Osobnosti českého sportu (63.) - Ota Zaremba
15. února 2004, 7:10 | Novinky | redakce

Všemocný Sovětský svaz vládne světu. Ano, píše se rok 1980 a v tomto případě jde o svět vzpěračský. Ještě přesněji řečeno olympijský, a protože dějištěm bitvy o nejcennější medaile je Moskva, vojevůdci sovětské činky šachují nevídaně. Vůbec poprvé je v programu kategorie do 100 kg, a tak svou hvězdu Davida Rigerta, který váží 97 kilo, nechávají drasticky zhubnout, aby mohl nastoupit v nižší kategorii do 90 kg, a do stovky posílají svou dvojku Igora Nikitina. Kdo ale chce za každou cenu urvat všechno, obvykle nemá nic. Tuto starou pravdu potvrzuje v moskevském areálu Ismajlovo třiadvacetiletý havířovský silák Ota Zaremba, ovšem za vydatné asistence svého trenéra Emila Brzósky a pražského psychologa Miloslava Machače.

„Před soutěží jsem šel na váhu až po Nikitinovi, a tak Emil vymyslel, že musím být lehčí než on. Proto mě zahnal do sprchy. Když na sebe pustíte proud vody a pak se jdete vyčůrat, nevěřili byste, co můžete rychle shodit," ujišťuje Zaremba. A funguje to, najednou je o deset deka lehčí než Nikitin, který se tak při svých pokusech musí nutit do zátěží o dvě a půl kila těžších. Dopoledne před závodem zase docent Machač nechává Zarembu tvrdě usnout a také později v hale navozuje atmosféru, jako by vůbec o nic nešlo. Ota si klidně leží na masérském stole a teprve, jak zaslechne ohlášení jména Nikitin, prudce sebou škubne. Sovětští trenéři i s Nikitinem jsou v těch chvílích už přesvědčeni, že náš borec nenastoupí. Ale Brzóska s Machačem sázejí na to, že se Zaremba dovede velmi rychle rozcvičit.

A dělají dobře. Už v trhu získává výkonem 180 kg dvouapůlkilogramový náskok před Nikitinem, ale také v nadhozu, který má slabší, nečekaně září. Hned prvním pokusem 205 kilo překonává osobák, druhým 210 tvrdě atakuje stříbrnou medaili, a když se v závěrečném rozhodne pro 215, trenér Brzóska si myslí, že se snad zbláznil. Psycholog Machač však přikyvuje: „Ať to Otík zkusí." Neuvěřitelné, vychází to! A protože Nikitin pak selhává na 220 kilech, senzace je v pondělí 28. července 1980 na světě. Proměňuje se v jednu ze dvou zlatých olympijských medailí Československa v Moskvě.

Tu druhou mají naši fotbalisté a s nimi se na banketu u velkého Leonida Iljiče Brežněva při doušcích znamenité vodky raduje tak, že před slavnostním zakončením olympijských her zmeškává roli vlajkonoše, do které byl určen... Ale skutečně bylo co slavit. „Američané sice tuto olympiádu bojkotovali, ovšem ve vzpěračských soutěžích, a zejména v mojí kategorii, by šanci stejně neměli," připomíná Zaremba hodnotu svého zlata. Bohužel po Moskvě už mu mnoho štěstí nekvete. V jedenaosmdesátém na světovém šampionátu ve francouzském Lilie dochází k jeho hrůzostrašnému zranění pravého lokte.

Po operaci a předlouhé rehabilitaci se Ota na vzpěračské pódium vrací až za tři roky. Na mistrovství Evropy 1984 ve španělské Vitorii končí ve dvojboji čtvrtý a v trhu má malou bronzovou medaili. Ovšem v následující sezóně se jeho zdravotní problémy opět začínají stupňovat. Na evropském šampionátu v Katowicích je pátý a pravé koleno mu dělá takové problémy, že doktoři nařizují, aby se vzpíráním skončil. Jestli prý chce ve čtyřicítce ještě chodit! Zaremba patří k těm otevřeným sportovcům, kteří nepopírají, že pro zvýšení své výkonnosti užívali anabolické steroidy. Snad i proto se na něho jako na upřímného a hodného člověka smůla lepí. V šestadevadesátém má těžkou autohavárii, v dalším roce se olympijský vítěz a čtyřnásobný světový rekordman dokonce na nějaký čas stává nezaměstnaným a potom musí pro změnu odrážet útoky některých novin, které hlásají, že prý svůj žal utápí v alkoholu...

Zdroj: Výňatek z knihy Hvězdy českého sportu I.; Ilustrace Milada Housková

Sportovci:
Ota Zaremba

Komentáře k článku

Zobrazit všechny komentáře

Přidat vlastní komentář