Markéta z Valois
Francouzská Mesallina

Markéta z Valois


1. dětství:

Markéta z Valois se narodila 4. května 1553 v Saint-Germain-en-Laye jako sedmé dítě svých rodičů Kateřiny Medicejské a Jindřicha II. Francouzského. Měla devět sourozenců, ale její bratr Ludvík a sestry Jeane a Vitoire zemřeli brzy po narození. Měla jen jednoho mladšího sourozence, který zůstal naživu. Hercula (později se nechal přejmenovat na Františka, protože se mu toto jméno ani trochu nelíbilo) vévodu d'Alencon. Měla docela ráda i své starší bratry Františka, Karla a Jindřicha. To právě oni pro ni vymysleli přezdívku Margot. Když bylo Markétě šest let, přihodila se tragédie, která byla neštěstím pro celou Francii. Její otec, král Jindřich II. , zemřel. Na oslavu míru se Španělskem a toho, že se Margotina starší sestra Alžběta provdá za španělského krále Filipa II. a Margotina teta Markéta za vévodu Emmanuela-Filiberta Savojského, se konal turnaj. A král se v něm rozhodl změřit síly s velitelem skotské gardy Gabrielem Montgomerym. Tento souboj se králi mu moc nevyplatil. Po prvním zkřížení dřevců, trval král na dalším kole. Montgomery si zapomněl vyměnit přelomený dřevec a třísky z něj se zapíchli králi do oka. 10. července 1559 král Jindřich II. zemřel. Na trůn nastoupil Margotin bratr František, kterému bylo teprve patnáct let a od narození byl nemocný. Za manželku měl skotskou královnu Marii Stuartovnu. Jenomže František za rok (5. prosince 1560) zemřel. Jeho manželka Marie Stuartovna se musela vrátit do Skotska a francouzským králem se stal další Margotin bratr Karel. Jenomže Karlovi bylo teprve deset let a proto za něj jako regentka vládla jeho matka Kateřina Medicejská. A znovu vypukává v plné síle náboženská válka mezi katolíky a hugenoty. Sama regentka Kateřina se snaží nepřiklánět ani na jednu ze znepřátelených stran. A když už, tak to musí být výhodné. Na začátku roku 1564 se rozhodla regentka, že svého syna krále seznámí s jeho královstvím a proto se konala velká cesta po Francii. Mělo trval dva roky, než se královský dvůr zase vrátí do hlavního města Paříže. A Margot se této velké cesty měla také zúčastnit.

2. krásná Margot

Když bylo Margot šestnáct let byla považována za nejkrásnější dívku u královského dvora. Opěvovali ji básníci jako Ronsard a Brantôme. Margot se v té době spřátelila se svým bratrem Jindřichem z Anjou. Jindřich se stal výborným válečníkem a po Margot chtěl, aby hlídala jeho dobrou pozici u matky Kateřiny Medicejské. Margot souhlasila. Margot a Jindřich totiž byli víc než přátelé a víc než sourozenci. Byli milenci! Margot to napsala ve svých Pamětech a svěřila to i svému zpovědníkovi, který to neváhal šířit dál. Jindřich d'Anjou však odjel bojovat proti hugenotům. A Margot se začal líbit někdo jiný. Ten někdo se jmenoval vévoda Jindřich de Guise. Jindřich de Guise rozhodně nebyl proti a tak se z nich stali milenci. Dokonce se chtěli vzít, ale to by tu nesměla být Margotina matka Kateřina Medicejská! A Margotin bratr Jindřich d'Anjou. Asi i trochu žárlil, že jeho sestra dala de Guisemu přednost před ním. 25. června 1570 to řekli králi Karlovi. Karel IX. občas trpěl záchvaty vzteku a Kateřina mu vysvětlila vztah jeho sestry s vévodou de Guise tím způsobem, že to musel považovat za ohrožení svého trůnu. Zavolal si svoji sestru. V místnosti byl pouze on, Kateřina Medicejská a Margot. Hádka se dramatizovala. Karel a Kateřina měli na Margot takový vztek, že se na ni vrhli a zbili ji do bezvědomí. Kateřině pak trvalo přes hodinu, než opravila stopy po boji na šatech, aby se Margot bez zbytečného rozruchu mohla vrátit do svých pokojů. Jenže Karlovi IX. to nestačilo a chtěl nechat vévodu de Guise zavraždit. Margot se však o tom dozvěděla a stihla svého milence včas varovat. Ten však viděl, že mu hrozí veliké nebezpečí. Neponechal nic náhodě a urychleně se oženil s Kateřinou de Cleves, princeznou de Porcien, aby popřel podezření, že se chce přes Margot stát francouzským králem.

3. svatba

Karel IX. se roku 1571 oženil s Alžbětou Rakouskou a Kateřina Medicejská začala uvažovat o vhodném manželovi pro Margot. V úvahu přicházel syn císaře Maxmiliána II. maďarský král Rudolf a syn španělského krále Filipa II. don Carlos. Kateřina Medicejská si však svatbu své dcery s donem Carlosem rychle rozmyslela, když se dozvěděla, že tento mladík je odmalička nemocný, kulhá, je mimořádně krutý a začínají se u něj projevovat známky šílenství. Jeho otec ho dokonce musel nechat uvěznit. Ještě se mluvilo o portugalském králi donu Sebastienovi, ale Margot o něj ani trochu nestála. Nakonec se Kateřina Medicejská rozhodla pro poslední řešení. Provdá Margot za hugenota Jindřicha Navarrského. Je to přece skvělá příležitost! Margot je sice katolička, ale ten sňatek se dá chápat jako smíření katolíků a hugenotů ve Francii! Margot se to ani trochu nelíbilo, protože Jindřicha Navarrského znala už od dětství, ale co mohla dělat? Rozhodla se alespoň co nejhůř zapůsobit na budoucí tchýni Janu d'Albert, která se synem přijela do Paříže o sňatku vyjednávat. Jenomže Jana d'Albert 10. června 1572 zemřela na souchotiny. Pochopitelně, vyskytly se pomluvy typu, že ji po podepsání svatební smlouvy Kateřina Medicejská nechala otrávit, ale nic z toho se nezakládá na pravdě. 21. července se konečně setkal Jindřich Navarrský se svou snoubenkou. Líbila se mu… Nicméně pro svatbu potřebovali dispens od papeže, protože byli příbuzní. Jenže papež Řehoř XIII. váhal, jestli tento sňatek má povolit. Jeho váhání se však nezamlouvalo králi Karlu IX. a proto celou záležitost vyřešil po svém. Svatba bylo ohlášena na 18. srpna 1572 a nečekalo se na papežovo povolení. Margot se cítila bídně. Její milovaný de Guise je ženatý a ona se má provdat za toho venkovana Jindřicha Navarrského! Ani za nic. Proto se vzepřela. Došlo k divoké scéně mezi ní, matkou a bratrem králem. Margot ovšem nezvítězila a musela si připravovat svatební šaty. Svatba se měla konat v katedrále Note-Dame. Jenomže Jindřich Navarrský jako hugenot odmítnul vstoupit dovnitř a zúčastnit se katolické mše. Čekal proto na schodech venku a Margot tam šla sama. Po mši se na schodech před katedrálou konal svatební obřad. Když jí kardinál de Bourbon položil tradiční otázkou, neodpověděla. Kardinál znovu zopakoval dotaz, zda si bere za manžela Jindřicha Navarrského. Margot opět nic. Nakonec Karel IX. , který stál za ní, ztratil trpělivost, zatahal ji za vlasy a donutil přikývnout. V Louvru se pak konal velký ples. Ještě při svatebních oslavách se přihodilo něco, co si historie zapamatuje jako "Bartolomějská noc". V noci z 23. a na 24. srpna 1572 začali v Paříži katolíci vyvražďovat hugenoty, kteří tam přijeli s Jindřichem Navarrským. Byl to snad největší masakr kvůli náboženství v historii. Sám Jindřich Navarrský byl Kateřinou Medicejskou a Karlem IX. přinucen přestoupit na katolictví.

4. v zajetí u dvora

Téhož roku se stala ještě jedna důležitá věc. Margotin bratr Jindřich d'Anjou byl zvolen polským králem a velkovévodou litevským. Jindřich d'Anjou chtěl nejdříve tento trůn odmítnout, protože zdraví jeho bratra Karla IX. bylo už hodně chatrné, a kdyby náhodou zemřel, Jindřich by se stal francouzským krále, . Ale Kateřina Medicejská a Karel IX. trvalo na tom, aby se Jindřich polským králem stal. D'Anjou musel, chtě-nechtě, do Polska odjet. Margot si mezitím našla nového milence. Jmenoval se Hyacint Bonifác de La Mole, a bylo mu už čtyřicet čtyři let. V 16. století však tento věk už představoval práh staroby… Ale Margot to nevadilo. Tento muž byl však velice zvláštní. Pravda byl elegantní, krásný, ale když se rozzlobil, měl velice zvláštní zvyk. Pojídal péra ze svého klobouku! De la Mole také třikrát denně chodil na mši. Věřil tomu, že když bude chodit na mše, budou mu odpuštěny všechny jeho hříchy. Král Karel IX. se tomu smál, a dokonce se smíchem říkával: "Tomu, kdo by chtěl napsat seznam La Molových smilstev, stačilo by spočítat mše, kterých se zúčastnil. " Jindřichovi Navarrskému ani trochu nevadily nevěry jeho manželky, sám také rozhodně nežil jako mnich. Ti dva si rozhodně neměli co vyčítat. Jenomže bylo odhaleno spiknutí. Spiknutí proti králi Karlovi IX. A do tohoto spiknutí byli zataženi Jindřich Navarrský, Margotin bratr František d'Alencon, Margotin milenec La Mole a ještě Ital Annibal de Coconas. Coconas a La Mole byli popraveni na náměstí Greve. Jindřich Navarrský a vévoda d'Alencon však byli pečlivě střeženi v Louvru, aby nemohli uprchnout. Král ani Kateřina Medicejská jim ani trochu nevěřili. Do pokojů obou z nich chodil každý den kapitán gardy a kontroloval, jestli není někdo náhodou schovaný pod postelí. Jindřich Navarrský čím dál víc toužil po svobodě. A získal na svou stranu důležitého spojence. Svoji manželku Margot. Ta vymyslela dobrou lest. Mohla totiž denně svobodně vyjíždět ve svém kočáře a s ní některé její dvorní dámy. Navrhla proto, aby se Jindřich a bratr d'Alencon převlékli do ženských šatů a přes obličej si nasadili masky. Jenomže celá operace by se musela provádět dvakrát. A oni se nemohli dohodnout, kdo z nich pojede první. Plán se nezdařil. František d'Alencon byl beztak zvláštní člověk. Zemřel ve třiceti dvou letech, ale i přes tento krátký život, dokázal otrávit své bratry Karla IX. i Jindřicha III. víc než všichni hugenoti dohromady-a to byl velmi "úctyhodný výkon". 30. května 1574 zemřel král Karel IX. Bylo mu pouhých čtyřiadvacet let. Jeho následníkem se stal bratr Jindřich, který však byl v Polsku… Neváhal však a rychle potají ze svého království odjel. Zdálo se mu lepší být francouzským králem než polským. 6. září 1574 konečně Jindřich d'Anjou, teď už vlastně Jindřich III., přijel znovu do Francie. V Lyonu se setkal i se svou sestrou Margot, která ho i s manželem přijela přivítat. 11. února 1574 byl Jindřich III. v Remeši korunován na krále. A Margot měla opět nového milence. Jmenoval se Ludvík de Clermont Bussy d'Amboise a byl to arogantní rváč, který se řadil mezi oblíbence krále Jindřicha III. Jenomže nic netrvá věčně. A přátelství králů už vůbec ne. Jindřich začal na Bussyho žárlit, údajně kvůli jeho vzhledu a Bussy musel opustit Paříž. Neodjel sám. S ním utekl i František d'Alencon. A postavil se do čela protestantské armády. To se Jindřichovi III. ani trochu nelíbilo, protože d'Alencon byl přece následníkem francouzského trůnu! Jindřich Navarrský zatím dál žil v Louvru. Našel si novou milenku. Slečnu Rouet, což byla přítelkyně Kateřiny Medicejské a říkala jí vše, co jí Jindřich Navarrský vyzradil. Jindřich Navarrský se však náhle rozhodl, že také uteče. A 3. února 1576 se mu to také podařilo a vrátil se do Navarrska. Margot ale nedovolili jet za ním. Odjela proto do Flander, kde se jí docela líbilo, a kde ji bratr Jindřich III. pověřil diplomatickým úkolem. Pak se vrátila zpět do Paříže, kde jí bratr král a matka připravili skutečně královské přivítání. Margot se znovu sešla se svým milencem Bussym. 7. srpna 1579 se Margot po třech letech konečně setkala s manželem. Jenomže se dozvěděla špatnou zprávu. Její milenec Bussy byl zavražděn. Pouze si prý povzdechla: "Nebyl v tomto století nikdo jeho pohlaví a kvalit, kdo by se mu podobal udatností, laskavostí a duchem. " Margot se v Navarrsku poměrně líbilo.Manželovi rozhodně nevadili její milenci, stejně jako se ona lhostejně dívala na jeho milenky. Nepřekáželi si. A lakomý Jindřich Navarrský vůči své ženě také nebyl. Dostávala od něj spoustu šperků, drahých látek na šaty, navoněné rukavičky, …I ona na něj měla dobrý vliv.Dokonce si koupil nové módní šaty-ale nezašel zas tak daleko, aby se umyl. Přesto však odjela na pozvání svého bratra krále znovu do Paříže. Jindřich III. se teď k ní choval dobře, protože chtěl, aby přemluvila svého manžela, aby přijel do Louvru za ní. Jenže Jindřich tvrdohlavě trval na tom, že nikam nepojede. Margot měla opět nového milence. Seznámila se s ním už v Navarrsku a následoval ji do Paříže. Jmenoval se Champvallon. Aby se s ní mohl potají scházet, nechával se do jejích pokojů nosit v kufru a v kufru i odnášet. Jenomže Jindřich III. se momentálně začal obávat o svoji nesmrtelnou duši a tak se dal na modlení. A vůbec se mu nelíbilo, když se doslechl o chování svojí sestry. 7. srpna 1583 vypukl u dvora velký skandál. Král vešel do tanečního sálu a začal své sestře nadávat. Vyjmenoval všechny její početné milence od sňatku s Jindřichem Navarrským (a že jich nebylo málo), tvrdil, že se svým posledním milencem Champvallonem má dítě a nakonec ji vyhnal ode dvora a doporučil jí, aby se připojila ke svému manželovi. Margot byla úžasem tolik zkoprnělá, že se ani nedokázala bránit. Ještě ten den odjela. Když se Jindřich Navarrský dozvěděl o skandálu a zostuzení své manželky, poslal Jindřichovi III. svůj protest, ale nebylo mu to nic platné. K shledání obou manželů došlo až 13. dubna 1584 v Port-Saint-Marie. Jenomže se stala další nepříjemná věc. 11. června 1584 zemřel Margotin bratr František d'Alencon a Jindřich Navarrský se stal následníkem trůnu.

5. rebelka

V březnu roku 1588 se však Margot rozhodla, že opět opustí svého manžela. Jako důvod udala fakt, že Jindřich Navarrský byl papežem exkomunikován. Skutečným důvodem však byla Svatá liga v čele s její první velkou láskou vévodou de Guise. Přestala užívat titul královna Navarrská a vystupovala pouze pod jménem hraběnka d'Agen. Stala se rebelkou… Usadila se ve svém městě Agenu. Veřejně se přiznala ke svému členství ve Svaté lize a podepisovala se jako Markéta de France. Jenomže její manžel s ní v podstatě začal vést válku. Dobyl její města Villeneuve a Tonneis. A Margot na další válčení potřebovala peníze, které pomalu, ale jistě, začínaly docházet. Vévoda de Guise nejdříve požádal o finanční výpomoc španělského krále, ale Filip II. jim nic nedal. Margot tedy sháněla peníze jiným způsobem. Začala vyvlastňovat a drancovat domy hugenotů a na své hrabství uvalovala nové daně. Pak došlo k obratu. Margotin bratr Jindřich III. musel uzavřít mír se Svatou ligou. Tento mír se jmenoval Nemourský a byl vyhlášen 23. července 1585. Margot však pokračovala v boji proti svému manželovi. Ale to neměla dělat, protože teď měla proti sobě hned dva krále. Bratra, krále francouzského, a manžela, krále navarrského. Nemohlo to dopadnout jinak než špatně. Margot musela z Agenu uprchnout. Jejím zachráncem a novým milencem se stal zrzavý toskánský vyslanec Cavrilac. Spřátelili se tak důvěrně, že s ním Margot otěhotněla a v Bridoré porodila syna. Dítě mělo být dáno na kojení do blízké vesnice, ale protože ho tam nesli v zimě a mrazu, ohluchlo a nikdy nemluvilo. Jenomže o rok později se musela dát Margot opět na útěk. Její bratr Jindřich III. 11. října 1586 oficiálně dal příkaz vévodovi de Joyeuse zatknout rebelku. Margot se mezitím málem utopila v řece a potom konečně dojela do zámku Ibois, který patřil její matce Kateřině Medicejské a tam se ubytovala. Pak přijel vévoda de Joyeuse a zatknul ji. Útěk nebyl možný. Margot byla na rozkaz svého bratra krále 13. listopadu 1586 převezena do nepřístupného zámku Usson. Měla tam strávit mnoho dlouhých let…

6. zajatkyně na zámku Usson

Bylo jí teprve třicet čtyři let a pro začátek si udělala ze žalářníka markýze de Canillac svého milence. Margot mu dokonce vymyslela přezdívku "Krásná kytička". Opravdu "strašné" vězení… Margot se v podstatě stala paní Ussonu. Ve Francii se však začaly dít jiné, vážnější věci. Začala hrozit občanská válka. Král Jindřich III. se nejvíce obával vévody de Guise. 23. prosince 1588 si ho k sobě nechal zavolat a tam nechal zavraždit. Čtyřicet pět mužů se prý vrhlo na ubohého vévodu. Tomu se však nechtělo zemřít a bránil se. Jediný výsledek, kterého však dosáhl, bylo, že Jindřichovi III. zamazal svou krví tapisérie na zdech a podlahu. Pak zemřel. Ale smrt nikdy nechodí sama. Došlo i na Margotinu matku Kateřinu Medicejskou. 4. ledna 1589 se jí v Blois udělalo nevolno. Musela ulehnout. Cítila se celkem dobře, protože jí bylo předpovězeno, že zemře v blízkosti Saint-Germain, ale její syn se jí pro jistotu zeptal, jestli nechce poslední pomazání. Přišel jeho almužník. Kateřina ho neznala, a proto se ho zeptala na jeho jméno. Odpověď zněla Julien z kláštera Saint-Germain. Kateřina Medicejská se velmi rozrušila a do půl hodiny v jednu v noci 5.ledna 1589 zemřela… Margot se dařilo dobře. Její bratr a manžel se smířili a ona už nebyla zajatkyní, ale paní Ussonu. Zvlášť, když její žalářník Canillac 28. dubna zemřel v bitvě. Ale ještě jedna tragická zpráva přišla v tomto roce na Usson. 1. srpna přišel k Jindřichovi III. mnich Jakub Clément, který bodl krále dýkou do břicha. 2. srpna 1589 Jindřich III. zemřel a svůj trůn odkázal Jindřichu Navarrskému.

7. "tlustá Margot" a rozvod

Margot sice legálně byla královnou Francie, ale vládla pouze na svém strašidelném zámku Ussonu. Moc jí to nevadilo. Dokonce se jí tam začalo líbit. Našla si nové lásky mezi mladými zpěváky a kočovnými herci. Trochu ztloustla, ale ani to jí nevzalo dobrou náladu a chuť k jídlu. Dokonce začala psát své "Paměti". Margot byla nymfomankou, ale zároveň velice vzdělanou a sečtělou ženou. Její manžel, teď už král Jindřich IV. Francouzský, začal uvažovat o rozvodu. Potřeboval se znovu oženit a mít dědice, kterého mu Margot nechtěla a ani nemohla dát. Margot s rozvodem celkem souhlasila, ale nic není zadarmo. Chtěla každoročně vyplácet rentu 14 000 ecús a ještě zámek Usson do svého vlastnictví. S penězi král souhlasil, ale se zámkem to bylo horší. A ještě jedné věci se Margot obávala. Král totiž vážně uvažoval o tom, že se ožení se svojí milenkou Gabriellou d'Estées. Margot se však ani trochu nelíbilo, že by ji na trůně měla "králova děvka". 25. února 1599 se Jindřich IV. se svou milenkou dokonce zasnoubil. Jenomže Gabriella 10. dubna 1599 na následky potratu zemřela… V červenci roku 1599 poslal Jindřich do Říma svého vyslance Brularta de Sillery, aby papeže Klementa VIII. informoval o tom, že královna Markéta souhlasila se svatbou jen pod silným nátlakem své matky Kateřiny Medicejské a bratra Karla IX. A také fakt, že papežův dispens povolující sňatek mezi nimi jako příbuznými došel do Paříže až po svatbě. Do Paříže byl vyslán tribunál, ve kterém byli papežský nuncius Alexandre Medicejský, biskup modenský a kardinál-arcibiskup toulouský. 12. listopadu 1599 položili králi delikátní otázku, zda bylo jeho manželství s Margot. Král na tento dotaz byl připraven: "Byli jsme oba mladí a královna i já jsme měli živou povahu, mohlo to tedy být jinak? " 28. listopadu přijala královna Markéta na zámku Ussonu vyslance papežových prelátů. Potvrdila, že si Jindřicha Navarrského nikdy vzít nechtěla, a že se za něj provdala pouze pod nátlakem. A ještě zdůraznila jeden fakt. V den svatby, když se jí biskup zeptal, zda si bere Jindřicha Navarrského za manžela a ona mlčela, ji bratr Karel IX. zatahal za vlasy, takže to vypadalo jako přikývnutí. Ještě se jí zeptali, zda bylo jejich manželství naplněno. Margot se řídila vzorem krále: "Oba jsme byli během líbánek mladí a tak prostopášní, že se tomu nedalo zabránit. " 17. prosince 1599 bylo jejich manželství prohlášeno za neplatné. Jindřich udělil Margot na její žádost titul vévodkyně z Valois.

8. vévodkyně z Valois

Margot se sice znovu vdávat nechtěla, ale Jindřich IV. to udělat musel. Oženil se s Marií Medicejskou. Začátkem července 1605 Margot opustila Usson a odjela do Paříže. Po třiadvaceti letech… 26. července 1605 se po dlouhé době setkali Jindřich IV. a Margot. Oba museli úžasem zkoprnět. Margot velmi ztloustla (dokonce nemohla projít některými dveřmi) a ani Jindřich už nebyl nejmladší (měl už úplně bílé vlasy a tvář samou vrásku). 14. května 1610 zavraždil Ravaillac krále Jindřicha IV.

9. smrt

Teď už byla řada jen na Markétě. Několikrát se nachladila a onemocněla, ale vždycky se uzdravila. Ale během zimy 1614-1615 byla její nemoc horší než kdykoliv předtím. 27. března 1615 v jedenáct hodin večer zemřela. Bylo jí šedesát dva let. Její ostatky byly uloženy v Saint-Denis, do kaple, kterou nechala postavit její matka Kateřina Medicejská.

©Eva Taterová