Památky
Palackého most
je pátým mostem přes Vltavu na území města Prahy (počítáno po proudu řeky). Co do stáří je třetím v pořadí a také třetím kamenným mostem (po Karlově a Negrelliho mostě). Stavbu mostu si vynutila nutnost spojení s průmyslovým Smíchovem s rychle rostoucími strojírenskými továrnami, pivovarem, kartounkami a přímým železničním i silničním spojením s dalšími průmyslovými místy jako Dvůr Králové, Plzeň, Kladno. Projekt mostu vypracoval český inženýr Josef Reiter s Bedřichem Münzbergerem, mj. autorem České techniky na Karlově náměstí. Základní kámen byl položen 13. 5. 1876. Most stavěla německá firma z Vídně bratří Kleinové, Schmolla a Gärtner. Most má prvenství v tom, že při jeho stavbě bylo poprvé v Praze použito kesonové založení pilířů. Předtím se zakládalo v otevřených stavebních jámách a na roštech nebo beraněných pilotách. Dodání kesonů je dílem české smíchovské strojírny Ringhofferovy. Most je kamenný, má 7 kleneb, střední o průměru 32 m, po obou stranách pak 30,4 m, 28,8 m a u břehů 27,2 m. Doprava na mostě byla zahájena v r. 1878. Na mostě byly uloženy koleje elektrické pouliční dráhy excentricky a osobní automobily jezdily pouze po jedné straně a v jednom směru. Mostu se říkalo "Kamenný na Smíchov", také "Podskalský", ale brzy dostal jméno českého buditele Františka Palackého. Jen po dobu okupace se jmenoval Mozartův most. Nový most měl prvky s národními barvami, které však brzy zanikly působením exhalací: zhlaví pilířů a klenbové kvádry byly z modré žuly, poprsní zdi z červeného pískovce a kuželky zábradlí z bílého kararského mramoru. Vozovka ze žulových kostek byla široká 7,7 m a chodníky ze žulových ploten měly po 1,5 m. Byl sice ve své době nejširším mostem, ale ne o mnoho (11,3 m proti Karlovu mostu o šířce 9,50 m). Most brzy potřeboval rozšířit a také se s tím počítalo, o čemž svědčí umístění pomníku Palackého v ose zamýšleného jednostranného, ale neuskutečněného rozšíření mostu. Nakonec byl most rozšířen podle jiného návrhu až po druhé světové válce zároveň s odstraněním škod, které způsobilo letecké bombardování 14. 2. 1945. Most byl v letech 1950 - 51 opraven a rozšířen, a to ze 7,7 m na 10,3 m pro dopravu, chodníky na 1,8 m, celková užitná šířka mostu tedy z 10,7 na 13,9 m. Délka mostu mezi pilíři je 228,8 m.
Most měl bohatou sochařskou výzdobu: ve vrcholech jednotlivých kleneb mostu je 14 kamenných erbů pražských a dalších měst, ležících na Vltavě a Labi. Modeloval je sochař Bohuslav Schnirch. Na zdivu krajních opěr na obou stranách mostu byly další čtyři větší znaky měst, zachovaly se však jen dva na smíchovské straně, zatímco novoměstské byly při náletu definitivně zničeny. Na obou nárožních pilířích mostu na mohutných podstavcích, v nichž byly původně umístěny budky výběrčích mostného, byla postupně osazena sousoší Josefa Václava Myslbeka ztělesňující postavy české mytologie: na novoměstském břehu to byla Libuše a Přemysl (1889 - 92) a Lumír a Píseň (1887 - 88), na smíchovském Záboj a Slavoj (1892 - 95) a Ctirad se Šárkou (1897). Při zmíněném náletu na Prahu v roce 1945 byla sousoší na novoměstské straně silně poškozena. Po opravě byla tři sousoší přemístěna na Vyšehrad, čtvrtému, nejsilněji poničenému sousoší Libuše a Přemysla, byla pořízena kopie, později umístěná tamtéž.
Aktualizace dne: 19. 7. 2007
Informace na těchto oficiálních pražských stránkách pro Vás připravila Pražská informační služba