Bulharské léčitelství a počátky medicíny...

Přírodní léčitelství spojené s magií a rituály má u bulharského lidu hlubokou tradici. Postupně byl objevován účinek léčivých bylin širšími vrstvami lidu. O jejich využívání mluví už velmi staré historické prameny, například jeden z nejstarších evropských herbářů, "Sborník cara Simeona". Od nepaměti jsou známy léčivé účinky máku a konopí, na střelné rány se zase užíval výtažek z čemeřice. Na rýmu a záněty horních cest dýchacích obyvatelé přímořských oblastí inhalovali ohřátou mořskou vodu, popřípadě jí používali na výplachy nosu i úst. Pokud to nestačilo, doporučovalo se dýchat dým z pera racka. Na močové a menstruační obtíže se užívala petržel (nať, kořen i semeno). Projímavé účinky měl prášek z bílých růží smíchaný s mletým cukrem, fenyklem, sennou a sírou a tak by se dalo pokračovat dlouze. Centrem léčitelství byly monastýry, zejména Rilský, kde počátkem 10.století působil mnich a léčitel Ivan Rilský.

Jedním z pionýrů národní bulharské medicíny byl Vasilij Vrač, který patřil k přívržencům obrodného hnutí Bogomilců. Za své myšlenky byl však v Cařihradu popraven. Prvním bulharským lékařem, který získal západní vzdělání byl Dr.Nikolaj Savov Pikaló (1792-1865), který citlivě spojoval odborné poznatky s tradičním lidovým léčitelstvím svého lidu. Po osvobození z turecké nadvlády byl vydán "Národní domácí lékař" pravoslavného mnicha Neofita Kalčeva z Orešaku. Vlnu postupného odklonu od přírodního léčitelství zbrzdil Ivan Rajev ze Šipky, k němuž se začali sjíždět z daleka lidé postižení parkinsonismem, se kterým si tehdejší medicína nevěděla příliš rady. Tajemství jeho úspěšné léčby spočívalo v odvaru 600 ml bílého vína, 30 g kořene rulíku zlomocného a 30g medicínského uhlí. Tento recept Rajev tajil, neboť se samozřejmě jedná o dost silnou jedovatou drogu, která v rukou nezasvěceného mohla napáchat katastrofální následky. Tato účinná metoda však vešla do análů světové medicíny jako tzv."bulharská terapie". Na stejné bázi byl vyroben přípravek Rabilka, který byl k sehnání i na našem trhu někdy v 80.letech.

Mimořádný význam v oblasti bulharského národního léčitelství a jeho rozvoje v rámci moderních lékařských postupů měl Petr Dimkov (1886-1982). Za své monumentální dílo "Bulharské lidové léčitelství", které vydala v letech 1977-79 v nákladu 30 tisíc výtisků Bulharská akademie věd, byl v roce 1980 vyznamenán Mezinárodní organizací pro psychotronický výzkum v Lucemburku. Kniha se stala v Bulharsku bestselerem, na který se stály fronty přes noc. Na přírodním léčitelství vyzdvihoval zkušenosti osvědčené pokoleními, komplexnost léčby namísto působení na jediný orgán či nemoc a snadnou dostupnost i v nejprostších podmínkách. Kladl důraz na individualitu, překonávání strachu z nemoci a psychické povzbuzení nemocného. Dimkov byl sám vegetariánem a vegetariánskou stravu považoval za nejzdravější. Důrazně však varoval před násilným přechodem na ni, pokud dotyčný pevně nevěří v její význam. Za velmi prospěšná považoval vejce na měko. Dětem doporučoval jedno denně, dospělým až tři. Při obezitě, vysokém tlaku, ateroskleróze, nemocech ledvin, žlučníku, ale i kožních onemocněních doporučoval terapii hladověním. Hladovějící má současně hodně spát, vyhřívat se v horké vodě či na sluníčku, pít citrónovou šťávu nebo šípkový čaj. Hladovět se nemá déle než tři dny. Na vysoké horečky doporučoval zábaly. Tělo dítěte se mělo namazat směsí olivového oleje, vinného octa a vaječných bílků, přidat se měly rozdrcené tablety aspirinu. Dospělí měli směs obohatit ještě o česnek. Tento zábal byl suchý. Mokré zábaly dělal do košile namočené v octě. Hojení ran podporoval Dimkov pocukrováním, potřením rybím tukem nebo jeho oblíbeným medem. Jeho nejoblíbenějším vnitřním léčivem byl chlebový kvásek, který nazýval "bulharským penicilinem". Hojně používal také třezalku, aloe, citrony, zeměžluč a strouhané kaštany. Dimkov se dožil 96 let a na dlouhověkost sestavil i své desatero:

    1. Nejez maso!
    2. Pij hodně kyšky, kefíru a jogurtu!
    3. Po obědě a večeři čtvrt hodiny odpočívej!
    4. Spi deset hodin denně!
    5. Zdržuj se hodně na čerstvém vzduchu, doma hodně větrej!
    6. Nekuř!
    7. Nepožívej alkohol, ani jiná dráždidla!
    8. Vyhýbej se lenosti, nečinností si kopeš hrob!
    9. Dodržuj zásady morálky!
  10. Nerozčiluj se!

Zdroj: Zentrich, Josef, Jonáš, Josef: Věčně zelené naděje. SČ nakladatelství Dialog, 1990.