[Zpět na Cestopisy]

Bulharsko 2000 - Pirin

Cesta

Z Prahy rychlíkem Panonia 23:17 do New Castle (Nové Zámky) a do Komárna. Bez problému přes most do maďarského Komárom a jen tak tak na osobák do Budapešti. Před hlavním nádražím (keleti Pu.) je už zelený pomník. Našli jsme v mezinárodní pokladně ten správný vlak (14:15) do Aradu a ještě jsme se šli mrknout na Nepstadion na autobusy. Ty jsme nenašli a v tý pokladně byla zatrolená fronta. Navíc dělali jako že nedělají. Za 3/4 hodiny vyřídili sotva 3 lidi ve dvou frontách :((( Asi 3 minuty před odjezdu nám bába v kase řekla, že nám lístek prostě neprodá!!! :((

Takže vlezeme do vlaku s tím, že to nějak dopadne. Průvodčí ve vlaku nám lístek v klidu napíše, ale jenom do Lökeshazy a ani ne zpáteční. A to je blbý, protože zpáteční Budapešt-Arad stojí zhruba stějně :(((

Na hranicích si průvodčí bere nějaký peníze, že můžeme přejet bez lístku. V Rumunsku dostáváme od jednoho Američana (to jsme nevěděli) nakonec 100 000 Lei (10DM) na lístek (neměli jsme ty jejich srágory). Jedeme bez lístku z Curtisi do Aradu a hnusnej Rumunskej průvodčí po nás chce asi 500 000 Lei, nakonec mi ten zas..... zku...... pos..... haj.. vytrhne asi 2000 Ft.

Na nádraží jsme dost z toho Cikánska vystresovaní, pokladna se furt mění, lidi lítaj sem a tam. Vyloženě příjemný přivítání. Nakonec odjíždíme do Craiovy a ranním křápem do hraničního Calafatu kolem rozpadlých budov a vagónů. Cesta Rumunskem mi bohatě stačila, ale věřím, že hory zde mohou být krásné.

Po dlouhé, čekání na trajekt docela zajímavá věc na Rumunsko Bulharské hranici. Bulhaři nás "čapnou a odtáhnou" k okénku jako první, aby jsme nemuseli čekat žádnou frontu. Vůbec máme na Bulharsko (na rozdíl od mnoha a mnoha jiných) hlavně dobré vzpomínky.

Z Vidinu vlakem, kde spolucestující nadává na Cikány, kteří ve vlaku odřezali žbrdlinky tam, kde jsou normálně nosiče na zavadla. Dost úmorná, dlouhá, únavná cesta, ale kousek před Sofií jedeme pěkným kaňonem podél řeky.

Přes Sofii přímo do Blagoevgradu, kde nám načalník místní policii ukazuje, kde si můžeme v "parku" u nádraží postavit stan.

Pirin (sedlo Predel --> Melnik)

Divizny & já Hned dole v sedle nás vítají milióny divizen. A to pořádně velkých. Při nástupu malinko kufrujeme. Cesta je stejně značená doleva a doprava. Je nutný jít samozřejmě tou druhou (tj. nahoru doprava). Co mě těší, že nejsme sami, jak sem se o několik měsíců později dozvěděl.

První skály Lesem, vysokou travou až do dřevokosiny pod první skály. Večer jsme rádi, že se vyškrábeme do sedla a nacházíme jakž takž rovný místečko i s nedalekou vodou.

Nechceme jít po značené cestě, ale zkrátit si to přes Okaděnský cirkus. Cestička se (jak už to bývá) po čase ztrácí, bloudíme mezi dřevokosinou. Přes skály na západě se mi moc nechce, ale když se rozhodujeme, kudy teda jako půjdeme, potkáváme baču s dost agresivními psy. Nebejt jeho, tak jsme na cucky. Dostáváme salám a chvíli kecáme.

Severní část Pirinu Po skále to nakonec jde a již máme první vrcholek za sebou. A počítáme kytičky. Je jich tu nepřeberné množství i hodně vysoko. Na západě jsou hory nižší, travnaté, kdežto před námi se otevírají parádní výhledy na hlavní skalnatý hřeben s Vichrenem.

Kytičky tu rostou v nádherných trsíčcích Míjíme bivat Končeto. Všude kolem rozflákané lahve.

Hřebínek Končeto je parádní. Velice strmé svahy na obě strany. A ani nejsou vůbec krátké. Pár stovek metrů by se našlo. Naštěstí je zajištěn lany.

Je už dost pozdě, tak nezbývá nic jiného, než to risknout a spoléhat na to, že sedlo pod Vichrenem bude dostatečně velké a rovné pro stan ... je! Úplně zničený vybíhám kousek výše vyfotit si západ slunce.

Výhled z nejvyšší hory - Vichren Dobře znatelná cesta nás dovede na vrchol Vichrenu, nezbytné vrcholové foto a sestup v suti a dost mizerné cestě. Jako ještě po několikáté si říkáme, že směr od severu k jihu je o mnoho a mnoho lepší než naopak.

Jezírko Neskutečně dlouhý a hnusný sestup po balvanech k jezírku ovšem stojí za to. Naprosto parádní a úžasné pleso. Vidíme dva koně na krásném břehu vystlaném parádní travičkou. Nedá se nic dělat, jen odpočívat.

Krajinka meandrů Navečer ještě jdeme o dvě jezírka dále krajinou plnou krásných meandrů, křovin, ale i kamení.

Po několikakilometrovém hřebeni s obrovskými jezery hluboko pod námi docházíme do oblasti ještě více jezer než si dovedeme představit. Z jednoho místa jich napočítáme asi 12. Neodoláváme a v jednom mělkém objevujeme parádně teplou vodu. Ne jako všude jinde příšerně ledovou.

Kolem Tevno ozera, kde Zuzka nenechává na pokoji malé žabičky a pulce (ostatně jako všude jinde), přes sedlo k, pravděpodobně, poslednímu jezeru. Ráno je tam banda Bulharů a dělají neskutečný kravál. Šmejdi.

Žabičky Za chatou Pirin, kolem lánů obrovských divizen, mírně vystoupáme na oblý mírný hřebínek. Přežíváme problémy s vodou. (prameny na mapě nejsou, ale nalezli jsme jeden nečekaný, neznačený). Po vyprahlých cestách přicházíme k Rož. Monastiru. Vyschlá koryta. Milióny bleskurychlých ještěrek.

Vysušená země Ve vesnici krom hotelu samé rozpadlé domky. Ale to největší vedro nás teprve čeká. Vyšušenou zemí mezi bizardními sesuvy klesáme až k prvním stromům a tedy jakémusi sporému stínu. V Melníku povinně vínečko. A do Sandanski.

Podaří se mi se parádně spálit o horký pramen. Na informacích se sháníme po bazénech. Mají tam jeden nonstop. A tak tam budeme plavat celou noc ... spíme v centru v parku.

Rodopy (k Dospatskému jezeru)

Po pecijenom náročném přechodu celého Pirinu to chce něco odpočinkového. Varianta řecké moře nevyšla (mizerný spojení přes hranice, bohužel pitomej časozrout). Ani k bulharskému moři to není to pravé (je pár set kiláků a busy většinou šnečí rychlosti). Tak jsme zamířili směrem Rodopy. V Goce Dělčev se suší tabák. Vyzbrojeni náčrtkem a mapou 1:800 000 bojujeme o autobus Goce Delčev --> Dospat. Pouze v pondělí jezdí :((( A to se nehodí. Ale jeden pekáč jede do Satovči, tj. tak půlka cesty. Je rozhodnuto, jedeme na Dabras (část Rodop).

Když jeden Bulhar zjistí, že s ním nepojedeme ladovkou do Dospatu za tržní cenu, dává se alespoň do rozhovoru. Klasická výměna: co je u nás a co je u vás.

U rozpadlé osady nás vítá hodně ošuňtělá cedule: Dobre došli v Dikčan. Dle rady místních nalézáme tu pravou cestu. Stačí přelézt vysoké ohrazení. Není radno jíti kolem vrásy. Cesta tam pomaličku mizí. Ale jahod je tam všude dost a dost. Po nějakém tom bloudění a odhadování cesty druhý den překračujeme nepříliš znatelný hřeben. Doleva nebo s Klausem? Klaus nevyšel, vracíme se a jdeme doleva.

Dospatské jezero Konečně spatříme obrovské jezero a těšíme se do vody. To se nakonec stává problém, protože voda je neskutečně mělká. Stavíme stan mezi stromy nedaleko břehu. Nějací kluci se nám směsicí Bulharštiny a Angličtiny snaží naznačit, že je nebezpečné tam zůstávat. Nejdřív zkouší variantu, že se na nás vrhnou okolo pasoucí se krávy. Pak zkouší, že se může zvýšit hladina vody a nedostaneme se odtud. Nakonec jsme si zažili něco jiného. V noci si totiž přišel pochutnat docela velikej pes na naši mňamku, co zůstala v ešusu.

Cesta zpet

Ze Satovči se vydáváme do Pazardžiku postarším, rozhrkaným autobusem. Evidentně přesluhuje (už asi 100 let). Ve městě je krom památek, pěkných parků taktéž parádní obchůdek s vínem. A taky fujhajzl. V Sofii se chceme vydat ještě na Vitošu, ale neskutečné horko, únava to vyřeší jinak. Večer nás smáčí parádní, dlouho očekávaná, bouřka.

V Aradu se chceme porozhlédnout po nějakém levnějším autobusu, nakonec jedeme mikrobusem s bandou Rumunů do Břeclavi. Ani se nechci moc zajímat, proč k nám jedou. Ale je to dost dobrá zábava na hranici. Na Slovensko-Český tvrdneme přes hodinu, nakonec ten hajzl chce úplatek 20DM i za nás.

Ale co, z břeclavi docela drahým, zato luxusním vlakem ČD do Prahy na bramboráčky.

Prakticke informace

Doprava v Bulharsku:
vlaky - jezdí spolehlivě, o něco levnější než bus, ale pomalé (Vidin - Sofie 5-6 hodin)
bus - hlavní tahy jezdí často (např.: Sofie-Blagoevgrad-Goce Delcev mnohokrát denně), jinde je to ale bída (Goce Delcev-Dospat párkrát v týdnu). Kvalita proměnlivá.

Stravování:
koupit se dají všechny pitomosti na vaření v horách (těstoviny, rejže, zelenina, pytlíkové polévky, masový konzervy), pouze jsme nesehnali pytlíkový omačky

Ubytování:
na horách bez problémů, ve městech třeba v parku (Sandanski), nebo na loučce před nádražím se svolením načalnika fízlov v Blagoevgradu (sám nám to místo vybral), hotely ani ubytovny jsme nesháněli

Mapy:
V Praze v Bílý labuťi je Bulharskej koutek v přízemí a mívají Rilu & Pirin - super kvalita, 1:50000
Kartografia EOOD v Sofii - tramvaje č. ... poblíž ulice ... v JZ části města - kurva, já už nemám mapu Sofie, ale když mi ji předstrčíte před čumák, tak to najdu!

Kurzy červenec 2000:
1 DM = 19 Kč = 120 Ft = 10 000 Lei = 1 Leva

Náklady na cestu
TAM ZPĚT
trasa cena trasa cena
Praha - Komárno (vlak ČD) 21 DM, 388 Kč Břeclav - Praha (vlak) 12 DM, 230 Kč
Komárno - Budapešt (vlak MAV) 5 DM, 650 Ft Arad - Břeclav (mikrobus) 50 DM
B.-Lokashaza-Curtici-Arad )* 40 DM, 2000+2000 Ft + 100 000 Lei
Arad - Craiova (vlak SNCFR) 8 DM, 80 000 Lei Craiova - Arad (vlak SNCFR) 9 DM, 90 000 Lei
Craiova - Calafat (vlak SNCFR) 3 DM, 30 000 Lei Craiova - Calafat (vlak SNCFR) 3 DM, 30 000 Lei
Calafat - Vidin (trajekt) 6 DM Vidin - Calafat (trajekt) 5 DM
Vidin - Sofia (vlak) 6 DM Sofia - Vidin (bus) 8DM
celkem 90 DM 77 DM