hotkova

zdolává jižní svah skalnatého hradního ostrohu, jenž je nakloněn do pražské kotliny k historickému jádru města. Silnice je napojena na ulici Pod Bruskou nad Klárovem a na druhém konci navazuje na ulici Mariánské hradby, kudy vede zadem cesta k Pražskému hradu.

Cesta vedla těmito místy zcela určitě už v 9. století, kdy se sem přistěhovali Přemyslovci z ještě staršího sídliště na Levém Hradci u Roztok nad Vltavou, kde se usadil kmen Čechů kolem asi nejstaršího českého kamenného kostela svatého Klimenta.

Hrad, o němž víme, že už v dobách bájné kněžny Libuše dostal pojmenování Praha, a to podle dělníka, kterého Lubušino poselstvo zastihlo v lese, an přitesává práh ke svému domu, byl spojen s podhradím za řekou nejkratší cestou od vltavského brodu v místě asi dnešního Mánesova mostu. Od brodu vedla cesta přes Klárov ke Starým zámeckým schodům a k Opyši, kde už v 10. století obdělával svou vlastní vinici Svatý Václav.

Chotkova silnice byla vybudována až v minulém století z iniciativy hraběte Karla Chotka, po němž v roce 1870 byla pojmenována. Hrabě Karel Chotek z Chotkova a Vojnína (1783 - 1868) zastával v letech 1826 - 1847 funkci nejvyššího purkrabí v českých zemích. Stavba komunikací nebyla zdaleka jedinou jeho zásluhou. Zasadil se o zachování mnoha nenahraditelných památek. Při vyměřování silnice od údolí Botiče na Pankrác měla být zbořena rotunda sv. Martina na Vyšehradě. Jeho zásluhou zůstala na svém místě.

Karel Chotek se narodil ve Vídni, jeho otec Jan Rudolf Chotek, majitel Nových Dvorů u Kutné Hory a Veltrus, zastával od roku 1802 funkci purkrabího království Českého. Karel Chotek vystudoval práva, 1803 nastoupil do státní služby, 1805 byl krajským hejtmanem v Hranicích na Moravě, pak tajemníkem ministerstva financí, 1812 krajským hejtmanem v Přerově, 1818 se oženil s hraběnkou Berchtoldovou, stal se správcem Tyrolska a od roku 1826 nejvyšším purkrabím království Českého. Budiž mu přičteno ke cti, že při nástupu do této vysoké funkce začal se učit česky. Jeho učitelem češtiny byl František Palacký. Za úřadování hraběte Chotka bylo vybudováno silniční spojení s Vídní. Zatímco dříve trvala cesta do Vídně pět až šest dnů, po úpravách silnic byla cesta zkrácena na 38 hodin. Největší zásluhy si však hrabě Karel Chotek získal při budování Prahy. Podařilo se mu realizovat otcovu myšlenku na druhý pražský most. Od Karla IV. vedl přes Vltavu jediný most, až v roce 1841 byl slavnostně otevřen řetězový most, jenž spojoval Nové aleje s Malou Stranou a se Smíchovem. Podporoval paroplavbu na Vltavě, zasloužil se o budování první naší koňské dráhy z Českých Budějovic do Lince, v Praze dal stavět kanalizaci, nechal dláždit ulice, budoval první pražské kamenné nábřeží od dnešního Národního divadla ke Karlovu mostu. Pečoval o chudinský ústav, dal zřizovat opatrovny pro děti, zasloužil se o obnovu hradu Karlštejna. Letohrádek královny Anny se jeho zásluhou opět stal důstojným stánkem kultury a umění, když se mu odtud podařilo vypudit dělostřelce, kteří si zde zřídili dílnu na výrobu nábojů. Hrabě Karel Chotek budoval v Praze pásy zeleně a nové sady, nechal zelení osázet pražské ostrovy. Mnohé zásluhy tohoto vynikajícího úředníka pozvolna upadly v zapomnění, ale zůstala nám přímo na očích jeho elegantní silnice, vyhlídková trasa z Klárova k Pražskému hradu. Řeč byla již o cestičce a pak cestě našich prvních Přemyslovců, nebyla však ještě řeč o statečném Valdštejnovi, který tudy prorazil cestu na počátku 17. století. Zhostil se úkolu jako voják. Viděl zde možnost zkrácení cesty nejen pro pěší, ale hlavně pro jízdu, těžké vozy a pro něho nezbytné dělostřelectvo. Udělal to po svém, po vojensku. Vznikla silnice, jako když z děla vystřelí. Dnes tomuto spojení říkáme ulice Pod Bruskou nebo také Myší díra. Úvozová ulice se krčí pod Chotkovou silnicí jako chudá příbuzná, je to dnes však tichý a milý kout pod hřmotící autostrádou.

Chotkova silnice připadá nám dnes samozřejmá. Bylo třeba zkrátit spojení severozápadních částí města s centrem, v první polovině 19. století šlo o napojení silniční sítě na první železnici, tehdy ještě taženou koňmi, která zahájila svůj provoz od Brusky (dřívější Písecké brány), dnes jednu z posledních památek na barokní opevnění Prahy, v roce 1830, a vedla do Kladna a do Lán, později do polesí Píně v křivoklátských lesích. Koněspřežná železnice vozila uhlí a dříví, stavební materiál i potraviny. Na svou dobu znamenala stavba silnice významný inženýrský počin. Serpentiny bylo nutné vylámat v tvrdé skále, spodní i horní svahy silnice bylo nutné zabezpečit opěrnými systémy, problémem byla i voda z potoka Brusnice. Potok Bruska nebo také Brusnice vytéká z památné a léčivé studánky Vojtěšky,u níž podle legendy založil benediktinský klášter v roce 993 kníže Boleslav II. společně s biskupem Vojtěchem. Potok Brusnici dnes velmi obtížně hledáme na mapě i ve skutečnosti. I když jeho délka činí 7 kilometrů, otevřený tok má jen asi 1170 m. Protéká Jelením příkopem kolem Pražského hradu, ve středověku patřil k obrannému hradnímu systému, a je sveden pod první zátočinu Chotkovy silnice do podzemní propusti, kudy je veden pod ulicí Pod Bruskou. Silnice budovaná hrabětem Chotkem byla dokončena v roce 1831. Z dopisu Magistrátu královského hlavního města Prahy ze dne 10. září 1893, jenž byl adresován panu JUC Janu Rožánkovi, majiteli domu v ohybu Chotkovy silnice čp. 538, se dozvídáme, že potok Brusnice vedl dále pod zemí pod ulicí Lužickou (dnes U Lužického semináře), protékal pod domy čp.: 115, 114, 113a, 111/III a vyúsťoval u náplavky Malé Strany. V dopisu se píše, že další, definitivní úprava potoka Brusnice bude provedena až s celkovým řešením kanalizace celé Prahy. Došlo k tomu o dvacet let později. Rada královského hlavního města Prahy na schůzi dne 6. února 1912 rozhodla o výstavbě dešťové výpusti číslo XXIV, prodloužení to potoku Brusnice, od dolní části Chotkovy silnice před čp. 144 a pod domem čp.135, pod bastionem číslo XIX, pod silnicí pod Letnou, pod zahradou Strakovy akademie, kde vyústil potok do Vltavy.