Stoupame nahoru sikmo stenou a nez se nadejeme, stojime na vrcholu nejvyssi hory Pirinu a druhe nejvyssi v Bulharsku - Vichren (2914 m). Vyhled odsud je krasny, ale je trochu pokazen nasi velkou zizni (naposled jsme pili vcera vecer). Na vrcholu dostavame vsak trochu napit od jednoho Bulhara. Takze uz zname dva druhy Bulharu - BHH (rozsirenejsi, bulharsky hnusny hajzl) a BH (mene casty, Bulhar z hor). Kdyz uz nas nebavi se kochat, sestupujeme do sedla Kabata (cca 2650 m), kde konci mramorova cast Pirinu. Odtud nasleduje dlouhy a unavny sestup na chatu Vichren (1950 m), kde konecne narazime na vodu a chlemtame tak, ze je nam spatne. Varime pozdni obed a na chate kupujeme susenky a tycinky. Navecer odchazime za skalu u chaty a stavime stany. Akorat, kdyz varime veceri, prichazi nejaky ochranar a ze pry jsme v narodnim parku a ze mame stany sbalit a jit spat do kempu u chaty Banderica. Nechceme ho drazdit a tak schazime do kempu, kde se ale kupodivu nic neplati (teda aspon my jsme nic neplatili).

Nedele 21.8.

Rano se vracime k chate Vichren a po cervene (ale nekdy take modre ci zelene - podle toho, jaka barva zrovna byla k mani) znacce pokracujeme pres Ribno a Dalgoto ezero az do sedla Baslijska porta (2530 m). Podle mapy jsme sice meli vyjit do jineho sedla, ale znacky jsou znacky. Cesta dale vede po hrebeni pod Vazelou (2620 m) a pote az temer na vrchol Goljam Tipic (2645 m). Jsou odtud krasne vyhledy na jezera, kterych je tu vsude kolem "neurekom". Schazime na Cairski preval (2350 m) a pres Mozgovisku portu (2530 m) prichazime na Tevnoto ezero (2512 m) se zaslonem. Varime, sprchujeme se (jako sprcha slouzi navrtana plechovka od piva) a odpocivame. Od spravce zaslonu se dovidame, ze jsme v narodnim parku (to je novina.) a ze tedy muzeme spat bud uvnitr (za 200 leva), nebo ze si muzeme za zaslonem postavit stany a budeme to mit za 100 leva na osobu. Oboji se nam zda prehnane drahe a tak cekame ne Benyho a kolem pul sedme odchazime s tim, ze se kousek dal ulozime pod sirak. Bohuzel se k nam pridal nejaky chlap z horske sluzby a tak delame, jako ze jdeme dal. Stoupame az do Kralevdvorske djasne porty a kolem Mitrova jezera sestupujeme do Zelezniske doliny. Teprve ted jsme si vsimli, ze uz s nam ochranar nejde a protoze uz se zacalo stmivat, zalehli jsme na louce mezi stadem krav a usnuli.

Pondeli 22.8.

Rano se probouzime na nase pomery brzo, takze jiz v pul desate jsme na chate Pirin (1640 m).

Pri baleni David zjistil, ze si vcera vecer karimatku polozil primo do kraviho lejna. Na chate kupujeme neco k jidlu, prebalujeme batohy, myjeme se a pote varime obed. Po obede odchazime smerem na Melnik. Pravda, nejdrive nas prekvapilo, ze cesta prudce stoupa, ale pozdeji se narovnala a po chvili zacala klesat. Je hrozne vedro a my pomalu sestupujeme. Do vesnicky Rozen prichazime uplne umoreni. Obcerstvujeme se v hospode a pote pokracujeme po asfaltce do kopce k Rozenskemu mananstiru. Zde si sedame do stinu na nadvori a odpocivame. Z klastera cesta jeste kousek stoupala a pak jsme schazeli mezi piskovcovymi skalami prasnou cestickou dolu do udoli. Tim jsme sli jeste dost dlouho do Melniku. Skoda, ze jsme kvuli hroznemu vedru nemohli vychutnavat krasu okolnich piskovcovych vezi. V Melniku si sedame do stinu pred obchod a jime a pijeme. Po setmeni odchazime do jedne z mistnich hospudek a davame si cufty, spizy, salaty a proslavene cervene melnicke vinu do dzbanku. Pri placeni nas chtela cisnice natahnout o 300 leva, ale vsimli jsme si toho. Preci jen jsme toho vina nevypili tolik.Odchazime na autobusovou zastavku a v cekarne se ukladame ke spanku.

Utery 23.8.

Ukazalo se, ze spat na zastavce byl vyborny tah, na autobus do Sofie, ktery mel jet ve ctvrt na sedm, se lide zacinaji trousit uz hodinu pred odjezdem. Beny se nechava vyhodit na krizovatce s hlavni silnici a odjizdi za svou kamaradkou do Recka. Sraz jsme si dali v sobotu v poledne v Sozopolu. Cesta do Sofie trvala ctyri hodiny, ale docela jsme se zabavili pozorovanim krajiny. Prijeli jsme na autobusove nadrazi Ovca kupel a nikdo nam nebyl na mape schopny ukazat, kde vlastne jsme. Nakonec nasedame na tramvaj a odjizdime do centra vymenit penize. Pote jdeme na nadrazi a kupujeme si listky do Burgasu (rychlik s mistenkou za 149 leva - asi 430 km). Mame jeste asi hodinu casu a tak nakupujeme jidlo na cestu. S mistenkami to byl docela dobry tah - nase kupe je obsazene, ale nakonec se nam dari Bulhary vyhodit a usadit se. Jeden Bulhar vsak v kupe zustal - jeho chyba. Rada nahodila batoh nahoru, ale nevsimla si, ze tam chybeji sprycle, takze batoh elegantne propadl Bulharovi na hlavu.Dost nas prekvapilo, ze vagony jsou cistsi a mnohem pohodlnejsi nez u nas. Do Burgasu prijizdime s 15 minutovym zpozdenim. Vsechny autobusy na jih uz odjeli, takze si kupujeme listky do Slancev Brjagu. Nakonec vsak vystupujeme ve vesnici Acheloj a na poli za vsi stavime stany.

Streda 24.8.

Rano se vracime autobusem do Burgasu. Chodime po meste, nakupujeme a pote odjizdime autobusem do Primorska. Je tu spousta stanku s oblecenim, ale bohuzel se nam nedari najit nejaka tricka s azbukou. Na uklidneni si davame cufty a jdeme k mori. Vecer si davame pizzu a odchazime spat na misto, ktere nam poradil jeden Cech. Neni to ale nic moc, zitra si najdeme neco lepsiho.

Ctvrtek 25.8.

Po ceste na plaz menime u vekslaka marky za slusny kurs - 45 leva. Na plazi ale zjistujeme, ze nas starym figlem obral sikovne o 2200 leva (dal nam o 100 leva mene, nez jsme meli dostat, navic cast byla v petilevovych bankovkach, tak to byl celkem slusny pakl..Po nasi reklamaci rika, ze to neni mozne a prepocitava bankovky. Pak nam najednou vrazi pakl do rukou s tim, ze jdou policajti. Mezitim vsak vyndal skoro vsechny stolevovky a nam teda zbyly jen petilevovky, ale zato slusny pakl...). Vracime se tedy zpet, ale po nem samozrejme ani vidu ani slechu. Nase blbost. Proste se s tim musime smirit. Blbneme v mori a odpoledne odchazime po plazi kus na sever k hotelu Perla a tam v lesiku stavime stany.

Patek 26.8.

Rano prijizdi nejaky Bulhar autem az k nam s tim, ze se tady nesmi stanovat. Balime, ale v lesiku lezime cely den (nekteri z nas jsou spaleni a tady ve stinu je prijemne), jen se jdeme obcas smocit v mori. Odpoledne odchazime do Primorska s tim, ze odjedeme autobusem do Sozopolu. Davame si pizzu a cacy (vyborne smazene rybicky) a odchazime na autobusovou zastavku. Chceme si koupit listky, ale pokladni nam rika, ze nam je proda, az prijede autobus. Trochu se tomu divime, ale co se da delat. Kdyz autobus prijel, sel jsem rict ridicovi, at chvilku pocka, ze si kupujeme listky, ale ten beze slova zavrel dvere a odjel. Pokladni jen pokrcila rameny. Za pul hodiny ma jet dalsi autobus - posledni, a tak jsme ji donutili, aby nam prodala listky vcas. V Sozopolu hledame misto na spani a stavime stany.

Sobota 27.8.

Rano si jdeme prohlednout celkem pekne mestecko a v poledne se kupodivu setkavame s Benym. Spolecne pote jdeme na plaz. Vecer jdeme hledat nejake lepsi misto na spani a nakonec koncime jizne od Sozopolu na skalce nad morem. Sotva jsme dovarili a postavili stany, prichazi bourka a silny lijak. Beny zacina rozvijet teorie a pravdepodobnosti zasahu bleskem a holky kvuli nemu celou noc nespaly. Pri poryvech vetru jsme radi, ze jsme dnes dobre zatloukli koliky.

Nedele 28.8.

Stan vydrzel stat az do rana. Pocasi dnes neni nic moc, takze jdeme opet do mestecka, bastime cacy a shanime cerstvy chleba. Narazili jsme na pekarnu, ale nez jsme chleba donesli ostatnim, stala se nam drobna nehoda - snedli jsme ho (byl opravdu vyborny). Takze znovu do fronty.Odpoledne sedime na plazi a kecame, nekteri otuzilci se dokonce i koupali. Jsou dost velke vlny a Rada poznala silu more, kdyz ji proud strhnul plavky.Vecer jdeme na nase vcerejsi mistecko a stavime stany.

Pondeli 29.8.

Rano balime stany a po snidani se vyrazime koupat do Sozopolu. V poledne odjizdime mikrobusem do Burgasu, kde si davame rozchod. Vyuzivam volneho casu k navsteve burgaskeho pivovaru. Vecer si kupujeme listky do Sofie a kdyz se pani v okenku ptame, jestli je nas rychlik Intercity, tak nam odpovida: " a sto takoje Intercity?" Kratce pred jedenactou odjizdime.

Utery 30.8.

Do Sofie prijizdime bohuzel presne na cas (v 5:27), takze na nadrazi ulehame a dospavame. Pote si davame batohy do uschovny a vyrazime do mesta s tim, ze se sejdeme na nadrazi v 8 hodin vecer. Chvili jsem chodil s hradeckou vetvi, ale pote jsem se trhnul a zamiril do sofijskeho pivovaru "Sofijsko pivo". To jsem si dal - nove postaveny pivovar je na jiznim okraji Sofie ve ctvrti Gorubljane. Po strastiplne ceste nekolika dopravnimi prostredky jsem se tam preci jen dostal a odmenou mi byla exkurze a sada etiket. Take jsem se dovedel, ze v Sofii je jeste jeden pivovar a to prakticky v centru. Byla mi tam take domluvena prohlidka a tak jsem vyrazil i do pivovaru Ljulin (zalozili ho Cesi v roce 1905). Pote jsem se sel jeste projit po Sofii a narazil na Hradecaky. Spolecne jsme se obtezkani ovocem a zeleninou vratili na nadrazi a rozdelili hlidky na noc. V horni casti haly jsme rozbalili karimatky a sli spat. Prvni sluzbu jsem mel ja s Benym. Asi o pulnoci prisli milicioneri a zacali obuskama tlouct vedle nas spiciho, jim podezreleho cloveka. Nam jen rekli, ze tu neni hotel a at si jdeme sednout dolu ke stolum.

Streda 31.8.

Rano se probouzime s otlacenymi vzorky umelohmotnych stolu na celech. Rano kupujeme jeste cerstvy chleba a odchazime na autobusove nadrazi. Se stewardem se domlouvame na tom, ze budeme sedet spolu bez ohledu na cisla mistenek. Bulharsti spolucestujici to vsak dlouho nemuzou pochopit a porad nas vyhazuji, ze maji listky na nase mista. Pruvodce vsak nakonec situaci zvlada s naprostym klidem. Jsme stastni, ze se zase vracime domu. Radost nam vsak kazi to, ze Bulhari zacali hned kourit a neprestali az do Prahy. Hned na prvni hranici stojime 3 a pul hodiny - to asi na cas nedojedeme. Jugoslavii projizdime bez problemu a ze sera jeste vidime zajimave nove domy v Belehrade.

Ctvrtek 1.9.

Zhruba v pul jedne jsme na jugoslavsko-madarske hranici. Je tu poradna fronta, nastesti se mi dari cele 3 hodiny, co tu stojime, prospat. Po ranu v Budapesti vystupuje nekolik lidi. Jsme uz dost nervozni, hlavne hradecka vetev - zaprve Bulhari porad huli, za druhe je jasne, ze na cas urcite neprijedeme a ze Hradecaci mozna ani nestihnou vlak domu. 4 hodinove cekani na madarsko-slovenske hranici nas dorazilo. Bulharum tam docela probirali jejich tasky, nasich batohu si prakticky ani nevsimli. Cesta z Bratislavy na hranici nam utekla rychle, nakonec je to jen kousek. Kdyz prejizdime most pres Moravu, radosti tleskame - konecne zase doma. Na dalnici odpocitavame kazdy kilometr a jde to tak daleko, ze Petra ani nechce pustit Benyho na zachod - pry by se vyvalili vsichni a zase bychom se zdrzeli. Radi mu, at si vezme petku. Rada neopomene dodat, ze si ma uriznout hrdlo - proste prima Radka, kamaradka, co vsechno vi.Do Prahy prijizdime s nekolikahodinovym zpozdenim, smrdime, jako bychom se cely den valeli v hospode, ale jsme stastni. Shodli jsme se na tom, ze pro Bulhary je tak krasnych hor skoda.

A zaverem? Hradecaci vlak stihli..