českyenglishdeutsch Aktuální zpravodajství  |   Diskuzní skupiny  |  Dotazy a odpovědi  |  Návštěvní kniha  |   Úvodní stránka  
   Uvodni stranka www.tnv.cz

Úvodní fotografie: J. Hapatyka

17.07.2007 - Svátek slaví: Martina   
Kultura a volný čas
Hudba a divadlo
Divadelní společnost Vltavan
Městská galerie
Městské kino
Městská knihovna
Městské muzeum
Služby veřejnosti
Stálé expozice
Aktuální výstavy
Historie muzea
Články o historii
Kontakty na pracovníky muzea
Soutěž o historii města
Mezinárodní klavírní kurzy
Církve a církevní společenství
 
 Kultura a volný čas -  Městské muzeum -  Články o historii
 Otazníky kolem hory Tábor


                                                        Otazníky kolem hory Tábor

 

Při otázce, kde hledat horu Tábor, by si nejspíš leckterý Jihočech zaťukal významně na čelo. Kde asi? Přece v Táboře. Ale ouha, symbolický základní kámen husitskému městu Táboru byl položen 30. března r. 1420, do té doby se místo nazývalo pouze Hradiště. O hoře Tábor se však prameny zmiňují již v polovině července r. 1419. Jak je to možné?

 

Zcela logicky, původní hora či vrch Tábor není totožná s pozdějším Hradištěm hory Tábor, dnešním městem. Že tomu tak je věděl již Palacký při sepisování svých Dějin. Kde hledat „první“ Tábor však nevěděl, lokalizoval jej přibližně do okolí Bechyně.

            Začněme od začátku. Tábor, Thabor, arabsky Džabal Túr, je hora v Izraeli, východně od Nazaretu. Toto biblické jméno si husité „vypůjčili“, podobně jako např. Oreb, pro pojmenování svého shromaždiště. Lidová putování na hory, tzv. tábory lidu, byla předzvěstí husitské revoluce. Začala být organizována přibližně na jaře roku 1419, kdy král Václav IV., nedlouho před svou smrtí, omezil práva vyznavačů kalicha. Husitští správci museli opustit fary a kostely. Útočištěm se jim stala příroda, své bohoslužby konali pod širým nebem. A odtud byl již jen krůček k putováním na kopce a návrší – blíž nebi a Bohu.

            Že byla tato lidová shromáždění oblíbená dokazuje fakt, že se 22. července r. 1419 sešlo na hoře Tábor 40 000 věřících z celých Čech i Moravy. Zjistit, o kterou horu na Bechyňsku se jedná, se ukázalo být pro české středověké dějiny důležité.

            Přesnější lokací hory Tábor se začal zabývat v druhé polovině 19. století historik profesor Martin Kolář. Vodítkem se mu stal Palackého nesprávný překlad latinského textu, který říkal, že se lid shromažďoval ke kázáním pod širým nebem na pěti výšinných místech: na Křížkách u Ládví, na hoře Beránek u Vožice, u Bechyně, u Zachrášťan a u Plzně. Kolář odhalil, že zmiňované Zachrášťany nedaleko Nového Bydžova s husitským hnutím nesouvisí, že se pravděpodobně jedná o ves Chrášťany na Vltavotýnsku, nedaleko Bechyně. Předložka „za", spojená s následujícím slovem Chrášťany, mu napovídala, že má Tábor hledat u Bechyně „za Chrášťany".

            Pro své bádání si vybral průvodce nad jiné znalého, lesníka vltavotýnského arcibiskupského panství Neužila. 13. dubna r. 1865 se vydali do terénu. Protože profesor Kolář znal obrovský počet poutníků, kteří se zde ve zmíněném roce 1419 shromáždili, hledal kopec s nejdelším a nejrozložitějším temenem, kam by se dané množství lidí pohodlně vešlo. Již předem se domníval, že by se mohlo jednat o tzv. Holý vrch, sevřený Bílinským potokem a Lužnicí. Když se však snažil svého pomocníka navigovat směrem na „holý“ vrch, bránil se lesník vehementně, že takovou nedbalost by ve svém revíru nesnesl, že zde žádný holý vrch nemá. Teprve po profesorově dlouhém vysvětlování jej odvedl na kopec nedaleko Hvožďan. Kolář se zde utvrdil ve své domněnce a napsal: „Jasně a určitě jest tento vrch starověký, staroslavný Tábor a otcem města Hradiště hory Tábor".

            S Kolářovými závěry se ztotožnil i August Sedláček. Po něm následovali další. Již tři roky po Kolářově objevu, 30. srpna 1868, svolal vltavotýnský vlastenec, obchodník Josef Kaspr, na domnělý Tábor čili Holý vrch, uváděný již častěji pod jinými názvy jako V Tokách nebo U Červené hlíny, lidové shromáždění, spojené s oslavou národních obžínek. Oslava se však změnila v manifestaci proti rakouskému režimu. Součástí oslav bylo dokonce divadelní představení, prezentující útlak lidu výběrčími daní. Není divu, že se taková provokace úřadům nelíbila a její organizátoři, v čele s Kasprem, byli navzdory novému zákonu o shromažďování persekvováni. V roce 1933 sem umístil odbor Klubu českých turistů z Bechyně tabulku, připomínající tuto událost. Ale došlo hned ke dvěma omylům.

            První způsobil již sám Josef Kaspr, tím že svolal shromáždění na horu Tábor, ovšem jak se později ukázalo, pouze na hypotetický. Na místě, kde se tehdy lidé sešli, se pravděpodobně husité nikdy nevyskytovali. Druhý omyl učinil Klub českých turistů, když po 45 letech od oné události umístil zmíněnou informační tabulku na jiném vrcholu, než se shromáždění skutečně odbývalo, na vedlejším Dubovém kopci. Obě tyto nepřesnosti zavinily málo podrobné mapy, které ze čtyř vrcholů, ležících na západ od Bechyně na pomyslné severojižní přímce, označovaly pouze nejsevernější tzv. Babinu a nejjižnější Dubový vrch. Dvě temena mezi nimi nijak pojmenována nebyla a dokonce i obyvatelé nejbližší obce Hvožďany je nazývali různě, buď jako Kopeček, nebo je zaměňovali s Dubovým vrchem.

                Nakonec byla aspirace této lokality na Tábor opuštěna a hora začala být hledána jinde. S novou teorií přišel v roce 1919 profesor Karel Thir. Vybral si kopec Burkovák, jinak Burkovský vrch, jižně od Nemějic, s vrcholem 504 m n. m (někde uváděno také 510 m n. m.). Také on se snažil vysvětlit polohu vrchu „za Chrášťany“. Ovšem z kterého směru? Logicky usoudil, že se udaná poloha může týkat pouze dvou výchozích bodů, hlavních míst kraje, buď Týna nad Vltavou, nebo Bechyně. Od obou těchto měst leží Burkovák za Chrášťany. Druhou nápovědou mu byla Kronika husitská, kde je k roku 1428 popisován útok Bechyňských na Hradiště pod Táborem. Skutečně pod tímto Táborem – Burkovákem, leží cca 2 km jihozápadně hradiště Smoleč. Do třetice, na východ od kopce se nachází lokalita s pomístním názvem „na starém Táboře". Další indicií byla zmínka v kronice Vavřince z Březové, že součástí husitského shromáždění na hoře Tábor r. 1419 bylo obcházení kopce v procesí, což je prakticky možné v případě Burkováku, nikoli však na strmých svazích dříve míněného Holého vrchu.

            Pro identifikaci Burkovského kopce s Táborem svědčil i archeologický výzkum ve 20. letech 20. století, prováděný Josefem Švehlou a Františkem Lískovcem. Některé střepy bylo možno datovat do inkriminovaného 15. století. Mnohem zarážející však byl nález neobvyklého množství drobných hliněných pravěkých artefaktů. Objevila se dokonce teorie, že zde bylo keltské obětiště s posvátným stromem, do jehož koruny se tyto hliněné předměty – votivní dary, zavěšovaly. S tím ovšem nesouhlasil významný archeolog Bedřich Dubský a provedl v roce 1945 na Burkováku další archeologický výzkum. Podle něho byl kopec zřejmě skutečně kultovním místem v pozdní době halštatské, ovšem zmínku o ověšeném „vánočním“ stromu odkázal do říše pohádek. Ale to už je jiná kapitola historie.

            20. léta 20. století tedy přinesla v otázce husitského shromaždiště konečné rozřešení. Na základě všech zjištěných skutečností byl Burkovák u Nemějic identifikován jako první Tábor a pod tímto názvem se s ním můžeme setkat na současných mapách.

 

             

 
 Autorizovaná oblast