Zamítnutá restituce: Případ Adolfa Schwarzenberga
Deník Mladá fronta Dnes přinesl dne 18. dubna 2003 zprávu, že československé ministerstvo obrany má v úmyslu prodat Schwarzenberský palác, renesanční stavbu v sousedství Pražského hradu na Hradčanském náměstí.
Údajný nárok, který si Česká republika činí na tento majetek, se opírá o bezpráví, spácháné v minulosti již v roce 1940, kdy gestapo konfiskovalo veškerý majetek Adolfa Schwarzenberga. Schwarzenberg, který byl jako oponent nacistů nucen odejít do exilu, se okamžitě po skončení války pokusil získat svůj majetek zpět, a dnes v prosazování tohoto nároku pokračuje jeho vnučka, paní Alžběta Pezoldová.
|
 |
 |
Německé jednotky vstupující na Pražský Hrad. Schwarzemberský palác,viditelnýv pozadí byl později zabrán Gestapem. |
|
|
Výbor pro lidská práva Spojených národů ve svých „Závěrech ze dne 25. října 2002 žádá Českou republiku, aby poskytla paní Pezoldové účinnou nápravu, včetně možnosti podat novou žalobu, a dále aby zveřejnila jeho Závěry. České úřady nicméně i nadále Závěry Výboru ignorují. Předseda Výbor pro lidská práva Spojených národů, předseda nejvyššího soudu Indie, pan P. N. Bhagwati, připojil za svou osobu následující stanovisko, částečně odlišné od Závěrů:
Také je třeba připomenout, že i poté, co Opční protokol vstoupil v České republice platnost, státní strana nepřestala uplatňovat zákon č. 143/1947 Sb. („lex Schwarzenberg ), který se zaměřoval výlučně na majetek navrhovatelčiny rodiny. Taková ad hominem legislativa není slučitelná s Úmluvou jakožto všeobecné popření práva na rovnost. Ve světle výše uvedeného se domnívám, že patřičnou nápravou by měla být restituce a ne pouze možnost znovu podat žalobu českým soudům.
|
